Jižní úkryt

First topic message reminder :

Nachází se zde velitelství ANBU, opět je zde vše střeženo. Průchod přes velitelství umožňuje únikovou cestu pro nejhorší případy a evakuační středisko.

Tu holku vám klidně pošlu zpět, to asi problém nebude. U toho druhého nemůžu nic slíbit... nadhodím se škodolibým úsměvem a vstanu. Půjdu se na ně trošku mrknout. Dojdu ke dveřím, otevřu je a vyjdu ven. Kiriganem se rozhlédnu po komplexu až najdu vězení. Tak jde se na to... 


//přesun

Chvíli jsem se na něj dívala a přemlouvala se, abych také šla, ale jen jsem se podívala ke dveří, ze kterých jsem předtím přišla. 
"Myslíš si, že je to správné, brát vše tak jak je? Nic nepodnikat? Budou ode mě čekat přinejmenším protiútok. A nejen mí lidé." promluvila jsem, ale osoba stojící u dveří mi neodpověděla. 
"Rozhodně chápu, že jsem ta nejhorší na světě, ale ty jsi byl mnohem horší. Teď se jen snažím jít svou cestou a nevrátit se ani k té staré ani k té tvé." Osoba zašla zpět do místnosti a já vstala. Dobrá tedy. Vyšla jsem z Kashikem.

Přesun)

ANBU tu opět byli v jednom kolem. Krom své práce se připravovali i na každoroční přehlídku. Prošli jsme kolem nich mlčky a zašli opět do té tmavé místnosti.
"Počkej zde." ukázala jsem mu opět kamenné křeslo a zašla jsem do dveří úplně vzadu. Když jsem se vrátila přinesla jsem Kashikemu potvrzení o splnění mise S rankové úrovně pro jeho lidi a dva trochu větší balíčky. 
"Když už jsi tu můžeme rovnou sepsat přátelskou dohodu." nadhodila jsem návrh a posadila se.
"Chceš odměnu ve zlatě či v diamantech?" 

Usednu opět do křesla a v klidu čekám, až se vrátí. Když se tak stane a přinese dva balíčky, ani se na ně nepodívám. Dal bych přednost finanční transakci, obchodní komodity jako zlato se v dnešní době velmi špatně udávají na trhu... tím spíš v množství, o kterém se bavíme. Co se týče dohody, pokud máš připravené znění, můžeme se na to podívat... připustím a pohodlně se opřu v křesle.

Podala jsem mu oba balíčky. V jednom byla dost štědrá a vysoká částka. V druhém byly drahé kameny a diamanty. 
"Ráda rozdávám to, na co jsem pyšná." okomentovala jsem ten druhý balíček. Měla jsem ráda vzácné kameny. 
"Je stejná jako u Faita jen s tvým jménem." řekla jsem a podala mu desky ve kterých byly dvě dohody. 
"Díky že jsi přišel. Dostala jsem strach." přiznala jsem mu po chvíli. Tady jsme byli v soukromí, nikdo nás neslyšel.

Beze slova shrábnu oba balíčky a vezmu do ruky desky. Zběžně je prolétnu očima. Dobrá tedy. Na základě této dohody budou ozbrojené síly Kirigakure reagovat na napadení tvé vesnice adekvátně vzhledem ke strategické a taktické povaze situace. Do budoucna by tedy bylo vhodné, abys při panickém volání o pomoc rovnou utrousila veškeré informace, které máš dostupné. Bez nich nemůžu vyhodnotit správnou formu pomoci. A rozhodně se nesmíš bát... strach zabíjí myšlení. 

"Stejně jsem už mrtvá je jen otázka času kdy zmizím úplně a ty to víš." pronesla jsem. Dokud jsem nevěděla, kde je můj stvořil a jak je na tom, tak jsem byla nesvá. 
"Naopak já přijdu pokud mě požádáš o pomoc." doplnila jsem, zjevně jsme oba souhlasili, což bylo skvělé. 
"S Faitem jsem to nestihla probrat, ale mí lidé dostali nové pozemky, kde pěstují rýži budete mít zájem o pravidelný dovoz?"

Povídáš hlouposti... odpovím jí na její kec o tom že zmizí. Znám tě prakticky celý svůj život. Jsi jako blecha. Je jedno, jak moc se tenhle svět bude drbat, tebe se zbaví jen těžko. 
O rýži ani tak moc zájem nemáme, využij jí pro vlastní ekonomický růst. Zrovna plodinám typu rýže se u nás daří dobře. Čeho ale máme na ostrovech nedostatek jsou minerály a železo. To především. Recyklujeme prakticky 90% veškerého kovu, kterým disponujeme a jen těžko se pokrývají ztráty. A vzhledem k mým plánům do budoucna nepředpokládám, že bychom narazili na nějaké ložisko kovů. 

"To je milé přirovnání." ušklíbnu se a dále začnu uvažovat nad jeho slovy.
"Takže bys teoreticky měl zájem o vývoz minerálů a železa, které díky mě a mému vlastnictví těžíme, jestli tomu správně rozumím." Dlouho jsem se nebyla podívat na diamantové skály, ale zřejmě tam začnu posílat dělníky, je pravda že bych se železnými skálami měla začít něco dělat. Ještě že mi to připomněl. Napsala jsem si to do poznámek na další papír. Hned zítra tam pošlu lidi. 
"To by neměl být problém jen toho nebude tolik. Něco si musíme ponechat i my."

"Jako edo tensei si to moc nevychutnám." usmála jsem se, ale znělo to hodně lákavě. 
"Dobře přijímám, budu se pokoušet ti dodávat opracované kameny, tví lidé si s tím pak jistě poradí. Je radost s tebou obchodovat." vstanu a podám mu ruku. Jistě se nevidíme naposledy. 
"Jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo, pozdravuj svou přítelkyni." mrknu na něj

Když vstane, vstanu také a stisknu jí ruku. Jisto jistě tvé pozdravy vyřídím. A myslím že to s ní sekne, až jí to budu říkat. Ty se tu opatruj a příště dávej vědět dřív s větším balíčkem informací... nemám to sem právě nejblíž a potřebuji vždy nějaký čas na přípravu. 

"Chápu. Drak, který vás se přepravil je vám opět k dispozici." kývnu na něj.
"Bezpečnou cestu." usměju se a počkám až odejde.

Díky... skočím si pro toho výtečníka a vyrazíme... řeknu prostě, vstanu a zamířím ke dveřím. 


//přesun