Hyuuga Kataro

---

Hodnost: Chunnin

Věk: 24

Narození: 18.1

Pohlaví: Muž

Vesnice: Konohagakure no Sato

Klan: Hyuuga Ichizoku

Zameraní: techniky klanu hyuuga

Kekkei Genkai: Byakugan

Element: Vítr,  (Elementy na vyššich pozicích)

Body:

Ninjutsu = 3

Genjutsu = 0,5

Taijutsu = 4,5

Inteligence = 2

Síla = 3

Rychlost = 4,5

Chakra = 3

Ruční pečetě = 0,5


Kataro je zvláštní už sám o sobě. Jeho chování se může změnit podle situace, prostředí nebo i může být ovlivněn svým okolím a lidmi. Jedno se však zajisté nezmění a to je sourozenecká láska. Od doby co se narodila jeho malá sestřička vzniklo mezi nimi sourozenecké pouto a jeho povinností jako bratra, který se narodil první bylo ji ochraňovat. Vždy se chová mile, přátelsky a zkrátka je takovej dobrák. Avšak když mu někdo udělá něco nepřípustného a zradího je schopen si ho najít kdekoliv přičemž mu pomáhá jeho věrný spojenec byakugan. S lidmi si celkem rozumí, občas s těmi kteří ho nechápou. Jsou to občas lidé, kteří mají radši brutálnější zacházení například s nepřítelem nebo s týmovým parťákem. V tuto chvíly kdy je třeba ohrožen výsledek mise kvůli pomstě je vždy připraven zastavit svého kolegu před vykonáním hlouposti a ponížení, když by chtěl začít kruh nenávisti na novo. Je to takříkajíc bojovník světla, který bojuje proti tyranům a temnotě samotné. Vždy nosí jako důkaz na to bílé oblečení ve kterém se cítí nejlépe. Věří v to, že si dobro vždycky najde sílu aby mohlo porazit zlo. Díky těmto způsobům si vysloužil azurově modrou chakru, která ho obklopovala při jeho boji a poskytovala mu sílu. Jeho přesvědčení se nevzdat je také dost silné a je ještě silnější když je někdo z jeho blízkých v nebezpečí, obzvlášť jeho rodina. Už od mládí měl jisté sklony k senzibilitě i když ne tak silné. Časem se mu však podařilo tuto vlastnost vylepšit a je často s ním spojena. Už od mládí byl vystaven povinnosti neudělat ostudu svému klanu, obzvlášť když je synem vůdce hlavní rodiny hyuuga. Mezi třetím a čtvrým rokem jeho života už musel trénovat i v tak nízkém věku. Hold hlavní rodina se nemohla jen tak ulejvat a musela tvrdě trénovat. To nejdůležitějším v životě byla jeho rodina a hlavně jeho malá sestřička, která pro něj znamenala hodně. Znamení, kterým byl označen prvně při narození se objevuje jen tehdy když je vystaven prvním paprskům slunečního svitu, ale to je jen automatické objevení. Může ho i sám nechat zviditelnit, ale to on často nedělá.




Kdysi dávno se narodil do klanu hyuuga chlapec, který byl označen od svého narození. Ano máte pravdu, bylo to před osmnácti lety když se to stalo a tento chlapec byl pojmenován Kataro. Bylo brzké ráno těsně před tím než se dotkly sluneční paprsky země, na které stála vesnice. V té době zrovna chlapcova matka čekala miminko, pro které nastal čas, aby vstoupilo na tento svět. Přišlo to z ničeho nic když matka spala a tak vznikla velká panika v sídle hyuugů. Museli se svolat medici a příslušníci rodiny, aby porod byl proveden úspěšně. I přes všechny tyto zmatky se však podařilo odrodit zdravé dítě zrovna tehdy když se paprsky slunečního svitu začly dotýkat země u vesnice. Miminko bylo předáno své matce k pochování a aby ho též viděla. Když ho měla v náručí objevilo se zvláštní znamení v podobě, která je neobvyklá, ale přesto zde byla. Když sluneční svit ozářil okno ve tvaru znaku klanu tak vytvořila něco jako odraz a na čele chlapce se objevil znak hyuugů, který však nevydržel navždy. Měl totiž jen zdůraznit jednu věc, což bylo označení bojovníka světla, který bude vždy kráčet na cestě dobra. Všem bylo podivné co se stalo, ale brzy se na to stejnak zapomnělo a život šel dál, ačkoliv chlapec to cítil jinak než ostatní.
Čas plynul dál a bylo samozřejmé že se okolí měnilo. Nebylo to však jediné co se měnilo, i sám Kataro rostl pozoruhodně rychle, což ho stavilo zároveň do nevýhody. Musel brzy začít s tréninkem na pokraji jeho třích a čtyř narozenin. Byla do něj vložena veškerá naděje klanu a s tím přicházela i řada povinností. Nesměl zanedbávat svůj bojový výcvik a cvičení mysli. Jak už každý z klanu věděl, tak Kataro měl kromě byakuganu i jinou schopnost a to byla senzibilita. Nebylo to pro něj lehké obzvlášť když všechna ta povinnost byla vložena na jeho bedra. Každopádně to ho nezastavilo a s úsměvem vždy všechno překonával. Netrvalo však dlouho a čekalo ho jedno milé překvapení. Na cestě byla jeho nová sestřička, která jak si myslel bude určitě andílek. Otec občas zuřil když se Kataro nevěnoval tréninku přesně jak chtel. Bylo to prosté, staral se o svou matku, která potřebovala pomoc když byla těhotná. Matka ho vždy bránila, ať tolik nedře, že pomáhá a je milý a nápomocný. Čas ubíhal a bylo to konečně tu. Zrození jeho malé usměvavé sestřičky, která právě vstoupila na tento svět. Byl u toho kdy se narodila a byl to prozatím v té době nejlepší zážitek jeho života. Zrození nového života. Když jí matka držela v náručí a on jí chtěl pohladit tak se na něj usmála a chytila ho za prst oběma ručkama a vypadala velmi šťastně. Tak poprvé vzniklo sourozenecké pouto mezi těmito dvěma, které bude přetrvávat do konce věků.



