OBLAČNÁ ROZHLEDNA

pro **Yorimi Sonoe** Thu Apr 24, 2014 12:13 pm

First topic message reminder :

pro **Akemi Kagayaki** Sun Mar 13, 2016 8:54 pm

Celou dobu jsem se procházela po vesnici. Míjela lidi kolem sebe. Ruce jsem měla v kapsách své bundy a pohled zaražený do země. Bylo to už několik let. Zastavila jsem se před rozhlednou a zhluboka se nadechla. Pomalu jsem začala stoupat po schodech výš a výš. Byla mi čím dál tím větší zima, ale to bylo vedlejší. Hmmm, pamatujete si to? Řekla jsem si v duchu. Myslíš jí, tady? Samozřejmě, není ale potřeba se tím trápit, Akemi. Odpovědi, které se mi dostalo, bylo podle mého očekávání. Až příliš jsem znala tuto vesnici, i přes to, že jsem několik let byla mimo. Že by věčný špión? Kdo ví, rozhodla jsem se tu po nějakou dobu zůstat a vesnici neopouštět, prozatím.
Když jsem došla přímo na samotný vrch rozhledny, všimla jsem si tam stát nějakou dívku. Popravdě, už jsem to věděla při chodu na tuto věž. Jen jsem se pousmála, lokty opřela o zábradlí a dívala se do dálky. "Okouzlující výhled, že ano?" Řekla jsme s pohledem upřeným právě na vesnici. Byl to dobrý nápad? Tu zůstat, měla jsem z toho špatný pocit, ale doufala jsem, že mě dřív nebo později Atsuka přesvědčí o opaku. Doufala jsem, že jim budu prospěšná i ve vesnici. Život mimo vesnici a pocit volnosti není lehké opustit.

pro **Miya** Mon Mar 14, 2016 3:10 pm

Přemýšlela jsem a přemýšlela a došla jsem k závěrů, že jsem na nic nepřišla. Povzdechla jsem si a znovu jsem se začala koukat na vesnici. Z toho mě vyrušil dívčí hlas. Otočila jsem směrem k dívce. "Um, Ohayo!" pověděla jsem s veselým tonem. Byla jsem velmi překvapená, že mně oslovil. usmála jsem se a svůj pohled jsem směřovala opět na vesnici. "Lepé bych to neřekla" odpověděla jsem jí na otázku. I když momentálně, by pro mě okouzlující, bylo skoro všechno. "Co pak vás sem zavadí? Krasný výhled nebo něco jiného? zeptala jsem se úsměvem na rtech. Možná díky ní na ni něco přijdu během rozhovoru nebo se něco nového dozvím. Moje znalosti o tomhle kontinentě ani téhle vesnici nebyly moc velké a ještě posledních let spojování zemí do jednoho celku. Mno jednoduše řečeno dělali mi v tom zmatek. Když jsem se tak nad tím zamyslela,tak Tsuki by se mému Pánovi asi nejvíc líbila.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Mar 14, 2016 6:07 pm

Pohled jsem měla stále upřený na vesnici, z poloviny jsem vnímala, z té druhé jsem byla zabraná do svých myšlenek. Její slova mi ale neunikla. Stále jsem se opírala o zábradlí a po té její otázce, jsem k ní otočila pohled. Lehce jsem se pousmála, ne nijak výrazně. Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem mi šel i kouř od pusy. "Vzpomínky...Nostalgický pocit je někdy jediné, co nás někde drží, co myslíte?" Jemně jsem k ní natočila pohled. Hned na to jsem se normálně postavila a natáhla k ní ruku. "Akemi Kagayaki, těší mě." Náhodou, nebyl nejspíš špatný nápad se tu seznámit. Bylo to docela smutné, rozená v Kumogakure, nabídka Raikage, sestra Raikage a já o této vesnici a o těchto lidech vůbec nic nevím. Nevěděla jsem v tu chvíli, jestli se usmívat, nebo ne. Jestli tato myšlenka byla moc špatná, nebo bych jí měla brat s nadhledem, že teď můžu všechno změnit...V mé hlavě byl velký boj, nekonečné dilema nad uvažováním, jestli být happy nebo forever sadness. Byla jsem si jistá, že o tomto ještě budu přemýšlet, polemizovat by se nad tím dalo docela dlouho.

