Údoli před Iwou

Strana 2 z 3 Previous  1, 2, 3  Next

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Údoli před Iwou

Příspěvek pro Hokori Mai za Sat Jul 20, 2013 12:22 pm

First topic message reminder :


 Údolí nacházejíci se před Iwou je zarostlé. Strom, keř, tráva a zase tráva. Nic jiného tu téměř nenajdete. Jedná se však o jediné místo kde si jde všimnout, že v Iwě není něco v pořádku. Z dálky jdou vidět velké hradby, které jsou ale až třetí a poslední části opevnění Iwy.
Kdyby se někdo pokoušel přiblížit víc, mohl by zahlédnout příkopy a dřevěnné palisády.
Přes údoli vede cesta, která slouži spíše jako obchodní. Každý se přece do Iwy nějak dostat musí a kvůli novým Jurovým předpisům se má Iwu reprezentovat hlavně v dobrým světle, a tak je i cesta výborně udržována.

_________________
avatar
Hokori Mai
Kanrisha (Tsukikage) *ADMIN
Kanrisha (Tsukikage) *ADMIN

Počet příspěvků : 1243
Registrován : 19. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down


Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Rokuro za Fri Sep 13, 2013 6:10 pm

"Tak teda, je to tvoje rozhodnutie. Rozdelíme sa po okolí a budeme hľadať ten prameň. Každý sám za seba."
Dodal som s maličkým úsmevom. Rozmýšľal som nad signálom, ak niekto nájde prameň.
"Mali by sme si nájsť signál, ak niekto nájde prameň, aby ho vyslal nám ostatným."
Dodal som a čakal na reakciu oboch.

_________________
Spoiler:

Body
Ninjutsu :5
Taijutsu :4
Genjutsu :4
Inteligence : 3
Síla : 3
Rychlost : 4
Chakra : 4
Ruční pečetě : 3


Techniky
S-rank
Kirin
Shiru (Vlastná technika)
Susano'o
Jīsa (Vlastná technika)
Yasaka no Magatama
Shiru

A-rank
Chidori
Chidori: Senbon
Chidori Nagashi
Sharingan Genjutsu

B-rank
Katon: Gōryūka no Jutsu
Kage Bushin no Jutsu

C-rank
Kuchiyose no Jutsu
Katon: Hōsenka no Jutsu
Katon: Goukakyuu no Jutsu

D-rank
Kanashibari no Jutsu
Shunshin no Jutsu
Narakumi no Jutsu

E-rank
Všetky


Inventár
ZVN, katana, benzínový zapaľovač, 3 lízanky pre stav núdze.

Fighting Theme song!:
avatar
Rokuro
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 885
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Takeshi Kenpachi za Fri Sep 13, 2013 6:33 pm

"Ujdeme 100m a zkontrolujeme vizuální kontakt. Jděte kousek od řeky, jednou za čas projdeme k řece, kde stejně muíme být.  Tak se najdeme na druhém břehu. Zamáváme a můžeme jít dál hledat. Pokud někdo zamává oběma rukama, našel pramen."

_________________
Body:

Ninjutsu: 3
Taijutsu: 5
Genjutsu: 0,5
Inteligence: 4
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra : 4
Ruční pečetě: 0,5


Inventář:
Vybavení:
- Katana, druhá Takeshiho polovička, je s ní spjatý už od mala a nikdy by ji nevyměnil za nic jiného.
- Druhá katana, symbol, který Takeshi jako správný samuraj nikdy neodkládá. Může sloužit jako zbraň do druhé ruky
- Tanto, krátká dýka, chytře skrytá pod zbrojí, připravena na nečekaný útok.
- Samurajská zbroj- kožená zbroj prokládaná kovovými plíšky a hedvábím, je velmi tvrdá a chrání proti materiálním útokům všeho druhu a některým ninjutsu (ne úplně, samozřejmě)
- Praporec klanu, který Takeshi nosí hlavně na dlouhé cesty, do bitvy ho nebere.
- nějaké ty základní věci na přežití- stan, jídlo, pití, atd.
avatar
Takeshi Kenpachi
Samurai (B-rank)

Počet příspěvků : 241
Registrován : 08. 09. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Ken Uchiha za Fri Sep 13, 2013 6:38 pm

Ja som všekému chápal tak som len prikyvoval a rozmýšľal si kadiaľ sa to vydám ja. Ale nakoniec ma napadlo to že počkám kým obaja nevyrazia na svoje strany ktoré budú chcieť a ja sa potom vydám práve na tú ktorá ostane. Dúfal som že ten prameň nájdem ja !

_________________
Informácie : :

Techniky :
                   

     
                   Sharingan 3 Tomoe
                   Základný E rank
                   Shunshin no Jutsu - D
                   Sōshuriken no Jutsu - D
Narakumi no Jutsu - D
                   Katon: Goukakyuu no Jutsu - C
                   Katon: Hōsenka no Jutsu   - C
                   Katon: Ryuuka no jutsu C
                   Sōfūshasan no Tachi - C
                   Karasu Bunshin - C
                   Sanzengarasu -  C
                   Genjutsu: Sharingan - A




Ninjutsu - 3.5
Taijutsu - 2.5
Genjutsu - 3.5
Inteligence - 3
Síla - 2
Rychlost - 2
Chakra - 2.5
Ruční pečetě - 2.5



                       

 
         
   


avatar
Ken Uchiha
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Rokuro za Fri Sep 13, 2013 6:38 pm

"Fajn, tak teda poďme hľadať, dávajte si pozor."
Povedal som a v sekunde som už išiel preč. Šiel som po okolí brehu a sledoval okolie. V podstate som musel ísť v smere rieky a nájsť prameň. Tak som to aj robil. Samozrejme som dodržoval tie Takeshiho intervaly. Žiaden prameň som nenašiel, ale bolo jasné, že sme sa k nemu blížili, pretože tá rieka začala byť menšia. Mala viac malých prameňov a my sme hľadali hlavný.
//Vidím, že nikto nepostuje nepriateľov, takže to rýchlo sfúkneme Smile Keď tak niekto napíšte, že ste našli prameň.

_________________
Spoiler:

Body
Ninjutsu :5
Taijutsu :4
Genjutsu :4
Inteligence : 3
Síla : 3
Rychlost : 4
Chakra : 4
Ruční pečetě : 3


Techniky
S-rank
Kirin
Shiru (Vlastná technika)
Susano'o
Jīsa (Vlastná technika)
Yasaka no Magatama
Shiru

A-rank
Chidori
Chidori: Senbon
Chidori Nagashi
Sharingan Genjutsu

B-rank
Katon: Gōryūka no Jutsu
Kage Bushin no Jutsu

C-rank
Kuchiyose no Jutsu
Katon: Hōsenka no Jutsu
Katon: Goukakyuu no Jutsu

D-rank
Kanashibari no Jutsu
Shunshin no Jutsu
Narakumi no Jutsu

E-rank
Všetky


Inventár
ZVN, katana, benzínový zapaľovač, 3 lízanky pre stav núdze.

Fighting Theme song!:
avatar
Rokuro
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 885
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Takeshi Kenpachi za Fri Sep 13, 2013 8:14 pm

Nakonec jsem to byl já, kdo přebrodil řeku a šel po druhém břehu. Zezačátku to šlo dobře, ale blíže k prameni řeky se údolí stávalo neprůchodnější a jednou jsem zjistili, že jsem několik desítek metrů za úrovní, na které jsme se měli setkat, musel jsem tedy zrychlit. Snažil jsem se o tichý pohyb, i když mezi větvemi a keři to moc nešlo.

_________________
Body:

Ninjutsu: 3
Taijutsu: 5
Genjutsu: 0,5
Inteligence: 4
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra : 4
Ruční pečetě: 0,5


Inventář:
Vybavení:
- Katana, druhá Takeshiho polovička, je s ní spjatý už od mala a nikdy by ji nevyměnil za nic jiného.
- Druhá katana, symbol, který Takeshi jako správný samuraj nikdy neodkládá. Může sloužit jako zbraň do druhé ruky
- Tanto, krátká dýka, chytře skrytá pod zbrojí, připravena na nečekaný útok.
- Samurajská zbroj- kožená zbroj prokládaná kovovými plíšky a hedvábím, je velmi tvrdá a chrání proti materiálním útokům všeho druhu a některým ninjutsu (ne úplně, samozřejmě)
- Praporec klanu, který Takeshi nosí hlavně na dlouhé cesty, do bitvy ho nebere.
- nějaké ty základní věci na přežití- stan, jídlo, pití, atd.
avatar
Takeshi Kenpachi
Samurai (B-rank)

Počet příspěvků : 241
Registrován : 08. 09. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Ken Uchiha za Fri Sep 13, 2013 8:46 pm

Ja som podľa plánu spravil teda čo bolo treba aj keď bolo ťažké sa niektorými časťami brodiť preto som tam skôr pohopkával než kráčal. Sakra že ja som si tu našiel tú najhoršiu cestu? Prebehlo mi hlavou keď som mal na pláne ísť zamávať prví krát a potom som pokračoval v hľadaní. Chcel som ho nájsť prvý a čo najskôr preto som sa hýbal čo najrýchlejšie a tak trochu som zabudol byť potichu.

_________________
Informácie : :

Techniky :
                   

     
                   Sharingan 3 Tomoe
                   Základný E rank
                   Shunshin no Jutsu - D
                   Sōshuriken no Jutsu - D
Narakumi no Jutsu - D
                   Katon: Goukakyuu no Jutsu - C
                   Katon: Hōsenka no Jutsu   - C
                   Katon: Ryuuka no jutsu C
                   Sōfūshasan no Tachi - C
                   Karasu Bunshin - C
                   Sanzengarasu -  C
                   Genjutsu: Sharingan - A




Ninjutsu - 3.5
Taijutsu - 2.5
Genjutsu - 3.5
Inteligence - 3
Síla - 2
Rychlost - 2
Chakra - 2.5
Ruční pečetě - 2.5



                       

 
         
   


avatar
Ken Uchiha
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Rokuro za Sat Sep 14, 2013 3:00 pm

Všetci boli zatiaľ v poriadku, ale nikto nenašiel zatiaľ prameň. Hľadal som ho a po sto metroch som sa objavil na viditeľnom mieste a zdvihol som len jednu ruku, na znak toho, že som hlavný prameň nenašiel, ale už sme určite boli blízko. Očami som hľadal ostatných a čakal, kým sa ukážu.

_________________
Spoiler:

Body
Ninjutsu :5
Taijutsu :4
Genjutsu :4
Inteligence : 3
Síla : 3
Rychlost : 4
Chakra : 4
Ruční pečetě : 3


Techniky
S-rank
Kirin
Shiru (Vlastná technika)
Susano'o
Jīsa (Vlastná technika)
Yasaka no Magatama
Shiru

A-rank
Chidori
Chidori: Senbon
Chidori Nagashi
Sharingan Genjutsu

B-rank
Katon: Gōryūka no Jutsu
Kage Bushin no Jutsu

C-rank
Kuchiyose no Jutsu
Katon: Hōsenka no Jutsu
Katon: Goukakyuu no Jutsu

D-rank
Kanashibari no Jutsu
Shunshin no Jutsu
Narakumi no Jutsu

E-rank
Všetky


Inventár
ZVN, katana, benzínový zapaľovač, 3 lízanky pre stav núdze.

Fighting Theme song!:
avatar
Rokuro
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 885
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Ken Uchiha za Mon Sep 16, 2013 4:02 pm

Ako som videl Rokura a on mňa ja som vlastne šiel pokračovať v hľadaní keďže v diali bolo vidieť aj toho ďalšieho čo tu bol s nami. Celý nabudený že to musím nájsť prvý som sa aj poriadne hnal a tak trocha som nedbal na tú tichosť čo mi mohlo byť možno aj osudným ale popravde sa to oplatilo lebo som to miesto našiel! Hneď ako som ho našiel poobzeral som sa pozorne aby som si toto miesto zasa našiel a mohol ich doviesť k tomu zdroju teda prameňu. Preto som šiel čo najrýchlejšie na miesto kde som sa im mal ukázať a mával som obomi rukami ako o život. xD.

