Asuna Hyuuga

Jméno: Asuna Hyuuga
Přezdívka: As
Věk: 19
Hodnost: Chuunin
Element:
Zaměření: Taijutsu, Nintaijutsu
Původ: Konoha

Rodina: 
Matka: Bývala výborná v taijutsu... dnes již mrtvá. Zemřela neznámou nemocí a zármutkem. Měla dlouhé tmavě modré vlasy a bílou jemnou pleť. Její hodnost byla jounin. Naučila se techniky hlavní větve.
Otec: Ninja zaměřený hlavně na ninjutsu... záhadně zmizel (žije). Dlouhé černé vlasy a tmavší pleť. Jeho hodnost byla genin, protože se nezaměřoval na taijutsu na které má talent. Měl ohnivou podstatu a uměl několik ohnivých technik.
Sestra: Po matce výborná v taijutsu. Zemřela při zdržení nunkeninů. (v příběhu) Černé dlouhé vlasy a bílá pleť. Mívala ráda pěkné dny. Od matky se naučila techniky, které pak předala mě.

Oblíbené:
Rámen, přátelé, voda, déšť, vlhko, bouřky 
Neoblíbené: 
Lháři, namyšlenci, sucho, horko 
Koníčky:
Kreslení - má talent od narození, začalo ji to bavit už v akademii
Trénink - věnuje se mu od genina, je na něj zvyklá

Klan: Hyuuga
KG: Byakugan
Popis KG: 
Byakugan ( ,,bílé oko" ) je dědičná vlastnost klanu Hyuuga.Narozdíl od Sharinganu ji všichni členové ovládají už téměř od narození.Má ji každý.Je to speciální dovednost (Doujutsu - technika očí).Byakugan se vyznačuje světle levandulovýma očima bez zornic, ale když je aktivovaný, naznačí se v prostřed malá zornička a klolem očí uživateli naběhnou vystouplé žíly.


Krevní skupina: AB
Choroby: Zdravá jak jen to jde
Fóbie: Pavouci a různá havěť 



Vlastnosti:
Přátelská, obětavá (někdy až moc), často si pro sebe něco mumlá, v až moc pěkný den bývá radši sáma (připomíná jí to jeho sestru(zatím))





KAPITOLA 1. ŽIVOT OD NAROZENÍ

Můj příběh začíná narozením. Narozením do vedlejší větve. Už v 5-ti letech jsem měla dostat pečeť Ptáka v kleci. Problém byl v tom, že mé buňky měly možnost prokletou pečeť absorbovat. Moje matka, otec i sestra byli shinobi. Matka však po mém porodu onemocněla. Otec byl pořád genin a sestra již chuunin. Jmenovala se Kira a byla jedna z nejlepších shinobi z vedlejší rodiny. Měla perfektní taijutsu, což mě dovedlo k mému prvnímu snu, stát se lepší než je ona. Už od mala jsem uměla kreslit a proto mi všichni v akademii záviděli. Jedna neznámá holka mi chválila, že mám talent na opravdové umění. Učitel nám řekl, že je tady na prohlídce, že zde zůstane pár dnů. Příští den jí však nikdo nemohl najít. Zmizela a můj otec též. Má matka byla tak nešťastná, že rok na to zemřela. Zbyli jsme tedy jen má sestra, povýšená na jounina a já, která teprve studovala na akademii. Byli tu však i ostatní z klanu, kteří se mi však vyhýbali, kvůli mé schopnosti absorbovat pečeť. Moje sestra už měla hodně misí a často se vracela pozdě, proto mě neměl kdo chránit a jednou mě cestou z akademie unesli. Všechno to byli ANBU. Zkoumali moji schopnost, zkoušeli na mě různé pečetě, ale žádná z nich mi nemizela, jenom pečeť Hyuugů. Nakonec mě pustili za mou sestrou, která mě po misi všude hledala. Byla jsem vcelku v pořádku jen unavená. Šli jsme přímo domů. Další den se měly konat geninské zkoušky a já byla vcelku připravená. Taijutsu mi šlo velmi dobře, nintaijutsu mi nešlo taky nejhůř. Nintaijutsu mě bavilo od doby, co mi usestra ukázal jednu úžasnou techniku. Geninské zkoušky jsem zvládla dobře. Hned další den nás měli rozdělit do týmů.


