Trosky chrámu

Soshi

Šel jsem dlouhou cestou směrem k troskám chrámu. Jednak jsem sem chtěl dosrazit dřív, než tu začnou čmuchat ostatní, jednak o tomto místě obyvatelé ostrova mluvili s respektem. Posadil jsem se na nejvyvýšenější místo, otevřel jsem knihu a začal jsem na jednu ze zadních stran zakreslovat přibližný půdorys chrámu a ostatní zajímavé věci v okolí, které jsem viděl.

Konečně jsem po opravdu dlouhé době došel až k troskám chrámu. Chtěl jsem si nějak ulevit ode všeho tak jsem si sedl na nějaké klidné místo a odpočíval jsem.
Po několika minutách jsem si sundal čelenku a pozorně se na ní zadíval.
''Smrt z Kirigakure se stejně jednou vrátí..'' Řekl jsem si tak sám pro sebe a nasadil si čelenku zpět. Abych se mohl opřít tak jsem si sundal ze zad kosy a pozoroval jen tak oblohu.

Soshi

Seděl jsem na kameni opřený o sloup, když jsem uslyšel zvuky. Asi tu nejsem sám. Vyklonil jsem se zpoza sloupu a zjistil jsem, že přišel nějaký mladík a nějaká slečna. Zajímavé, tu jsem přicházet neslyšel.
V tom mě ale z přemýšlení vytrhla věta onoho mladého muže. Celý jsem se rozklepal. Vzpomněl jsem si, jak mě vyděsil Keigo na oslavách.
"Proč říkáš takové věci?" zeptal jsem se s trochou výtky v hlase.

Všiml jsem si, že na mě někdo promluvil(Soshi) a hned jsem zareagoval.

'' A kdo se ptá?'' Zeptal jsem se ho a podíval se na něj bez jakéhokoli náznaku emocí.

Zapomněl jsem, že moji přezdívku znají jen někteří lidé ve vesnici...
Prošlo mi hlavou a sledoval jsem stále toho chlapce .

Soshi

Poté, co promluvil znovu, jsem tak nějak ztratil chuť dál komunikovat. Jeho "bezemoční" otázka byla konfliktní a neslušná.
Přesto jsem se rozhodl pokračovat.
"Někdo, komu záleží na životech ostatních. Já odpověděl, teď je řada na tobě. Když už máš nutkavou potřebu mluvit sám se sebou, nemusel bys děsit ostatní."
Mluvil jsem dost vyčítavě, ale i tak jsem pochyboval, že to s ním hne nebo že se nedejbože přes své ego vůbec dokáže zamyslet.

''Dobrá tedy SMRT Z KIRIGAKURE, je tak trochu moje přezdívka. A můžu ti říct na rovinu, že nikomu na druhém už nezáleží. I nejlepší přítel tě může zradit a tvoje věta, že ti záleží na ostatních bude lež. Je vidět, že zřejmě budeš opravdu moc hodný člověk, ale v tomhle světě to mají moc těžké''
Řeknu mu, poté si vezmu zpátky na záda kosy a sleduji ho
'' Jen tak mimochodem mé skutečné jméno je Shimiru Ryogui''
Dodám.

Soshi

"Nenarodil jsem se proto, abych měl jednoduchý život." odsekl jsem. Smrt z Kirigakure. Tak si říká každý druhý. Kam se podělo "chrabrý" "veliký" "odvážný"? Ne, všude to je jen ničení, zkáza, smrt, strach, stíny.
"Mně můžeš říkat Soshi. Proč jsi tady? Život je ve vesnici." narážel jsem schválně na jeho "přezdívku".

''Jen jsem slyšel, že tady se dá v klidu odpočinout. Tak proč sem nepřijít. Ve vesnici se snažím zdržovat co nejméně nemám na ni dobré vzpomínky takže jsem radši bud' na misi nebo na cestách''
Odpověděl jsem mu.
''Soshi a dal ? No to je jedno. A co tu děláš ty? ''
Zeptal jsem se ho.

Soshi

"Přišel jsem si prohlédnout ruiny chrámu. Lidé z vesnice říkají, že je na ostrově nějaký démon." řekl jsem s předstíraným zájmem. Čelenka bezpečně přivázaná pod oblečením na lýtku mi dodávala důvěru v to, že jsem zatím jen podivný, ale neškodný kluk.
"Ale nevím, co je na tom pravdy. A upřímně, asi bych ani žádného démona potkat nechtěl. Ještě by mě rozsápal."
Zkoušel jsem ho rozmluvit. Přeci jen, taková klasa jako "Smrt z Kirigakure" by tu nebyla pro nic za nic.
"A teď odpočíváš na misi nebo jen tak?"

''Démon? Tak to jsme na tom stejně taky bych byl doslova v pr... no vždyt' víš.''
Odpověděl jsem mu.
''Odpočívám dokud mě někdo nepovolá. Více méně hledám lidi co mi budou užiteční. Jen tak mimochodem když tak o tom mluvíme mě napadlo z jaké jsi vesnice a klanu ? Místní totiž zřejmě nebudeš když o ostrově nevíš, že je tu démon a čelenku nevidím takže odkud jsi ? ''
Zeptal jsem se
''Starší není, ale nesmím ho podceňovat a stále si dávat pozor.''
Pomyslel jsem si a stále ho sledoval. Jelikož jsem podezíral opravdu každého tak jsem si dával pozor kdyby se něco stalo.

