Kameko Shan

pro **Kameko** Thu Mar 05, 2015 7:57 pm

Jméno: Kameko Shan

Věk: 16

Výška: 175 cm

Váha: „Ale no tak, na to se přeci vychovaní chlapci neptají…“

Hodnost: Genin

Podstata: Katon

Sensei: ----

Místo původu: Konohagakure

Aktuální bydliště: Konohagakure

Povaha: Jsem milá, hodná, roztomilá a skromná. To je přece vidět hned ne? Faktem je, že mám sklony k tomu zanedbávat některé povinnosti kvůli svým osobním cílům nebo zábavě, ale to je při mém věku snad pochopitelné. Jsem dost společenská, ráda se kamarádím a navazuji nové vztahy. Koluje o mě drb, že jsem tak trochu na holky, ale já ho rozhodně nepotvrdím… ani nevyvrátím…

Zaměření: Kontaktní boj/ boj pomocí technických pomůcek – Není uměním vyhrávat boje pomocí hromady chakry, ale obejít se bez ní. Jelikož jsem svou vášeň pro technické serepetičky zdědila po tátovi a především po dědovi Ioovi, využívám různá udělátka prakticky na všechno. Mimochodem, ten štětec, kterým si tohle píšeš je dost zastaralá věc, nechceš zkusit moje kuličkové pero?

Životopis: „Narodila jsem se… ano, skutečně jsem se narodila, nekoukej na mě tak vyjeveně. Takže, narodila jsem se do malé, ale velmi významné rodiny v Konoze. Můj dědeček byl muž jménem Io, který vedl Ústav pro výzkum ninjovských nástrojů a vybavení v Konoze. Přesně tak, díky nám máš teď plnou kapsu shurikenů a spoustu dalších vychytávek. Můj táta byl sice trošku zklamaný, že nejsem chlapec a bál se, že nebudu mít stejný zápal do rodinného podniku, jak by bylo potřeba. K jeho velké úlevě se nemohl víc mýlit. Jako malé mládě jsem milovala všechny stavebnice, skládačky a další blbosti, které okrajově souvisí s tím, co teď dělám.“

„Když mi trošku narostly… teda, když jsem trošku vyrostla, přihlásila jsem se na akademii. Ale nějak to nesplnilo moje očekávání. Všichni měli nějaký klan, epické rodinné techniky nebo byli neskutečně talentovaní na všechny ty ninja triky. První rok byl doslova utrpením, hlavně protože jsem prostě nebyla schopná udržet nastavenou laťku. A to že umím hodit kunai nebo shurikeny daleko líp než oni mě ve výsledku nevytrhlo. Čtyřky na vysvědčení jsou dost deprimující, to vám teda řeknu. Ale tak co, čtyřka je taky známka ne? Ale je.“

„Jednoho dne jsem přišla domů ze školy a našla jsem tátu, jak něco kutá v dílně. Když jsem tam naklusala, celá nažhavená co to je tentokrát, vyšoupnul mě ven s tím, že to je tajné a že to prý nesmím vidět nebo co. Suchar. Zalezla jsem si do svého pokoje a zahrabala se do nákresů jako krtek. Šlo to takhle den za dnem, hned jak měl táta hotovou denní práci, zalezl do dílny a pracoval na tom svém tajemstvíčku. Lezlo mi to brutálně na nervy, protože já do té dílny taky potřebovala. V rohu se mi válela nedodělaná zbroj a jen se tam na ní prášilo. Když jsem si postěžovala, odbyl mě, že se dočkám, že to potrvá už jen pár dní. Pár… slovy DVA… leda prd. Šlo to tak skoro celý můj druhý ročník. Který skončil stejně jako ten první se čtyřkama odzhora až dolů. Děs a hrůza. Začínala jsem mít pocit že jsem ten nejhorší ninja v dějinách.“

