Kaemon Tadashi

Jméno a příjmení:
Kaemon Tadashi

Hodnost:
A-rank Jounin

Vesnice:
Kirikagure

Narození:
7.2.

Věk:
27

Pohlaví:
Muž

Klan:
Není, pocházím z rodiny kočovných obchodníků

Elementy:
Voda, Blesk

Kekkei Genkai:
------------

Sensei:
------------

Vzhled:
Mé vyzření je vskutku zajímavé. Na sobě obvykle nosím zelenohnědé kalhoty s opaskem, bílou košili, červenou šálu. A k tomu klobouk a vysoké boty. Mám též po rukou tetování. Mou asi na první pohled viditelnou vadou, no vadou jak se to vezme, je mé chybějící oko, přes které mám pásku. Avšak mé druhé oko vidí o to lépe. Své dlouhé vlasy nosím do jednoho velkého copu, buď visícího mi na zádech nebo přehozeného kolem krku (to většinou při boji). Další věc která k mému vzhledu neodmyslitelně patří je cigareta.

Spoiler:

Charakter:
Kae je na první pohled morous, většinou nosí svůj klobouk trochu do očí by nebylo vidět jak se tváří (oční kontakt je velice důležitý). Je to tvrdohlavej mezek, ale ve skutečnosti je to celkem dobrák. Tedy pokud s ním nemáte spor, nebo nejste jeho "potrava" (tak říká rád svým cílům). Svou roli hraje na jedničku, a umí se přetvařovat. Ale pokud jste jeho přítel, můžete věřit že bude férový, upřímný a spolehlivý.
Avšak v boji je chladnokrevný zabiják.
Jeho nejoblíbenější činností kromě boje je lehnout si do stínu pod strom se zapálenou cigaretkou.

Styl boje:
Taijutsu - 60%
Genjutsu - 0%
Ninjutsu - 40%

A má věrná zbraň:

A Wakizashi (více v životopisu):

Můj doprovod:
Na mých cestách mě doprovází můj věrný společník vlk jménem Kano. (jak jsme k sobě přišly bude vysvětleno v životopisu ^^)

Zde je v plné své kráse:

Životopis:
Narodil se do rodiny potulných kočovníků. Jeho matka byla obchodnice a otec profesionální žoldák. Byl najímán na špinavou práci a ochraňoval náš konvoj společně se svými přáteli a rodinou. Matka si na jeho povolání zvykla, protože to přinášelo celkem slušné peníze. Už jako malý jsem se chtěl stát shinobim, a ochraňovat svou rodinu a přátele tak jako otec, ale jednou jsme narazily na jednoho ninju, bylo mi v té době pět let, a ten nám řekl, že ve mě není ani špetka nadání pro ninjutsu a ostatní. Byl jsem z toho smutný ale otec mě řekl že mě naučí boji s mečem a beze zbraně jako to umí on. Byl jsem šťastný jako nikdy. A v té době začal můj trénink. Na každé naší zastávce mě otec trénoval.
Když jsme zrovna jely trávil jsem cestu během vedle vozů, chození při vozech s pytlem brambor na zádech, nosil jsem vodu pro celou karavanu a tak dále. Zbytek dnů jsem meditoval. Utužuj tělo i mysl říkával mi otec. Od mých 7 let mě začal otec brát na menší práce. Jako vybírání dluhů, zastrašování a tak dále. Nic nebezpečného, říkal co se naučím od něj, se mi bude hodit. Matce se sice moc nelíbilo že budu mít stejnou živnost jako otec ale nakonec to překousla. Začal jsem se pomalu dostávat mezi lidi jako byl můj otec, lidi z jeho bandy, nebyly to zákeřní vrahové co by vraždily pro potěšení, byly to žoldáci, tam kde je najaly tam pracovaly, a když byla potřeba někoho odstranit udělaly to, nebo alespoň tak jsem to já chápal. Byly to silní chlapy a braly mě mezi sebe, rozšířil jsem si mezi nimi slovník i když nešlo o moc lichotivá slova, ale co se dalo čekat. Během dalších tří let jsem se dál zdokonaloval ve své fyzické kondici a začínal pomalu v boji beze zbraně a boji mečem.

