Přístav Benisu-tō

Dlouhá plavba lodí do těchto vzdálených končin se zdála nekonečná, avšak pohled na toto místo byl pro mou osobu dech beroucí. Nenaskytlo se mi totiž moc příležitostí navštívit nějakou neznámou zem, obzvlášť v posledních pár letech. Všechno a všechny co mám rád jsem nechal ve vesnici a vydal se na tuto výpravu. Donesly se ke mě jistá informace, že se někde v těchto končinách objevil jeden z bijuu. Jak se sem dostal a proč zrovna v tuto chvíli se tato zpráva rozšířila do světa. Určitě to nebude náhoda. Někdo tu rozehrál velkou šachovou partii, kde jsme všichni jen pěšáci. Jelikož jsem zde poprvé tak bych se měl nejdřív porozhlédnout po okolí. Vyšel jsem z lodi a rozhlížel jsem se kolem přístavu a vyhlížel nejdřív rybáře.  Zašel jsem za jedním starým rybářem, který měl chatku s molem na konci přístavu. Vypadal jako by měl velmi rušný život. " Zdravím. Jsem v této Zemi poprvé. Mohl bych se vás zeptat na pár otázek, pokud by vám to nevadilo? " Doufal jsem, že ho nebudu obtěžovat a snažil se chovat slušně jako vždy.

Spolecne s Benjirem jsme dojely az k pristavu. Bylo to tu celkem prelidnene na to ze se jednalo o zpravy ze se zde objevila Nibi se to dalo cekat. Jakmile Benjiro vyskicil na molo  ja jej samozdrejmne nasledoval. "No rekneme ze  budeme mit stesti pokud se zde neco nesemele. No Kazdopadne bychom si meli davat velky pozor. Klidne to muze byt past. A pritomnost vsech tech Shinobi mi nedava moc dobry pocit."  Navic preci jen zde byly zdrejmne i takovy co by chtely dosahnout na me oci.

Myslela jsem si, že dorazíme do této Země jako první, ale to jsem se šeredně spletla. Ale uvidíme jak to celé dopadne. Škoda, že tu nejsme celý tým. To by zde musel být Hikaru a Fu. Místo toho se ke mě připojil Kataro a po cestě jsem narazila na Benjira. " Kataro, už jsme tady. Vstávej " Probudila jsem Katara, který ještě podřimoval během cesty. Asi byl zas pár dní vzhůru na přídi kde trénoval. Vystoupila jsem z lodi a zamířila jsem si to přímo přes molo k Benjirovi. " No. Nevypadá to tu tak strašně, jak to popisovali v brožuře, kterou mi podstrčil do kapsy jeden z těch úchyláků na palubě. " Klasika, námořníci nevidí pár let ženskou a hned musí být nadržení. Zatím jsem se porozhlížela po okolí a hledela nějaký obchod, kde bych nakoupila nějaké zásoby, co by se nám mohli hodit. Tenhle výlet za dobrodružstvím bude dlouhý a bůhví jestli se z něj vrátíme.

Benjiro mel v jedne veci pravdu. Nemusela to byt zadna past ale  taky mohla radeji jsem se naucil pocitat zevsim.  Pri me praci ANBU se mi to ne jednou vyplatilo. Mozna to bylo cerne ale az tak horkr to snad nebude. "Hai" Rekl jsem a nasledoval jej kam jsme se presouvaly. Vzane to tu zacinalo houstnout.
(presun)

Ještě jsem vyspával po několikadenním tréninku na přídi lodi, abych zabil čas strávený na lodi. Uslyšel jsem nějaký ženský hlas, který mě budil ze spaní. Lepší být vzbuzen ženou, než chlapem. Bral jsem to pozitivně. Vstal jsem a převléknul jsem se. Vystoupil jsem na palubu a trochu mě oslepovalo světlo. Trochu šok přejít z temné místnosti na ostré světlo. Jako by mi někdo dal pěst mezi oči. Šel jsem k molu a vystoupil z lodi na pevninu. Konečně pevnýma nohama na zemi. Ne na lodi, která se neustále houpe. " Zdravím. Je nás tu docela dost, nebudeme hodně nápadní když je nás tu tolik? " Docela trefná otázka. Všichni byli vyšší hodnosti než já, možná mě budou i podceňovat kvůli mé nízké hodnosti, ale já se budu též snažit.

Poslední dobou se docela dost rozšířila zpráva o tom, že by se zde měla ukrývat jedna z bijuu. Především Matatabi. Byl by to celkem pěkný přírůstek do naší vesnice, jelikož nemáme ani jednoho jinchuurikiho. Myslím si, že by to Reinu potěšilo, kdybych Matatabi přivedl do vesnice. Ale jak tak vidím, tak je zde velká konkurence. Někteří se do toho vrhají po hlavě, další se skrývají a hodnotí ostatní podle sebe, a všichni dobře víme jak hodnotí. Já jsem vypadal momentálně jako turista, který přišel s davem. Vždy jsem vypadal spíš jako obyčejný člověk než shinobi a to mi poskytovalo skvělou kamufláž. Jenže problém byl vždy v jednom, a to v tom, že jsem na sebe dřív nebo později upoutal pozornost svým uměním. Momentálně jsem to ale nechal u ledu a šel s davem dál od přístavu víc do centra.
/přesun