_________________
Informácie : :

Techniky :
                   

     
                   Sharingan 3 Tomoe
                   Základný E rank
                   Shunshin no Jutsu - D
                   Sōshuriken no Jutsu - D
Narakumi no Jutsu - D
                   Katon: Goukakyuu no Jutsu - C
                   Katon: Hōsenka no Jutsu   - C
                   Katon: Ryuuka no jutsu C
                   Sōfūshasan no Tachi - C
                   Karasu Bunshin - C
                   Sanzengarasu -  C
                   Genjutsu: Sharingan - A




Ninjutsu - 3.5
Taijutsu - 2.5
Genjutsu - 3.5
Inteligence - 3
Síla - 2
Rychlost - 2
Chakra - 2.5
Ruční pečetě - 2.5



                       

 
         
   


avatar
Ken Uchiha
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Takeshi Kenpachi za Mon Sep 16, 2013 9:42 pm

Konečně jsem trošku popoběhl a mohl odpovědět gestem těm dvěma přes řeku. Ta se ztenčovala a už z ní byla jen taková bystřina. Nakonec jsme došli ke skalám, ve kterých by mohl být začátek a tudíž místo naší mise. Přikrčil jsem se a podíval se okolo, jestli jsou zde nějaké stopy. Vysoká tráva toho dost zakrývala, ale za poslední dva dny tu nikdo nešel, soudě podle toho, že nepršelo a tráva nebyla polehaná. Naznačil jsem gestem a značně pomaleji jsem pokračoval dál.

_________________
Body:

Ninjutsu: 3
Taijutsu: 5
Genjutsu: 0,5
Inteligence: 4
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra : 4
Ruční pečetě: 0,5


Inventář:
Vybavení:
- Katana, druhá Takeshiho polovička, je s ní spjatý už od mala a nikdy by ji nevyměnil za nic jiného.
- Druhá katana, symbol, který Takeshi jako správný samuraj nikdy neodkládá. Může sloužit jako zbraň do druhé ruky
- Tanto, krátká dýka, chytře skrytá pod zbrojí, připravena na nečekaný útok.
- Samurajská zbroj- kožená zbroj prokládaná kovovými plíšky a hedvábím, je velmi tvrdá a chrání proti materiálním útokům všeho druhu a některým ninjutsu (ne úplně, samozřejmě)
- Praporec klanu, který Takeshi nosí hlavně na dlouhé cesty, do bitvy ho nebere.
- nějaké ty základní věci na přežití- stan, jídlo, pití, atd.
avatar
Takeshi Kenpachi
Samurai (B-rank)

Počet příspěvků : 241
Registrován : 08. 09. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Rokuro za Tue Sep 17, 2013 1:33 pm

Hneď ako som vyšiel na viditeľné miesto, zazrel som, ako kýva Ken.
*Hurááá máme to.
Pomyslel som si a prebehol som k nemu. Samozrejme som kývol aj na Takeshiho, aby šiel. Hneď potom ako zas vyšiel z tej väčšej trávy a toho lesíka a podobného porastu, ktorý tu rástol.
"Dobrá práca Ken."
Povedal som a čakal, kým ma zavedie k tomu prameňu.

_________________
Spoiler:

Body
Ninjutsu :5
Taijutsu :4
Genjutsu :4
Inteligence : 3
Síla : 3
Rychlost : 4
Chakra : 4
Ruční pečetě : 3


Techniky
S-rank
Kirin
Shiru (Vlastná technika)
Susano'o
Jīsa (Vlastná technika)
Yasaka no Magatama
Shiru

A-rank
Chidori
Chidori: Senbon
Chidori Nagashi
Sharingan Genjutsu

B-rank
Katon: Gōryūka no Jutsu
Kage Bushin no Jutsu

C-rank
Kuchiyose no Jutsu
Katon: Hōsenka no Jutsu
Katon: Goukakyuu no Jutsu

D-rank
Kanashibari no Jutsu
Shunshin no Jutsu
Narakumi no Jutsu

E-rank
Všetky


Inventár
ZVN, katana, benzínový zapaľovač, 3 lízanky pre stav núdze.

Fighting Theme song!:
avatar
Rokuro
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 885
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Takeshi Kenpachi za Tue Sep 17, 2013 3:51 pm

Na nic jsem nečekal a obezřetně jsem došel k nim. "Tak nebudeme na nic čekat, ne?" řekl jsem a vyndal váček s práškem. Ještě jednou jsem se rozhlédl a vysypal ho do řeky.

_________________
Body:

Ninjutsu: 3
Taijutsu: 5
Genjutsu: 0,5
Inteligence: 4
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra : 4
Ruční pečetě: 0,5


Inventář:
Vybavení:
- Katana, druhá Takeshiho polovička, je s ní spjatý už od mala a nikdy by ji nevyměnil za nic jiného.
- Druhá katana, symbol, který Takeshi jako správný samuraj nikdy neodkládá. Může sloužit jako zbraň do druhé ruky
- Tanto, krátká dýka, chytře skrytá pod zbrojí, připravena na nečekaný útok.
- Samurajská zbroj- kožená zbroj prokládaná kovovými plíšky a hedvábím, je velmi tvrdá a chrání proti materiálním útokům všeho druhu a některým ninjutsu (ne úplně, samozřejmě)
- Praporec klanu, který Takeshi nosí hlavně na dlouhé cesty, do bitvy ho nebere.
- nějaké ty základní věci na přežití- stan, jídlo, pití, atd.
avatar
Takeshi Kenpachi
Samurai (B-rank)

Počet příspěvků : 241
Registrován : 08. 09. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Ken Uchiha za Tue Sep 17, 2013 4:05 pm

V tichosti som sledoval ako sypal akýsi prazvláštny prášok do rieky. Určite to nebolo asi nič dobré a tá voda sa už asi piť nebude ale bola to naša misia. A my sme ju splnili predsa len bol čas vojny.

_________________
Informácie : :

Techniky :
                   

     
                   Sharingan 3 Tomoe
                   Základný E rank
                   Shunshin no Jutsu - D
                   Sōshuriken no Jutsu - D
Narakumi no Jutsu - D
                   Katon: Goukakyuu no Jutsu - C
                   Katon: Hōsenka no Jutsu   - C
                   Katon: Ryuuka no jutsu C
                   Sōfūshasan no Tachi - C
                   Karasu Bunshin - C
                   Sanzengarasu -  C
                   Genjutsu: Sharingan - A




Ninjutsu - 3.5
Taijutsu - 2.5
Genjutsu - 3.5
Inteligence - 3
Síla - 2
Rychlost - 2
Chakra - 2.5
Ruční pečetě - 2.5



                       

 
         
   


avatar
Ken Uchiha
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Rokuro za Tue Sep 17, 2013 5:52 pm

Ja som pridal do rieky malú fľaštičku chemikálie z Konohy. Celkom to stačilo na otrávenie pôdy, ale moc sa mi nepáčilo, že sme mali otráviť vodu, hocikto sa z nej mohol napiť a bol by otrávený. Mnoho nevinných by mohlo zbytočne trpieť, ale to som neriešil. Bol som pri ANBU jednotkách, tam sa robili takéto misie denno denne.
"Fajn, sme tu hotový. Teraz môžeme odísť. Vďaka za spoluprácu Takeshi. Možno sa ešte uvidíme."
Povedal som a otočil som sa na smer do Konohy. Moja orientácia bola celkom dobrá. Vybral som sa na cestu.
Presun

_________________
Spoiler:

Body
Ninjutsu :5
Taijutsu :4
Genjutsu :4
Inteligence : 3
Síla : 3
Rychlost : 4
Chakra : 4
Ruční pečetě : 3


Techniky
S-rank
Kirin
Shiru (Vlastná technika)
Susano'o
Jīsa (Vlastná technika)
Yasaka no Magatama
Shiru

A-rank
Chidori
Chidori: Senbon
Chidori Nagashi
Sharingan Genjutsu

B-rank
Katon: Gōryūka no Jutsu
Kage Bushin no Jutsu

C-rank
Kuchiyose no Jutsu
Katon: Hōsenka no Jutsu
Katon: Goukakyuu no Jutsu

D-rank
Kanashibari no Jutsu
Shunshin no Jutsu
Narakumi no Jutsu

E-rank
Všetky


Inventár
ZVN, katana, benzínový zapaľovač, 3 lízanky pre stav núdze.

Fighting Theme song!:
avatar
Rokuro
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 885
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Takeshi Kenpachi za Tue Sep 17, 2013 7:07 pm

Když Konožští přidali ještě svou látku, věděl jsem, že je hotovo. "Rád jsem vás poznal. Vyřiďte vašemu kagemu pozdravy ze Suny a těším se na další spolupráci." odpověděl jsem a vydal se už svou cestou zpět do Suny.

//přesun

_________________
Body:

Ninjutsu: 3
Taijutsu: 5
Genjutsu: 0,5
Inteligence: 4
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra : 4
Ruční pečetě: 0,5


Inventář:
Vybavení:
- Katana, druhá Takeshiho polovička, je s ní spjatý už od mala a nikdy by ji nevyměnil za nic jiného.
- Druhá katana, symbol, který Takeshi jako správný samuraj nikdy neodkládá. Může sloužit jako zbraň do druhé ruky
- Tanto, krátká dýka, chytře skrytá pod zbrojí, připravena na nečekaný útok.
- Samurajská zbroj- kožená zbroj prokládaná kovovými plíšky a hedvábím, je velmi tvrdá a chrání proti materiálním útokům všeho druhu a některým ninjutsu (ne úplně, samozřejmě)
- Praporec klanu, který Takeshi nosí hlavně na dlouhé cesty, do bitvy ho nebere.
- nějaké ty základní věci na přežití- stan, jídlo, pití, atd.
avatar
Takeshi Kenpachi
Samurai (B-rank)

Počet příspěvků : 241
Registrován : 08. 09. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Ken Uchiha za Wed Sep 18, 2013 11:44 am

Ja som sa tiež rozlúčil s tým čo bol tam s nami a vydal som sa za senseiom.
(presun)

_________________
Informácie : :

Techniky :
                   

     
                   Sharingan 3 Tomoe
                   Základný E rank
                   Shunshin no Jutsu - D
                   Sōshuriken no Jutsu - D
Narakumi no Jutsu - D
                   Katon: Goukakyuu no Jutsu - C
                   Katon: Hōsenka no Jutsu   - C
                   Katon: Ryuuka no jutsu C
                   Sōfūshasan no Tachi - C
                   Karasu Bunshin - C
                   Sanzengarasu -  C
                   Genjutsu: Sharingan - A




Ninjutsu - 3.5
Taijutsu - 2.5
Genjutsu - 3.5
Inteligence - 3
Síla - 2
Rychlost - 2
Chakra - 2.5
Ruční pečetě - 2.5



                       

 
         
   


avatar
Ken Uchiha
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 429
Registrován : 31. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Gats Terumi za Sun Jun 22, 2014 5:20 pm

Odchádzal som od brány Iwy, a išiel som tak dlho, až kým nepadla na údolie tma. Išiel som mimo cesty tak, aby som mal čo najväčšie súkromie. Nachádzal som sa ďaleko od územia Iwy a preto som dúfal, že ma tu snáď nikto nezastihne. Zložil som si z chrbta batoh, položil ho na zem a v duchu ďakoval, že boli posledné dni suché, a na zemi nieje blato. Vybral som si pár instantných jedál, no neodvažoval som sa zakladať oheň, aby ma niekto nezbadal. Takto som sa až dosýta najedol sardiniek, a podobných hlúpostí, ak sa z toho teda dosýta najesť vôbec dá, a pomaly som si v mysli rozobral svoj plán. Kedže som bol blízko Iwy a mal som čas poriadne si prezrieť hradby, vedel som presne čo spravím...Prázdnu plechovku od jedla som položil na zem vedľa seba a s pomocou oceľového drôtu som si spravil provizorný bezpečnostný systém. Ak by niekto narazil do lanka, ktorého tu bolo veľa, plechovka by spadla a zobudila ma. Samozrejme som do nej nezabudol dať malé kamienky, aby vytvorila nejaký hluk. Následne som si na zem rozprestrel malú deku a pokúsil sa čo najrýchlejšie zaspať.