Kataro i po narození své nové sestřičky nezahálel v tréninku, aby nezklamal nikoho okolo sebe a to hlavně své rodiče. Měl motiv pro který byl vyžadován trénink a získání síly. Musel dřít, aby se mu to podařilo tak se musel tréninku více věnovat. Ačkoli dřel na sobě už od útlého mládí tak na ni nezapomněl a často navštěvoval její kolébku a mile se na ní usmíval. Ona měla velkou radost vždy když ho viděla a všichni byli šťaštní. Byl trénován svým otcem osobně, který na jeho trénink dohlížel. Trénoval ho v taijutsu i technikách hyuugů, což mu dávalo jistou výhodu před ostatními, kteří před akademií nic neumí než se to naučí v akademii pár základních technik. Čas ubíhal strašně moc rychle a všichni dospívali a než se nadáli Kataro už chodil na akademii. V té době si musel rozdělit dny plánovaně aby všechno stihl. Rozdělil si to na trénink, akademii, sestřičku a zábavu. Chvíly však trvalo než se mu podařilo absolvovat akademii, tu však začal v šesti letech a ukončil ji v osmi letech. Dařilo se mu celkem dobře, dokonce si našel i bezva kamarády, kteří ho občas navštěvovali v jejich klanovém sídle, ale nelíbilo se mu jak se smáli jeho malé sestřičce. Ihned se za ní postavil a vypráskal ty neurvalce ze svého rodinného sídla a byl velice rozčílen a svou zlost si vybil na svých přátelích, kteří to měli na svědomí. Snažil se ale i o to aby to jeho sestřička neslyšela. Jeho přátelé byly sice naštvaní a odešli, avšak po nějaké době se znovu usmířili a uznali, že udělali chybu a omluvili se. Když se stal geninem a dostal svou první čelenku, která dokazovala že se stal shinobim tak byl šťasten. Dokonce ji ukázal jeho malé sestřičce, která jednoho dne dostane taky takovou. Od té doby co se stal geninem tak na sobě zapracoval ještě víc a dokonce se naučil víc klanových technik, než ho učil jeho otec před akademií a během ní. Byl mu i přidělen tým ve kterém si moc nerozumněl se svým týmovým kolegou, kvůli jedné dívce v jejich týmu, která se chtěla stát medikem. Avšak nikdy se spolu neporvali, Kataro byl proti šarvárkám mezi přáteli. Občas měli jiné názory, ale nikdy si nemuseli dokazovat silou jak jsou silní. Jejich týmová práce se po čase daleko více zlepšila a fungovali jako ukázkový tým, který by mohl být vzorem pro ostatní. Zlepšoval samozřejmě i své schopnosti senzibila a byakuganu. Tvrdě dřel aby se zlepšil, že občas padl vyčerpáním kdy ani nestihl dojít k posteli a usnul na chodbě. Když spal na chodbě vždy ho vzbudila jeho malá sestra a všechno bylo v pořádku. Člověk někdy bývá vyčerpaný když se hodně snaží a nemá čas ani na odpočinek. Stalo se toho spoustu v dobách kdy byl ještě geninem dokonce i vypukla taková menší válka, která zničila půlku jejich sídla. Sestřičku odvezli do bezpečí, ale já musel zůstat a pomáhat se svým týmem jak jen to šlo. Válka netrvala moc dlouho a bylo už i bezpečno. Sestru odvezli když jí bylo jedenáct a vrátila se až po třech letech. Mezi těmi třemi roky se stalo celkem dost. Pracoval na sobě každý den, aby se jednoho dne dostal zase o pozici výš ve vesnici. K tomu však potřeboval složit chunninské zkoušky. Nebude to zrovna procházka růžovým sadem, ale věřme, že jednoho se to podaří a započne nová epocha.