pro **Miya** Mon Mar 14, 2016 6:40 pm

"Vzpomínky?" zopakovala jsem si v hlavě. Musela jsem se zamyslet nad její filozofickou otázkou. Popravdě, jsem s ní nemohla souhlasit ani nesouhlasit. Já pomálu do svých 18 žila na jednom místě, odkud jsem se moc nehnula. Já vlastně teprv poznávala svět. " Bohužel Vám asi na tuhle otázku neodpovím. Teprv jsem začala poznávat svět." pověděla jsem s úsměvem. Když se Akemi zaměří více na můj vzhled, uvidí tělo a tvář 12 lete holčičky, což si lidé často pletou. Takže si bude nejspíš myslet, že jsem geninem téhle vesnice a to taky není pravda. Já nejsem totiž shinobi a ani obyvatel Kumo.
Když se otočila na mně, mohla spatřit mou purpurovou hapalartnu, kterou jsem opřela vedle se o zábradlí. Taky jsem jsem natáhla ruku a potřásla jsem jí. "Miya Sory, taky mě těší Akemi-san" řekla jsem milým a přátelským hlasem a poté se na ní usmála. Při stisku mohla ucítit, že na svůj vzhled oplývám velkou fyzickou silou. Pokud se chtěla se mnou seznámit jako s obyvatelem Kumo, bude jí čekat zajímavé překvapení. Koukala jsem na Akemi a přišlo mi, že neví jak se má tvářit.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Mar 14, 2016 7:04 pm

Zakroutila jsem mírně hlavou. "To nevadí, není ani potřeba, to já odpovídala." Byla pravda, že na této dívce bylo něco zvláštního. Nikdy jsem jí tu neviděla a ani elektřina v okolí nezaznamenávala její přítomnost nějakou delší dobu. Při pohledu na ní by se opravdu dalo říct, že to je genin, její vzhled byl vskutku maximálně 12-ti leté dívky. Za svůj život a cestování jsem ale potkala spoustu lidí. Navíc, Atsuka je taky malinkatá a přes to jí je tolik kolik jí je. Nad touto myšlenkou jsem se trošku pousmála. Svůj pohled jsem po podání ruky nasměrovala na její hapartnu. Už její stisk mi o ní hodně vypověděl. "Zajímavé." Řekla jsem tak do vzduchu, s pohledem na tuto zbraň. Hned poté jsem svůj pohled nasměrovala na ní a jako kdyby mé oči po ní jely odshora až dolů. "Krásně by ses hodila na špionáž. Vzhled mladé dívky, jejíž postava by dokázala spoustu lidí přesvědčit, že jde o dívku, která se ztratila rodičům. Samozřejmě, ber to prosím jako chválu." Pousmála jsem se na ní. Nepotřebovala jsem ani nic říkat, věděla jsem, že ne vždy je to dobrý nápad. Moje dedukce z lidí někdy byla až příliš divná. Proto jsem se ani nedivila, když jsem jí tu viděla postávat. Jednoduché, její vzhled může působit tak jak působí. Avšak, tuto zbraň kterou má není lehká záležitost. Je víc než předvídatelná, že pokud ovládá v boji tuto zbraň, musí být obdařena silou, aby jí vůbec mohla využít-pokud by k tomu neindisponovala nějakou posilňující technikou, nebo KG. Tato zbraň je víc než netradiční, vlastně jsem jí doposud na nikom z shinobi neviděla. Kdysi jí používala pouze pěchota, tito lidé nebyli ani zaměření na využívání chakry, spíš sloužily jako vojáci, první linie, která měla vymlátit pěšáky ostatních. Její věk jsem ale přímo odhadnout nemohla, bylo mi jasné, že jí bude víc jak 18 let. Práce s něčím tak velkým a těžkým není záležitost pár let, zvlášť pokud jí člověk využívá naplno. Což s jejím vybavením a tak-dejme tomu vytuněnou-halapartnou, by se dalo předpokládat, že to je v boji její prioritou. Jediné, u čeho jsem se pozastavila, bylo její oblečení. Jak tak vidím, s elegancí i do boje. Řekla jsme si v duchu s lehkým úsměvem. "Poznávat svět hmm? To by mohl říct i člověk, ve věku 50-ti let, celoživotně tento svět poznáváme. Já bych mohla co mluvit." Zazubila jsem se do široka. Že já vůbec něco takového říkám, já jakožto člověk, co nevydrží pomalu ani měsíc na jednom místě...Ale ze zkušenosti vím, že vlastně ani já, tento svět ještě plně nepoznala, že teprve začínám. "Kumo je nádherná vesnice, stojí za to jí poznat, poznat do hloubky. Někdy se tu najdou i barbaři, ale tato vesnice má doslova svou vlastní jiskru." Mírně jsem se na ní pousmála a opět jsem se opřela o zábradlí. "Jak dlouho už zacházíš se svou zbraní? Tvůj stisk byl pevný, v tu chvíli jsem pochopila, že nejspíš dlouho. Pokud však ovládáš něco takového, hádám, že pro ninjutsu a genjutsu moc prostoru nezbylo." Nadzvedla jsem obočí. Radši jsem se jí na to ptala. Prozradit svou přednost, která je skvěle využitelná v boji nebyl dobrý nápad. Ne že bych s ní bojovat chtěla, ale aby mě i tento člověk považoval za divného? Ne děkuji. Ještě k tomu, kdyby viděla jak si povídám s elektřinou. A...opět to tu bylo, opět jsem měla docela silný chod myšlenek. Jsem fakt tak divná? Hmm...radši to nově známému nebudu ukazovat. Dalšího, co bude jenom zírat jak na magora, jsem nepotřebovala.