_________________
Info:



Theme song:



Počas čítania mojich príspevkov si pustite Theme song o riadok vyššie! ありがとう

七転び八起き
(nanakorobi yaoki)
Zakopnúť siedmy krát, ale postaviť sa ôsmy.


avatar
Gats Terumi
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 96
Registrován : 14. 10. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Gats Terumi za Mon Jun 23, 2014 1:55 pm

Zobudil som sa skoro ráno a aj keď som toho veľa nenaspal, necítil som sa unavený. Možno to bolo z nervozity, ktorú som pociťoval odkedy sme vyrazili smerom k Iwe. Ale na tú som si už dávno zvykol. Vybalil som si ďalšiu kozervu a s dobrým pocitom, že som si nezabudol zobrať aspoň tento pokrm, som zbalil všetky veci, čo po mne zostali a zahladil stopy. Teraz som potreboval už len čakať..Čakal som, oddychoval som, nudil som sa, premýšľal som o misii, až nakoniec prišiel ten správny čas. Včera som si pri bráne všimol, že sa stráže striedajú o tretej hodine. Vtedy ich pozornosť poľaví najviac a ja tak mám šancu dostať sa do Iwagakure. Ďalšia vec, ktorú som si všimol bola, že Iwa bola obohnaná len hrubými hradbami. Nezbadal som nič, čo by aspoň vzdialene pripomínalo bariéru a to som mal v oblasti ninjutsu veľa znalostí. Keď sa pomaly blížila tretia hodina postavil som sa a vyrazil smerom k Iwe. Išiel som približne hodinu, až som došiel na miesto, odkiaľ už bol dohľad na obrovské hradby Iwy. V mysli som si predstavil rozlohu Iwy a modlil sa, aby som sa trafil. Zašiel som za najväčší krík, aký som v oblasti videl a pomaly, aby som nezlomil nejaké vetvičky som sa k nemu pritlačil. Spravil som pár pečatí,"Doton: Moguragakure no jutsu..." Potichu som zašepkal techniku a pomaly som sa prepadol do zeme ako do tekutého piesku. Moja zásoba čakry bola pomerne veľká a preto som sa odvážil cestovať aj na takú veľkú vzdialenosť. Zahĺbil som sa hlbšie pod zem, aby ma neprekvapili nejaké základy obrovských hradieb. Takto ukrytý pod zemou som sa preryl ako krtko až do Iwy. Ako som správne odhadol, nezabránila mi v tom žiadna bariéra. Pod zemou sa veľmi ťažko odhadovala vzdialenosť, ktorú som už urazil, ale vedel som, že čoskoro by som sa mal nachádzať niekde v strede Iwagakure. V tomto domnení som  pomaly začal stúpať k "hladine". Táto technika bola veľmi šikovná. Žiadna špina sa na mňa nenalepila a pohyboval som sa úplne nehlučne. No nechcel som tu stráviť veľa času, aby ma náhodou niekto nezahliadol. Keď som sa blížil k povrchu a naozaj, že bol už blízko, začul som hlasy, pravdepodobne vesničanov. Odišiel som od nich na pár metrov, na miesto kde bolo ticho a dokonale prezlečený za žoldáka som nepotreboval ani používať Henge. Podobne ako na začiatku cesty som vynoril zo zeme hlavu a uistil sa, že som za nejakou budovou. Potom som už len vyšiel celý, zrušil techinku a otrepal sa od kúskov zeminy...
//presun

_________________
Info:



Theme song:



Počas čítania mojich príspevkov si pustite Theme song o riadok vyššie! ありがとう

七転び八起き
(nanakorobi yaoki)
Zakopnúť siedmy krát, ale postaviť sa ôsmy.


avatar
Gats Terumi
Jounin
Jounin

Počet příspěvků : 96
Registrován : 14. 10. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Faito Dansaku za Mon Nov 03, 2014 9:11 pm

https://www.youtube.com/watch?v=Q2aM5btBLVU

Faito Dansaku

Pomalu jsem se probouzel a mé oči si zvykaly na temnotu.
"Faito!" zněl mi v uších hlas a tělo mělo pocit, jako by se mělo rozervat.
"Faito probuď se!"
Znovu a znovu se ozýval ženský hlas v mé hlavě. Místnost se rozzářila a já jsem zjistil, že jsem připoután mocnými pečetěmi do kleku a před sebou mám... sebe samého?
Hleděl jsem na svůj protějšek a přemýšlel jsem, co to má znamenat.
"Tolik lidí jsi poslal na smrt, Faito. Vůbec ses nezměnil..." Promluvil ženský hlas a já si pomalu začal vzpomínat, komu patří. Chtěl jsem promluvit, ale náhubek z tmavé kůže mi to nedovolil.
"Jsi slaboch, Faito! Tvrdíš, jak chceš pomáhat a přitom ti jde jen o vlastní slávu!"
Kývl jsem. Bylo to tak. Dnes jsem nechal zemřít spoustu nevinných, protože jsem cítil zradu jednoho člověka, který ani nebyl z té vesnice, která už nade mnou nejspíš tiše hoří.
Můj protějšek otevřel oči. Ty jeho byly podlité krví. Ty jeho měly v sobě zášť, nenávist, zlobu, pohrdání. Pohled, kterým jsem se vždy chtěl dívat na své nepřátele, ale nikdy jsem nemohl. Vždy jsem se musel schovávat za maskou nečitelnosti a přetvářky. Přede mnou sedělo mé vnitřní já. Dokonalý obraz mého srdce.
Jeho oči začaly zářit a mé srdce pojala neskutečná agonie. Taková, které se nemůže rovnat nic pozemského. Navenek jsem se nehýbal, uvnitř jsem sse ale svíjel v bolestech.
Před očima se mi míhaly obrazy z mého života. Cítil jsem, že i přes techniku zmrtvýchvstání jsem na pokraji života. Že balancuji nad temnou řekou a stačí jediný chybný krok, jediné popostrčení, abych navždy zmizel v hlubinách...
"Faito! Ty nejsi zlý. Všichni to vědí. Mír už je na dosah a ty to víš! Víš, co musíš udělat, aby byl alespoň chvíli klid! Musíš  porazit toho, koho se všichni bojí..."
Cítil jsem její dech na svém krku a při každém slově mě spaloval neutuchající žár.
Nemohu ho porazit! Neznám ho! Neviděl jsem ho, záznamů je málo! snažil jsem se myslet na tato slova.
"Tak ho neporážej. Zab ho! Zab ho, jako jsi to udělal s tou d*vkou Kanou! Podřízni ho jako podsvinče, ale tentokrát neudělej žádnou chybu. Řeknu ti, jak na to. Pomůžu ti zesílit na tento jediný okamžik. Na okamžik, který změní život tobě i ostatním. A ty mě pak budeš milovat do konce života. Usedneš k mému hrobu a zůstaneš se mnou na věky věků..."
Zarazil jsem se. Byla to velká daň.
Skutečně to dokážeš?
Hltal jsem svůj protějšek pohledem a v mých očích bylo vidět odhodlání.
...Dobrá. Život za život. Odčiním tak vše, co jsem odčinit měl. Ukážu světu, že legendy nejsou jen v historických svitcích. Pomoz mi, Nanami... Pomoz mi...

Od té doby jsem prožíval neuvěřitelná muka. Mé vnitřní já mě spalovalo za každou myšlenku, za každý vjem. Společně jsme plánovali cestu k němu. Společně jsme skládali krok za krokem jeho likvidaci a to, co bude pak. Přišlo mi to jako deset tisíc let. Mé tělo bylo rozpraskané a staré, každá má kost byla rozdrcena alespoň stotisíckrát, mé vnitřnosti se pálily a mé oči krvácely. A budou krvácet dál, dokud...
Dokud někdo nepřijde a nevzbudí mě z noční múry, ve které jsem se ocitl...

_________________
Spoiler:

Edo Tensei
Body:
- Taijutsu: 5
- Genjutsu: 5
- Ninjutsu: 0 (0,5, prostě minimum)
- Ruční pečetě: 0 (0,5)
- Síla: 3
- Rychlost: 4
- Inteligence: 4
- Chakra: 4
 
Techniky:
Genjutsu: Nake (rank C)
Genjutsu: Kansei messhii (rank B)
Genjutsu: Kettai ibuki (rank D)
Genjutsu: Assaiki (rank A)
Genjutsu: Kagami (rank E-S)
Genjutsu Shibari (rank S)

Technika tichého zabíjení na velmi vysoké úrovni

Techniky akademie

Veškeré informace: http://nsgo.forumczech.com/t167-faito-dansaku


"I Never die, but when I do, I don't..."
avatar
Faito Dansaku
Kyuudaime Mizukage
Kyuudaime Mizukage

Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Faito Dansaku za Tue Nov 04, 2014 7:10 pm

https://www.youtube.com/watch?v=X8j9H7h89is

Faito

Znovu jsem se probral. Přede mnou stál Madara. Ve jeho očích zářil Rinnegan, ale hlas Nanami mě ujišťoval, že jsem stále vězněn.
"Pamatuj, cos četl o sférách Rinneganu, Faito. Věc první: Madara nesmí zjistit, že mu jdeš po krku. Nesmí tě prozradit jediná myšlenka, jediný pohyb, jediná grimasa či jen jiskra v oku. NIC na tobě nesmí být poznat... Teď se mu podívej zblízka do očí a řekni, že ho nejdeš zabít..."
Díval jsem se na Madaru. Hlavou mi probleskla myšlenka, ale vykřiknout jsem ji nemohl.
Zato jsem pocítil ohromnou bolest na hrudi.
"Špatně! Madara nesmí vědět, co je v tvé hlavě. Když k němu přijdeš, musíš být úplně bez emocí a bez myšlenek. Tvá myšlenka na zabití musí přijít vteřinu potom, co mu setneš hlavu, ne dřív! Pamatuj si to, má lásko..."
Chtěl jsem kývnout, ale nešlo to. Chtěl jsem se na ni otočit a alespoň jednou ji spatřit... Nešlo to.
Ponořil jsem se tedy do prázdnoty a zadíval se Madarovi přímo do očí.
Kolem mě se začaly promítat obrazy mého života. Krásné i strašné.
Slyšel jsem radostný smích matky, když jsem složil chuuninské zkoušky. Slyšel jsem brekot malých dětí, které byly masakrovány při útoku na Kiri. Slyšel jsem poslední slova Mizukageho, kterému jsem vrážel katanu do srdce a cítil jsem na rtech polibek Reiny, než mne nadobro zavrhla, slyšel jsem laškování Mikomi Hyuugy v mé kanceláři.
Já si toho ale nevšímal. Nesměl jsem pomyslet na jedinou věc. Byla to ta nejtěžší zkouška, kterou jsem v životě podstoupil, a já ji musel zvládnout, abych ve světě nastolil mír...

_________________
Spoiler:

Edo Tensei
Body:
- Taijutsu: 5
- Genjutsu: 5
- Ninjutsu: 0 (0,5, prostě minimum)
- Ruční pečetě: 0 (0,5)
- Síla: 3
- Rychlost: 4
- Inteligence: 4
- Chakra: 4
 
Techniky:
Genjutsu: Nake (rank C)
Genjutsu: Kansei messhii (rank B)
Genjutsu: Kettai ibuki (rank D)
Genjutsu: Assaiki (rank A)
Genjutsu: Kagami (rank E-S)
Genjutsu Shibari (rank S)

Technika tichého zabíjení na velmi vysoké úrovni

Techniky akademie

Veškeré informace: http://nsgo.forumczech.com/t167-faito-dansaku


"I Never die, but when I do, I don't..."
avatar
Faito Dansaku
Kyuudaime Mizukage
Kyuudaime Mizukage

Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Kenji Uesugi za Sun Nov 09, 2014 1:02 am

