Kancelář Mizukage

Kancelář Mizukageho se nachází v posledním patře nejvyšší budovy vesnice. V předsíni samotné kanceláře je stůl pro sekretářku, která tu také většinu času sedí a řeší banality či zastupuje Kageho v jeho nepřítomnosti. Na chodbě se také vždy nalézá dvojice stráží z řad ANBU jednotek.

Už notně dlouhou dobu sedím v křesle a shlížím na podivnou vázu, která mi stojí uprostřed stolu. Káva v hrnečku již byla dávno studená a stoh papírů mohla zapomenout na to, že by si získala mou pozornost. Ta váza byla teď můj největší problém... takové to svědění, které si nemůžete podrbat, protože vám jí chirurg asi před hodinou uřízl. 
No nic, pro teď to asi nechám uležet. Řešení těhle problémů většinou spadne z čistého nebe nebo na něj ještě není čas... 
Zvednu se z křesla a dojdu ven před kancelář, kde sedí sekretářka. 
Tak jak to tu jde Hiso? Ještě něco důležitého nebo už padla?

Kto vie, čo sa naozaj stalo. V jednu chvíľu bola tá pre Kiri typická hmla a v druhú? Prudký poryv vetra a niečo, čo mohlo pripomínať zúrivú snehovú víchricu. Mnoho ľudí mohla chytiť panika. Snehová víchrica sa totiž celkom jasne začala meniť na čierneho, strašideľného draka. Keby že to nie je môj výtvor, sama by som sa pravdepodobne naľakala aj keď.. nie, pravdepodobne nie. Tie tri roky v Yukigakure no sato, ma naučila nezľaknúť sa každej veci, na ktorú narazím. 
"Sme tu Hirin-san!" Vykríkla som od radosti a pozornejší človek by si mohol všimnúť, ako na hlave tohto draka stoja dve postavy. Jedna veľmi maličká - ja. Druhá? O niečo vyššia, zo samehadou na svojom chrbte - Hirin. Tak sme boli znova tu. Po troch rokoch.. som videla svoju rodnú dedinu ah.. zmenilo sa tu toho toľko. Takmer som si na ňu ani nespomínala. "Pripravená zosadnúť?" Prekričala som snehový víchor a spýtavo som sa na moju opatrovníčku pozrela. V mojich očiach bolo očakávanie. Obe sme vedeli, čo mám v pláne spraviť. Predsa len.. niekoľko metrov nad budovou Kage, na hlave obrovského snežného draka.. nebola to krása?

Už mě čekalo jen pár papírů v jedné ze tří velkých šanonů, které bylo třeba utřídit. Čert mi byl tuhle práci dlužný, ale zase jsem byla k něčemu a bavilo mě to. Hlavně jsem mohla častěji vidět Mizukageho a ne jen na letmí okamžik, kdy se přiřítil domů dát si sprchu a zase odcházel pryč. Urovnal jsem o stůl poslední podepsané dokumenty a založila je do šanonu. Vstala jsem a protáhla si ztuhlá záda, pak vzala šanon a šla ho zařadit do police. V tu chvíli na mě promluvil Mizukage a já šanon málem pustila. Letmo jsem se podívala na hodiny vedle police. Zase přesčas. 
"Už by měla padnout, ale ještě tu máte k podepsání dvě smlouvy, Vaše lordstvo." upozorním ho na modré desky na stole, kde leží smlouvy na dva pozemky pro zemědělce.

Chystal jsem se podepsat ty dva papíry, když tu se otevřeným oknem přihnal sníh... moment... sníh? A to jsem si myslel že mě už dneska nic nepřekvapí. Hodím na papíry muří nohy a vrátím je zpět do desek. Pak, s rukama založenýma za zády, přejdu pomalu k oknu a podívám se ven, kde okamžitě rozeznám dvě postavy, které jsem léta neviděl. Vrhnu po nich přísný pohled a pak zavřu okno. Trochu ty dvě vydusit nebude na škodu, nějak tam v tom světě zvlčely. 
Budeme mít milou návštěvu drahá, Hirin s Kairi se vrátily. Navrhuji si s nimi dát čaj a pak to tady pro dnešek zabalit. 
Aniž bych čekal na reakci, vykročím ke dveřím z kanceláře a otevřu je s pátravým výrazem. Můj pohled padl na Akumu. Tak pojď dál a rovnou spusť... čím ti můžu pomoct? pozvu ho dovnitř, ať to máme rychle z krku.