pro **Miya** Mon Mar 14, 2016 8:23 pm

]Když mluvila o špionáži, tak jsem se zasmála a utřela si imaginární slzu. S tímhle mě dost pobavila a taky mi nepřímo řekla, že o mně smýšlí jako o shinobi. "Gomene Akemi-san," omluvila jsem se za můj smích a dodala jsem "ale takové intriky nemám vůbec zapotřebí." Měla jsem tušení, že je shinobi. Už její příjmení mi něco říkalo, ale vůbec jsem netušila, že je to sestra bývalé Raikage. Vlastně jsem znalá jenom Atsuku, která mi dovolila zde přebývat.
"To máš sice pravdu, ale někteří lidé setrvají na jednom místě celý život, aniž by vytáhly" paty z domu. A někteří cestují celý život jako nomád." Já doposud byla byla na jednom místě až na posledních pár let,kdy chodím po tomhle kontinentě stejně jako můj učitel, ale nás dva vedla boží vůle. Na rozdíl od většiny lidi, kteří cestovali. Někteří v těchhle dvou věci nevidí rozdíl a to jen proto, že nevěří v bohy.
Na její poznámku ohledně Kumo jsem se pousmála. "Všechno má svou krásu, ale pouze záleží na úhlu pohledu daného člověka" odvětila jsem jí. Netvrdila jsem, že Kumo není krásná vesnice. Mě osobně se líbilo spoustu věcí, i když to jsou protiklady. Pro mně mělo všechno svou krásu ať už to dobré nebo to špatné. "jiskra" zopakovala jsem si její poslední slovo o Kumo. Divila bychom se kdyby ne. Slyšela jsem, že o Kumo i o všech velkých vesnicích a věděla jsem, že nejvyšší post tady je raikage a taky o tom, že je tu dost lidí, kteří používali raiton a vše okolo něho jako byl třeba ranton.
Byla velmi zvědavá i bystrá. "Nějaký pátek už to bude, co s ní zacházím" odvětila jsem a otočila jsem se směrem k vesnici. Nesledovala jsem ani tak vesnici, ale vzdálenou krajinu. " Máš pravdu, ale zároveň se pleteš. Co jsem tím chtěla říct? Odpověď se za nedlouho dozví. "Máš pravdu, že oplývám silou a umím jak vy říkajíc taijutsu. Na ty dvě další ne že nezbyl prostor. On ani vlastně ten prostor nikdy nebyl. Nejsem shinobi jako ty. Jsem pouze obdařená moci, kterou mi dál můj bůh ve kterého věřím a modlím se." Shrnula jsem vlastně, co jsem zač. Taková druhá Atsuka jen dost odlišná. Tvrdit, že jsem jako Atsuka by bylo dost naivní, jediné co nás spojuj je víra v naše bohy.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Mar 14, 2016 8:35 pm