Cesta ze Země Čaje byla dlouhá a ve spěchu člověk ztratí pojem o okolí a soustředí se na svůj cíl. Společně s devítkou jsme se vydaly na cestu, směrem k zemi Země. Po cestě se nám podařilo se přidat k podpůrným jednotkám, které nás blíže obeznámily se situací a společně jsme vyrazily pod vlajkou Kirigakure no Sato. Záchrana Mizukageho? Může být větší cti? Hrdě jsem vztyčil hlavu a sledoval jsem co se objeví za obzorem. Sledoval jsem lidi okolo sebe a na jejich tvářích šli vidět obavy, báli se o svého Mizukageho, opravdu se báli. Jaké to asi může být? Položil jsem si ruku na srdce a necítil jsem že by bilo o něco rychleji. Další Mizukage je možná mrtvý a se mnou to ani nehlo. Sklonil jsem hlavu k zemi, když v tom začal muž v čele naší výpravy pokřikovat že jsme tu. 
Stály jsme na kopci a před námi bylo zalesněné údolí a za ním byla samotná Iwagakure no Sato. Někde tady musí být ta jeskyně. Přidal jsem trochu do kroku a po chvíli jsme se objevily pod kopcem na takovém malém rozcestí. Hlavní cesta vedla dál směrem do Iwy, ale kam vedly zbylé cesty, to je otázka. "Rozdělíme se a budeme hledat tu jeskyni" kývl jsem na ostatní a každému ukázal kam má jít. Nikdy jsem nedával rozkazy, ale je to mise a my jsme tu ti, kdo se musí postarat o to aby se k nám vrátil náš Mizukage. Sám jsem přešel po úzké stezce skrz les a začal jsem prohledávat. Všude to byl vlastně jen strom, keř a tráva. Ani zvířata tu nepobíhala a ani vítr se nedostal skrz hustý les. Probíhal jsem to rychle a rozhrnoval jsem vše, co vypadalo podezřele. Přece jen vstup do jeskyně nemůže být schovaný moc nenápadně. Když v tom jsem uslyšel křik, jednoho z našich mužů. Ano, v tu chvíli jsem zrychlil a doskákal jsem k němu jak rychle to jen šlo. To bylo ono! Vstup do jeskyně nebyl nijak krytý a když jsem došel, stálo tu už několik z našich lidí. Včetně dvou povolaných ANBU společně se mnou.
Beze slov jsem ostatním ukázal, že to budeme my tři, kdo půjde dovnitř jako první, aby jsme zjistily zda je to bezpečné a kdyby jsme se ztratily tak potřebujeme podporu. 
"Jestli se do hodiny neohlásíme, tak je něco špatně." s těmi slovy jsem vešel do jeskyně a po první celkem úzké chodbičce, jsme se objevily na velkém rozcestí, odkud vedly desítky cest a otázka je, zda je bezpečné tudy jen tak procházet. Ale beze slov se každý z nás vydal naprosto odlišnou cestou. Já jsem zvolil cestu po mojí pravici. Všude bylo poměrně vlhko a ticho a každý krok, který jsem udělal se rozléhal. Netrvalo dlouho a i poslední známky chakry mých společníků vyprchaly. Cesty zde, už nebyly tak úzké, ale čím hlouběji jsem se dostával do jeskyně, tím se cesty rozšiřovali a rozvětvovali. Ale pak přestaly. Chvílemi jsem měl pocit jako kdybych už touhle uličkou několikrát prošel, ale zanechával jsem po sobě chakrové stopy jako Jeníček a Mařenka po sobě zanechávali drobky. Takže bych věděl že jsem tam byl. Nebo mi je snad někdo maže? To není možné, nikoho necítím. Začínal jsem pochybovat sám o sobě a z labyrintu, kterým jsem procházel jsem začínal šílet. Co když ty stěny absorbují chakru? Co když stále chodím v nekonečné smyčce. Po každé když jsem procházel stejně vypadající chodbou, vždycky jsem udělal krok jiným směrem. Čas utíkal a připadalo mi to jako kdybych chodil hodiny pořád dokola, brzy jsem si všiml i toho že pokaždé padají kapky ve stejnou chvíli. Je to genjutsu??! "Kai!" křikl jsem a po čele mi stékali kapičky potu. Nic se nestalo. Mělo to efekt, nebo jsem blázen? Nejspíš nás už nějakou dobu hledají naši muži. Ale co když už jsou pomalu na cestě domů. Co když už ho dávno našli? Hlavou mi létalo tolik otázek. Něco mě ale stále drželo při tom to nevzdávat, je to mise a i kdybych tu měl chodit v kruhu třeba tisíc let. Dál jsem probíhal chodbami, které se zrcadlily. Rozhodně se nezastavím a nevzdám to. Když už mi pomalu téměř docházeli síly, tak se v další uličce přede mnou objevil jiný stín než obvykle. Ucítil jsem závan chakry. Přidal jsem nedočkavě do kroku, jako kdybych měl běžet k cíli maratonu. Popadl mě druhý dech. 
Na konci chodby se rozprostírala obrovská jeskyně, opravdu obrovská a byla celá protkaná,..co to je? nějakými vlákny? nějakými bílými vlákny a uprostřed stály tři pilíře, které drželi jeho,.. ano byl to samotný Mizukage. Naproti němu bylo něco, co vypadalo přesně jako on. Klečeli naproti sobě, měli zalepená ústa a dívali se sobě do očí. Ale který z nich je vlastně on? Jejich chakra byla naprosto totožná, nebyl mezi nimi rozdíl. Cítil jsem zde i jiné chakry, že by tu byly moji společníci na jiné straně téhle jeskyně? Bylo to povědomé, ale na takovou dálku jsem stále nedokázal rozeznat zda jsou to oni nebo ne. Třeba je to nepřítel.
Cesta k Mizukagemu a pilířům nevedla jinudy než skrz bílá vlákna a tak nebyla jiná možnost než se skrz vlákna nějak dostat. Ale projít se to nedalo. Prosekat se? Přešel jsem blíž a zkusil jsem se jednoho z vláken dotknout, zda to nelepí. Přesně jsem netušil o co vlastně jde.
Ve chvíli kdy jsem se vlákna dotknul, jako kdyby se začala okolo mě otřásat a z vrchu mi na hlavu začínal padat prach a malé odštěpky kamínků. Vypadalo to tu nebezpečně a všiml jsem si jak jeden z Kagů upřel zrak na mě. Udělal jsem něco špatně? Jeho pohled mě propíchl a měl jsem pocit, jako kdyby mě chtěl zabít. Sloupy se začali hroutit a náhle se začali zhmotňovat do něčeho co se ztratilo v chumlu bílých vláken. Bílá vlákna přede mnou se rozestoupily a na konci stál,... Stál jsem tam já. I chakra byla totožná. Je to možné? Není to další genjutsu? Není možné abych to byl já, prostě není. Bude to nějaký trik jak se změnit, není to možné.




Muž na druhé straně dlouhými kroky přistupoval blíž a já jsem ho bral jako každého jiného protivníka. Pro dobro vesnice, pro Mizukageho, pro ně musím zvítězit i sám nad sebou. Tvář plná odhodlání a v rukou jsem svíral katanu. Připraven bojovat. Moje mysl byla čistá a tep se pomalu zpomaloval, srdce bylo o něco pomaleji a moje zorničky se začaly zužovat. Musím podat Áčkovej výkon. Na jeho tváři byl jenom ďábelský úsměv, byl si sebejistý, jako kdyby si myslel že nemůže prohrát. Byl už blízko na deset metru a v rukou svíral katanu stejně jako já. "Hotaru,.." řekl nahlas a ve velké jeskyni se jeho hlas rozléhal jako zvon. V tu chvíli zaútočil na správné místo. Na mojí slabinu. Jak to ví?! Její jméno mě jednoduše nenechalo klidným a na malou chvíli jsem se nechal rozhodit a přesně v tu chvíli se objevil přímo přede mnou. Podíval se mi do očí a následovala rána do obličeje. Jeho pohled byl tak vyčítavý. Jako kdybych udělal něco špatně. V tu krátkou chvíli, jakoby se mi díval do duše. Stejně vražedný a zároveň prázdný pohled jako mám já. Padl jsem na zem a z nosu mi začala téct krev a cítil jsem na hlavě krvavý šrám. Ležel jsem se zavřenýma očima a měl jsem pocit jako kdybych snil. Hodně špatný sen.



"Ty jsi ale slaboch, takhle jednoduše se nechat vyvést z míry. Proč se vlastně pořád snažíš zapadnout mezi ostatní? Nepatříš mezi ně, nikdy nebudeš schopný cítit. Proč tohle všechno vlastně děláš? Proč bojuješ za vesnici a za Mizukageho? Jaký to všechno má smysl? Jaký má smysl tvůj život?" jeho tichý hlas, zaséval do mé hlavy pochyby, otázky, které mám, ale nikdy jsem se neodvážil se zeptat. Bojím se snad? Opravdu tohle všechno dělám pro vesnici a nebo jen hledám něco čím zaplnit tu prázdnotu v mém srdci. Hledám snad výmluvy pro svojí vlastní samotu? Hledám smysl? To není možné, tenhle úděl mi byl dán už při narození. Proč ten hlas neutichne. Proč to musím poslouchat. Já to nechci slyšet. Otevřel jsem oči. Měl jsem pocit jako kdyby mi našeptával přímo do hlavy, ale nebylo tomu tak. Stál zase o tři metry ode mě. Pomalu jsem se vyškrábal na nohy a prohlédl si můj vyšinutý obraz.
"Proč žiješ!?" zařval nepříčetně. Jeho oči byly zarudlé a lesklé, jako kdyby uslzené. Vypadalo to jako kdyby se moje osobnost rozdělila na dvě části a on byl ten kdo trpí, on je moje já, ukryté hluboko vevnitř, schované za lží a přetvářkou. A já jsem jen lhář. Všechno o vesnici a její ochraně jsou jen kecy, je to jen klam, kterým se snažím obelhat sám sebe a sám si tak odpovídám na otázky, na které se zeptat bojím. Je to tak? Ne! Nemůže to tak být! Nenech se ovlivnit! Pravidlo číslo 1! Nikdy nikomu nevěř!
"Proč se ho nezeptáš? hmm? To díky němu je ona mrtvá a dřív nebo později zemřeš i ty! To on za to může! On a celá tahle proklatá vesnice! Co tady stojíš! Jdi a zabij ho, dokud můžeš! Já nejsem tvůj nepřítel, já jsem tvoje pravé já! Vidím tvoje pochyby, vidím všechno co si myslíš!" pokračoval v monologu a jeho slova ničily veškeré moje zábrany a pochybnosti a černé myšlenky mi začali zaplavovat hlavu. Celý život jsem byl vychováván jako ANBU, bez citů a práva na svůj názor či myšlenky. Jak je možné že teď jsem tak slabý a váhám. Vždycky je na prvním místě vesnice, nesmím se nechat obelhávat. V ruce jsem znovu pevně držel katanu a sledoval jsem Mizukageho. Katana směřovala jeho směrem, jako kdybych ho snad chtěl zabít? Jak jen můžu pochybovat sám o sobě a hlavně o svojí vesnici. Co to dělám? Skoro jako kdybych nedokázal ovládat své tělo. V očích se mi poprvé v životě objevil strach a bezmoc, pochybnosti, jako kdybych nedokázal odporovat sám sobě.





Lidi by si v téhle chvíli představili někoho, kdo by je přesvědčil, že dělají správně. Ale já jsem nikdy neměl nikoho kdo by o mě věděl úplně všechno. Kdo by znal i moje nejtajnější myšlenky. Ani já sám si je nepřipouštím. Hotaru byla mým nejbližším přítelem, ale ani ona mi v téhle chvíli nemohla pomoci.Vnitřní konflikt se změnil v paniku a já jsem prostě vybouchl.V tu chvíli jsem se odrazil a rychlým shunshinem jsem se přesunul přímo vedle mého druhého já. Čepel katany jsem mu přiložil ke krku. A na mém obličeji se objevil vražedný výraz, jako kdybych byl šílený. Musel jsem ho rychle zabít abych to už nemusel poslouchat, ale v tu chvíli se to zdálo složitější než před chvílí. Držel jsem mu čepel u krku a on sám moc dobře věděl že je v šachu. Znal jsem ho stejně jako on znal mě a tak věděl že by se mi už nevyhnul. Ale on se jenom usmíval.
"Ale, ale, ale,..copak to děláš? Ty mi nevěříš? To on a celá vesnice můžou za to že jsi Hotaru nemohl dát svoje srdce, to oni zabili tvoje city. Tvoje srdce je impotentní, není schopné cítit. Copak jsi nad tím tuhle nepřemýšlel? Oni za to můžou! Oni!" sám Kenji se pozastavil a volnou rukou si sáhl na místo, kde má srdce. Bilo rychleji než obvykle. V jeho očích se objevila opět jiskra překvapení. Cítím snad něco? Je tohle co prožívám cit? Srdce přece buší, když člověk něco zažívá? Ať už je to láska, nebo úzkost. Pořád je to cit. Ten druhý si ale všiml, jeho jiskry. Všiml si že se sám Kenji upevnil ve svém rozhodnutí a tak využil momentu kdy je mimo aby uskočil.
Zemři!" vykřikl můj odraz a rozběhl se naproti mě s katanou v ruce. Nejspíš mu už došlo, že jsem si našel něco, čeho se můžu držet. Že jsem znovu našel důvod a odvahu bojovat za vesnici. Celou dobu jsem bojoval vlastně jen ve svojí hlavě. Jediné co jsem potřeboval, byla jedna jediná věc, co mi dává naději pokračovat. Mnoho otázek, jež jsem zakopal pod hromadu lží, se mi vracela zpět naráz a já neměl nic čeho bych se držel. Nic a nikoho komu bych mohl věřit. Byla to vlastně Hotaru, kdo ke mě vždycky přišel a pokládal mi ruku na srdce. Ona mi vždycky říkala že jednoho dne budu jako ostatní, že se budu schopný smát jejím vtipům a že si budu moct povídat a upřímně se zasmát. Ale já jsem jí nikdy nevěřil. Nikdy jsem ve skutečnosti nevěřil že jsem opravdu schopný něco cítit. Ale teď,.. teď už věřím. Vyběhl jsem naproti svému vlastnímu já a v momentě, kdy jsem se dostal na dosah katany jsem udělal rychlý výpad zespodu, kterým jsem mu rozsekl bok. Vyvinul jsem větší rychlost než jsem kdy byl schopný a tak to rozhodně nemohl čekat. Nakonec vlastně originál vždycky vyhraje, protože se během boje učí a může se zlepšovat. Na rozdíl od klona. Dobře jsem to věděl a asi i proto se mě snažil zničit psychicky. Moc dobře věděl, kde je moje slabina. Věděl vlastně úplně všechno.


