Kancelář Mizukage

[Hirin]

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

[Faito Dansaku]

Faito

"Ano?" zeptal jsem se a vida Hirin, pokynul jsem jí dál.
"Dobrá práce na misi. Jsem rád, že už se ti vrací zrak..." řekl jsem, ale o úsměv jsem se ani nepokusil. Nebylo mi do smíchu a rozhodně jsem neměl dobrou náladu.

[Hirin]

"Ale jen služba vlasti." Řekla jsem a pousmála se. "To jsme dva" dodala jsem na jeho zmínku o mém zraku."Tet důvod mé návštěvy. Chtěla bych požádat o jeden šermířský meč. " Řekla jsem, měla jsem takové Deja vu. Je to skoro rok, co jsem o něj poprvé žádala. Možná ted budu mít více štěstí.

[Faito Dansaku]

Faito

"Dobře. A o jaký meč jde?" zeptal jsem se s klidem. Přeci jen Hirin plnila službu svědomitě a měla na meče nárok i zkušenosti.

[Hirin]

"To mám ale dneska štěstí" pomyslela jsem si. "Pokud by to bylo možné tak Samehadu" řekla jsem.

[Faito Dansaku]

Faito

Vstal jsem a došel k dubové, okované truhlici. Odemkl jsem ji a vyndal z ní svitek. Došel jsem až k Hirin a podal jí ho.
"Věřím, že jej poneseš s hrdostí a ochráníš tím všechny, které máš ráda. Gratuluji, Hirin, právě ses stala držitelkou Samehady."
Počkal jsem, co řekne, došel jsem se zpět posadit a začaljsme s tou neoficiální částí.
"Nebudu řešit to, žes chtěla podstoupit ANBu výcvik, rozhodnutí je na každém z nás. Ale musím tě upozornit, že jestli se nějaký bijuu urve ze řetězu, jsi v první řadě, jasné?"

[Hirin]

Byla jsem nadšena jako malá dívenka. Měla jsem druhé vánoce."Arigato, Mizukage-sama" pověděla jsem a převzala si svitek."Je mi to jasné, taky je to moje druhá žádost. Chtěla bych požádat, aby Yoko Temuri byla v mém týmu, pokud s tím budet souhlasit Vy i Yoko." řekl jsem.

[Faito Dansaku]

Faito

"Týmy jsem chtěl řešit v následujících dnech. Podívám se na to a budu brát zřetel na tvou žádost." Odpověděl jsem. Vypadal jsem trochu myšlenkami jinde, ale ne natolik, aby bylo potřeba ptát se, co se děje. Všem to muselo být jasné...

[Hirin]

"Dobře, na shledanou." Řekla jsem a počkala jestli ještě něco řekne, potom jsem odešla.

//přesun

[Faito Dansaku]

Faito

Dopsal jsem dopisy, zapečetil je a vyrazil plnit jednu nepříjemnou povinnost.

//přesun

[Faito Dansaku]

Faito

Dorazil jsem do kanceláře a převlékl jsem se. Tak tohle bychom měli... pomyslel jsem si a vrátil se ke svému oblíbenému papírování.

[Gunji]

Dorazil som pred túto majestátnu budovu. Za celý ten čas som sa pomalým tempom vláčil uličkami som sa ani len raz nezastavil alebo ani nezahľadal na niečo. Celou cestou som len neprítomne sledoval očami pred seba a nevnímal som absolútne nič. Hrubý, kožený kabát sa len jemne hýbal vplyvom vetra a môjho tempa. Keď som konečne vystúpil z davu, ihneď som zamieril do budovy, dúfajúc, že sa niečo nové dozviem a môj doterajší štýl života sa rapídne zmení. Pomalým krokom som sa vypravil hore schodmi až pred dvere samotného Mizukage~ho. Zahľadel som sa na ne, zodvihol ruku, zaťal v päsť a hánkami jemne klepol o rám dverí. Čakal som na prijatie dnu, disciplína bolo niečo, čo mi nechýbalo. Na to som len neprítomne sledoval dvere, absolútne bez pohybu.