Celou dobu jsem jí poslouchala a reagovala na odpovědi. Byla hodně zvláštní člověk. Já jich sice v životě potkala už spousty, ale ona do nich opět zapadala. Což pro mě bylo jenom dobře. Jinak by byla jako každý druhý shinobi, ničím nezajímavý, nebo někdo, kdo se někomu podobá každou generací jejich rodu. To byla nuda. Víra v boha? Heh, její oblečení na nějaké Jashinistu teda rozhodně nesedí, celkově i ta zbraň...věřící hmm? To bude pro mě novinkou. Pomyslela jsem si jenom lehce kývla. Měla vlastně pravdu a já se dozvěděla i něco víc. Kumo má ve vesnici velmi talentované shinobi. Konoha je tím třeba známá díky svým klanům...Ale co už. Opřela jsem se o zábradlí zadkem a pohled namířila plně na ní. "Hmm, zajímavé. Spousta lidí by řeklo, že nebýt shinobim v tomto světě, jsi tu jako prase na porážku. Avšak, být odlišný od shinobi je někdy tou největší silou. Všichni tu jsou zvyklí na to jedno a to samé, spoléháme se na chakru. Heh...jsi pozoruhodný člověk, Mi-chan." Doufala jsem, že jí toto oslovení nebude vadit. Ale jaksi jsem počítala s tím, že kdyby jí to vadilo, určitě se ozve, já bych s tím neměla problém. Byla roztomilá, mě to k ní sedělo, ať už jí bylo, kolik chtělo. Její povaha byla přátelská a milá, stejně tak i její vzhled. "Máš tu nějaké příbuzné? Co tě sem vůbec zavedlo? Hádám že krásný výhled nebude jediným důvodem." Samozřejmě, poslední větu jsem myslela ironicky. Každý máme svůj důvod někam jít, nebo někde zůstat. Proto mě zajímal její. Já ho totiž stále nenalezla. Měla jsem pouze takový pocit, že tu musím zůstat, jako kdyby to byl lidský pud.

pro **Miya** Mon Mar 14, 2016 9:10 pm

Poslechla jsem si její názor o mně, dokonce mi dala i přezdívku. Takhle mi ještě nikdo neřekl, říkali mi různě, některé oslovení byli i oslovení, ale člověk se ani moc nedivil kdyby se nacházel v jejích situaci. Proti Mi, jsem neměla žádný problém. Neřekla mi o shinobi nic nového. Zvala jsem si svou halapartnou do ruky, několikrát jsem s ní v rukou otočila jako mažoretka a poté vyhodila do vzduchu,kde se přetočila a já jí chytla za zády a přitom jsem mluvila.
OBLAČNÁ ROZHLEDNA - Stránka 3 R1iq2b

Nedej na první pohled. Vzhled hodně podceňuje. Vem si mně, mála holka a přitom mám velkou sílu." Na chvilku jsem se odmlčela. "Chakra vám propůjčuje sílu vytvářet techniky jako mně můj bůh, který nade mnou bdí a taky mi propůjčuje jeho sílu a odhodlaní. Neumím používat chakru jako vy, ale ve vašem světě se našli i jedinci,kteří na tom byli jako já. Bez možnosti používat chakru a přesto se stali velmi silní a uznáváni. A jestli se shinobi spolehne jenom na svou chakru, tak pravě to se mu stane osudným. Neřikám, že se to stane vše." pověděla jsem a usmála jsem se. Byl to můj názor, názor někoho kdo nepoužívá chakru."Nemám nikoho, jak jsem už řekla poznávám svět. odpověděla jsem na otázku. Akemi byla velmi zvědavá, ale nijak mi to nevadilo.

