Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Sen Sarutobi

Bolo mi takmer okamžite jasné čo ma čaká za dverami, pred ktorými sme po dlhej prechádzke stáli. Kancelárie ktorú som denno denne strážil s najvyššou prioritou a samozrejme s Hokágem, pre ktorého som robil podľa všetkého tú najšpinavšiu prácu aká mohla na zemi byť, prácu Anbu jednotiek, odvrátenej strany svetlej Konohy. Posadil som sa to áno, ale bolestný sykot dal zaznamenať o zraneniach ukrytých pod vrstvou oblečenia a obrnenia. Masku som nemal, tá práve vysela po boku keďže som sa stále len vracial z nemocnice, v ktorej som strávil po poslednom boji takmer mesiac. Posledná misia bola pre mňa takmer posledná, a to som možno aj videl na tvári svojej sestry od ktorej som ale pohľad odvracal. Prečo? Možno som sa len bál..

Došel jsem ke kanceláři a v ruce už držel klíč od dveří. Na chvíli jsem se zarazil a podíval se na všechny přítomné. Jen jsem kývl na znamení pozdravu a přešel ke dveřím, které jsem odemkl. ,,Hokage je momentálně nepřítomen, takže jsem jeho zástup." trochu jsem se pousmál a vešel dovnitř. Dveře jsem nechal otevřené pro toho, kdo tu byl první. Já se mezitím posadil na křeslo a čekal.

,,Zdravím Rokuro.." pousmál jsem se a na chvíli zapřemýšlel. ,,Jo jasně. Možná by se hodilo provést něco s Iwou. Válka se blíží a musíme je oslabit i jinak než jen v bitvě." podíval jsem se na něho. ,,Ale pokud se na to necítíte, podívám se, jestli není něco na práci v okolí."
(Mám na mysli tuhle: )">https://nsgo.forumczech.com/t513-c-rank-mise-znecistovani-zdroju-vody.)

,,Dobrá. Chemikálie si vyzvedni ve výzkumném středisku. Měli by tam mít pár silných chemikálií, které budou stačit." pousmál jsem se a podíval se na něj. ,,Takže běžte do toho údolí a udělejte, co je potřeba. Měl by tam být i někdo ze Suny, takže spolupracujte. Je totiž dost možné, že by se mohla objevit nějaká hlídka z Iwy."

Když odešel Rokuro, ani jsem nestihl zavolat, aby vstoupil další a už tu byla Saya. ,,Zdravím. Ne já nejsem Hokage." odpověděl jsem s úsměvem. ,,Jen jeho dočasný zástup, ale líbí se mi tvá slušnost. Takže..co potřebuješ?" na tváři jsem měl ještě úsměv a pořádně jsem se na ni podíval. Hm, tu vidím poprvé. Asi genin.

Samozřejmě jsem přikývla, chtěla jsem mu pomoci. Smlouva nebyla potřeba. Když ale musel na chvíli odejít, příliš se mi to nelíbilo. Jestli jsem se ale chtěla naučit tu skvělou techniku nebo alespoň najít vhodný okamžik pro svou otázku, nedalo se nic dělat. I když tu byl Seito, zůstávala jsem s Atsukou po boku na okně v kanceláři s papíry na kolenou. Když jsem potřebovala nějaké podat, použila jsem své hady, aby se kolem jednoho archu papírů obmotali a přinesli mi ho a nebo naopak aby ho položili na stůl. Byla to monotónní práce, ale našla jsem dost restů. Jako asistentka Raikageho jsem si to byla naštěstí zvyklá všechno dělat sama.
Nebude to dlouho trvat a jistě se vrátí...
Zvedla jsem hlavu, abych se zeptala na přesný čas, ale zrovna vešla neznámá Geninka, tak jsem to prozatím nechala být a pokračovala v práci. Byla jsem trochu ráda, že ve mě Nanadaime Raikage nikdo zatím nepoznal.

