TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Na perách sa mi zjavil úsmev. Ten chlapec to zvládol. Nenechal sa halucináciami ovplyvniť. Bojoval proti nej. A to mi v tej chvíli potvrdilo, že je to shinobi ako má byť, vhodný člen Rininho tímu. Aj keď nejaké chybičky bude musieť upraviť, ale to v tejto chvíli nie je zas až také podstatné. Vytiahla som injekciu, ktorú som vpichla do Kenovej krvi protilátku. Jed by prestal účinkovať síce sám, ale trvalo by to pekne dlho a kto vie, či by to zvládol. Dalo by mu to riadne zabrať na psychiku. Takto tie halucinácie budú trvať sotva niekoľko minút, potom to prejde. Skvelá práca, Ken. Vedela som, že to zvládneš. Potľapkala som ho po pleci a so širokým úsmevom na perách som zmizla v obláčiku dymu, nehľadiac na svoje zranenie. Najprv podám Rin hlásenie, potom sa nechám vyliečiť. Štípalo to síce poriadne, ale čo už. (presun)

Přišel jsem na tréninkové prostory a rozhlédl se kolem. Nikde nikdo. Potěšilo mě to, alespoň se na nás nebude nikdo dívat. Otočil jsem se na Chishiho, jestli mě následuje. "Tak tady to je." ukázal jsem na místo.

''Okey tak začnem.'' i když to tak vůbec nevypadalo, tak už jsem byl v bojovém stylu. Udělal jsem jen tajně pečetě, aby to neviděl a mávl na něj ať útočí první.

Ušklíbl jsem se a odskočil pár metrů od něj dál. Chvíli jsem přemýšlel nad nějakou taktikou, ale nakonec jsem se rozhodl si nejdřív trochu prověřit jeho techniky. Jenom škoda, že jsem se ještě nenaučil nějakou klonovací techniku. Klekl jsem si a začal skládat ruční pečetě. "Fūton: Daitoppa!" zvolal jsem a proti Chishimu se vyřítil obrovský proud větru.

Místo mě se objevilo dřevo. (viz minulý post) Uusmál se. ''Jsem tady'' zavolal jsem na něj. Byl jsem od něj asi 15 metrů. V tu chvíli jsem udělal pečetě. '' Oboro Bunshin no Jutsu!' objevilo se okolo mě přes 10 klonů.  (oboro bushin -

Spoiler:

) ''Co uděláš teď?'' zeptal jsem se ho a přitom se na něj díval.

Prudce jsem se otočil za svým protivníkem. Najednou tam však nebyl jeden, ale asi 10 nebo 20. Polkl jsem a zamračil se. Musel jsem rychle něco vymyslet. Po dlouhém přemýšlení mě napadla jenom jedna možnost. Vzdychl jsem. Nerad používám techniku dvakrát za sebou, ale momentálně mě jiná možnost nenapadala. Utvořil jsem stejné pečetě jako předtím a tentokrát méně nahlas jsem zvolal:"Fūton: Daitoppa" a proti klonům jsem poslal mohutný vítr. Jedině tahle technika je asi mohla zničit všechny a bylo velice pravděpodobné, že ten pravý mezi nimi není nebo nebude. Musel jsem být pořád na pozoru.

Pousmál jsem se, ale nestihl jsem uhnout tudíž mě to odmrštilo také. Pak jsem se pomalu a těžce pouze zvedl ze země a zase se pousmál. Poté jsem udělal pečetě

Trochu mne potěšilo, že se útok vcelku vydařil. V hlavě se mi začínal rýsovat další tah. Složil jsem jednu pečet a vzápětí jsem pomocí Shunshinu někam zmizel. Ve své skrýši (nevím, jak přesně tyto prostory vypadají, ale dejme tomu, že se tady někde dá skrývat XD) jsem pomalu složil pečeť a použil techniku s názvem: Nehan Shōja no Jutsu. V areálu se pomalu začala vznášet malá pírka.

Došel jsem na cvičiště připraven plnit svou povinnost. Oblečen zpět do své vycíděné zbroje, ověnčen zbraněmi, jsem vešel do dveří a vida, že je zde zábava v plném proudu, jsem zůstal stát mezi nimi.
Sledoval jsem bílé peří snášející se na cvičiště a jen tak jsem jedno chytil. Byl to podivný pocit. Najednou jsem se cítil nádherně, uvolněně, jako kdyby na světě nebylo ničeho zlého. Chtěl jsem si prostě lehnout a odpočívat.
Rychle jsem pírko pustil a trochu se oklepal. Zajímavé jutsu...

''Sakra, tohle není vůbec dobré.'' udělal jsem rychle pečetě '' Suiton: Suikōdan no Jutsu!'' vytvořil se žralok, který nezaútočil na nepřítele, ale spolknul mě
Viz.

Spoiler:

. Chtěl jsem to použít, jako takovou barieru, protože pokud vím, tak peříčka by na vodě plavali. Tak jsem zadržel dech a čekal až ta technika skončí. Dech jsem neměl zase tak špatný, ale trochu to zabrat dalo.
Pokud vím, tak ta technika nemá zase tak dlouhé trvání, takže chvilku to snad vydržím.