K desátým narozeninám jsem dostal od otce nejhezčí dar který jsem kdy dostal. Katanu.  Nádhernou lesklou katanu s červenou rukojetí a vroubkovanou záštitou. Celý večer jsem nad ní seděl a prohlížel si její tvar, barvu, také ostrost, to poznala moje ruka na vlastní kůži. Ale byla moje, moje katana a já slíbil že jí nikdy nedám z ruky. Následujícího dne mě otec začal učit jak s ní zacházet. Ze začátku se mi absolutně nedařilo. A začínal jsem z toho být zoufalý, ale otec mě pořád napomínal abych nepolevoval v pozornosti a nepřestával si věřit. Tak jsem se začal víc soustředit a víc se snažit. Takhle pokračoval můj život stále stejnou kolejí. Jezdily jsme od kraje ke kraji, od města k městu. A já pořád trénoval. Začínal jsem být čím dál tím lepší, i když mi bylo 14 byl jsem již zručný šermíř a zvládal jsem i boj beze zbraně. Začínal jsem se pomalu prokousávat mezi otce a jeho muže. Braly mě s sebou daleko víc. Všechno probíhalo v pořádku, až jednoho dne jsme cestovaly mezi Konohou a Kirikagure. Ten večer jsem nemohl spát. Vylezl jsem ven a posadil jsem se k otci u ohně. Povídaly jsme si dlouhou dobu a já měl pocit že jsem doma i když jsme se nikdy neusadily. Pak jsem ale zaslechl výkřik. Oba jsme společně s otcem vyskočily s tasenou katanou. Byly jsme přepadeni. Zaútočila na nás banda kterou otec při poslední práci připravily o peníze a pravděpodobně i o čest, protože se viditelně chtěly pomstít. Rozpoutal se masakr. Otec se jim hned vrhl vstříc a začal zasazovat smrtelné rány. Já pouze stál a nemohl se hnout protože jsem zahlédl jak se z vozu kde spí matka kouří. Rychle jsem se k němu rozběhl a ve chvíli kdy jsem byl u něj se propadla střecha a vůz se sesypal na hromadu hořícího dříví. Padl jsem na kolena a nepřestával brečet. Poté se mi zatmělo před očima a já viděl jen a jen tmu a čekal jsem na světlo. Čekal jsem smrt.