Chvíli jsem ho tak pozoroval, ale nakonec jsem si řekl, že trochu času obětuju a pomůžu starému muži v jeho těžké práci. Přistoupil jsem blíž a chopil se sítě. " Ukažte, pomůžu vám. Ve dvou to půjde líp a rychleji. " Něco jsem o rybolovu věděl. Kdysi jsem též chytal ryby ještě starým způsobem než jsem přešel na ninja techniky. Nechtěl jsem je používat, aby se nevyděsil. Navíc někteří obyčejní lidé bez shinobi schopností naše schopnosti odsuzují. Nechtěl bych si znepřátelit lidi, se kterými by se dalo normálně vycházet. Zkusil jsem to tedy po staru a pomáhal staříkovi lovit.

Slyšel jsem o tomhle místě docela dost zajímavých informací. Cestovní kanceláře nabízely docela krásné ceny na tento zájezd, takže jsem neváhal a jedno místo na lodi zablokoval. Cesta proběhla v pohodě a já už pomalu vystupoval z lodi.
Když jsem vstoupil na molo, tak jsem se musel rozhlédnout. Bylo tu pěkně. Čistý vzduch a příjemné prostředí už na první pohled. Vzpomněl jsem si však na jednu nepříjemnou věc. Na svůj kufřík, který jsem zapomněl doma. A jejda... A ano, došlo mi to až teď, když jsem vystoupil z lodi. Sluneční brýle jsem měl však na hlavě, takže alespoň něco pozitivního.
Brýle jsem si tedy nasadil na oči, protože sluníčko bylo docela ostré a poodešel jsem kousek dále na místo, které připomínalo pláž. Nebylo tu tolik lidí, takže jsem shodil tričko a lehl si do lehátka, které bylo volné. Asi jako jediné. Bylo tu docela i dost rybářů, ale naštěstí jsem od nich ležel o něco dále.
V klidu jsem tedy ležel a opaloval se. Ještě jsem čekal, kdy mi nějaká žena přinese drink. Dobrá, možná to tu není Hawaii, ale nechám se příjemně překvapit. Dovolenka... Pousmál jsem se a zároveň se uvolnil.

Soshi

Vystoupil jsem z lodi. Mého odchodu z vesnice si stejně nejspíš nikdo nevšiml. A pobyt na lodi? Těch několik dní člověk v podpalubí přežije. Jestli mě tu někdo z Konohy zahlédl, musel by si mě dlouho prohlížet, aby mě poznal. Na pediatrii jich moc nechodí, do domova důchodců taky ne a já zase moc nenavštěvuji cvičiště. Navíc, čelenka Konohy je bezpečně schována (přivázána k lýtku pod kalhotami), a obličej opět zruchaný od nějaké rvačky, které jakýsi taijutsu maniak říkal trénink. Asi nejtěžší na tomhle lovu na vlastní pěst bylo našetřit dost peněz, abych mohl jet.
Zamířil jsem na ubytovnu. Ne kvůli ubytování, ale proto, že tam je hodně cizinců a někteří by mohli vědět víc.

//přesun Ubytovna

Stařík vypadal smutně. Přišel totiž kdysi o syna. Já doufám, že já se stejného zážitku nedožiju. Uklidil jsem síť na loď a dal se tak se staříkem do řeči. " To je mi moc líto. Já mám také syna, a k tomu i dvě dcerky. Tohle je poprvé co nejsem s nimi od doby co se narodili. Určitě máte na svého syna krásné vzpomínky na které lze s radostí vzpomínat. Hlavu vzhůru. " Usmál jsem se přívětivě na starce a dal se do řeči o dětech. Nějakou dobu to trvalo. " Čím dřív splním svůj úkol tím dřív se k nim vrátím "

V přístavu bylo celkem narváno a tady budeme celem nápadní. Nejvyšší čas vyrazit na jiné místo mimo dosah tolika očí. Všude bude méně než zde, kde je stálý dovoz turistů. " Kataro. Půjdeme se podívat někam jinam. Tady jsme moc na očích. " Pověděla jsem mu a kráčela jsem davem z tohoto místa pryč. Nevěděla jsem kam dorazím, mapu tohohle ostrova nemám, takže to bude jak hledat jehlu v kupce sena, ale takové to bude i pro ostatní. Úplně přirozeně jsem prošla davem tvářící se normálně a mizela kdesi v dáli.

/přesun

Rozhlížel jsem se mezitím kolem, ale svůj byakugan jsem raději nechal deaktivovaný. Nechtěl jsem budit moc velkou pozornost. Nechtěl jsem přidělávat potíže, jelikož jsem stále jen genin v doprovodu jounina jako je Shiranui, která je studentkou předchozího Hokageho Assasina Senju. I bez byakuganu jsem však poznal, že zde připlulo spoustu mocných jedinců. Shiranui po chvilce ticha však něco řekla a já ji hodlal následovat. " Dobře. " Odpověděl jsem souhlasem a následoval ji průchodem davu až mimo něj. Po chvíli nás už ani nebylo vidět v dáli a my mířili ani nevíme kam.

/přesun