Michie Ai

pro **Michie Ai** Thu May 28, 2015 6:55 pm

We live in a world, that is build on promises constructed by liars..
.

Michie Ai

Věk: 17 let
Hodnost: Chunnin
Pohlaví: Žena

Vesnice: Otogakure
Podstata: Doton
Datum narození: 25. 5.

Výška: 170 cm
Váha: 58 kg

Povaha:

Tak abych hned na začátek uvedla věci na správnou míru, mé jméno je Michie. Michie, ne žádné Ai a tak podobně, protože slova jako je láska už doopravdy nesnáším. Jmenovat se Michie Láska a slyšet to celou Akademii mi k mé smůle zkazilo celé dětství a idee o jejím poklidném proplutí. Ale co už, časem si člověk holt musí zvyknout.

Jsem celkem normální, obyčejná a milá holka.. Teda, jen občas. Většina lidí si o mě dělá různé názory. Je hodná, je skvělá, je milá, je drzá a pěkně nezdvořilá. Jsem asi hodně nevypočitatelná a má povaha se mění ze dne na den, takhle bych to nazvala já. Jsem prostě svá a umím se přetvařovat. Jako malá jsem se toho totiž hodně naučila. Je fajn být tím, za koho mě považují a smát se jim do tváří.

Hrozně ráda lidi provokuju, hrozně ráda přijímám výzvy a ostatní porážím. Umím uznat, kdy jsem prohrála, umím uznat chybu, ačkoliv nerada a umím uznat autoritu, pokud si to zaslouží. Ke všem se chovám tak, jako oni ke mně. Ale mám jednu velkou nevýhodu. Neumím lidem věřit. Najde se jen pár lidí, kterým věřím. Nerada bych schytala nůž do zad a ráda si střežím svá tajemství. Málokdo ví, jaká jsem a to mi vyhovuje. Byla jsem učena k tomu, abych se spoléhala jen na sebe. A to přesně také dělám. Pomůžu, pobavím se, navážu vztahy. Ale jen k těm lidem, kteří si to zaslouží.

Oblíbené/Neoblíbené

Miluji hudbu a tanec. Hudba je prostoupená skrz celý můj život a hodně mě naučila. Ráda ostatní provokuji a ráda přijímám výzvy.

Nerada se někomu podřizuju, jsem nerada, když mě někdo nutí dělat věci proti mé vůli a nesnáším zbabělce.

Zbraně a bojové vlastnosti

Za zbraň používám klasickou základní výbavu a do toho kvůli tvoření Genjutsu technik flétnu.

Mým hlavním odvětvím je Genjutsu. Vypilovala jsem si ho už od Genina a skoro všechny mé techniky jsou právě z tohoto odvětví. Oplývám Dotonovou podstatou, ale techniky s tímto elementem spojené jsem se zatím ještě moc neučila. Mou nevýhodou se může zdát a také je to, že jsem se zaměřila právě jen na 1 odvětví. Neobstojím proti oponentovi, co používá hlavně Taijutsu. Ale právě kvůli tomu má snaha zdokonalit své Genjutsu ještě stoupla. Spoléhám hlavně na svojí vychytralost a soustředím se na boj z dálky. Udržuji si odstup a nejraději pozoruji protivníka z bezpečné vzdálenosti. Moment překvapení je mou prioritou. Jsem hrozně slabá, co se týče síly, ale v mrštnosti to zas tak moc nepokulhává. Dokázala bych uhýbat, ale rozhodně ne oplácet. Nerada sázím na 1vs1, ačkoliv výzvy neodmítám. Nerada se vzdávám, ráda vymýšlím strategie a přechytračuji ostatní.

Príbeh:

Chci jenom další ráno, kdy na tebe se podívám
a ty se usmíváš, v ten moment nejsem sám.

