Jeskyně ozvěn

pro **Akasuna no Pilikka** Tue Apr 12, 2016 9:08 pm

.. schovaná někde v okolí Suny xD..

pro **Sabaku no Hideo** Tue Apr 12, 2016 9:36 pm

Nakoniec sme sa dostali na toto miesto, schované niekde v okolí Suny. Bolo naozaj dobre ukryté, nijaká noha sem nikdy nevstúpila a práve preto má tento úkryt názov. Piesok nás celú cestu nadnášal, a zdalo sa že nás už z horúčavy porazí. Predsa len sme cestovali niekoľko dní, takmer až na hranice tejto ríše. Nakoniec sme ale pristáli tesne pred vstupom do podivnej jaskyne. Piesok sa rozpadol a zmizol v piesočnej dune, pričom som už pešky spoločne s Pilikkou došiel k otvoru.
"Ja viem že to nevyzerá nijako vábne, ale som si istý že tu je!" Na chvíľu som sa bránil, nezdalo sa žeby som našiel práve najlepšie miesto kde by mohol byť skrytý bývalý Jinchuuriky. No i napriek tomu prv než vošla do vnútra Pilča, nechal som pieskové klony prebehnúť. Nijaké sa nevrátili.
"Nikto tam není ale pascí je tam viac ako v Pentagone. To bude .. sranda.." Povzdychol som si naozaj "nadšene". So smutným výrazom raneného psa som sa pozrel na Pilikku. Kto vie čo ma donútilo sa takto správať, ale nadšenie z toho že sa mi to po rokoch podarilo, nájsť ju, my asi dokonale na chvíľu zmenilo osobnosť.

pro **Akasuna no Pilikka** Wed Apr 13, 2016 7:38 pm

Cesta byla zdlouhavá a většinou tichá. Neměla jsem chuť se o něčem bavit, byla jsem hluboko ve svých myšlenkách, možná vzpomínkách.. Pořád jsem ještě nevěděla, jaký z toho mám vlastně pocit, ale jak jsem řekla už dřív. Nevěřila jsem a nemínila jsem si dělat plané naděje.
Když jsme konečně dorazili k cíli, jen jsem kývla hlavou. Nemusela jsem jíst, spát ani nic jiného z toho, co museli dělat normální lidé, takže jsem nebyla unavená ani hladová. Pohlédla jsem na Hidea. Neměl by si odpočinout? Jedl za těch pár dní vůbec? Nakonec jsem ale neřekla nic. Byl dospělý, pokud by něco z toho potřeboval, ozval by se. Nebyl žádný hlupák.
Zavedl mě ke vchodu do jeskyně a já pochybovačně zvedla obočí. Vypadalo to, že na tomhle místě přežije tak leda plíseň. Moje mínění zase o kousek kleslo, ale nedala jsem na sobě znát žádnou změnu. Netáhla jsem se sem takovou dálku, abych u vchodu otočila. Věřil tomu, rozhodla jsem se ho nezklamat.
"Tak se pojďme protáhnout. Po té cestě jsem ztuhlá jak prkno." lehce jsem se ušklíbla a následovala jsem jeho klony dovnitř. Neušel mi jeho výraz. Nechtěla jsem ho trápit. Pootočila jsem se a letmo se na něj pousmála. Byla jsem vděčná za jeho snahu.