[Faito Dansaku]

Faito

"Dále..." řekl jsem a vida, co za monstrum přišlo, jsem si vzpomněl na otráveného synka jednoho z mých bývalých kolegů.
"CO bys rád, Gunji?" zeptal jsem se ne zrovna vlídně. Tak nějak jsem k němu měl odpor. Někteří ho litovali, já teda rozhodně ne.

[Gunji]

Otvoril som dvere a chvíľu zastal na prahu dverí. Pozrel som na Mizukage~ho. Moja obrovská postava prešla cez prah dverí, podlaha znova zaprašťala. Dunivý zvuk mojich kanád o podlahu ma sprevádzal všade, zatvoril som dvere bez toho aby som prerušil očný kontakt. Došiel som do stredu miestnosti do primeranej veľkosti od stola, za ktorým sedel ten sám veľký Mizukage. "Mizukage~sama.." povedal som hrubým hlasom, ktorý znel zachrípnuto, no nebolo to tak. Sklonil som hlavu a spravil jemnú poklonu. Hneď na to som neprestával udržiavať očný kontakt a ľadovým pohľadom ho sledoval. Ruky som založil za chrbát a rozkročil som jemne nohy a pevne stál v pozore.
"Chcem vedieť, čo sa bude diať v blízkej dobe. Chcelo by to nejaké činy, nepodávali ste dlhšiu dobu žiadne rozkazy. Všetko je až priveľmi pokojné, priam neobvyklé." povedal som stále tým istým pokojným a chladným hlasom. Občas som vydal zo seba ten nepríjemný zvuk zpoza masky. Jeho tón hlasu ma absolútne nezaťažoval. Netrápil som sa tým, bolo to mi to viac-menej ukradnuté. Nie sme tu od toho aby prejavovali sympatie a kamarátičkovali sa. Uznával som jeho autoritu a tým to hlaslo. Bol to len človek, čo sedel za väčší stolom a spravoval všetko toto tu.

[Faito Dansaku]

Faito

"Škoda, žes tu nebyl před týdnem. Víš, Kirigakurská armáda válčila s Iwou. A bude zase, za týden..." řekl jsem jednoduše. Byl na misi, alespoň ji splnil, i když někdo jako on by se nám hodil v předních liniích.
"Ještě něco?"

[Gunji]

Ticho som tam stál a sledoval. Počúval som každé jedno jeho slovo. Za celý ten čas som sa ani len nežmurkol, nie to ešte pohol. Ani jeden náznak pohybu. Keď dokončil svoje slová, uvedomil som si, že som všetko prešvihol. Bohužiaľ, tedajšia misia bola skôr a eliminácia sa podarila bezchybne.
"Nejaké ďalšie rozkazy?" povedal som chladne a očakával niečo ďalšie. Rozhodne som nechcel zabíjať svoj drahocenný čas nič nerobením. A tak som tam stále pevne stál a čakal...

[Faito Dansaku]

Faito

"Můžeš se zkusi zbavit některých generálů Iwy. Nabídky misí visí na hlavní nástěnce před budovou..." řekl jsem a s vědomím, že je to pro něj dostatečná výzva, jsem se sklonil zpět k papírům.

[Gunji]

To mi stačilo. Aspoň niečo, lepšie ako sedieť a sledovať ako sa dejú veci bez vás. Hneď ako dopovedal a začal si hľadieť svoje, bolo na čase aby som spravil to isté. Strácal som tu zbytočne čas ako-tak.
"Berem na vedomie, pokladajte to už ako vybavené. Vďaka za váš čas, Mizukage~sama." odvetil som tak ako stále. Výzva to bola pre mňa vôbec nebola, bola to obyčajná práca, tak ako vždy. Bol som vytrénovaný na dokonalé eliminácie. Ihneď, čo som dopovedal som sa opäť jemne uklonil, zložil pečať barana a zmizol v obláčiku dymu, ktorý sa ihneď rozplynul.