Dvacátý pátý květen, den mého narození. Den, kdy jsem poznala tenhle svět těmi nevinnými modrými kukadly a na všechny se vesele usmívala. Další hnědovlasý přírůstek do rodiny. Ne, nebyli

jsme vážený a silný klan. Nebyli jsme ti nejslavnější a nejobávanější shinobi, ve skutečnosti jsme byli jedna velká rodina. A téhle rodině já vděčím za všechno. Za to, kým dnes jsem. Za to, kde teď stojím.

Narodila jsem se jako čtvrtá dcera do rodiny Ai. Můj otec byl hrdým otcem krásných čtyř dívek, a i když jsem věděla, že byl v hloubi duše zklamaný z toho, že mu nebylo přislíbeno mít syna, nikdy mi to nedával za zlé. Miloval mě stejně jako nás všechny. V naší rodině platila tradice - jeden za všechny a všichni za jednoho. Nemohu si své dětství snad ani vynachválit.
Oslavy mého narození byli bujaré, ale rozhodně ne poslední. U nás se slavil každý den. A snad proto jsem se stala tak propojenou s hudbou. Hudba mě vychovala. Každý den zněla naším domem, každý večer mi mé sestry pěly písně na dobrou noc. Viděla jsem je denně s úsměvem, jak obsluhují případné hosty, rozdávají na všechny úsměvy. Mé sestry byly mým vzorem. Jakmile jsem začala růst, vnímala jsem hudbu intenzivněji. Hudba mě naučila, že ostré tóny můžou bolet, stejně jako ostrá slova. Že na chvíli můžeš ztratit rytmus, správný směr. Že ne všechny písně jsou dobré, stejně jako lidé. Že se můžeš smát, plakat, můžeš dělat co chceš, jen buď vždy sám sebou.

A občas přijdou doby zvláštní,
když se moře bouří a loď se nám potápí,

Ze všech mých sester už byli chunninky. A jakmile mi bylo kolem těch šesti, i já se dostala do Akademie. Tam to pro mě byla noční můra, jiný svět. Poznala jsem spoustu lidí, našla si i pár

přátel, ale tak nějak jsem nezapadala. Byla jsem tam spíš jen ta tichá holka stojící opodál. Volné chvíle jsem si proto zkracovala tím, že jsem místo technik trénovala hraní na flétnu. No.. Upřímně, byla jsem divná. Častokrát se od ostatních nechala ponižovat a utíkala do svého světa. Z Ninjutsu jsem propadala, smáli se mi za mé jméno. Byla jsem malá na to, abych jim něco řekla. Domů jsem se často vracela s brekem. A jen tam jsem vždycky našla útěchu. V náručí mých sester a rodičů. Sestry mi vždy vtloukaly do hlavy, buď silná. Dávaly do mě sebevědomí, říkaly, že jsem žena a ta si vždycky umí poradit. Trénovaly mě, protože všechny měly nadání na Ninjutsu a Taijutsu, ale já v tom všem stále tak nějak pokulhávala. Dlouho jsem hledala sama sebe a ony to se mnou nikdy nevzdaly. Snad proto se ze mě stalo potom to, kým jsem. Naučily mě jak se chovat, jak si stát za svým, jak se nedat a když jsou na mě zlí, tak ať jim to oplatím! A já se tak vážně začala chovat. Žádný pláč, žádné chmury. Rozhodla jsem se konečně být sama sebou.

Všechny ty překážky nám uhnou, pojď se smát,
žádný starosti, necháme vlajku vlát.

Je pravda, že potom, co jsem se stala Geninem, kdy jsem konečně složila zkoušky, rozhodla jsem se být někým jiným. Stala se ze mě nevyzpytatelná holka, ta, co ví, co chce a ví, jak to dostat. Naučila jsem se s pomocí sladkých slov, nevinné tváře, dostat se tam, kam jsem chtěla. Naučila jsem se, že nebýt naivní je rozhodně lepší. A tvrdě jsem na sobě dřela, měla jsem totiž pro koho. Mít někoho, pro koho můžete žít, je totiž to největší štěstí na světě. A já ho měla.