pro **Sabaku no Hideo** Thu Apr 14, 2016 1:13 pm

Úprimne som za tie dni nejedol vôbec. Spánok som tak či tak nepotreboval, za dlhé roky som sa naučil obmedzovať spánok a príjem jedla a tekutín? Možno občas som sa napil vody, ale jedlo som ignoroval. Živilo ma nadšenie. Všetky kroky viedli sem, musí to tu byť. Fakt že som bol slabý ako čaj a úprimne som ledva stál na nohách, ani to ma neodradilo od toho aby som vstúpil do vnútra a postupoval jaskyňou hlbšie a hlbšie komplexami. Často sa ozýval môj žalúdok a fakt často som sa musel zastaviť aby som sa oprel o nejaký výklenok a nabral tak energiu. Jedlo som pri sebe nemal, takže som ani nemal ako to doplniť. No vôľa že ju konečne nájdem ma poháňala ďalej a po krátkej pauze kedy som sa len vydýchal som šiel. Úprimne, neviem či som to robil pre seba, pretože v kútiku duše, som dúfal že to poteší Pilikku. Toľko pre mňa toho urobila, takže toto bolo najmenej čo som pre ňu mohol urobiť.
"Sme blízko.." Poznamenal som po dlhšej dobe ticha, pričom som sťažka vydýchol a na chvíľu sa oprel o stenu, zosúvajúc sa na zem, kde som ostal sedieť. Vôbec som sa na Pilikku nepozeral, len som si hľadel na ruky, v ktorých som držal podivnú látku. Bola to tá mapa, ktorá ma sem zaviedla. Uisťoval som sa že sme správne. Pretože sme šli už dlhú hodinu a na nič sme nenarazili. Štvalo ma to, ale pocit toho že už nevládzem bol silnejší, a tak na mne nebolo nič vidieť, okrem kropajov potu, ktoré zo mňa tiekli akoby som práve vyliezol z bazénu.
"Ešte chvíľku a sme tam.." S ťažkosťami som sa postavil. Veľa krát som zavrávoral a takmer spadol na zem, ale vždy ma udržal piesok. Netušil som čo to znamená, takúto automatickú obranu by som ja, ako človek ktorý v sebe Ichibiho nemal, nemal mať a aj tak tu bola. Pretože ja som nevidel do akej podoby sa sformovala piesočná obrana. Fakt že mala podobizeň Pilikky mi unikol.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Apr 15, 2016 7:44 pm

Následovala jsem ho mlčky. Jestli myslel, že jsem si nevšimla jeho vyčerpání, neměl o mě moc dobré mínění. Ale nehodlala jsem něco dělat. Co přesně čekal, že udělám, až mi oznámí, že už nemůže? Že začnu nepříčetně ječet? Že se s ním do nejdelší smrti nebudu bavit? Proboha, stále byl to stejné dítě. Naděje, sny, touhy, nadšení.. pocity ještě nikdy nikomu život nezachránily. Bez jediného slova jsem přihlížela jeho počínání s tím, že za chvilku se zhroutí, já ho vezmu na písek a poletíme domů.
Když oznámil, že jsme blízko pokývala jsem hlavou. Věděla jsem, že mě sem netáhl jen tak pro nic za nic, že něco opravdu našel, že se mě nesnaží jen slepě povzbudit. Bohužel nevěřila jsem, že našel to, co opravdu hledám. Neměla jsem mu dovolit mě sem brát. Nedá to nic ani jednomu z nás. Jen zklamání.
Nakonec jsem se zastavila. Nemínila jsem se už dívat, jak se tu hroutí. Byl čas to vzdát. Přesto ale stál. Pomáhal mu písek. Přiznávám, že jsem byla překvapená, když jsem v nejasných obrysech poznala samu sebe. Rozpolcenost, to byla první myšlenka, která mě napadla. Jistý pocit radosti a k němu nesouhlas. Nechápala jsem, proč se mnou pořád zůstává, proč věří, že se někdy změním. Povzdechla jsem si. Jak jsem řekla, byl pořád naivní dítě.
Udělala jsem k němu pár kroků a tentokrát jsem to byla skutečně já, kdo ho podepřel, aby nespadl. Neměla jsem s sebou nic jiného než lahev vody, kterou jsem mu podala, zatím co jsem ho držela. "Hideo, je čas jít domů."