~Presun~

[Faito Dansaku]

Faito

Už byl čas. Lhůta příměří vypršela a bylo potřeba s tím něco dělat. Vstal jsem, sbalil zbraně a vyrazil. Armáda už jistě čekala.

//přesumn Iwa

[Akuma Saito]

Akuma Saito
Dojdu sem po úspěšně splněné misi ohledně krádeže ze sýpky, nemusel jsem to dělat, ale chtěl jsem Mizukagemu dokázat, že práce byla úspěšně dodělána, nesl jsem sebou tedy důkaz, prst zloděje. Stále jsem přemýšlel, jestli jsem nakonec udělal správně, nelitoval jsem ničeho, co jsem udělal, problém však je, že jsem se zahleděl do očí jeho ženy a dětí, čišel z nich strach, nejen o jejich otce a manžela, ale také ze mě, možná jsem jednal přehnaně, možná stačilo jen to bodnutí, maximálně přidat ztlouknutí, ale stalo se a měnit jsem to ani nehodlal.
Když jsem došel ke dveřím, zaklepal jsem a vešel jsem dovnitř, nikdo tu však nebyl. Nechtěl jsem se tu nijak dlouho zdržovat, přišel jsem ke stolu a položil jsem prst zločince na stůl, když v tom jsem si všiml, že na stole jsou další mise, které nejsou dořešené a čekají na to. Prohlédl jsem si rank mise napsaný na složce, když v tom jsem viděl složku označenou jako "B rank Mise", po které jsem okamžitě sáhl a otevřel jsem složku, kterou jsem si začal pročítat. "Zjištění stavu ostatních velkých vesnic... to zní zajímavě, myslím, že na to bych měl mít dost zkušeností a tak nebezpečná mise to zase nebude, stačí se jen trochu snažit a kamufláž." Pomyslím si a rozhodnu se, že misi přijme, aby tím pomohl vyřešit Mizukageho strasti ohledně misí. Jak odcházel, zabouchnul za sebou dveře a pročítal si dále složku, mířil si koupit nějaké oblečení, které by působilo jako kamufláž.

//Přesun

[Faito Dansaku]

Faito

Dorazil jsem do kanceláře, posbíral všechny vzkazy z misí a konečně jsem si sednul.
Tohle nedopadlo vůbec podle mých představ. Začínám mít pocit, že se brzo stane něco fakt špatnýho... A já u toho rozhodně nehodlám mít svoje lidi...

[Gats Terumi]

Počas toho, čo môj brat podával hlásenie o našej misii, som sa premenil späť do svojej podoby a čakal ho na chodbe. Zobral som si šek do banky a číslo na ňom ma vcelku prekvapilo. Za tajnú misiu A-ranku som toho čakal viac. Ale tak čo sa dá robiť...Bez jediného slova som odtiaľ vybehol s rozhodnutím že ďalšie dva mesiace na žiadnu misiu nejdem...
//presun//

[Ghepard Haybushi]

Příjdu jsem plně zahalen pláštěm a ANBU maskou. Příchazím k dvěřím Mizukageho kanceláře a zaťukám Doufám že Mizukage bude uvnitř, rád bych dostal nějakou pěknou misi. Podrbu se na ruce a čekám na povolení ke vstupu

[Faito Dansaku]

Faito

"Ano?" vzhlédnu ke dveřím.

[Ghepard Haybushi]

Otevřu dveře a pomalu dojdu ke stolu kde sedí ctihodný Mizukage. Cestou přemýšlím jak Mizukageho oslovit aby se nenaštval. Dojdu ke stolu a těsně před stolem se zastavím. Pane Mizukage je dostupná nějaká mise kterou bych mohl splnit a tak pomoc vesnici nebo něco jiného

[Sponsored content]