Když jsem nabyl svědomí celé tělo mě šíleným způsobem bolelo. Zkusil jsem otevřít oči ale otevřel jsem pouze jedno. Druhé nereagovalo. Chtěl jsem se rychle zvednout a běžet pryč, pryč od té bolesti. Ale nějaká ruka mě vrátila zpět do postele podíval jsem se vedle, hrozně jsem doufal že to bude otec, nebo matka. Ale byl to Michio, pravá ruka mého otce a člověk který sice svým vzhledem vypadal strašidelně ale byl to dobromyslný člověk. Co? Jak? Kde to jsem? To byly mé otázky. Když jsem uslyšel odpovědi nejraději bych zemřel. Poté co jsem upadl do kómatu, nebo spíše jsem si myslel že jsem upadl do kómatu, jsem se prý zvedl a vydal se k nepřátelům. Michio byl poslední přeživší, padl i můj otec. Proti němu stály 3 banditi a chystali se zasadit poslední úder ale já jsem se objevil u nich prvního jsem probodl do zad a další jsem zlikvidoval brutálním způsobem ale ten poslední mi ještě na „Památku“ vypíchl oko. A tak mě Michio odnesl do nejbližšího města a nechal mě tu léčit. Řekl mi že otci slíbil že se o mě postará do mých 18 let a doučí mě vše co umí. Že prý mi otec vzkázal ať nezapomenu na matku, něj, společenství ani na přátele. A předal mi jeho Wakizashi. Se slzami jsem znovu usnul.
Tři dny na to jsem již byl z nemocnice venku a Michio mi nabídl cigaretu na uklidněnou a já ji přijal, od té doby jsem kuřák, a vydaly jsme se pryč. Putovaly jsme a v den mých 18. Narozenin se, se mnou Michio rozloučil popřál mi mnoho štěstí do života a dal mi na památku svůj klobouk. A tak jsem se vydal vlastní cestou. Prvních několik let jsem se živil kde se dalo ale hlavně jako žoldák. V těchto letech jsem zase začal mít radost ze života a stal se ze mě bezstarostný člověk. Dělal jsem co jsem chtěl. Kde jsem chtěl. Nikdo mi nebyl pánem. Jednoho dne bylo to léto mého 22 roku jsem seděl v lese pod stromem kouřil cigáro a poslouchal zpěv ptáků a šumění potoka. Byla už skoro noc když jsem uslyšel žalostné zavití, normální člověk by běžel druhým směrem ale já ne já běžel směrem odkud zvuk přicházel. Tři chlapy tam týrali mladého vlka. Jen proto že jim zakousl pár slepic. Rozběhl jsem se tam a během pár vteřin je zlikvidoval. Samy utekly jako spráskaný psy a já poklekl k vlkovy. Tvářil se na mě vražedným pohledem ale i tak jsem vytáhl lékárnu a začal mu obvazovat ránu. Kousl mě při tom do ruky ale já ani tak nepřestal, protože vím jaké je to cítit bolest i když za to nemůže. V té chvíli se mezi námi vytvořilo zvláštní pouto a sblížily jsme se. Staly se z nás přátelé. Dal jsem mu jméno Kano. Putovaly jsme světem spolu. Lidé se nás bály, byly jsme zvláštní dvojka. Zahalený neznámý s vlkem. Akcí bylo stále dost ale bylo stále více zabíjení. Jednoho dne jsem se střetl s nejnesnesitelnějším člověkem co jsem kdy poznal. Začal urážet a otravovat mladou holku, která se ho očividně bála. Když napřáhl ruku zachytil jsem jí a jedním okem jsem si ho změřil. Mé oko ač je jedno od té doby vidělo daleko lépe než když jsem měl obě. Zvedla se celá jeho banda a on mě vyzval na souboj. Poté venku začala brutální bitva. Byl rychlý, rychlejší a silnější než většina nepřátel předtím, ale mě hnala dopředu síla kterou on neměl. Síla mých rodičů, síla spravedlnosti. Jedním rychlým sekem v otočce jsem mu katanou odsekl ruku, a v tom samém okamžiku jsem mu wakazashi usekl hlavu. Jeho tlupa mě přijala za vůdce a já jsem přijal. Po několika měsících kdy se našlo několik jednotlivců co mě chtěly zabít, ač neúspěšně, mě začaly uznávat jako svého pravého vůdce a začaly se z nás stávat přátelé. Zanedlouho jsme byly nejvyhlášenější tlupa nájemných žoldáků. Během let jsme splnily nespočet misí. Když se mi věk nachýlil ke třiceti začal jsem přemýšlet o tom že by měl tlupu přebrat někdo mladší. A tak jsem vedení předal svému nejschopnějšímu muži, také za své schopnosti vděčí mě. A tak jsem se vydal pryč. S vydělanými penězi, neznámým směrem. Společně s Kanem jsem začaly novou etapu našeho života, ale jak známo lovci lidí mají práce vždy až nad hlavu. Poté jsem se dostal do Kirikagure a přijali mě mezi sebe. Postupem času se ze mě stal jounin. Časem jsem se naučil ovládat vodní techniky. A zjistil jsem že není vždy špatné se spoléhat na něco jiného než na zbraně. A tak jsem začal kromě Taijutsu trénovat i Ninjutsu. Není to vždy jednoduché obzvlášť v mém věku ale postupně jsem se do toho začal dostávat. Jednoho dne když už jsem vodu ovládal na dobré úrovni se ve mě probudil druhý živel a to blesk. Zanedlouho jsem se stal Jouninem. A našel konečně svůj domov.


BOS:

Spoiler:

Techniky:
Základní E-techniky
Shunshin no Jutsu - D
Kirigakure no Jutsu - D
Mizu Bunshin no Jutsu - C
Suirō no Jutsu - C
Hien - B
Suiryuudan no Jutsu - B
Raiton: Gian - B
Raiton: Rairyū no Hōken - B
Suiryūben - A
Suiton- Suishōha - A

Doufám že je to takhle lepší

Ou, nevšiml jsem si dole rozdělení technik, zkusím si s tím ještě nějak pohrát. Díky

Hotovo ^^ a jestli se můžu zeptat když bych chtěl mít jeden z mečů ten získám až ze hry že?

Ano, jeden z mečů získáš ve hře. Podívej se do informací pro Kirigakure, kde je obsazení mečů
( https://nsgo.forumczech.com/t431-legendarni-sermiri ).
Musíš se ale osvědčit jako dobrý hráč. Hodně štěstí.

Ok díky pokusím se