,,Něco na práci by bylo." pousmál jsem se a prohrábl pár papírů. Byl jsem rád, že tu byla i na papíry Rin, protože jich bylo fakt hodně. Ani nevím, jak to může Assasin sám zvládat. ,,Je třeba ještě jednou sepsat seznam zbraní v zásobovací místnosti. Sice už to jednou bylo sepsáno, ale papíry se někdy ztratily." Je tu trochu nepořádek no.. ,,Dále bych potřeboval, aby jsi zašla do archívu Konohy a vzala mi všechny knihy o druhém. Tedy Tobiramovi. A poslední věc. Zastavíš se v nemocnici a sepíšeš seznam zraněných shinobi. Většina už by měla být zdravá, ale i tak by se hodilo mít přehled. Pokud tam bude Sakura, tak ji můžeš požádat o pomoc, nebo nějaké sestřičky." pousmál jsem se a podíval se na ni. ,,Pak mi můžeš říct tvé jméno a já tě mezitím, co budeš pryč, zařadím do nějakého týmu." snad toho na ni nebylo moc, ale alespoň se nebude nudit.

,,Saya Uchiha. Dobrá, uvidím do jakého týmu budeš pasovat." pousmál jsem se a vytáhl složku, kde byly rozepsané všechny týmy. ,,Pokud by tě do archívu nechtěli pustit, tak jim řekni, že tě posílá Seito. Budou už vědět. To bude asi všechno, můžeš se do toho dát." kývl jsem na ni hlavou a otevřel složku.

Když odešla, odpoutala jsem pohled od papírů.
"Omlouvám se, že ruším," donutila jsem se k alespoň neutrálnímu úsměvu. "Datum návratu Hokageho vám nezůstává utajeno, či ano?"
Zajímalo mě, kdy bude zpátky. A kdy se tedy budu moct vrátit domů.

Podíval jsem se na Rin a lehce se pousmál. ,,No, teď momentálně trénuje. Řekl mi, že se vrátí, až techniku dokončí. Ale kdy to bude? To vám asi neřeknu." poškrábal jsem se na hlavě a nevěděl, co dále na to říct.

Povzdechla jsem.
"Snad se na mě nebude nikdo zlobit, když odejdu dřív, než se vrátí," odvětila jsem. "Mám sice volno, ale i své povinnosti kunoichi a bývalé Raikage, nemám čas tak dlouho čekat."
Nemohu tu zůstat věčně, bohužel.

,,V pohodě. Nikdo se zlobit určitě nebude. Přeci jen jste odvedla obrovský kus práce." ukázal jsem na ty papíry, které stihla projít a urovnat. A to jsem se ani nezmiňoval o té manželské bitvě, co se zde odehrála. ,,Patří vám mé díky." lehce jsem se pousmál.

"Jsem tu ráda, potřebovala jsem volno," hodila jsem pohledem/úsměvem po Atsuce.
Ale už nikdy nebudu chodit bez ní.
"Jen jsem se chtěla vašeho bratra ještě na něco zeptat, proto je mi líto, že už to asi nestihnu."
Dorovnala jsem další hromádku papírů.
"V nejhorším vám tu pro něj nechám vzkaz."
Och, Rin, opravdu chceš zrovna toto psát do vzkazu?
Asi jsem se zbláznila.

Zakroutil jsem rameny a podíval se na ni. ,,Je to na vás. Jestli chcete počkat, budu jedině rád. Pokud napíšete vzkaz, tak bude bezpečně předán do Assasinových rukou. To se zaručím." pousmál jsem a a stále se díval na ni. Už mě nic nenapadalo, jak bych mohl pomoci.

Nezbývalo, než přikývnout.
"Pro dnešek si dáme volno," seskočila jsem z parapetu a líně jsem se protáhla. "Kdyby něco bylo třeba, neváhejte mě požádat. Nejsem zvyklá na nicnedělání."
Popostrčila jsem Atsuku před sebou ke dveřím.
"Dobrou noc přeji," dodala jsem rychle, než jsme zamířily kamsi k ubytovně.
Další noc v Konoze čeká...

//Přesun