Moje druhé já se jen bezvládně skácelo k zemi a já sám jsem na konci klopýtl a padl na kolena. Byl jsem vyčerpaný, opravdu jsem byl vyčerpaný k smrti. Ale konec cesty byl už na dohled, doslova. Když zbytek dobojoval, Mizukage spadl na zem a já jsem beze slov pozoroval co se bude dít. Tahle jeskyně si pohrává s mojí myslí už od samého začátku, co když tohle není Mizukage. Neměl jsem příliš velkou důvěru v to, co vidím.


Naposledy upravil Kenji Uesugi dne Sun Nov 09, 2014 2:17 am, celkově upraveno 2 krát

_________________
Body,Techniky a Inventář:
avatar
Kenji Uesugi
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 92
Registrován : 03. 09. 14

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Keigo Nakagami za Sun Nov 09, 2014 1:34 am

A bylo to tu... mise nejvyšší důležitosti, ta, na kterou jsem celý život čekal, ale zároveň i doufal, že nikdy nenastane. Záchrana vůdce vesnice, samotného Mizukageho. Neúspěch nepřicházel v úvahu.
Spolu s Kenjim jsme v poměrně krátkém čase překonali vzdálenost mezi Zemí Čaje a Iwagakure, i když to byla cesta náročná a vyčerpávající.
Po cestě jsme se nikde moc nezdržovali, putovali jsme v naprostém utajení a snažili jsme se vyhnout velkým vesnicím. Pokud bylo třeba něco koupit(k jídlu, nebo k pití), vždy jsem použil Henge no Jutsu(přeměnil jsem se na černocha v cesťáckejch hadrech), abych zakryl svůj původ a s nikým jsem se nevykecával.
Žádné zvláštní problémy po cestě nenastali a když jsme se konečně dostali na místo určení, vstup do jeskynního komplexu Iwi, narazili jsme tam na dalšího ANBU. Podle velikosti jsem věděl, že je to skutečná devítka, Akuma. Podrbal jsem se na hlavě a přemejšlel jsem, jak Shirovi(Kenjimu) vysvětlím, že jsem si popletl čísla a ve skutečnosti jsem čtyřka... Ale dokud na to nepřijde řeč, neměl jsem v plánu to zatím rozebírat. A teď rozhodně čas na řeči nebyl.
Hned co jsme se sešli a porovnali si informace, které jsme dostali, jsme vstoupili do komplexu. Okamžitě se mi vybavili vzpomínky z prvního útoku na Iwu. V podobných chodbách padlo mnoho našich schopných shinobi, měl jsem tušení, že jedním z nich byl i Akumův dobrý přítel. Nechtěl jsem to teď ale vytahovat. Všichni jsme se museli soustředit na náš úkol. Najít Mizukageho a dovést ho v pořádku zpět do vesnice.
Začalo pátrání, ale téměř okamžitě jsme zavrhli možnost se rozdělit. Pokud proti nám stálo něco, s čím si neporadil ani Faito Dansaku, který je navíc i edo tensei... moment, tak to nevypadá moc dobře. Ale rozkaz je rozkaz a každý z nás, byl jistě ochotný položit život za našeho vůdce. V jednotě je síla, společně to určitě dokážem.
Měl jsem z té jeskyně smíšené pocity. První byl, že mě to tu sr*lo. Zima a vlhko mi zalejzalo pod kůži, otupovali mi smysly a ta tma... ta tomu taky moc nepřispívala. Další pocit byla úzkost. Né že by mi vadili těsný prostory, ale todle úzký bludišťátko. Furt jako by mi říkalo "už se odsud nikdy nedostaneš!". Opravdu nepříjemné. No a poslední věc byl pocit, že ten komplex snad nemá konec... a teď už ani začátek, protože jsem pochyboval o tom, že bych ho našel.

Trvalo nám to, na můj vkus, opravdu dlouho, ale když jsme konečně začali nacházet bílá vlákna, svitla nám naděje. A přeci, o pár metrů dál, jsme vstoupili do jeskyně, kde jsme uviděli Mizukageho, jak klečí naproti... Mizukagemu?
"Co to sakra je?" Dotkl jsem se jednoho z vláken a jeden z Kagů na mě hodil pohled, z kterého mi tuhla krev v žilách. Ztěžka jsem polkl a stál tam, jako opařený. Z vytržení mě ale probral cizí pohyb. Z pilířů, které Faita podpírali, se začali tvořit... naše kopie?!
Okamžitě jsem tasil meč do pravé ruky a odskočil jsem si dozadu. Můj dvojník tasil také, ale naopak se řítil na mě. Couval jsem pomaleji, než se na mě řítil... a pak to přišlo... střet!

https://www.youtube.com/watch?v=d6KU3FsOlr8

Naše meče se vždy setkali jen na malinký zlomek sekundy. Jeho šermířskými schopnostmi jsem byl naprosto zaskočen, nikdy předtím, jsem se s ničím podobný nesetkal, ale přeci mi to bylo jaksi povědomé. Sekal po mně tak rychle, že jsem nestíhal nic jiného než vykrývat a ustupovat. Dva rychlé seky na klíční kosti, bodnutí na žebra, táhlý sek šikmo nahoru. Jen, tak, tak, jsem stíhal mečem odklánět jeho útoky.
Všiml jsem si, že mě chodbou zatlačil úplně někam jinam, oddělil mě od ostatních.
Co je to sakra za techniku?! Nějaký pošahaný woodoo?! Proč vypadá jako já?!
Chyba! Jen na chvíli jsem se přestal soustředit, zamyslel jsem se a dvojník mě hned kopnul pod koleno, tak, že mě donutil si na něj kleknou a když jsem mu mečem zablokoval čepel, aby mě nemohl seknout, vedl úder volnou rukou na moji hlavu a hned jak jsem ho chytil za zápěstí, kopl mě patou do hrudníku a já se svalil na zem. V tom pohybu, jsem ale dál pokračoval, až do kotoulu vzad a hned jsem zase stál na nohou, právě včas, abych uhnul jeho bodnutí.
"Co si sakra zač?!"
Následoval další střet, ve kterém měl trochu na vrch. V těchto situacích jsem měl ale svoje eso v rukávu. Připravil jsem se na přesunutí váhy z jedné nohy na druhou a na vyměnění střehu. Hned jak se naše čepele znovu potkali, zatlačil jsem na něj, aby naše meče nešli od sebe a já mu ho blokoval, sáhl jsem levou rukou pro druhý meč a pohybem celého těla jsem po něm seknul(posunul jsem i levou nohu dopředu). Byl celý odkrytý, neměl to čekat, měl jsem ho seknout do podpaží, kde má mezeru v brnění... ale to se nestalo. Ještě než jsem vytáhl celý meč z pochvy, jeho volnou rukou mě chytl za zápěstí a dal mi hlavičku na kořen nosu. Naštěstí jsem stihl trochu sklonit hlavu, takže to bylo čelo na čelo, ale znova mě to povalilo na zem a tentokrát už jsem byl trochu v mrákotách. On ale očividně taky, protože nebodal... nebo možná... Co když nebodnul schválně? Věděl, že když je takhle rozhozenej, nemusel by bodnout přesně a kdyby se netrefil, hned bych mu nasadil páku na ruku a zlomil mu ji... Jako by předvídal každej můj pohyb. Nejspíš maj i naše zkušenosti a dovednosti... Odkulil jsem se stranou právě včas, abych se vyhnul letícímu kunai. TUŠIL SEM TO!

https://www.youtube.com/watch?v=TJzxpmOogqg

Vyškrábal jsem se na nohy, abych mohl blokovat sérii jeho dalších úderů. Tentokrát měl i on dva meče. Seknul levým mečem po rameni, já jsem ho pravým odklonil a levým jsem mu bodnul do středu hrudníku, on odklonil pravým a z toho přešel do seku, šikmo nahoru, přes můj hrudník. Já tam nastavil pravý meč a odskočil jsem dozadu. On mě nenechal moc ustupovat, znovu na mě dorážel a zlačil mě dozadu. Proč nemůžu převzít iniciativu?... Na chvíli jsem se soustředil jen na obranu a u toho trochu přemýšlel. Dvojník znovu zkusil kop na koleno, ale já jsem mu nastavil holeň a vykryl jsem. ...On to má v hlavě všechno srovnané. Ví o mě všechno, nepotřebuje si nic zjišťovat. Já se furt stahuju a analizuju jeho schopnosti, to je chyba! Jsou to moje schopnosti! Znám je nejlíp! Nezjistim nic víc, než už dávno vím. Sám na sebe jsem v hlavě křičel a nadával si, abych si dodal trochu morálky.
V nestřežený okamžik jsem přesunul váhu na přední nohu a zadní nohou jsem kopl dvojníka do podbřišku. Rána to nebyla bolestivá, ale posunula ho o kus dozadu. Toho jsem využil a udělal jsem rychlý výpad pravým mečem. On se natočil v bocích a mě se meč jen neškodně sklouzl po jeho brnění. Jen, tak, tak, se mi podařilo druhým mečem odklonit jeho dva seky naráz, přičemž se mi jeho druhý meč sklouzl po špičce ostří a zastavil se až o můj nátepník pravé ruky. Shunshinem jsem se dostal dál od něj a hodil jsem na zem dýmovnici.
Potřeboval jsem pauzu. Musel jsem si všechno utřídit v hlavě, ale nebyl čas na odpočívání. Jen matně jsem si ze souboje uvědomoval, kde se právě teď nacházím. V krápníkové jeskyni. Krápníky vytvořili perfektní možnost pro úkryty.
Přecházel jsem od jednoho krápníku k druhému, snažil jsem se držet se co nejdál od místa posledního střetu. Meče jsem zatasil a místo nich jsem vytáhl luk a šípy. Založil jsem šíp do tětivy a natáhl.
Vždycky jsem vykoukl z poza krápníku, rozhlédl se a přesunu se k jinému. Kde sakra může být?! Vystrčil jsem hlavu a najednou mi něco prosvištělo těsně před nosem. Přikrčil jsem se a vypálil na místo, odkud to vyletělo. Zahlédl jsem jen šmouhu, jak se schovává za krápník a můj šíp se zabořil do prostějšího stalagmitu. Tak takhle ty... 19/19 Pomyslel jsem si a znovu jsem se přesunul.
Vždycky když jsem uviděl, jak se někde něco mihlo, vypálil jsem tam, skryl jsem se před letícím šípem a když jsem na tom místě číhal, už jsem nikoho nezahlédl a musel jsem se přesunou. Pořád jsem si v hlavě počítal. 18/19, 18/18, 18/17... počet vypálených šípů. Mích a jeho. Věděl jsem, že o ty skály se budou hroty lámat a tupit, takže žádný s šípů nepůjde použít dvakrát... nebo alespoň neprojde brněním.
Celé to bylo o tom, kdo vystřelí jako první poslední šíp(pokud se ani jeden do té doby nezasáhneme). Přiblížit se totiž k tomu se zbylým šípem, bude nesmírně nebezpečné.
S tím jak šípy v toulcích mizely, se snižovala i frekvence střelby. Věděl jsem, že i on počítá, kolik mi jich zbývá. Postupně jsme se dostali až k 1/1 a teprve teď to začalo být zajímavé. Napadlo mě, že třeba zkusí kunaie, na odlákání pozornosti, ale věděl, že pomalému kunai se vyhnu mnohem snáz, než šípu, který je mnohonásobně rychlejší. Bude čekat na moji chybu, stejně tak jako já čekám na tu jeho. To by jsme tu mohli sedět taky pěkně dlouho. Pak mi to ale došlo... Udělá to co já!
Příliš jsem se zdržel přemýšlením. Bylo moc pozdě. Svět jako by se mi najednou zpomalil, jak se mi tělem rozvalil adrenalin. Periferně jsem viděl dvě postavy, jak vycházejí z poza stalagmitů. Pustil jsem luk a šíp(ten ledabyle někam vystřelil a zabodl se do skály kousek ode mě) a rychle jsem vytasil oba meče. Pak se ozvalo svištění. Dvěma máchnutíma meči, jsem v otočce přepůlil oba letící šípy. Ale to nebyl konec. Naproti mně, stála na krápníku třetí postava a zrovna uvolnila tětivu. Měl jsem ruce příliš daleko od sebe, než abych to stihnul. Dokázal jsem s sebou jen cuknout do strany. Šíp mi projel ramenem a já jsem bolestivě siknul a přivřel jsem oči. Bolest byla otupující... padnul jsem na kolena a pokoušel jsem se zlomit šíp, aby mi nepřekážel v boji. Dvojník mezi tím seskočil z krápníku na zem a tasil oba meče. Rozešel se ke mně. A pak jsem to uviděl. Na konci šípu, který mi trčel z ramene, vyčuhoval mezi peříčky lísteček, jen trošku, byl tam pečlivě naskládaný.
To není možný... na to by neměl čas... proč už ho neodpálil?... Neví o něm. Taky jsem na něj zapomněl. To je ten šíp, kterej jsem si připravoval, když jsem útočil na tu základnu banditů. Myslel jsem, že jsem je už všechny vystřílel... To ale znamená... že pokud je ten samí, jako já a bral stejný šípy, jako já... tak ten šíp, co jsem naposledy vystřelil...! Dvojník byl asi jen dva a půl metru od něj. Za pokus to stálo. "KATSU!" Jeskyní se rozlehl výbuch a dvojníka to odhodilo na stěnu jeskyně. Já jsem rychle zlomil jeho šíp, který ze mě trčel a jeho výbušný lístek jsem rozříznul, aby ho neodpálil, hned co se vzpamatuje.Klony co vytvořil, se proměnili zpět ve vodu.
V levé ruce jsem už neudržel meč, musel jsem ho schovat do pochvy. Pouze s jedním mečem v pravé ruce, jsem se vydal hledat tělo dvojníka. Doufal jsem, že je konečně po něm. Když jsem došel na místo, kde měl být... Z poza rohu šlo světlo. Opatrně jsem tam nakoukl a...vyřítil se na mě Kegio... s děsivým výrazem ve tváři, hořel a křičel. Vytřeštil jsem oči, on kolem mě proběhl a srazil mě na zem. Ležel jsem tam, neschopen nic udělat. Všechno se mi to vrátilo... vzpomínky...
Najednou jsem stál před naším domem. Dva muži mě drželi, každý za jednu ruku, po tvářích se mi kouleli slzy a v očích jsem měl oheň... ten oheň v mých očích byl odraz našeho domu v plamenech. Uvnitř křičela žena a ozývalo se bouchání na dveře. To se je otec zrovna pokoušel vyrazit. Po chvíli křik utichnul a já na zádech ucítil rozpálené železo...
Probral jsem se. Jizva na zádech mě bolela jako čert. Prokletá spirála ve tvaru konžského listu... Byl jsem otřesený. Co dvojník? Uhořel?... Ne, uslyšel jsem další pohyb. Šoural se ke mě. Byl ohořelý, od prachu, ale očividně se mu povedlo se nějak uhasit. "Copak, Keigo? Vzpomněl jsi si na rodinu? Po těch si nezoufej... jsou mrtvý a ty se s nimi brzo shledáš! Zbohem, ty neschopnej ubožáku!" Zařval na mě a rozeběhnul se, odhodlán mě prošpikovat, skrz na skrz.

