Prostredie lesa

Už som tu bola nejaký ten deň. Bol to celkom dobrý tréningový plán nie len pre moju silu ako takú, tak aj pre moje schopnosti prežitia. Jedlo, vodu a vśetko medzi tým som si musela zháňať sama. To som si zvolila taký ten hardcore mód bez hocijakého vybavenia, no bola to sranda. Človek sa až divil koľko vecí tu ponachádzal po rôznych tréningoch. Starých už hrdzavých kunaiov a podobne. No momentálne som sa zameriavala skôr na niečo iné. Stála som uprostred potoka a ruku som držala trocha bokom.
Tak to skúsime, čo ty na to? Povedala som si v duchu no pocítila som len až hrejivý súhlas. 
Chvíľu mi trvalo, kým som sa dokázala sústrediť no nakoniec sa mi podarilo povoliť pečať a nechať svojim telom prúdiť Kyuubiho chakru. Obklopil ma červený plášť a takmer v momente sa mi rozsvietili oči taktiež rudou farbou. Už to bol nejaký čas, čo som to vedela využiť. No bohužiaľ mi Hideo zakázal môj tréning Kyuubiho rozvíjať bez jeho prítomnosti alebo.. doriti kto vie čoho. V ruke sa mi sformoval rasengan, ktorý však bol o dosť väčší než by som dokázala vytvoriť sama od seba. Aspoň zatiaľ. V momente som sa vrhla po proti prúdu do niečoho, čo mohlo pripomínať menší vodopád. Rasengan rozrazil vodu, kamene.. a všetko okolo nich. Bol to dostatočne veľký impact na to, aby to živého človeka bez problémov roztrhalo na kúsky. Vytvorilo to v rieke istý kráter, ktorý sa v momente začal naplňovať vodou. Ja som sa však stále v tomto mojom prvom bodu Kyuubi módu udržala aj naďalej. Bol to celkom dobrý pocit.. vlastne to bol úplne super pocit. Cítila som sa naozaj silno. Len pred troma rokmi som len pomocou prvého až druhého chvostu nekontrolovateľne takmer roz*ebala Rokura. Teraz to viem kontrolovať. Ako cool to sakra bolo? úplne mega! Hideo by na mňa mal byť hrdý sakra.

Soshi

Nevím, co mě táhlo do lesa smrti. Dokonce ani nevím, jak jsem se dokázal dostat až do samého nitra. Cosi ve mně mi říkalo, že sem mám jít. Náhle se ozvalo lámání kamení, šplouchání vody, rozhodně to nebylo způsobené přírodou. Rozeběhl jsem se na místo, ze kterého se linul prach a zabrzdil až v momentě, kdy jsem mezi stromy zaznamenal pohyb. Vytáhl jsem nůž a pozoroval postavu u vodopádu.
A pak mi to došlo. Chakra, která proudila okolo Natsuki, mi odpověděla na otázky ohledně toho, proč jsem měl jít zrovna sem. To "cosi ve mně" byl Matatabi, který vycítil svůj druh. Znovu mi škublo v ruce. Začal jsem přemýšlet nad tím, že je to projev kočky ve mně.
Zandal jsem nůž a pomalu došel na druhou stranu říčky, než stála Natsuki.
"Měl jsem tě najít!" křikl jsem přes říčku a uklonil jsem se.
"A předat ti vzkaz od Hokageho. Jsem Soshi a myslím, že mi můžeš pomoci."
Vytáhl jsem dopis a držel ho v natažené ruce před sebou. Chtěl jsem ji donutit, aby použila rychlost, kterou jí dává její aktuální mód.

Soshi

Její slova mě překvapila, nicméně jsem byl rád, že již není v tom ďábelském modu. Nepřestávám z ní spouštět oči, nicméně přeci jen trochu znejistím. Skutečně nedokáže ani přeskočit větší potok? Nebo je to nějaká zkouška?
"Nemohu. Hokage-sama jasně nakázal, že dopis máš otevřít jenom ty a nikdo jiný."

Soshi

Něco takového jsem čekal. Tedy, ne to s tou barvou, to mě velice překvapilo. Myslel jsem, že Hokage bude důstojný muž. I když... Hlavou mi problesklo několik situací a já se divit přestal.
Když řekla, že bude můj sensei, hluboce jsem se uklonil.
"Jsem Soshi, Soshi Dansaku a bude mi ctí být Vaším studentem, sensei!"

Soshi

dívám jsem se na sevřenou pěst podezíravě. To gesto jsem už párkrát viděl, ale nikdy neprováděl. Nakonec si s ní ale ťuknu, jak chtěla.
Kurama-san! ozve se ve mně z ničeho nic a já sebou trhnu.
"Takže, zajdeme někam na to jídlo nebo chcete začít hned?" zeptám se.

Soshi

Byla to jen vteřina, ale na oči té ohromné lišky v životě nezapomenu. Byly velké a zlověstné. Doufám jen, že můj společník také není uvězněný.
"Jsem, Soshi-san." ozvalo se v mém nitru a já sebou trhl.
To mě mrzí, řekl jsem si v duchu doufaje, že mi čte myšlenky, kývl jsem a šlo se.