KAPITOLA 2. POSTUP GENINA 

Uplynul den od geninských zkoušek a měli nás rozdělit do týmů. V mém týmu byli moji nejlepší přátelé, Hachiro a Haruka. Našim velitelem byla Kaya. Hachirovi jsem říkala "Ninja v genjutsu", protože se často do něčeho zamyslel a byl jak smyslů zbavený, jinak byl dobrý v ninjutsu. Také mi většinou záviděl můj talent s kreslením. Haruka byla borka v genjutsu a oba vypadali skoro stejně. Dlouhé hnědé vlasy a modré oči. Byli pro sebe jako stvoření. Haruka také neuměla jen samé genjutsu, dokázala dát i tvrdou pěst, která dost bolí, protože mi je dávala, když jsem připomínala, že by se měli vzít a podobně. Kaya-sensei byla také z Hyuuga klanu. Dost často mě trénovala. Dost mi rozuměla, protože si pár lidí z klanu mysleli, že je divná, kvůli jejím fialovým vlasům. Mě se to na ní líbilo. Pár týdnů jsme tedy plnily D, případně C mise. Skoro každý večer jsem doma trénovala taijutsu a techniky Hyuugů. Trvala na tom moje sestra. Já se však chtěla učit i nějaké ninjutsu, proto mě jednou požádal Hachira, abych mu pomohla naučit se nějakou techniku. Byli jsme sice něco jako rivalové, ale byli jsme i dobří přátelé, tak nenechala dlouho přemlouvat. Každý den jsme se mimo mise učili nové techniky. Pomalu se i blížil čas chuuninských zkoušek. Týden před chuuninskými zkouškami jsem dovedla nintaijutsu k dokonalosti. Dále jsem se naučila techniky Hyuugů. Dva dny před zkouškami se však něco stalo. Byla jsem unesena na misi týmem nunkeninů. Ihned byla poslána zpráva do Konohy a když to zjistila moje sestra vyžádala si u Hokageho povolení pomoct týmu Kaya mě najít. Zanedlouho se Kira střetla s týmem a započalo hledání. Nunkenini byli nedaleko před nimi. Já jsem byla ještě při smyslech, ale totálně vyčerpaná, protože na mě bylo předtím použito genjutsu. Po krátké době nunkeninům došly síly a rozhodli se bojovat. Jejich posily nebyly daleko a rozhodně nechtěli ztratil tajemství Byakuganu. Konečně došli dva nukenini, zbytek se někde ztratil, což bylo štěstí. Boj začal čtyři na čtyři a nunkenini měli výhodu. Všichni bojovali čím mohli, ale nunkenini byli lepší. Rozhodli se utéct. Při boji se mě všichni snažili osvobodit, až se to povedlo Haruce. Byla jsem již trochu víc v pořádku a proto jsem se mohla aspoň hýbat. Chodit jsem však sama nemohla. Opřela jsem se tedy o Kiru a Hachira a stahovali jsme se. Najednou se však objevila ztracená skupina Nunkeninů. Kira se je tedy pokusila zastavit. Chytla jsem se Haruko a pokračovali jsme. Poslední co Kira řekla bylo: "Nečekej na mě, sbohem." Sice jsem se snažila vrátit, ale nešlo to. Ostatní mě vedli pryč. Od té doby se už Kira nevrátila.

KAPITOLA 3. CHUUNINSKÉ ZKOUŠKY

Nastal čas chuuninských zkoušek. Já jsem byla ještě pořád mrzutá. Stýskalo se mi po Kiře. Kdyby nebylo mých přátel, neměla bych nikoho. Pořád jsem si říkala, že to musím překousnout. Když jsme dorazili, bylo zde již hodně známých lidí z akademie, pár přátel a shinobi z jiných vesnic. Když všichni přišli do třídy, započal test. O testu jsem nevěděla, že přijde. Řekli nám, ať neopisujeme. Ostatní však opisovali, tak aby je nenačapali. Proto jsem hned použila Byakugan abych všechno viděla. Přišla poslední otázka, pár lidí odešlo, myslela jsem že i Hachiro se přihlásí, ale on věděl, že poslední otázku zodpoví. Proto jsme postoupili na Les smrti, kde jsme měli jen několik dnů na získání Svitku Země, jenž jsme získali od jednoho týmu z Kumo. Bylo vcelku lehké je přemoct, díky Haruko. Hodně týmů vypadlo, ale také nás hodně zůstalo, proto byla na řadě vyhazovačka. Bojovala jsem s mým hlavním rivalem Osamem, jenž používal taijutsu stejně jako já a tak jsem měla výhodu, protože jsem uměla pár nintaijutsu. Když vyhazovačka skončila byla jsem jako jedinný z našeho týmu, kdo postoupil. Přišla tedy ta těžší část, po velkém odpočinku jsme měli již skutečné boje. Každý boj jsem vyhrávala, poznávala jsem různá Kekkei Genkai, až nakonec přišel boj s uživatelem Kettonu. Tento boj byl ten nejtěžší ze všech, jeho techniky byly téměř dokonalé. Vyhrát se mi povedlo jen díky Hakke Sanjūni Shō , kdy jsem mu téměř zablokovala chakrové body. Od té doby jsem opustila tým a nastupuji jako nový chuunin.