Soshi

"Z malé vesničky v Zemi Čaje. A klan nemám, otec je rybář." řekl jsem. Už v ubytovně jsem použil tuhle krycí historku, tak proč ji měnit.
"Myslíš, že je to pravda? Je tu spousta shinobi vyšších šarží z velkých vesnic."

Doprdele! napadlo mě hned potom. Jak floutek z rybářský vesničky ví, jak rozeznat šarže ninjů? No, z toho se vykecáme. Nebo si toho nevšimne.

''Hm... ''
Podíval jsem se na něj.
''Tak ted' si teprve musím dát pozor. Tohle by poznal i blbec, že není tím kým za koho se vydává.''
Pomyslel jsem si a dál ho sledoval.
''Řekni mi prosímtě když jsi ten SYN RYBÁŘE. Co je za rybu Rutilus?''
Naschvál jsem se zeptal tonem takovým, že je mi jasné, že on určitě bude z nějaké vesnice a on sám bude už nějakou tu hodnost mít.

Soshi

"Sladkovodní ryba, něco jako kapr." odpovím. Ne, že bych byl zrovna syn rybáře, ale jako genini jsme měli kurz přežití a tohle je jedna z nejedovatých a chutných ryb.
"Proč se ptáš? Zajímáš se taky o ryby?"
Jeho dotaz šel dost napřímo. Měl bych se odsud vypařit. Nebo alespoň zavést řeč jinam. No uvidíme.

''Dobře asi jinak tohle byl zrovna špatný příklad. Ty nejsi syn rybáře nebo, alespoň nejsi ten kdo říkáš. Udělal jsi několik chyb co tě prozradily. Ale neboj se já to nikomu neřeknu.''
Řekl jsem a snažil se přátelsky i když se dá říct, že jsem nevěděl co to je to přátelsky. Takže bylo vidět, že je to takové umělé, ale na druhou stranu bylo vidět, že jsem to myslel opravdu a né falešně.
''Ale dobře se snažil to musím uznat.''
Pomyslel jsem si.
''Takže ted' po pravdě odkud jsi? ''

Soshi

No bezva, a má mě. Ale jak na to přišel?
"Jsem syn rybáře z malé vesničky v Zemi Čaje." zopakoval jsem a podíval jsem se mu přímo do očí.
Nebojím se tě, nebojm se tě, nebojím se tě! zopakoval jsem si v hlavě.
"Nevím, o čem to mluvíš."

''Od kdy obyčejný rybář ze Zemi Čaje zná šarže ? Nezdá se ti to trochu divné ? ''
Řekl jsem a díval se mu do očí.
''Tak řekni pravdu já to s tebe stejně dostanu. Prozradil jsi mi věci co by opravdu rybář nevěděl. A opakuju neboj se stejně to nikomu nevyzradím, ale chci vědět s kým to doopravdy mluvím.''
Stál se na něj dívám.
''Mě nedostaneš''
Pomyslím si. Chvilkama jsem stejně, ale sledoval i toho druhého muže.

Soshi

"Jak by řekl můj otec: Od té doby, co se vy shinobi se*ete do věcí, po kterých vám nic není. Myslíš,ž e v Zemi Čaje shinobi nejsou? A spousta se jich svou šarží velmi ráda chvástá. I tebe bych tipoval na vyšší šarži. Genin by si rozhodně nepřezdíval "Smrt", páč ještě nic nedokázal."

Začínal jsem být nervózní. Ne z toho, že mě odhalil, ale z toho, že tu je moc lidí, co poslouchají. Tedy, nevím, jestli poslouchají, ale něco by slyšet mohli.

''Smrt je přezdívka kvůli tomu, že ....''
Naštěstí jsem se jen tak tak zastavil. Na chvilku jsem zavřel oči a udělalo se mi černo před očima z těch vzpomínek pak jsem se podíval hned na něj a zase jsem se snažil se mu věnovat.
''Dobrá tedy co je to Lophius ? Když mi odpovíš špatně znamená to, že jsi z jiné vesnice pokud odpovíš správě uvěřím ti. ''
Řeknu a dívám se mu přímo do očí i když už docela naštvaně.

Soshi

No to je skvělý! Celej svět plnej kovářů, bojovníků, čajových mistrů, spisovatelů, a já narazim zrovna na rybáře!
"Nemám ponětí. Jsem už několik let ve světě na cestách. Nechtěl jsem být rybář."
Když už nic, byl jsem vytrvalý. Mlel jsem svou. Snad ostatní zakročí, kdyby mi chtěl ublížit.
"Možná nechci cizím lidem říkat, kdo jsem. Mohli by se leknout..."

''Takže nejsi odtamtud... a čeho se leknout? Máš v sobě démona nebo co? Opravdu se neboj a řekni mi to nechci ti ublížit  a myslím, že ty mě taky ne. ''
Řekl jsem a pozoroval ho.
''Když mi to prozradíš nikomu nic nepovím. A když to až takhle tajíš to musíš být z docela drsného kraje nebo klanu''
Dodám a čekám jestli mi odpoví.