Malá, neznámá vesnička

Malá vesnička v zasněžených kopcích je absolutně nezajímavá. Tedy, jak pro koho...

https://www.youtube.com/watch?v=ZxXBoCnfLEw

Faito

Zatímco ostatní se mohli jen domnívat, kam jsem zmizel a zda se ještě vrátím, já měl jasné v obojím.
Když jsem ji poprvé uviděl, nalévala svým přátelům polévku a smála se s nimi.
Bože, je tak krásná, jakou si ji pamatuji. Je tak krásná, jako ta dokonalá iluze před branou. Zdálo se mi to jako věčnost. Díval jsem se na ni a mé nohy jako by se nemohly rozhodnout, zda k ní jít nebo ne.
Nakonec jsem se ale rozhodl. Přeci jen, vzdal jsem se všeho, pro co jsem žil, abych ji našel a byl s ní.
"Nanami..." řekl jsem potichu. Otočila se a smích se změnil ve vážný, zmatený výraz. CHvíli jsem zapochyboval. Bylo snad vše marné? Jsem zde zbytečně? Skutečně někde zůstanu úplně sám?
Zkusil jsem se usmát. Chvíli váhala. Její oči jako by stále nemohly uvěřit tomu, co vidí. Dokonce je zalily slzy....
...a pak se také usmála!
Vykročil jsem k ní a ona ke mně. Skočila mi do náruče a já ji objal. V obou se probouzelo štěstí, které jsme tolik let dusili.
"Odpusť, odpusť za všechno, Nanami..." řekl jsem, když mi zabořila hlavu do ramene a ronila štěstím slzy.
"Teď už budu jen s tebou. Už nás nikdy nic nevyruší, už nikdy se tam do toho světa nevrátím..."
Už nikdy...