HŘBITOV

pro **Yorimi Sonoe** za Thu Apr 24, 2014 11:58 am

Ve skutečnosti Kumogakure hřbitov nemá. Leží v horách, kde je tvrdá půda a nedostatek dřeva. Klasické pohřbívání je zvlášť pro chudší vrstvu obyvatelstva nemyslitelné a mnohdy kvůli němu musí daleko od domovské vesnice. Nejtypičtějším způsobem "pohřbívání," které vyhovuje povaze Oblačných lidí Kaminari no Kuni, je tedy spálení těla a rozfoukání popela. Pro tento účel bylo vybráno několik malých plošin dostatečně daleko od vesnice s přímým výhledem na rozbouřené, ledové moře.

Ve stěně největší plošiny jsou za pevným sklem uloženy urny s popelem bývalých Kage (nebo alespoň symbolicky s jejich jmény) a pod nimi pamětní deska pro největší hrdiny Kumogakure no Sato.

pro Kirin Yakushi za Sat May 31, 2014 8:02 am

Na tréninkové prostory jsem netrefila. Místo toho jsem našla schody nahoru na podivné místo. Podle kamene na stěně a urn bývalých Raikage jsem poznala, že jde o místo posledního odpočinku. Bylo to pro mě něco neskutečného.
Vždyť... kde jsou hroby?!
Zaraženě jsem se opřela o zábradlí nečekané vyhlídky.
Odtud sypali popel tisíců lidí!
Nemohla jsem to pochopit a rozhodně jsem se z té atmosféry ještě nemohla hnout.
A koneckonců na hřbitově bývají lidé sdílní.

pro Kirin Yakushi za Mon Jun 02, 2014 11:42 am

S povzdechem jsem se rozhodla tohle pochmurné až děsivé místo opustit. Nikdo ideální tu nebyl. Vybírala jsem si neskutečně nudná místa. Sice pro mě byla zajímavá, ale teď už byl čas zamířit mezi lidi a pokusit se konečně o splnění mise.
Kde teď asi je sensei?

//Přesun

pro **Risoku Yotsuki** za Thu Nov 27, 2014 3:01 pm

Doběhla jsem na toto místo- přiznačné, že? Hřbitov. Kdykoliv v této době napjatých vztahů mohl kdokoliv zemřít. Kdykoliv se mohlo stát nějaké neštěstí- "nehoda". Možná se jedna taková nehoda právě plánovala, možná se mělo stát něco, co Oblačnou ještě více oslabí.

"Tohle není tvůj boj." ozval se hlas ovlivněný technikou.
Zněl jako kdyby to nebyl lidský hlas. Byl upravený tak, že zněl jako kdyby byl nepřítel všude okolo tebe. Zrnil. Sršel.
"Můžeš se otočit a odejít. Poté vše budeme moci vyřešit v klidu, Kene." pojmenovala ho.
Znala jeho jméno. A znala toho mnohem víc. Nezastaví se ve svých znalostech před ničím, neměla soupeře. Proč toho ale ví tolik, to prozatím zůstává záhadou.

pro **Ken Hiashi** za Fri Nov 28, 2014 3:08 pm

Následoval som útočníka až na toto miesto. Boli sme na plošine, kde sa rozfukával prach zosnulých ľudí. Vo vetri bolo cítiť chlad, bolo jasné, že sa blíži zima. Tento vietor sa mi pohrával s vlasmi. Ja som stál a ani som sa nepohol. "Možno sa má to tiež týka." Prehovoril som. Útočník mal zmenený hlas, nevedel som či je to žena alebo muž. Jednoducho som čakal. Trošku som bol prekvapený, že pozná moje meno, čo som teda naozaj neočakával, ale nedal som na sebe poznať vôbec nič. "Nemôžem ťa pustiť, ale zároveň viem, že je zbytočné bojovať. Akurát nie som si istý ako vyriešiť tento problém." Uvažoval som nahlas a zároveň som jej dával odpoveď.