pro **Akemi Kagayaki** Mon Mar 14, 2016 9:45 pm

Sledovala jsem Mi, jak zachází se svou hračkou, no...poměrně velmi nebezpečnou hračkou. Její styl boje byl netradiční. Její síla byla očividně na hodně dobré kvalitě, pokud by se to tak dalo říct. No co už, další talentovaný přírůstek do naší vesnice, to se dalo jenom s úsměvem uvítat. Při její větě jsem se ale jenom mírně uculila.
"Neboj, podceňovat svého soupeře boji, nebo kdekoliv jinde, mi nikdy nebylo ve zvyku." Tím jsem samozřejmě neřekla, že by byla můj soupeř, obrazně řečeno, i tak by se to dalo říct. Nebyla jsem nijak věřící, tyto věci mě nikdy nechytli, vlastně ani zkušenosti ze života mě k víře nevedli. Věřila jsem jen sama v sebe, kdybych to neudělala, jsem už dávno mrtvá. To byl můj názor, ale nahlas jsem ho neříkala, líbilo se mi, že měla někoho, komu věří, ke komu shlíží a kdo jí dodává její sílu. Náhodou, ta myšlenka byla hezká, i ona sama tu sílu dodávala. Někteří lidé měli prostě takové charisma a měli ho dané. Asi něco jako když se člověk narodí s vrozeným respektem. Je to dané. Získat něco takového by vyžadovalo naopak spoustu lidského úsilí a na to se nezmohlo moc lidí.
Na její odpověď, jestli tu někoho má, jsem jenom kývla hlavou. Poznávat svět tím, že se člověk usadí ve vesnici. Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela, vlastně jsem ani nevěděla, jestli to tak myslela ona, já si to takto každopádně přebrala. Ale myšlenka docela dobrá. Člověk může poznávat svět, i když je nějakou dobu na tom jednom místě. Ach, nostalgie se mi vracela, ale já tu musela zůstat. Tato vesnice bylo to jediné, co mi v životě zůstalo. "Poznávat svět hmmm?" Pousmála jsem se a přivřela oči, s mírným nadzdvižením hlavu k nebi. "Tuto myšlenku a styl života bych nejradši vrátila zpět." Uchechtla jsem se nad sebe samou. Měla jsem sestru, která odešla pro lepší život. Měla jsem manžela, který umřel v boji, stejně tak i dítě, které tam umřelo s ním a to jsem ho ani neviděla. Moje rodina byla pryč...Když jsem se nad tím zamyslela, v tuto chvíli jsem se spoléhala na toto místo. Na něco, co už není tak lehké mi vzít, nejspíš sem se rozhodla konečně usadit. Obětovat všechno opět do jediné věci, do této vesnice. Myšlenka toho, že tu je stále Atsuka a Ken mě uklidňovali. Kdo ví, jestli se Mi-chan podaří zapadnout do této malé skupinky lidí, kvůli kterým mi stojí za to žít. První dojem? Měla to na jedničku.

pro **Miya** Tue Mar 15, 2016 8:20 pm

"To děláte dobře" reagovala jsem na to, že soupeře. Já to považovala za velkou chybu a přitom jsem toho vždy nejvíce využila díky svému vzhledu, ikdyž moje zbraň mi to trošku kazila, ale co už.
Trošku se mi zdálo, že Akemi ráda mluví v hádankách, ale možná je že přehodnocuje svůj dosavadní styl života, ale kdo ví. "Akemi-san, moc toho nenapovídáte."Byla to pravda, moc toho neřekla a já se toho moc o ní nedozvěděla. Chtěla jsem to změnit! Něco mi říkalo, že je to velmi zajímavá osoba.Takže se půjdeme najíst a všechnooo mi řeknete, Akemi-san". Zazubila jsem se na ní a přitom se "houpala" z špiček na paty a naopak. Měla jsem jednoduchý plán. Najíst se a dozvědět se spoustu nového.

pro **Akemi Kagayaki** Wed Mar 16, 2016 8:13 am

Mi mela spoustu elanu, opravdu davala vsim co delala dojem maleho ditete, s temer nadprirozenou silou. Pri jeji poznamce, ze moc nemluvim, jsem se jenom pousmala. Nikdy jsem nemela plnou pusu slov, co uz je pravda. Zajimaly me pouze podstatne informace a vetsinu casu meho klaboseni jsem prozila s Atsukou a to jenom diky tomu, ze ona me sem prijala a byla schopna se semnou bavit o necem jinem nez o misich. Nevedela jsem, jak to mam brat. Byla moji jedinou rodinou tady. Hmmm, zajimalo by me, kde vubec muze byt.. Pomyslela jsem si a na slova Mi jsem se rozhodla zareagovat. Opravdu byla...hooodne ziva. "Neco bych snedla, to je pravda. Hmmm, ale necekej ze se ode me neco dozvis, Mi-chan. Ja sama bych potrebovala vic informaci. Hmm, ramen, dango? Na co mas chut?" Optala jsem se ji. Byla jsem rozhodnuta to zaplatit. S financni stranky jsem nemela problem. Prozatim, to bude jeste zalezet na poctu splnenych misi. Ach boze...mise. Uz jsem se tesila na to, az mi misto mise daji nejake deti...

