Hebiho horská laboratoř

Připlazil jsem se ke Kabutovi, který byl v jedné láhvi. Nemohl se rozkládat, byl to speciální roztok, který ho měl udržet v původní formě.
"Kabuto-sensei, já na to určitě přijdu. Jsem blízko k tomu, abych byl natolik silný a nesmrtelný," klečel jsem u jeho těla. "Tu pečeť musím zrušit, musím a pak Vás znovu přivedu do světa. A společně...zvládneme vše.." se sbožným výrazem jsem vstal a položil ruce na sklo. V očích se mi zračila nezdravá posedlost. "Jste pro mě jako můj otec, brzy se shledáme.." zasyčel jsem a pak odešel do jiné místnosti. Rozevřel jsem svitek a vylovil Uzumaki maso. Rozdrtil jsem ho ve speciálním přístroji a pak si ten podivný roztok přidal do infúze. Tu jsem si zapíchl do těla a čekal. Měl jsem podivný pocit...Ta jejich síla..během okamžiku jsem byl celý orosený, jak se tělo bránilo. Ale měl jsem sílu bílého hada. Celý proces, kdy jsem přijímal schopnosti jiných a měl je za vlastní jsem absolvoval již po páté. Tato DNA však byla skutečně rozdílná, od těch ostatních. Uzumaki čakra..

Někdo narušil mé umělé zesilování schopnosti. Juro Hokori vstoupil do mé laboratoře.
"Dobře, Yoko toho moc nevěděla, ale i to málo se nám bude hodit," ušklíbl jsem se. Mohl si všimnout mého zpoceného obličeje. "Jak to šlo se Sora no kuni? Máš tu techniku?" kompletně jsem pozřel DNA a vytrhl si z ruky tu infuzi.

"Aha, takže to skončilo nepředvídatelně. Daimyo si určitě myslela, že neodmítnete. Takže, Tsuchikage, co teď s Vaším tělem? Tu techniku mám tady, ale musíte se ji naučit a pak vybrat hostitele. Jen, pokud ji jednou použiješ, za 3 roky tě tělo odmítne poslouchat a musíš najít jiné...Je to skutečná technika Reinkarnace" uchechtl jsem se a prohlížel si ranku po vpichu. Jsem zvědavý, kdy se to ve mě projeví. Ale cítím se opravdu silnější a vitálnější.

Když se mi řekl podrobnosti Fushi Tensei, zamračil jsem se. Nechtěl jsem na tom být závisly, a však pokud to byla jedna z mála cest, které mi nabízeli východisko, hodlal jsem to přijmout. "Tři roky nejsou krátka, ale ani zcela dlouha doba. Mě však moc variant nezbýva, a tak s touhle technikou souhlasím. Měl bych však ohledně ní pár otázek. Pokud je mi známo, logicky stratím všechny své naučené techniky, pokud změním tělo? A taky si na své nové tělo bych měl nějakou dobu zvykat. Já bych se chtěl zeptat na přibližnou dobu." Mé otázky, byli zároven i obavami. Stratit všechny své dosavadně naučené techniky, ale za to mi tato technika nabídla i nové obzory. Mohl bych se dostat k technikám o kterých jsem ani nesnil.

Teď jsem se musel skutečně zachechtat. Byl to smích chladný. "Jste na omylu Tsuchikage..Zachováte si vše, co umíte a co vaše tělo mělo. Navíc přijmete to, co bude mít nové tělo. Všechny schopnosti, znalosti, techniky, kekkei genkai. Proto vybírejte pečlivě. Technika je známá také pod jménem Furo fushi no jutsu - technika věčného mládí a nesmrtelnosti. Také se musíte naučit Shoushagan no jutsu, což Vám zajistí, že budete moci změnit vzhled nového těla na svou starou podobu..Není třeba si zvykat, můžete používat ihned. Kompletně pohltíte duši druhého.."

Pomalu jsem vstal a přešel k tajemné knihovně. Dotkl jsem se jedné nijak zvlášť zajímavé knihy a vpustil do ní trochu čakry. Knihovna se otevřela a ukázala tajemná komnatu. Bylo v ní pohodlné křeslo, svícen, malý stůl a spousta svitků na zdech. Zdi také pokrývaly podobizny různých hadů. Vyhledal jsem dva svitky a ty jsem podal Tsuchikagemu. Skrýš se zavřela.
"Fushi tensei a Shoushagan no jutsu, měl bys asi i hledat novou nádobu...Tato technika má jednu slabinu, doujutsu Sharingan ji dokáže zvrátit a obrátit proti tobě."

"Výborně, jen mi pořád nikdo nedonesl nádobu s Yonbim." ušklíbl jsem se.
"Zatím ji tady budeme držet a až se rozhodneme zaútočit, po srazu Kage. Mimochodem, kde je Ogi?"

"V pořádku, něco jsem potřeboval, ale zařídím si to sám." Ušklíbl jsem se a pak zvážněl. "Když vyslýchal Uzumaki, zahleděl jsem v jeho nitru něco, co dřív nebylo. On nás dřív nebo později zradí. A nádobu s Yonbim můžeš nechat přinést hned."

"Dobře, nech ji tam" přikývl jsem a rozhodl se odejít do Archivu. Nebo možná někam jinam.
Přesun

Doplazil jsem se k horám, kde jsem měl laboratoř. Nechtěl jsem tam ještě jít, rukou jsem si vytvořil kámen, na který jsme se posadil. Kochal jsem se pohledem na Iwagakure no sato, vesnici, která byla nyní mým domovem. Tolik jsem pro ni už udělal a ještě udělám. Zvláštní, že i já mám svůj domov.

"Dalo se očekávat, ani nebylo cílem vyhrát," ušklíbl jsem se a pohlédl na svého nalezence, Ogiho, Yoshira, Madaru.
"Jak si teď říkáš? Ogi?" zasmál jsem se a vystoupal k laboratoři. Ač nerad, pustil jsem ho dovnitř.

"Ale ale," řekl jsem a šel pomalu po schodech co nejníže, do nejutajenější části laboratoře. Nebylo potřebné nic dodávat. "Právě to, jsme chtěli s Tsuchikagem udělat, zvláští," zastavil jsem se a sledoval ho. "Jak dopadl můj experiment? Pečeť funguje?" pokračoval jsem dál po schodech a dorazil k ohromným železným dveřím asi 5 metrů před nimi se zastavil. Nebyla to jediná ochrana, poskládal jsem pečeť tygra a neviditelná ochrana zmizela. Šel jsem tedy k ohromným železným dveřím a otevřel je. Vstoupil jsem a mohl vidět velkou bílou květinu. Nebyl to klon Prvního, ale vypěstovaný klon Bílého Zetsu.

"Co tak vyvádíš Yoshiro-kun?" odpověděl jsem a zlomyslně se ušklíbl. Snad nezapomněl na své staré jméno, na svůj původ a na to, že o něm vím víc, než on sám o sobě.
"Nemáš si proč stěžovat," natáhl jsem si rukavice a vzal jednu větev ze Zetsu kytky. "Probudím v tobě násilně rinnegan a dám ti DNA Zetsu do rány, kterou skrýváš. Pak naše malá hra získá na důvěryhodnosti."