 
Vesnice se pomalu měnila a čas ubýhal tak rychle, že když jste si nedávali pozor tak vám život utekl aniž by jste o tom věděli. Každý strávený čas tím co děláte nejraději nebo být s někým koho máte nejraději je vzácný. Katarův čas se zaměřoval nejen na trénink, ale i osobní život. Chtěl dohnat své sourozence co nejdříve, aby mohl dělat hlavní větvi klanu Hyuuga čest, ale taky si vážil vlastního času stráveného chozením po této zemi. Často trávil čas mezi lidmi na tržišti, a nebo pomáhal studentům na akademii zlepšit se v dovednostech i učení. Tím si tvořil svoji vlastní osobnost, která není nikým ovlivněna a tak to i chtěl. Čas na trénink si vždy našel když chtěl a nechával se inspirovat vlastní rodinou. Jednou se však stala jistá nehoda, kterou nikdo nečekal, ale už se i v minulosti někomu stala. Kataro si nevěděl rady jak získat vlastní přivolávací zvíře, které má snad každý. Proto když trénoval, zkusil přivolat něco s čím neměl sepsanou smlouvu. Jenže to co se stalo opravdu nečekal. Náhle zmizel ze rodinného sídla a putoval prostorem i časem na místo neznámé člověku. Každé zvíře má svoje vlastní místo a on dorazil na podivuhodnou krajinou plnou harmonie. Nejdřív viděl jen mlhu, kterou putoval, ale jakmile se mlha rozestoupila tak vše se hned vyjasnilo. Objevil bájnou pandí vesnici, ve které bylo několik druhů pand. Některé se zaměřovali na léčení a podporu, další na bojová umění, některé se zabývali docela nebezpečnými věcmi spojené s alkoholem, ale byli tu i jiní, kteří se zaměřovali na spoustu dalších dovedností. Přestože zde bylo mnoho druhů pand, všechno do sebe zapadalo a vypadalo mírumilovně. Jakmile ale udělal první krok do vesnice tak všechny zraky upadly na něj. Nevěděl jestli má něco říct, udělat nějaké gesto a nebo začít utíkat. Poslední možnost však vyloučil, nepřišel s nepřátelským úmyslem a to z něj pandy i vycítili. Pandy byly přátelské, některé byly až moc, což mohlo stát Katara skoro i pár žeber při tom obímání. Byl zvědavý a snažil se s pandami dorozumět. Zdálo se, že s lidmi už kdysi v kontaktu byly a tak lidský jazyk znaly moc dobře. To bylo hodně ku prospěchu, alespoň tak nebyl problém s komunikací. Od té doby poznával kulturu a veškeré vědění pand od kterých se učil jak pozorováním tak případným zapojováním do jejich aktivit. S některými se i víc spřátelil a utvořil si pouto. Čas plynul docela rychle a Kataro si ani neuvědomoval kolik času strávil ve vesnici. Uvědomil si to až tehdy kdy si ho pandí stařešina zavolal k sobě a promluvil si s ním o jeho situaci a jejich vztahu. Po jejich rozhovoru už jen podepsal smlouvu a byl navrácen zpět do vesnice. Udělal však s nimi jistou dohodu, a to že ho jednou za čas přivolají oni do vesnice. U Hokageho později nahlásil svou nepřítomnost a omluvil se, že na pár dní zmizel. Čas pak plynul dál a časem prošel i chunninskými zkouškami a byl povýšen na chunnina. Byl o krok blíže ke svým sourozencům. Na to kolik mu bylo byla hodnost chunnin docela málo, a proto na sobě trochu zapracoval, aby mohl zase o něco postoupit. To však ukáže jen čas a tvrdá práce na sebe sama. Vesnice se také časem měnila a zprávy ze světa byly taky trochu znepokojující. Systém, který se ve světě tvořil pomalu zastiňoval systém velkých vesnic. Kdo ví, kdy nastane úplný konec a tahle éra shinobi skončí a z té hrstky co zůstanou věrní pravé cestě shinobi se stanou potulní žoldáci. Pokrok však nelze zastavit, jen pozdržet. A tak čas šel dál a příběh se psal dál podle přítomnosti.

Pokračuju

Aktualizováno