Byla jsem přidělena do týmu číslo 12. Nic moc tým a já nikdy na týmovou spolupráci nebyla. Mí společníci nebyli o moc jiní. Hyperaktivní holka, která mě svým jásáním vždycky dokázala pěkně vytočit. Raději jsem se na ní ale usmívala než jí vydloubat oči, což bych udělala mnohem raději. A pak tam byl jeden kluk, furt se jenom něčím cpal a nebo nejlépe spal. V boji musím uznat, že byl hodně dobrý, ale na první pohled? Asi něco jako já, akorát on to nedělal schválně. Nerada jsem si přiznávala, že i ta hysterka vedle mě umí něco víc. Uměla jsem základy, ale co jsem byla víc? Nic. A snaha byla furt k ničemu. Stále jsem jen padala a padala. A nemohla se dostat dál. Pomohl mi s tím až sensei, který mi otevřel cestu k Genjutsu. Ukázal mi jeho přednosti, ukázal mi výhody, nevýhody. A já v tu chvíli věděla, co musím udělat. Šlo to tak snadno. Spojit zvuk a rytmus mé flétny společně s pečetěmi. Věděla jsem, že hudba může ublížit a teď už doslovně. Měla jsem obrovskou radost! Pilovala jsem své Genjutsu jak nejlépe jsem mohla. Dalo to zabrat, nebylo to tak jednoduché. Ale byla jsem připravena. Připravena na chunninské zkoušky.

Chunninské zkoušky nebyli tak jednoduché. Samozřejmě jsem věděla, že to zvládnu. Nikdy jsem nebyla rebel, ale se svými přáteli i nepřáteli jsem si rozhodně servítky nebrala. Po finálovém souboji, kdy jsem málem přišla o svou flétnu a o chlup vyhrála, jsem se oficiálně stala chunninem. Všichni na mě byli pyšní a u Aiů se zase slavilo o sto šest. Konečně jsem na sebe byla i já pyšná, konečně jsem našla způsob, jak čelit všem a všemu!

Spolu furt utíkáme dál,
i když to slunce zapadá, cejtim žár.

Tak nějak podvědomě jsem tušila, že naše rodinná idylka nevydrží navždycky. Bála jsem se toho, ale byla jsem realistka a moc dobře věděla, že nic netrvá věčně. Mé sestřičky drahé roztáhly křídla a

přátelodešly z domova. Každá šla a něčím jiným. Jedna odešla do ANBU s tím, že tu vždycky bude pro mě a další dvě šly za svým osudem. Jedna potkala záhadného, leč krásného cizince ze Suny a s ním se i odstěhovala s tím, že čeká nového člena rodiny a ta poslední? Ta šla poznat chutě života a vyrazila hledat štěstí do světa. Ztvrdla jsem tu sama jen s rodiči, které začínají chytat seniorské móresy. I já už jsem se odstěhovala, sice jen o pár bloků dál, ale ani mě tam nic nečekalo. Věděla jsem, že moje rodina tu bude pro mě kdykoliv. A to ať už je kdekoliv.

Takže tady životem proplouvám se svou flétnou tak nějak sama. Od života chci jen to, být šťastná a žít si podle svých pravidel. Mise střídá misi, den střídá den a já jen hledám pobavení na další ráno. Někoho, do koho budu moct rejt, možná ho i šikanovat, kdo ví, co si usmyslím. Ujme se toho někdo?

Techniky:

Demonic Flute: Phantom Sound Chains - B
Summoning Technique - C
Demonic Illusion: False Surroundings Technique - C
Demonic Illusion: Hell Viewing Technique - D
Soshuriken no Jutsu - D

Body:

Ninjutsu – 3
Taijutsu - 2
Genjutsu – 4
Inteligence - 3
Síla - 1
Rychlost – 3
Chakra – 3
Ruční pečetě – 2

pro **Hokori Mai** Sat May 30, 2015 9:54 am

POVOLENO

Michie Ai

Michie Ai

Re: Michie Ai