„Co mě překvapilo víc než dost, že táta vůbec nebyl naštvaný. Jen pokýval hlavou a prohlásil, že nikdo z těch smradů by si vlastní výbavu vyrobit neuměli. Sice je to pravda ale co z toho? Nic moc. Pak ale řekl něco zajímavějšího, „holt ten rozdíl musíme vyrovnat tím v čem jsme dobří…“ nebo tak nějak ten epický kec zněl. Pak mě vzal za ruku a odvedl do dílny. Tam ležela podlouhlá dřevěná krabička. Mohla mít na délku kolik? Tak 30 čísel? Možná 35, ať nežeru. Prý je tam něco, co nikdo jiný nemá a co vyrobil extra pro mě. Uvnitř bylo něco, co vzdáleně připomínalo velkou svítilnu. Bylo to stříbrné a mělo to správně cool holčičí design, se dvěma červenými tlačítky a dvěma černými točítky. V půlce to mělo spáru, která nevypadala úplně pevná a naznačovala, že se to dá rozpůlit na dvě stejné půlky. No dobrý, ale co to je? A co já s tím? Rozhodla jsem se, že ať to dělá cokoliv tak to zkusím raději venku, takže jsme vyšli i s tátou na dvorek a já zmáčkla jeden ten červený čudel. V příslušného konce, který chvála bohu mířil směrem ode mě… no nejsem přece blbá ne… vyrazila asi 90 čísel dlouhá fialová cosi. Fialová? Jako fakt? Že on se mi koukal na tu zbroj co jsem dělala? Jinak totiž nebylo možné, aby trefil stejnou barvu. „Pojmenoval jsem to RaKen Mk. II, je to zkratka z Raijin no Ken, meče který patřil druhému Hokagemu. Vidíš, i velký frajeři jako Kage se občas museli spolehnout na naše výtvory. Originál se kdysi rozbil a nikdo se neobtěžoval tenhle koncept znovu obnovit, tak mě napadlo že by to byl dobrý nápad…“ chvástal se fotřík, zatímco já mávala prakticky nic nevážící čepelí vzduchem. Na ovládání to bylo extrémně náročné, protože absence protiváhy čepele mi dost kazila cit pro zbraň. Bude to chtít hafo treninku, než si budu moct dovolit s tím na někoho vyrukovat. Ale jinak to byla libová hračka.“

„Nakonec jsem akademii dokončila. To že jsem 2x propadla u zkoušek je naprosto nepodstatné… ne, to nebyla řečnická otázka, to bylo konstatování. JE to nepodstatné. A ty zvorané chunninské zkoušky o rok později taky. Jen je škoda, že můj bývalý tým se dostal krz a já ne. No nevadí, mám teď víc času sama na sebe a na svůj trenink. Holt to musím zkusit znovu a lépe. Bude to chtít víc udělátek…. Víc, víc, víc, víc, víc… „

Vzhled: Však vidíš ne? No tak fajn. Jsem pěkná, sexy redheadka se zelenýma očima. Pánbůh mi nadělil jenom dvojky prsa, takže nic moc sláva, ale doženu to dlouhýma výstavníma nohama a okouzlujícím úsměvem. Pokud zrovna nemám na sobě zbroj, nosím většinou obyčejné dlouhé kalhoty, pevné boty a dámskou koženou bundu. Do akcí pak černý overal s taktickým opaskem. Vždycky u sebe mám alespoň jednu půlku RaKena.

Schopnosti: Fakt na to musím odpovídat? Už jsem to tu říkala snad 100krát. Jsem prostě technický typ. Ráda se hrabu ve všem možném co souvisí s technikou jako takovou. Taky mám slabost pro zbraně, takže jedna z prvních věcí co jsem se naučila je jak ukládat věci do svitků a různých dalších pečetí. Je to fakt super, nemuset to s sebou všechno vláčet, už jen proto že by to vážilo určitě pár tun. Jinak díky práci v dílně mám docela páru, i když se nezdám. Nejsem sice z nejrychlejších, ale facku ode mě dostat nechceš.

Vybavení: RaKen Mk II. – Jde vlastně o dvě zbraně spojitelné konci dohromady, což rozšiřuje možnosti použití, kdybys to nevěděl. Čepele měří cca 90cm a jsou krásně fialové. Táta říkal, že to pracuje v součinnosti s mojí chakrou, teda hlavně typem chakry a jelikož jsem ohnivá až to hezké není, čepel má tendenci pálit vše s čím přijde do kontaktu. Věci jako oděv, dřevo, maso pálí úplně libově, doslova jde skrz jako horký nůž máslem. Železo a další pevnější věci jako kámen atd nic moc. Dá se vykrýt i obyčejnou katanou, ovšem teplo předává dál, takže čím déle protivník kryje, tím větší je šance že se jeho zbraň poškodí.

Spoiler:

Zbroj- Táta mi ukázal, jak skládat tenké vrstvy různých materiálů přes sebe tak, aby vznikl kompozitní plát, který je dost tvrdý aby vydržel snad všechny normální i několik nenormálních situací. Lehké klopení a obliny pak pomáhají odrážet většinu příchozích úderů. I před určitá vylepšení váží ta věc pořád hrubě přes 10 kilo, takže ze začátku jsem s tím měla co dělat a na nějaké dlouhé běhy to určitě nevidím. Ke zbroji patří i helma s hledím z pevného plexiskla, abych se mohla nerušeně koukat jak mi to sluší. V brzké budoucnosti se chystám do helmy napáskovat filtry kvůli kouři a plynům.

Dál mám u sebe několik svitků, které jsou plné různých druhů zbraní. Stejnou taktiku používala jedna holčina pár let zpátky… jak se to jen jmenovala… Totem? Ne… Tenten!

Techniky:
E-rank techniky z akademie
Generic Sealing Technique (http://naruto.wikia.com/wiki/Generic_Sealing_Technique)

Body:
Taijutsu: 3
Ninjutsu: 1
Genjutsu: 1
Ruční pečetě: 0,5
Inteligence: 2,5
Chakra: 2
Síla: 3
Rychlost: 2