Jistě, tím "dáme si s nimi čaj" myslel "dám si s nimi čaj". Nevrtala jsem se do jeho záležitostí, ale přesto jsem založila desky a šla postavit na tři šálky na čaj. Trochu jsem pouklidila svou kancelář. Desky se smlouvami jsem přihodila na kupu podepsaných a které se musí zítra také založit. Jakmile Kashike odešel do své kanceláře přišla jsem ke stěně a odrazila se nohama na ruce a a nohy vyšvihla a opřela o stěnu. Své akrobatické dovednosti jsem si velice užívala a za ty roky trochu víc zlepšila. Stojka byla jedna z mála poloh, které mi uvolňovaly celé tělo. Když už pískala konvice, zase jsem se postavila a šla zalít čaj.

Vyslechnu si Akumovu prosbu a na tváři se mi rozlije otcovský úsměv. 
Nevím, jestli budeš rád či nerad, ale pro teď není nic, co by vesnice potřebovala nad rámec tvých běžných povinností. Pokud máš tedy splněno vše, co přísluší ke tvé pozici, tak pro tebe nic dalšího nemám. Co se týče těch Katonových technik, mám takový nápad... jak by se ti líbilo studium v Konoze? Už v minulosti tu fungovalo něco na styl výměnného studijního pobytu a já bych rád tenhle koncept znovu oživil. Jdeš do toho?

Potěšil mě tím, že to přijal. Výborně, začnu tedy v tomto směru podnikat další kroky a hned jak to bude aktuální, dám ti vědět. Jestli je to všechno, co jsi potřeboval, pak můžeš jít. Nebo je tu ještě něco co pro tebe mohu udělat? zakončím svůj hovor více méně zdvořilostní otázkou.

Donesla jsem čaj na stůl Mizukageho. Věnoval jsem Akumovi milý úsměv. Líbilo se mi, že muži v Kirigakure jsou nesmírně pozorní a všímaví. Podívala jsem se na Kashikeho.
"Jestli ode mě už nepotřebujete, tak bych šla domů." pousmála jsem se na něj. Samozřejmě jsem musela ještě jít nakoupit, doma nic nebylo a udělat mu večeři, pokud se uráčí přijít domů a ne jako minule.

Propusím Akumu a usednu do křesla za stolem. Po chvilce přijde Hisa s čajem. 
Počkat... léta mi sice pomalu přibývají, ale i tak umím dobře počítat. Jsme tu dva a přinesla jsi jen jeden čaj. Takhle by to nešlo... uchechtnu se a vstanu. Uchopím Hisu za ruku a pohybem, jakým tanečník naznačuje partnerce, že jí chce otáčkou zabalit k sobě, si ji přitáhnu. Pak jen lehce ustoupím stranou a jak se točí, dosedne rovnou do mého křesla. Takže já ti skočím taky udělat čaj a v klidu si tu sedneme. Dneska už práce končí... navíc musíme ještě skočit nakoupit, pokud vím, doma není vůbec nic k jídlu.

Za ta léta mě stále překvapuje. Vyvalím oči překvapením při jeho exkluzivním antré, jak mě na chvíli dostat do klidu a usměju se.
"Beze všeho Vaše lordstvo, ale čaj si můžeme dát i doma na střeše." namítla jsem, což se mi zdálo jako lepší nápad, ale v jeho křesle se nečekaně uvelebila.
"Na to bych si rychle zvykla." ušklíbnu se.

Zrovna, když jsem dal vařit další vodu, rozlétly se dveře a dovnitř se vhrnula velká voda. No no no, koho to sem čerti nesou... zaláteřím na oko a otočím se k holkám. 
Jdete právě vhod, dal jsem nám postavit na čaj. Už se nemůžeme dočkat vašeho vypravování o dobrodružstvích, která jste prožily. Posaďte se v kanclu, hned jsem u vás s čajem.

Jak rychle jsem byla nadšená, že skončí dneska dřív, tak mi rychle klesla nálada na bod mrazu. Rychle jsem vstala z jeho křesla a šla k němu.
"Já to udělám běž za nimi." vyhnala jsem ho od sebe z kanceláře a připravila ještě další dva hrnečky s čajem. Zalila jsem vodu a přinesla jsem jim to na tácku. 
"Dejte si." pobídla jsem je s úsměvem. To bude na dlouho. Podívala jsem se na hodinky. Jsem zvědavá, jestli mi to započítá do dovolené. ušklíbla jsem se sama pro sebe a opřená o dveře jsem je jen pozorovala, dávala jsem jim tak 10 minut, a pak odcházím nakoupit, než bude všude zavřeno.

Heh... povzdechnu si a přenechám práci Hise. Přejdu do kanceláře a uvelebím se v křesle naproti holkám. Tak povídejte, jsem jedno velké ucho. Jak jste se měly?