pro **Risoku Yotsuki** za Wed Dec 03, 2014 2:56 pm

"Aby jsi pochopil řešení, stačí udělat první krok." trochu hádankářská odpověď narážející na svůj předchozí požadavek.
V tu chvíli se osoba v masce otočila ke Kenovi zády a rozpustila se v mlhu, která se rozprostřela do všech koutů okolí. Obklopila Kena, zastřela mu zrak a následně zmizela. Bylo jasno. Žádný stín, žádný smog. Byla pryč- zmizela. Jediné, co po sobě zanechala byla slova zanechaná v Kenově hlavě.

pro **Ken Hiashi** za Wed Dec 03, 2014 7:29 pm

V živote mi nešli hádanky, vždy mi ostali v hlave na dlhú dobu, ale málo kedy som ich dokázal rozlúštiť, teda čo sa týka takých ťažších. Jej/jeho odpoveď mi tiež vliezla do pamäte a to dosť hlboko. Zrazu hmla, nepriateľ sa premenil na hmlu, ostal som tam len tak pozerať. Možno aj bolo lepšie, že sme nebojovali, zbytočne by sme rušili toto pokojné miesto plné odpočinku druhých. Teda tu neodpočívalo veľa mŕtvych ľudí, len tí dôležitý.
Pohol som sa z miesta. V hlave mi znelo "Aby jsi pochopil řešení, stačí udělat první krok." Pokračoval som ďalej pomalou chôdzou a bez slov. Zimný vánok naďalej fúkal, začínala mi byť zima, dosť skoro sa začínala obloha zatemňovať v tomto období. Opustil som plošinu a pokračoval som ulicou, sám som nevedel, kam idem, ale jednoducho som len šiel.

Presun

pro **Kuroashi Sanji** za Sat Aug 01, 2015 9:50 pm

Konečně už jsme byli na hřbitově, poněkud ponuré místo, ale vybírat si moc nemůžeme. Udělal jsem kolečko kolem hřbitova, abych označil jeho procházení a pak se zase vydal dál. Byl mi totiž v patách. Zdá se, že je daleko lepší než já, ale přesto nesmím prohrát. Nechci udělat tak trapnou a divnou věc jako je vyznání se chlapovi proti své vůli, to rozhodně ne, takže dám do toho všechnu energii. Hned na to jsem daleko víc přidal a snažil se ztratit jemu.

pro Z za Sat Aug 01, 2015 10:00 pm

Hřbitov Sanjimu mohl připadat ponurý. Spočívají tu mrtví, takže tu není zrovna veselo. Osobně si ale myslím, že záleží na úhlu pohledu. Za předpokladu, že je pravda, že duše mrtvých spočívají u jejich těl, jsem já návštěvu hřbitova bral jako příležitost navštívit domov několik stovek lidí. Poznat je, i když je nemůžu vidět. Být chvíli s nimi. Sanjimu jsem byl pořád v patách. Dokonce jsem ho dohnal a chvíli běžel vedle něj, ale najednou...

...se stalo opět něco z mé strany nevhodného. Přestal jsem běžet a vrátil se o pár metrů dozadu. Slyšel jsem v jedné z děr vykopaných pro mrtvé mňoukat kočku. Sanji si už v baru mohl všimnout,že pro tyto tvory mám slabost. Přiběhl jsem k díře, kde jsem kočku slyšel. Byla tam! Naštěstí byla v pořádku. Pomohl jsem ji se dostat ven. Řádně ji zkontroloval "Není ti nic?" Zeptal se jí ustaraně. Opět tak jak u kočky v baru jsem se ale nedočkal odpovědi. "Asi jsi v pořádku. Zatím." Rozloučil jsem se a pokračoval za Sanjim. Do toho závodu jsem teď začal dávat vše. Touto pauzou jsem zmeškal, takže budu muset dohnat ztracený čas.

Přesun

pro **Kuroashi Sanji** za Sat Aug 01, 2015 10:16 pm

Jak jsem si mohl myslet, už mě začínal dohánět, když v tom se z ničeho nic zastavil. Nevěděl jsem proč, ale běžel jsem dál. Věděl jsem, že mi to alespoň trochu dodá náskok a třeba i tento závod vyhraju. Nechtěl jsem ho raději podceňovat, tak jsem běžel čím dál rychleji k nemocnici. Už nezbývalo moc času do konce závodu tak je na čase to brát vážně.

/přesun

pro Sponsored content

HŘBITOV

HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV

Re: HŘBITOV