pro **Miya** Wed Mar 16, 2016 9:23 pm

"Vaše slova mě vůbec nepotěšila" pověděla jsem smutně. Můj plán byl totálně roztrhán na kousky. "Tohle se neděla, Akemi-sama!!!" řekla jsem nahlas skoro s pláčem v očích a přitom jsem na ni ukázala prstem, poté jsi založila ruce na prsa. Ne že bych nějaký prsa měla... Byla to pro mně hrůza se nic nedozvím, cena útěchy bylo aspoň jídlo. Jestli mi to bude stačit, tak to jsem vůbec netušila, ale doufala jsem, že odpověď bude ANO.
Pokud jsi myslela, že jsem živá a plná elánu, tak měla pravdu na sto a jedno procento. Když mě přešel ten "smutek" z mého zničeho plánu. Poškrabala jsem se na zátylku a zamyslela jsem se, co si dám. "Rameen!" zničeho nic jsem vykřikla. Byla to moje odpověď na její otázku. Zazubila jsem se na ní. Z pohledu Akemi jsem musela opravdu vypadat jako malé dítě, ale co už. Byl tu však jeden problém a to dost velký. Nevěděla jsem, kde ho koupit. "Tak až po vás." Uculila jsem se jako nějaké pako.

pro **Akemi Kagayaki** Wed Mar 16, 2016 9:36 pm

Musela jsem se potichu zasmát, nad její reakcí. Jojo, pokud chtěl vědět víc, já nebyla ten správný člověk. "Omlouvám se, Mi-chan. Hmm, skoč za Atsukou, ta ti povypráví i historii." Mrkla jsem na ní a prohrábla jsem si vlasy ve větru. Její odpověď byla jasná, chce rámen. Já bych to taky uvítala mnohem víc, než dango, rámen alespoň zahřeje. Navíc, už dlouho jsem ho neměla, takže udělat změnu bylo jenom dobře. Nesnesla jsem stereotyp, i co se týče jídla. Bad life, i know...
Samozřejmě, očividně nevěděla, kde to je. Jen jsem zůstala stát na místě a přimhouřila jsem na ní oči. "Hmm,, že ty nemáš ani ponětí, kde tu rámen sehnat, co?" Chvíli jsem se na ní dívala, až jsem nakonec jenom s úsměvem pokroutila hlavou a pomalu šla dolů z rozhledny. "Nevadí, cestou se dívej, určitě tu někde poblíž bude." Řekla jsem během chůze. Ruce jsem si založila do kapes a šla směrem do ulic. Tam bylo nejvíc rušno a kolem se určitě našlo několik obchůdků a restauraček.

Přesun-Náměstí a Ulice

pro **Miya** Wed Mar 16, 2016 9:53 pm

Ne a ne, se rozpovídat. Zamračila jsem se na ní, když mě chtěla poslat za Atsukou. "Z ní jde strach, a ty jej vlasy...brr" zamumlala jsem si pod nosem. Skoro mi naskočila husí kůže z té věty. . Historie mi byla někde! Já chtěla poznat Akemi a ona ne a ne mluvit, no prostě hrůůůzá. Proti mému navrhnu nic neměla, spíš vypadalo, že je i ráda, ale to byl jen pocit. Na její otázku jsem jen přikývla s přiblblým úsměvem. Tak dlouho jsem tu nebyla, abych uměla každou restauraci. Ani žádnou turistickou mapku, tohle bych měla někde navrhnout. Když jsem uslyšela hlas Akemi, který říkal nevadí, tak mě to uklidnilo nebudeme bloudit po vesnici. Ale to co přišlo potom bylo stejně překvapující jako kudla v zádech. "COŽE?!? vyhrkla jsem ze se. "Tohle se mi jenom zdá" řekla jsem potichu a přitom jsem nahodil facepalm. Vydala jsem se za ní do ulic a koukala okolo sebe. Nechtěla jsem se tu ztratit mezi lidmi a už vůbec ne Akemi, kdo ví jestli bych jí už někdy viděla.

//přesun

pro Sponsored content

OBLAČNÁ ROZHLEDNA

OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA

Re: OBLAČNÁ ROZHLEDNA