https://www.youtube.com/watch?v=u94qXjChoqY (hledal jsem dlouho, ale tendle mi tam prostě sedí nejvíc, nechci kopírovat, ale tendle je prostě libovej Smile )

Rodina... Co je to rodina?... Je to tak dávno... Přišel jsem o všechno, už jako dítě... Nemám nic... Za co bojuju? Proč žiju?... Mezi tím, co jsem uvažoval, Keigo se blížil. Mně to ale začalo pomalu docházet. Žiju pro svoji novou zemi. Proto jsem se vlastně stal ANBU. Dali mi domov. Chtěl jsem jim to oplatit. Chtěl jsem je chránit. Mizukage mě přijal jako právoplatného člena vesnice... řekl, že když budu tvrdě pracovat a dřít, tak ho jednou překonám... tenkrát jsem si říkal, jaká je to snůška keců. Jak můžu překonat někoho, jako je on? Ale dneska... Já tu šanci dostal... Dneska můžu zvládnout to, co Mizukage-sama ne... Dneska dokážu jemu, i všem ostatním, že se ve mně nespletli. Dokážu jim, že se na mě mohou spolehnout, za všech okolností. Že jsem pro tu pro vesnici tak, jako je tu ona pro mě! JÁ NESMÍM SELHAT!
"JÁ SVOJI ZEMI NEZKLAMU!!! PŘIVEDU FAITA ZPĚT A VRÁTÍM KLID DO VESNICE!!!" Širokým obloukem jsem odrazil dvojníkův meč, až mu vylétl z ruky. Bodl po mně druhým, ale už neměl takovou pohybovou energii, jako předtím, protože musel zastavit, aby si nenamlel. Já jsem toho využil, natočil jsem se na bok a zvednul jsem nohy. Ucítil jsem, jak mi hrot jeho meče projíždí brněním a udělá mi rýhu na břichu. Sikl jsem, ale popadl jsem ho za ruku a přitáhl jsem si ho víc k sobě, obě nohy jsem pokrčil, zapřel jsem mu je o hrudník a přehodil jsem ho přes sebe. Rána na břiše začala bolet, jako když vám za živa trhaj maso z těla. Teklo z ní krve, jak z vola. Překulil jsem se dopředu a postavil jsem se na nohy. Sáhl jsem do ZVN a vytáhl jsem červenou pilulku, kterou jsem hned spolknul(na doplnění krve). Dvojník byl mezi tím také na nohou. Oba jsme přitom přišli o meče, ale to ani jednomu očividně nevadilo. Vrhli jsme se na sebe, rozhodnutí se navzájem roztrhat na kusy. Teď jsem měl novou chuť bojovat a hodlal jsem ho zničit, i kdybych u toho měl vypustit duši.
Dvojník začínal tak, jako běžně začínám já. Directem zaútočil na hlavu, aby upoutal moji pozornost a pak mi chtěl dát zvedák na břicho. Directu jsem hlavou uhnul, zvedák jsem mu zablokoval loktem a chtěl jsem ho fláknout na žebra. On to vykryl a druhou rukou mě chytnul za zraněné rameno a sevřel mi ho. Zvedl jsem bradu, zařval jsem a to bylo to, na co čekal. Okamžitě mi vystartoval po krku, ale já ho chytil za zápěstí, zkroutil jsem mu ho, kopnul jsem mu kolenem do lokte, ozvalo se lup, ale v zápěstí jsem z druhý strany obdržel hák na čelist. Udělal jsem několik kroků stranou a viděl jsem dvakrát. Krvácení se nelepšilo a pilulka nahradila jen velmi málo. Musel jsem to rychle ukončit. Něco mě napadlo. Udělal jsem ještě krok dozadu a pak jsem předstíral, že jsem klopýtnul. Toho se dvojník chytil. Hned po mě vystartoval, předklonil se, rozeběhl a chtěl mě srazit na zem. Jenže to se přepočítal. Já jsem neztratil rovnováhu, chytil jsem ho nezraněnou rukou za hlavu, abych se zapřel a nohama jsem se ho chytil kolem pasu.
Společně jsem dopadli na zem, oba mírně otřesení. On ležel na mně, já ho kolem pasu svíral nohama a nedal jsem mu prostor k pohybu. Rozmýšlel jsem se, co udělám. Na chvíli jsem nohy povolil, on se vzepjal, aby mi dal ránu, já jsem si obličej přikryl rukama a když udeřil, rychle jsem přehmátnul a tu ruku mu pevně chytil v zápěstí. Potom to už šlo rychle. Pravou nohu jsem mu dal kolem krku a levou jsem mu zapřel o rameno ruky, kterou jsem mu držel a za jeho zády jsem si nohy zaháknu nárty. On už věděl, co se děje, bylo ale pozdě na to, se cukat. Pevně jsem sevřel nohy, pravé stehno mu tlačilo přímo jeho levou krční tepnu, stejně tak jako mu jeho pravé rameno tlačilo na pravou tepnu. Pomalu se mu začal odkrvovat mozek. Měl jsem asi pět sekund. "Věděl jsi to, že? Už od samého začátku. Víš stejně dobře, jako já, že nakonec je stejně nejdůležitějším faktorem to, zač bojuješ. Ty jsi žádný neměl. Já jich měl několik tisíc. Několik tisíc životů, které závisejí na tom muži s bílými vlasy."
K mému údivu, ještě předtím, než omdlel, se usmál. Nečekal jsem ani vteřinu a hned jsem mu setnul hlavu. Poté se proměnil zpátky v hmotu, ze které vznikl.
Svalil jsem se na záda a začínal jsem si odepínat krunýř. Rána na břiše nebyla hluboká, ale hodně krvácela. Ze ZVN jsem vyndal tlakový obvaz a hned jsem se ovázal, což nebylo zrovna tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát. Dal jsem si další pilulku na doplnění krve a chvíli jsem jen tak ležel na zádech. Bolelo mě všechno. Nejvíc ale ten šíp v rameni. Celý souboj jsem měl na krajíčku, jak jsem se musel přemáhat, bolelo to jak čert.
Když jsem si trochu odpočinul, uklidil jsem meč do pochvy a vydal jsem se zpátky. Po cestě jsem si ještě sebral luk a dalo by se říct, že jsem byl v mezích spokojen. Ještě ale nebylo dobojováno. Kdo ví, čemu ještě musim v tomdle stavu čelit. Třeba potřebuje Shiro s Devitkou moji pomoc!
Strachoval jsem se ale zbytečně. Když jsem přišel, oba už měli dobojováno. Sice jsem si nebyl jistý, jestli to jsou opravdu oni, nebo dvojníci, ale v mém stavu bych se dvojníkům stejně nejspíš neubránil.
"Jsem rád, že jste v pohodě. Jak je na tom Mizukage-sama?" Zepetal jsem se a sklonil jsem se nad ním, abych zkontroloval životní funkce. S mým ramenem to ale nevypadalo na kvalitní srdeční masáž. Pokud by bylo něco v nepořádku, museli by pomoct Akuma a Kenji.

_________________
Body a Techniky:



Učím se:


Keigo:
avatar
Keigo Nakagami
ANBU
ANBU

Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 26

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Faito Dansaku za Sun Nov 09, 2014 10:59 am

https://www.youtube.com/watch?v=z3Vw2_mAxzk

Faito

V temnotě zazářilo světlo. Světlo se pomalu přibližovalo, až osvítilo cestu, po které jsem k němu šel. KOlem mě byly slyšet zvuky války, zabíjení, brekotu malých dětí, utrpení, ale nikoho jsem neviděl.
Došel jsem ke světlu a automaticky nabídl rámě ženě, která tam na mě čekala.
"Výborně, Faito. Dokážeš porazit Madaru, jsi skutečným hrdinou. Teď pojď, projdeme se..." řekla Nanami a já kývl. Už jsem si nedával pozor. Byl jsem v bezpečí, byl jsem s ní...
Procházeli jsme nádhernou sakurovou alejí, kterou lemovaly řady hrobů. Okvětní lístky růžových tromů dopadaly na naše oblečení a s lehkým závanem větru pokračovaly v jejich poslední cestě.
Bylo tu takové ticho, takový klid. Bylo to zvláštní. "Kam to jdeme?" zeptal jsem se.
"Jdeme k tvému hrobu, Faito. Něco jsi mi slíbil..." řekla Nanami a já o slovech, pronesených jejím konejšivým hlasem ani na okamžik nezapochyboval.
Náhle jsem ucítil neskutečnou bolest na srdci. Sesunul jsem se k zemi a držel jsem se za hruď. Zalapal jsem po dechu a hlavou mi probleskl Kenji, jak se dotkl jakéhosi vlákna.
"Co se to stalo?" zeptal jsem se Nanami, ale její odpověď zanikla v agonickém řevu, který ze mě vyletěl, když se vlákna dotkl i Keigo.
"Ti lidé! Já je znám... Co jsou zač?" zeptal jsem se, ale Nanami mlčela. Postavil jsem se zpět na nohy a zadíval se jí do očí.
"Nanami! Mé největší štěstí! Řekni mi, co je to za lidi!"
"Jsou to tví přátelé, Faito. Přišli nás sem obtěžovat..." řekla Nanami smutně a zadívala se kamsi do dálky.
Když jsem se zadíval jejím směrem, viděl jsem, jak Keigo i Kenji bojují se svými dvojníky.
"Pojď, má lásko, pokračujme..." řekla a pohladila mě po paži.Zavřel jsem oči. Její doteky byly tak uklidňující. Vyšel jsem tedy s ní. Konec zahrady se blížil a já viděl starý, popraskaný, břečťanem zarostlý hrob.
Opět jsem slyšel zvuky, ale tentokrát to byly zvuky boje, křik jednoho z našich "hostů".
"Pojď, Faito, už jsme skoro tam..."
Stále jsem se otáčel. Kenji stál o mnoho blíž, Keigo ještě stále bojoval a v dálce jsem viděl stíny posledního shinobi.
"Ale... proč si s nimi nepopovídáme, Nanami?" zeptal jsem se zmateně.
"Očividně nám chtějí něco říct, chtějí se mnou mluvit. A já... já jsem přece kage! Já je musím vyslechnout!"
Chtěl jsem vyjít vstříc těm třem, ale Nanami mě tvrdě zarazila.
"Také jsi dal slib a já chci, abys ho splnil."
Měla pravdu. Sliby se mají plnit. A když mi propůjčila takovou sílu, musel jsem jí za to dát, co jsem slíbil.
Začal jsem pomalu odstraňovat břečťan z hrobu, na kterém bylo napsáno mé jméno. Tak nějak jsem věděl, že až do něj ulehnu, bude konec, ale nijak jsem se neznepokojoval. Smrt patřila k životu tak jako temnota ke světlu.
Zvuky bitvy mě ale znepokojovaly čím dál víc. Stále častěji jsem se otáčel.
Nanami vypadala nervózně, ba až naštvaně.
"Nemohou ti dopřát trochu důstojnosti?" procedila skrz zuby.
"Asi to bude opravdu důležité..." odvětil jsem a zvedl se, abych udělal několik kroků směrem k těm třem shinobi.
Opět jsem ucítil dotek na ruce. Už ale nebyl tak hřejivý a uklidňující. Do mysli se mi draly myšlenky a otázky. Pohlédl jsem zpět na Nanami a zadíval se jí do očí. Byla v nich zlost, zklamání, smutek.
"Nechoď tam, Faito, prosím. Přinese to jen další bolest..."
Tentokrát jsem ji neposlechl, ale její ruku jsem nepouštěl. Poprvé v životě jsem nevěděl, co dělat. Snad to vědí oni...