pro **Sabaku no Hideo** Mon Apr 18, 2016 5:56 pm

Možno si myslela že som stále v kútiku duše naivné dieťa, ale bolo to vždy lepšie ako sa vzdať. Vzdať sa. Aké to bolo ľahké, niečo ma bolí? Niečo neviem zvládnuť? Nechám to tak, veď prečo nie? Vybrať si tú ľahšiu cestu nech moc netrpím. Každý si tak vyberá, takmer každý si volí niečo ľahšie, nech sa nemusí namáhať. Zbabelosť. Tak som to volal ja. A zbabelo sa skrývať pred strachom? Nebudem. Ak to podľa Pilči bolo zlé, tak som bol asi zlá osoba pre ňu a zbytočne sa ma držala ona. A práve kvôli tomu aké to bolo ťažké som sa držal ja jej.
"Nie.." To bolo jediné čo som povedal a po čase sa v mojom hlase ozval hnev. Síce by som tú vodu rád vzal, ale rukou som trhol na bok a doslova jej fľašu vybil z ruky. Tá padla k zemi a tak drahocenná voda, ktorú som tak moc teraz asi aj chcel sa začala liať po zemi. Ak sa mi tu aj niečo stane, bude to jej vina, nie že sa nestarala, ale že ma nútila sa takto správať. Pomaličky som vstal a úplne ignorujúc jej poslednú správu som klesal nižšie a nižšie, aj keď sa tempo spomaľovalo a ja som bol vyčerpaný. Pomohol tomu Yuki. Vrátil som sa z tréningu, kde som bol nútený bojovať so Shukakom plnou silou, vyčerpaný som dva dni cestoval a ani som sa nevyspal, nenajedol, nenapil. Nerobil som to ale aby ma ľutovali, ale pretože teraz ma živila nádej. A tá nádej sa nakoniec ukázala.
"Až sa vrátime domov traja, dokopem ťa.." Ozval som sa a aj napriek únave som sa usmial keď sme sa zastavili pred ohromnými kovovými dverami. Už to bolo jasné že je to divné, predsa len, jaskyňa bola prírodne vytvorená, avšak tieto masívne železné dvere akosi nepasovali do tohto prostredia. Sťažka som sa oprel o dvere snažiac sa ich posunúť, ale už len vďaka únave sa mi to nepodarilo.

pro **Akasuna no Pilikka** Wed Apr 20, 2016 6:17 pm

Vodu, kterou jsem mu nabízela, odstrčil, takže se začínala rozlévat po zemi. Chvíli jsem na ni hleděla, než jsem k němu zvedla tvrdý pohled a pokrčila rameny. Že se choval jako hlupák byla jeho věc. Zemřít ho tu samozřejmě nenechám, ale nemínila jsem se zase chovat jako nejobětavější pitomec na světě, kterému nakonec všichni dělají na hlavu. Na to jsem už byla moc stará. Pokud to byla zbabělost nebo schovávání se před strachem, budiž. Bylo mi celkem jedno, kdo si o mě co myslí, dokud jsem sama byla spokojená. Jistá dávka sobeckosti by měla být v každém z nás.
Napřímila jsem se a zvedla pohled na dveře. Bylo to tu jak cesta do Narnie, tak trochu jsem čekala, že se objeví drak nebo něco takového. Beze slova jsem přešla Hideovo počínání. Nepřišlo mi hrdinství mlčet, když už nic nezvládám. Spíš naopak. Postavila jsem se vedle něj a zatlačila do dveří pořádně. Ozvalo se praskání a skřípání a ony se skutečně otevřely. Jistě, cítila jsem jisté nepatrné množství zvědavosti a vzrušení, ale ne tím správným směrem.

pro **Sabaku no Hideo** Mon May 02, 2016 7:20 am

Ak bolo človeku jedno čo si o ňom myslia najbližší. Potom bol naozaj stratený. Ak som aj bol hlupák, len kvôli tomu že som sa podobal jej. Taký aký som bol, som bol vďaka nej. Ak zabudla, ona ma vychovávala, ona sa ku mne správala a starala sa o mňa. Myslela si niekedy že ju beriem len ako Senseiku? To bolo dosť blbé. A hlúpe. Nikdy som ju nebral ako Senseiku. Bral som ju ako svoju staršiu sestru, náhradu za matku, bola pre mňa všetkým. Ak si myslela že jej náhlu stratu vôle nechám tak, mýlila sa.
"Som ti to uvolnil.." Urazene som hodil hlavu na stranu, kde som sa potajomky uchechtol a pomaly som prvý vkročil do vnútra, pričom som ruku držal po boku tela aby ma Pilča nepredbehla. Kto vie či tu boli alebo neboli pasce. To sa po chvíli zistilo, keď sa na mňa vrhla spŕška kunaiov. Takmer som si ju ani nevšimol, ledva som stál na nohách, avšak piesok ma ochránil sám. Nad tým som kontrolu ja nemal.
"Ok.. asi by sme mali .. dávať pozor.." Trochu som sa zadýchal až všetok piesok opadol znova na zem a nám sa vyskytol pohľad na dlhú chodbu, pričom každou chvíľou na jednu či druhú stranu viedli ďalšie dvere.
"Nemáš mapu?" Uchechtol som sa a trasúcim krokom som vykročil vpred.

pro Sponsored content

Jeskyně ozvěn

Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn

Re: Jeskyně ozvěn