(kdyžtak pojď chat)

Pozoroval jsem ho, jak se vcelku inteligentně vyhýbá mému útoku. Nově příchozího jsem si prozatím nevšiml, mou pozornost upoutala Cheshiho technika. Blýsklo se mi v očích. Sice jsem měl v plánu něco jiného, ale napadla mě mnohem lepší možnost. Bleskově jsem složil pečetě a zvolal: "Raiton: Kangekiha!" Proti vodě jsem vypustil bleskovou vlnu. Můj záměr byl ho zničit, dokud byl ve vodě. Přeci jen, každý ví, že voda vede elektřinu a tohle byla výborná šance.

''To snad ne!'' rychle jsem zrušil jutsu a odskočil co nejdál od toho, kde jsem byl. Udělal jsem ihned pečetě a čekal na jeho reakci. '' Sakra chybí mi moje zbraně'' řekl jsem si potichu.

"Kso" sykl jsem. Škoda, že se stihl vyhnout. Ale pořád byl ještě mokrý a to byla malá výhoda. Tuhle techniku si většinou šetřím, ale proč ji nepoužít. Opět za pomocí Shunshinu jsem se zničehonic objevil blíže u něj a bleskově jsem proti němu vypustil Raiton: Gian. "Raiton: Gian!"

Místo mě, se opět vytvořilo dřevo /viz minulý post/
Když jsem se objevil docela velkej kus od něj, tak jsem ho pouze pozoroval. Udělal jsem tajně klona, který nehybně stál, zatím co já jsem nepozorovaně zmizel za záda Dina, ale tak aby nevěděl, že tam jsem. Když jsem byl za jeho zády, tak jsem nic nedělal, pouze jsem čekal až zaútočí na klona.

/Nezapomeň na tu chakru/

Už mi došla veškerá chakra. Při tom všem jsem úplně na ni zapomněl a skoro celou jsem ji vyplácal. Zhluboka jsem dýchal a pak polkl. Podařilo se mu vyhnout a já jsem teď nějakou dobu  nemohl používat techniky. Musel jsem tedy přejít na zbraně a prosté hmaty. Z ledvinky jsem vyndal dva kunai a přiložil jsem je k hlavě. Pozorně jsem sledoval Chishiho a v hodnou chvíli jsem po něm ty dva kunaie vymrštil. Mělo to posloužit jako odvedení pozornosti pro můj další krok.

/Za tu chakru se omlouvám, příště si na to už budu dávat bacha

Jakmile hodil kunaie po klonovi (viz minulý post) tak , jelikož jsem byl za ním (viz minulý post), okamžitě jsem se napřáhl a praštil ho do zad tak, aby nebyl schopen boje. Přeci jen nedával pozor a spíše se zaměřoval na toho klona . Klon po, kterém hodil kunai okamžitě zmizel. ''Myslím, že je konec'' pousměju se

Nečekané praštění do zad mě donutilo svalit se na zem. Musím uznat, že sílu má velkou. Trochu jsem si odkašlal, naštěstí žádnou krev a podíval se na něj. Zkusil jsem sebrat všechny síly a i když jsem věděl, že už mám stejně prohráno, rozhodl jsem se k poslednímu hmatu. Pomalu jsem se zvedl a ihned jsem se ho prudce pokusil vší silou kopnout do boku. Šance na vítězství byla nulová, ale jen tak vzdát jsem se nehodlal.

Když se mě snažil kopnout, tak jsem lehl na zem ne, že by mě kopl, ale abych se tomu mohl vyhnout. Okamžitě jsem mu podkopl nohy. ''Už nemáš šanci'' pousměji se.


(podkopnutí viz body kdyžtak, aby ses nedivil )

Jakmile mne podkopl, rozplácl jsem se opět na zem a tentokrát už zůstal ležet. Zavřel jsem oči a vzápětí je zase otevřel. Zvednout už jsem se nepokoušel, bez chakry už to nemělo cenu. Ponaučení pro příště."Ok, už se vzdávám." řekl jsem nakonec s těžkým srdcem.

Pousmál jsem se a podal mu ruku, aby se mohl zvednout. '' Byl to zajímavý souboj. Příště si šetři chakru. '' řeknu mu a dívám se na něj.

Pohlédnu na jeho ruku a chytím se za ní. S jeho pomocí se zvednu a rukama ze sebe opráším nějaký ten prach. "Jo. Jsi silný bojovník, někdy si to dáme znova." ušklíbl jsem se. A tentokrát to dopadne jinak, usmyslel jsem si už jenom pro sebe. "Gratuluji." pogratuloval jsem mu ze slušnosti a vzal jsem si svoje kunaie ze země. Zandal jsem je zpět do pouzdra.

'' Silný ? Já? Opravdu nejsem, kdybych byl silný byl by jsi mrtví a nejsi teď na zemi. '' odpovím a zamračím se. ''V Amegakure, by jsi to možná měl i horší a mohl by jsi dopadnout špatně.'' stále jsem zamračený a trochu i zesmutním.

Jeho poznámka o Ame ve mně probudí zvědavost. Asi bych tam nemohl žít, podle toho, co jsem zatím slyšel. "Jaké je to v Ame?" zeptám se zvědavým a zároveň chladným hlasem.

''V Amegakure? Je to tam smutné. Kdyby jsi tam přišel ihned by se v tobě probudili smutné emoce.'' velmi zesmutním. ''Víc ti neřeknu, nechci si až tolik kazit náladu.''