Arisu Otoginokuni

Jméno a Přímení : Arisu Otoginokuni


Věk : 15

Země/Vesnice : Tsukigakure


Strach: Má mnoho druhů strachu a některé jsou až šíleně velké. Panicky se bojí také opravdu mnoha věcí.


Hodnost : Gennin


Pohlaví : Dívka

Sen : Najít osobu která jí příjme.


Klan/Rodina : Rodina Otoginokuni má již jen dva členy. Arisu a její babičku An která je nezvěstná.

Kekkei Genkai : Hysteria


Zbraň, vybavení : Nůž,oblečení,ZVN

Spoiler:

Popis Vzhledu a oblečení :
Tmavé vlasy, modro bílé šaty na kterých je zaschlá krev. Zeleno modré oči a štíhlá postava. Velmi ustaraný výraz. (prostě jako na obrázku)

Spoiler:

Povaha :
Je neustále smutná a lekavá. Hodně se bojí. A také opravdu touží po krvi.
Také velmi sprostá a drzá. Je to mix různých povah v jednom a málo kdo chápe jaká doopravdy je. Podle toho jak před vámi zrona stojí.


Příběh :
Rodina Otoginokuni, je rodina která žije až za vesnicí, na svém "statku". Žijí mírumilovný život ale občas si přividělávají jako ninjové. Jednoho dne se do rodiny narodilo malé krásné děvčátko. A jelikož měla oči jako panenka, pojmenovali jí Arisu (Alenka). Byla milé krásné a radostné dítě už od útlého věku. Ráda pomáhala se zvířaty, se zeleninou ale i doma. Všichni jí také měli rádi. Byla slušná, milá a šikovná. Když dovršila vyššího věku, byla poslána do Akademie. Zde opět pilně studovala a díky své milé povaze a krásnému vzhledu si dokázala najít mnoho přátel. Její nejlepší přítel se jmenoval Yukimaru. Byl to syn lichváře. Ale nedával to na sobě znát. Jeho otec byl krutý a velmi podlý ale Yukimaru byl jeho pravý opak.
Oba dva se tedy snažili stát se co nejlepšími v Akademii a možná v celé vesnici. Slíbili si že budou milí, laskaví a hlavně šťastní. Bláhové děti...



Pár dní po dovršení zkoušek kdy se Arisu i Yukimaru společně stali Genniny se stala nemilá věc.  Rodiče Arisu na tom byli finančně poslední dobou hůře, a proto si od Yukimarova otce půjčili peníze. Jelikož ale nesplatili dluh v čas, jeho vymahači vtrhli k nim do domu když všichni spali. Začali dělat velký rozruch a ničit vše okolo. Zabíjeli zvířata a nakonec i členy rodiny. Otec Arisu stál zranění a držel dveře od jejího pokoje když se dívka konečně vzpamatovala. Okolo byl cítit nasládlý pach krve díky kterému se dívka začala dávit. Sice se za chvilku vzpamatovala ale byla celá bledá. Bylo to milé děvče které si nikdy nezasloužilo to co se právě stalo ale hlavně to co se jí právě stane. Někdo vykopl dveře přičemž složil jejího otce na zem. Ten otřesený se nestihl ani vzpamatovat když ho vlekli pryč. Dívku chytli také a nesli ji za nimi. Nakonec poslední tři co přežili tento masakr seděli vedle sebe v pokoji který předtím patřil Arisině babičce An. Hrubý ale známí hlas Yukimarova otce byl slyšet po celém domě a pomalu se přibližoval. Nakonec se muži rozestoupili a muž i se synem stáli před rodinou. Yukimaru, synáčku. Víš co máš udělat. Řekl muž chladným tónem a Yukimaru si stoupl před Arisina otce. V ruce dřímal katanu a v očích se mu leskl chtíč. Byl to chtíč po krvi a po penězích. Jeho výraz připomínal výraz jeho otce jen ve dvanáctileté verzi.
Za to že si si dovolil udělat z mého otce hlupáka zemři! Usekl otci Arisu hlavu.


Arisu v tu chvíli polil pot. Byla vzteklá plakala a nevěděla co má dělat. Možná dokonce omdlela ale to už si nikdo nemohl být jistý. Stála proti svému obrazu. Obrazu který měl ale býlé vlasy, rudé oči a všude po těle měl krev. Bylo to to co dokázala po dlouhých generacích jen její babička. Hysterie!
Již v Hysterii stála Arisu s nožem který ležel na vedlejším stole tváří proti Yukimarovi. Jediné co jí teď pohánělo byla chuť po krvi a touha po pomstě. Rychlým sekem chlapci uřízla kus nosu. Ten padl na zem a křičel. V tu chvíli se do toho vložil jeho otec který ale než stihl doběhnout, padl na zem s děravým hrdlem.  Arisu stále pohlcovaná víc a víc Hysterií kopla do Yukimara který se svalil na záda. Zabíjet tvé bližní, by mohla být zábava! Začala se smát když ho brutálním způsobem (který radši nebudu popisovat) zprovodila ze světa.
Ostatní vymahači utekli pryč a křičeli něco o monstru. Arisu se tedy otočila na poslední živý cíl. Na svou matku. Stála a mířila nůž špičkou na ni. Stála a váhala. Nechtěla to udělat už chtěla dát nůž pryč když v tu chvíli její matka vstala a do čepele jí sama naběhla. Užívej si nového života který ti svou smrtí dávám. Byla poslední slova která zazněla než její matka zemřela. Arisu v tu samou chvíli omdlela. Probudila se až na psychiatrické léčebně kde strávila zbylé tři roky než jí pustili.