_________________
Spoiler:

Edo Tensei
Body:
- Taijutsu: 5
- Genjutsu: 5
- Ninjutsu: 0 (0,5, prostě minimum)
- Ruční pečetě: 0 (0,5)
- Síla: 3
- Rychlost: 4
- Inteligence: 4
- Chakra: 4
 
Techniky:
Genjutsu: Nake (rank C)
Genjutsu: Kansei messhii (rank B)
Genjutsu: Kettai ibuki (rank D)
Genjutsu: Assaiki (rank A)
Genjutsu: Kagami (rank E-S)
Genjutsu Shibari (rank S)

Technika tichého zabíjení na velmi vysoké úrovni

Techniky akademie

Veškeré informace: http://nsgo.forumczech.com/t167-faito-dansaku


"I Never die, but when I do, I don't..."
avatar
Faito Dansaku
Kyuudaime Mizukage
Kyuudaime Mizukage

Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Kenji Uesugi za Sun Nov 09, 2014 3:34 pm

//Né že bych chtěl předbíhat, ale jestli tady Keigo od zítra nebude,..




Stál jsem klidně nad Mizukageho tělem, ale v mojí hlavě rozhodně klid nebyl. Svět okolo mě se točil a hlasy okolo mě se mi v hlavě opakovali a rozléhali slyšel jsem podivné šumění. Vše bylo tak rozmazané a nejasné. Nejspíš to bude tou ránou do hlavy. Nebo něčím jiným? Opravdu jsem začínal šílet, jistota mě pomalu ale jistě opouštěla. Očima jsem těkal po mých společnících, ale ve finále mi oba splývali ve stejnou osobu. Že by mě zmátla maska? Nebo co se děje? Musím se soustředit! Odfiltrovat ostatní smysly a soustředit se pouze na jeden jediný!
Zavřel jsem oči a soustředil jsem se. Cítil jsem povědomou chakru. Devítka!. A ten druhý, nevěděl jsem kdo to je, ale nejspíš také patří mezi ANBU. Ale co mě nejvíc znepokojovalo, byla pomalu ale jistě vytrácející se chakra z těla Mizukageho. Opravdu už byl na hranici smrti.
"Uhni!" křikl jsem po devítce trochu naléhavým tónem a padl jsem opět na kolena a pokusil se Mizukagemu pomoct. Pochybnosti jsem stále měl, ale jestli je pravý a zemře, bude to moje vina. Ale když jsem spatřil Mizukageho tělo zblízka, celé zašedlé, popraskané, na chvíli jako kdyby se mi i srdce zastavilo. I jeho tvář byla celá zašlá. Nikdy jsem neměl odvahu se tomuto muži podívat do očí, nebo snad obličeje, ale tohle jsem rozhodně nečekal. Edo tensei? udiveně jsem si pomyslel a svojí myšlenku jsem si ověřil tím, že jsem mu nadzvedl víčka a podíval se. Jeho oči byly zapadlé. Byl jsem překvapený, ale nemohl jsem zde zdržovat, chakra z jeho těla pomalu ale jistě vyprchávala. Jak je možné že umírá? Jak je možné že jeho chakra vyprchává? V hlavě jsem měl šílený nepořádek a můj vlastní hlas mě ničil zevnitř. 
Soustřeď se! Zkontroluj jestli dýchá! poslechl jsem hlasy v mé hlavě a zkontroloval jsem zda dýchá. Všechno okolo bylo rozmazané a já jsem přemýšlel jak mu můžu pomoct. Dýchá! Stále dýchá! Poté jsem přejel níž a zkontroloval, jestli jeho srdce stále bije. Bilo, ale nepravidelně, jakoby mělo dotlouct každým dechem. Jsme tu pozdě? Na nic jsem nečekal a rozhodl jsem se že to udělám. Rychlým pohybem jsem mu rozepnul šaty, aniž bych mu něco poškodil. Trhání je to jenom ve filmech. Soustředil jsem malou část chakry do svých dlaní a jemně jsem jí manipuloval. Na dlani se mi objevili záblesky, které se po chvíli proměnily v menší elektrické záblesky. Už nějakou dobu se učím manipulovat s touhle podstatou, má to svoje odůvodnění. Položil jsem dlaně na sebe na jeho hrudník a pustil jsem se do masáže srdce. Pouštěl jsem malé elektrické výboje směrem k jeho srdci, které se pokaždé o něco stupňovaly. Byl jsem si o to jistější, když jsem věděl, že zabít ho nemůžu. Ale opatrnost je vždycky na místě.
"Mizukage-sama! Nevzdávejte to!" křikl jsem trochu zoufale, když jeho jeho srdce přestávalo bít a sílou okamžiku jsem vpustil o něco větší výboj až se jeho tělo lehce cuklo, ale srdce začalo bít,...

_________________
Body,Techniky a Inventář:
avatar
Kenji Uesugi
Chuunin
Chuunin

Počet příspěvků : 92
Registrován : 03. 09. 14

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Keigo Nakagami za Sun Nov 09, 2014 3:58 pm

//Akumo, až budeš číst ty posty... Kenji mi říká devítko, protože jsem to posr*l a prostě jsem si spletl čísla, takže jsem mu řekl, že já jsem devítka, přitom jsi to ty -.-" Já jen aby tě to nezmátlo. Pro pořádek jsem ve skutečnosti čtyřka, omlouvám se.

S trochu pootevřenými ústy jsem zíral na Kenjiho(což přes masku nebylo vidět). Sice jsem nebyl žádnej specialista na Edo Tensei, ale měl jsem za to, že nemůžou zemřít na následky fyzického zranění a taky jsem si nebyl jistý, jestli vůbec mají srdce, natož nějaký tep.
"Počkej chvíli. Tímdle mu nepomůžeme. On neumírá fyzicky. Svádí vnitřní souboj, tak, jako jsme ho sváděli my. Hádám, že ho ten druhý drží v genjutsu. Nás si nevšímá nejspíš pro to, že je "naprogramovaný" jen proti svému originálu."
Klekl jsem si k Mizukageho hlavě a položil jsem mu dlaň na čelo a začal jsem z ruky vypouštět chakru. Doufal jsem, že to třeba nějak upoutá Mizukageho pozornost.
"Pane, naše vesnice vás potřebuje. Musíte se vrátit zpět a pomoct nám ji chránit. Nepřátel je příliš mnoho, než aby jsme ji dokázali udržet bez vás. Závisí na tom tisíce životů vašich lidí, kteří za vámi stojí, obdivují vás, věří vám. Nezklamte je prosím. Pojďte s námi domů a znovu nás veďte a chraňte. Jste největší odborník na genjutsu, o jakém jsem kdy slyšel. Vy jediný můžete porazit sebe samého. Nikdo jiný. My vám pomůžeme, nenecháme vás v tom."
Potom jsem na rukách udělal pečetě na genjutsu Kai a otočil jsem se na Kenjiho a Akumu. "Pojďme, za zkoušku to stojí... třeba se pletu, ale musíme něco udělat."
Řekl jsem a počkal, až se ke mě oba připojej. Potom jsem do toho vložil veškerou chakru, kterou jsem měl(což byla skoro všechna, protože během souboje jsem použil jen jeden shunshin). "Na tři. Raz, dva, tři, KAI!"

_________________
Body a Techniky:



Učím se:


Keigo:
avatar
Keigo Nakagami
ANBU
ANBU

Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 26

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Akuma Saito za Sun Nov 09, 2014 7:43 pm

Akuma Saito
Jako vždy mi všechno trvalo dlouho, hlavně dojít někam. Vždycky jsem všude došel jako poslední, což jsem na sobě opravdu nesnášel. Chtěl bych to tak moc změnit, ale je to něco jako vrozená schopnost všude chodit pozdě. Ani mi to nedojde, až když už vím, že jdu pozdě. Cestou jsem se zastavoval ve vesničkách, kde jsem jedl a v jedné dokonce i přespal, cestovat v dnešní době ve tmě nebylo tak bezpečné, jak tomu mohlo být předtím. Nikde jsem však nebyl tak úplně vítaný, Kirigakure tudy do Iwy táhla pokaždé, takže když viděli, že jsem z Kirigakure, netvářili se dvakrát nadšeně, což sem ale na druhou stranu chápal. Yin mi radil, abych je pozabíjel, ale nechtěl jsem mít teď další problémy.  Hořelo mi teď totiž tak trochu pod pr*elí kvůli mé skvěle odvedené práci v Zemi Vln, jež neuměli v Kirigakure náležitě ocenit.
Nakonec jsem však i já došel až do údolí Iwagakure. V dálce šla vidět Iwagakure, ale já věděl, že dnes tam pro změnu moje cesta nepovede. Nepřišel jsem jako nepřítel, ale také nebudu odcházet, jako přítel. Chvíli mi trvalo, než jsem našel vchod do jeskyně, ale nakonec se mi to přeci jen povedlo. U vchodu však nikdo nestál. To mohlo znamenat jen dvě věci. První, že jsem tu byl první a tudíž jsem prolomil prokletí pozdních příchodů. Druhá a pravděpodobnější varianta byla, že jsem opět přišel pozdě, ale zároveň to byla i ta horší varianta. Jestli já přišel pozdě a oni ještě nenašli Mizukageho, pak uvnitř bude něco, co jim v tom brání a to je právě ta věc, která mě nyní trápila. Co uvnitř asi bylo, že se mým krajanům doteď nepovedlo Mizukageho vytáhnout ven? To mě nyní trápilo ze všeho nejvíce. Něco mi říkalo, abych tam nechodil, ale ignoroval jsem to. Nebyl jsem jeden z těch, co by se zalekli něčeho neznámého. Byl jsem jednotkou ANBU, nesměl jsem nikdy ustoupit, vždy plnit rozkaz a nehledět na ztráty. Hodnotila se pouze úspěšnost, i kdyby u toho měli umřít všichni mí přátelé, bylo třeba misi dokončit. Bylo těžké se citů vzdát, ale v tomto mi pomohly dva faktory. Prvním byl výcvik, jímž jsem musel projít a Yin, jež mi pomohl zbavit se emocí, jež mě omezovaly při misích.
Byl čas vstoupit do jámy lvové. Vzal jsem kunai do jedné ruky a vešel jsem. Bylo jasné, že tyto jeskyně někdo využíval. Byly tu louče, jež osvětlovaly jeskyni, nejspíše všude. Nevím proč, ale když jsem to viděl, připomínalo mi to Hineho a jeho jeskynní komplex. Všude tu navíc byla bílá vlákna, jež mi připomínala pavučinu, další bod pro teorii, že za to může Hine. Ale proč by to Hine dělal? Neměl k tomu sebemenší důvod, asi jsem se mýlil, nemohl být přeci jediný pěstitel těch malých osminohých potvor. Ačkoliv tu všude byla „pavučina“, pavouci nikde, což mě nějak nesedělo. Kdyby to byla práce pavouků, jistě by tu někde byly. Chvíli se mi dařilo do žádné nešlápnout, protože někdo očividně vyšlapal cestičku, asi mí společníci, ani jednoho jsem však neviděl. Zafoukal vítr a já se prudce otočil o 90 stupňů. Nohou jsem navíc šlápl do bílého vlákna, čehož jsem si hned nevšiml, nic se totiž ze začátku nedělo. Ukázalo se, že nikdo mi za zády nestojí, což byl jedině dobře. S úlevou jsem si oddechl a otočil jsem se na zpátky, ruku, kterou jsem držel svoji zbraň, jsem pustil k mému boku. Nastal však šok. Jakmile jsem se otočil, přiletěla mi rána do obličeje a já se skácel k zemi, maska mi navíc spadla z obličeje a kunai zapadl do těch vláken, takže jsem ho už neviděl. Okamžitě jsem se otočil na záda, abych viděl svého protivníka. K mému zděšení vypadal úplně stejně, jako vypadám já.  „A sakra, už je to tu zase….“ Řeknu si v duchu. Moje kopie na nic nečekala, skočila na mě, když jsem ležel. Spíše to zkusila. Ruce jsem dal za sebe a nohy snožně stáhl k hrudníku. Poté jsem je opět prudce natáhl, čímž jsem svoji kopii odrazil  dozadu a sobě jsem tím koupil čas, abych vstal. Jakmile byla má kopie v pohybu vzad, já šel do vztyku. Sebral jsem svoji masku ze země a podíval se na kopii. Vypadalo úplně stejně, ale iluze to nebyla, kdyby ano, Yin již by mě uvolnil. Zahleděl jsem se na něj vražedným pohledem, stejně jako on na mě. Rukou, ve které jsem ku jsem táhl ke svému obličeji, zrak ze svého protivníka jsem však ani tak nezkoušel. Vypadalo to, že dokonce čeká na to, než si ji nasadím.

 Ukázalo se, že jsem měl pravdu, jakmile jsem si jí nasadil vystartoval po mě, načež jsem reagoval stejně.
Yin: „Tak, vypadá to, že iluze to není, není tě z čeho uvolnit. Navíc vypadá stejně silně, jako ty sám. To je problém. Pokud předpokládáme, že má vše stejné, jako ty, včetně mě, pak je nemožné ta tvé úrovni ho do Genjutsu chytit, Akumo. Musíš ho porazit buď pomocí Ninjutsu a nebo Taijutsu…“
Já: „ Tak to je problém, víš jak jsem na tom s Ninjutsu. Budu tedy muset použít taijutsu, to je  pro mě lepší, ale pro něj asi taky, že…?“
Řeknu v duchu a ušklíbnu se. Běželi jsme proti sobě, nebylo to tak daleko, ale zdálo se to jako celá věčnost. Oba jsme si zhruba ve vzdálenosti dvou metrů od sebe vzali z ninja balíčku kunai. Bylo to tady, taijutsu.
 
Boj vypadal velice vyrovnaně, když dal ránu protivník, hned po něm já. Když jsem dal ránu já, hned po mě dal ránu on. Měl jsem na sobě pár mělkých řezných ran, ale on byl na tom stejně. Bylo vidět, že mě souboje tohoto rázu dosti znavuje, nebylo to podle mého gusta. Kunaie o sebe řinčely, krev stříkala a měnila barvu vlákna na rudou. Takto zmláceně jsem se snad ještě nikdy necítil. V jednom z mnoha pohybů se naše kunaie opět střetly a nastal stav „přetahování“. Oba jsme tlačily na kunaie, jež o sebe začali jiskřit. Díval jsem se do očí svému protivníkovi, značila se v nich nenávist, touha zabít a také touha splnit svůj úkol. Kdybych se narodil dříve, do dob Krvavé Mlžné, jistě by na mě byli náležitě hrdí. Tlak byl neúprosný, jistě na obou stranách. Byl jsem přinucen odskočit, tak stejně i on.
Jsi silný, tak jako já… já mám však něco, co ty ne, kopie. Mám vůli, vůli mé vesnice a vůli mé Země. Můžeme se tu bít až do svítání, ale nakonec vyjdu jako vítěz já, ne ty. Spoléhá na mě až moc lidí na to, abych to tu vzdal. Postarám se o to, aby se Mizukage dostal do Kirigakure, i kdyby mě to mělo stát život, to je moje cesta Shinobi.
Řeknu odhodlaně, ale nedostane se mi odpovědi, jen smíchu. Mě to však tak vtipné nepřišlo, spíše naopak. Vezmu si druhý kunai a zuřivě skočím po svém protivníkovi. Ten stál na místě, než jsem se k němu dostal blíže. Když jsem byl takřka dva kroky od něj, skrčil se a poté vystartoval kunaiem, sekajíc vzhůru. Ozvalo se křupnutí a pak sada ran, jež jsem se snažil vykrýt, ale ne vždy se dařilo, většinu ran jsem nevykryl a domlácen jsem se zastavil v pohybu, přičemž následovala bodná rána od mého protivníka. Byla vedená do mého ramena. Ucítil jsem palčivou bolest a horkou tekutinu, stékající po mých zádech dolů. Následovala další rána, kop. Ten mě poslal o pár metrů vzad a skončilo to tak, že jsem byl opět v bílých vláknech. Maska mi začala praskat od středu na malé části, jež poté padaly na zem, kde se ve vláknech ztrácely. Byl jsem opět bez masky, navíc jsem si jí už nyní nemohl nasadit. Necítil jsem svoji ruku, do které jsem dostal ránu a moje tělo vypadalo, že už toho moc nezvládne. Pohlédl jsem na svého protivníka, který ke mně šel velice pomalu, cestou zahodil kunai, který se zabodl do země. Nebyl jsem nyní schopen vstát, necítil jsem skoro nic. Jen jsem bezduše ležel. Z bolesti jsem zavřel oči a čekal až ta bolest skončí. Následoval tlak na břichu, jež mě donutil vydechnout a poté následovaly rány do obličeje, to si na mě sedl můj protivník a začal do mě zuřivě bušit. Každá rána bolela o trochu míň, necítil jsem toho již moc, kromě Yina, který na mě celou tu dobu křičel, ať koukám vstát a bojovat.
Začal jsem ztrácet ponětí o tom, co je realita a co je sen. Rány se ztišovaly a děsivý chorál trýznil moje uši. Stál jsem u břehu řeky, na jedné ruce jsem měl pouto, kterým jsem byl připoután k Yinovi. Podíval jsem se zmateně na něj a on na mě jen kývl, až pak promluvil.
 Yin: Seš neschopný, kdybys za něco stál, vezmeš kunai, jež ti spadl na začátku do té sra*ky a zabodneš ho tomu zmr*ovi do kru, ať vykrvácí!
Já: Ale notak, už s tím nic nezmůžeme, je čas jít na druhou stranu, smiř se s tím a skrz řeku ke klidu…
Yin: Ke klidu? Podívej se, kdo na tebe na druhé straně čeká?!
Po jeho slovech se podívám za řeku, kde čekají všichni, které jsem zabil. Čeká tam i bestie, jež mě kdysi připravila o oko. Až tady jsem cítil vinu, jež jsem na svých bedrech nosil. Smutně jsem se díval na druhou stranu, když v tom mě někdo zezadu chytil za rameno. Bleskově se ohlédnu, tak stejně jako Yin. K mému překvapení za mnou stojí můj bratr, Rin. Vyděšeně se na něj podívám a jednou rukou ho chytím za rameno.
Já: Rine! Co tu děláš? Stalo se ti něco, že jsi tu taky?!
Řekl jsem až hystericky. Yin nic neříkal, jen mlčel a díval se na mého bratra. Ten očima běhal ze mě na Yina a zase naopak. Z ničeho nic se mu z očí začali valit slzy a pevně mě objal. Cítil jsem ho, jakoby to nebyl sen, ale realita. Uvědomil jsem si, že jsem ho vlastně velmi dlouho neviděl, od té doby, co jsem ANBU nemám na bratra čas.
Rin: Pamatuješ na to, co jsi mi slíbil? Že mě budeš ochraňovat… teď to vypadá, jakoby jsi mě opouštěl, nedodržuješ sliby! Jak si můžeš říkat Shinobi, když neplníš sliby?!
Jeho slova mě bodají a to velice hluboko. Měl pravdu, co jsem to za Shinobiho, když to vzdávám v polovině? Dal jsem slib, že se  o svého bratra postarám, nyní to však vskutku vypadalo naopak. Ještě nenastal můj čas, ještě ne. Začal jsem také brečet. Dojal mě můj bratr, jež se tu zjevil z ničeho nic, nejspíše to i tušil, bratrské pouto mezi námi bylo opravdu silné. Sebral jsem své poslední síly a odstrčil jsem bratra, abych se mohl otočit zpátky proti řece, za kterou stáli mý padlý nepřátelé a volali mě, chtěli mě tam. Můj bratr mě však potřeboval, nemohl jsem to vzdát, už kvůli němu.
Já: Je mi to líto, ale ještě nenadešel můj čas, musím se postarat o svého bratra a také o vesnici, naše shledání se bude muset odložit. Věřím, že vás tam na druhé straně pak bude více..
Řekl jsem s veselostí v hlase, jež jistě nebyla na místě. Yin se na mě podíval s nadšením a ďábelsky se usmál. Přičemž mi nastavil pěst na ťuknutí. Poté však promluvil.
Yin: To bych řekl, že jich tam bude více, Akumo. Teď mu pojď nakopat prdel…
Na jeho slova neodpovídám, jen přikývnu a nastavím mu taktéž pěst. Jakmile se pěsti srazí, děsivá hudba začne utichat a bolest sílit, až opět vidím, jak na mě můj nepřítel sedí a bije mě. Vypadal jsem mrtvě, neboť jsem se dlouho nehýbal. Rukou jsem však rychle začal chmátrat v „pavučině“. Yin mi totiž řekl jednu důležitou věc, kunai, jež jsem tu měl na začátku, akorát mu zapadl. Když viděl, že začínám hrabat v pavučině, divil se, ale pokračoval v bití. Měl jsem jistotě zlomený nos, bouli nad okem a mnoho podlitin.
Noták, pojď za tatínkem…“

Řekl jsem si v duchu, protože mluvit jsem nemohl, krev jsem měl plnou krve. Po chvíli jsem kunai nahmatal a bleskově jsem zamířil na krk mému protivníkovi. Krev, jež jsem v ústech, jsem plivl proti svému nepříteli. Přes díry na oči v masce jsem ho oslepil a rukou rychle vystartoval. Kunai zasáhl krk protivníka a já kunai rychlé vytáhl. Vystříkla sprška krev z tepny protivníka a následovala další a další rána.

 Krev byla úplně všude a já rukou svého protivníka smetl ze sebe. Ten vedle mě dopadl a snažil se lapit dech. Krev měl však nejen všude okolo, ale také v plicích, takže se dusil vlastní krví. Spokojeně jsem se  převalil na břicho, aby ze mě lépe ztékala krev. Věděl jsem však, že dál se již nedostanu. Necítil jsem levou ruku, neodkázal jsem jí ovládat. Bylo potřeba, aby se o mě lékař postaral. Tím, že jsem zabil svoji kopii by se měl Mizukage uvolnit a již nebránilo nic tomu, aby se dostal do vesnice, svoji misi jsem splnil přes všechny potíže a nyní jsem si skutečně zasloužil říkat ANBU. Pomocí noh jsem se došoupal na vyšlapanou cestičku a čekal, až se budou mí společníci vracet.


Fight song: 


_________________
Takto mluvím-Takto myslím.

Dokud nepřekročíš svoje limity, nikdy nepochopíš, že žádné nejsou. -Akuma Saito


Dovednosti:

Dovednostní body
Taijutsu – 1,5
Síla - 1
Rychlost – 3,5
Inteligence – 4,5
Genjutsu - 5
Chakra – 4
Ruční pečetě – 3
Ninjutsu – 2,5
Celkem - 25 bodů


Techniques:
E Rank- Všechny

D Rank- Magen: Narakumi no Jutsu, technika eliminace těla, Yin Bunshin, Kanashibari no Jutsu, 

C Rank- Genjutsu: Kurai hi, Genjutsu: Shōri, Jigyaku no Jutsu, Kuchyiose no Jutsu, Yin: Shi jigoku

B Rank- Magen: Jubaku Satsu

A Rank- Meisagakure no Jutsu, Otogibashi no Sekai, Bakemono Shibari

S Rank- /


____________________

Balgash no Akuma

Techniques in progress:




Theme Song:


avatar
Akuma Saito
Buntaichō
Buntaichō

Počet příspěvků : 386
Registrován : 09. 07. 14

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Údoli před Iwou

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 2 z 3 Previous  1, 2, 3  Next

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru