Hine Kureta - Nadšený chovatel

Hine nadevše miluje pavouky. Na druhém místě jsou... pavouci, pak dlouho nic, následují štíři, hadi, žáby (ty jedovaté) a jiné ohavnosti, mnohonožkami počínaje, můrami konče.

Co se týká pavouků, Hine má talent komunikovat s běžnými, obyčejnými pavoučky, které potkáváte více či méně rádi ve svých domácnostech a v přírodě. S jejich pomocí dokáže slídit doslova i pod vaší postelí, což bude blíže popsáno přímo v Hineho technikách. Zjednodušeně lze říci, že může sdílet smysly s libovolným pavoukem, který je ve vhodné vzdálenosti. Na navázání tohoto spojení mu stačí oční kontakt. Nedělá mu problém obyčejným pavoukům poručit, aby někoho napadli, nepotřebuje na to žádné zvláštní pečetě, ani příkazy. Jeho pasivní schopností je jakési sdílení pavučin s těmito miláčky. Působí zhruba ve vzdálenosti třista metrů. Pokud se tedy blíží jeho směrem nepřítel, způsobí svým pohybem chvění v pavučinkách zdejších osminohých tvorečků a Hine okamžitě ví na čem je. Kapitolou samo o sobě jsou jeho speciální mazlíčci.


Krycí jméno "Mazlik"

Pod oblečením se stále potuluje poměrně „malý“ pavouk, který má rozpětí nohou o něco málo větší, než pojme lidská dlaň. Pochopitelně je prudce jedovatý a často špatně naložený. Běžní chovatelé by si netroufli tohoto agresivního jedince byť jenom vzít na ruku, ale Hine je zkrátka speciální. Více o něm se dočtete v životopise. Zde si rozebereme jaký typ jedu tento pavouček má. Jedno jediné kousnutí, které může být dokonce jen malým škrábancem jeho rozkošnými kusadly je bezpochyby smrtelné. Jedná se o výjimečně účinný neurotoxin, tedy jed, který během krátké chvíle napadne nervovou soustavu jedince. Oběť během okamžiku ztratí možnost jakéhokoliv pohybu. Nastupují bolestivé svalové křeče a otrávený člověk po pár minutách naprosto ztuhne. Jako poslední odchází polykací reflex, dokonce i pohyb očí je náhle vyřazen. Následně jed znemožní dýchání a následuje i srdeční zástava. Je pravda že stejného pavouka, jako skrývá Hine neustále pod svými šaty na světě nenajdete. Jde o jedinečnou mutaci, tudíž nikdo jiný než Hine se neobtěžoval s výrobou protijedu.

Kuchiyose - Obří pavoučice

Další unikát je Hineho kuchiyose, přerostlá pavoučice jménem Amanda. Její výška činí něco kolem čtyř metrů, a rozpětí nožek dělá něco kolem sedmi metrů. Těžko říct, protože Amanda se nikdy nenechala dobrovolně přeměřit. Každý kdo se o to pokusil z nepochopitelných důvodů zemřel, a Hine se zkrátka o její míry nestará. Další věc, ve které vyniká, je produkce pavouků. Během minuty dokáže vyplodit něco okolo tisíce. Velikostně odpovídají Hinemu osobnímu mazlíkovi, agresivitou právě tak. Navíc Amanda velmi ráda plive a to sice síť z pavučinky, nebo agresivní jed, jehož výpary způsobují s  kontaktem na kůži ošklivé puchýře, a navíc položí každého s výjimkou Amandina páníčka, jelikož ten je zvyklý i na horší kalibr. Jedná se o plyn, který vás během pár minut pošle do hajan, načež se proberete ošklivě osypaní. Je libo jizvy jako po neštovicích?



Pavoučí skilly

Amandini pavoučci mají mnoho využití. Podobně jako s potvorama běžnýma, dokáže s nimi Hine navázat jakýsi telepatický kontakt a využít je pro šmírování. Jejich pavučiny navzdory tomu, že vypadají křehce, jsou pevnější než ocelové lanko stejného průměru, a dokáží i ošklivě pořezat toho, kdo se z nich pokouší vymanit. Také jsou odporně lepkavé, stačí se tedy opřít o krásnou umělecky dokonalou síť, a na celé odpoledne máte o zábavku postaráno. Rychlost a pevnost spojení bychom přirovnali k vteřinovému lepidlu, a i to je slabý odvar.

Další hnusnou vlastností je, že jsou jedovatí. Ano, překvapivě jsou jedovatí. Jejich kousnutí zatraceně bolí, okamžitě nateče a ztuhne, což nejen omezuje pohyblivost, ale zároveň bere jakoukoliv naději jed z rány vymačkat, nebo odsát. Zasažená končetina během několika málo minut vypoví službu, nastupuje horečka, ochrnutí celého těla, dýchací potíže a selhání srdce. Aby však Hine nepůsobil až příliš nelidsky, nosí s sebou neustále protijed, a zemřít nechává jen opravdu beznadějné (čti otravné) případy. Jed se může zdát podobný jako v případě Mazlika, ovšem je mnohem mírnější a jeho účinky se neprojevují ihned po kousnutí. Navíc vám v tomto případě může zkušený medik pomoci, v případě Mazlika vás nespasí ani svěcená voda.

Jiný nepříjemný pavoučí skill je jednoduchý – odsávání chakry. Pavoučci jsou výkonné přísavky, a věčně hladoví. Jsou schopní vás vyšťavit během několika minut.

Umíme i léčit

Hine však není pouhý ničitel. Jeho lékařské dovednosti jsou na velmi vysoké úrovni, jeho specializace na jedy mu dává nebezpečný potenciál. Zde musíme zmínit jeho imunitu vůči jedům, kterou získal díky různým pokusům, které na sobě prováděl. Často ho potkáme sjetého, pod vlivem alkoholu, či něčeho mnohem horšího, co právě namíchal ve své laboratoři. Jelikož však svému tělu dokáže laicky řečeno nařídit okamžitou detoxikační kůru, dokáže „vystřízlivět“ během vteřinky. Toto platí na libovolné jedy, viry, bakterie a podobné odpornosti. Hineho imunitní systém je na úžasné úrovni, i když je pravda, že nejvýstižnější označení by bylo – pokřivený. Nedělá mu problém namíchat látku, způsobující téměř libovolnou halucinaci, dryják, po kterém jeho oběť bude týden spát, či způsobit člověku dočasnou změnu charakteru, nebo v něm vyvolat schizofrenii. Je snad zřejmé, že neustále má u sebe lahvičky s těmito patoky a tak nepřítel nikdy nemůže mít páru, do čeho že to vlastně jde.

Také pomocí vláken, kterými je spojen se svými pavoučky dokáže chakru nejenom brát, ale i předávat dál, popřípadě sobě, nebo použít pavouka na vyléčení svého spojence, podobně jako jsme to viděli u slimáků. Nicméně musejí být stále spojeni pavučinou. I ta má pochopitelně léčebný potenciál. Skvěle zastavuje krvácení. Narozdíl od obvazu máte jistotu, že vás nikdy nebude škrtit a uzpůsobí se vašemu tělu. Vzhledem k tomu, že Hine vystřeluje pavučinu i z dlaní, nedělá mu problém vpravit ji komukoliv přímo do těla, a ošetřit tak i vnitřní zranění. Právě tak ji může maximálně zpevnit a použít jako dlahu. Odpadá nepříjemné tahání stehů i po té nejrozsáhlejší operaci! Na druhou stranu je nutné dodat, že pokud nejste Hineho přátelé, poslední po čem toužíte je jeho pavučina ve vašem těle...

Životopis

Hine se narodil do krásné a sluncem prozářené... Kirigakure. Škoda jen, že zrovna byla mlha, hnusné vlhko, lezavo, mrholilo a slunce se tvářilo, že nikdy ani neexistovalo. Ale tak to bývá zhruba jen 365 dní v roce, takže pohodička. Měl milující rodiče, kteří většinu času trávili buď s ním, nebo na různých misích. Právě od nich se mnohé naučil, i když se jim zkrátka nikdy nemohl asi dost dobře zavděčit, neboť by z něj nejraději měli uživatele suitonu, (chápejte, genetické předpoklady) popřípadě legendárního šermíře. A podle toho vedli i svůj trénink. Hine se jim za něj odměnil tak, že si vypěstoval lásku ke katonu a dotonu, a během nácviku šermu málem svému otci vypíchl oko. Nicméně jeho rodičové to považovali za příznak nebetyčného talentu, a tak od té doby dostával různé zbraně a trojnásobnou dávku tréninku taijutsu.

Právě v této době začínal mít pocit, že mu drazí rodičové vůbec nerozumí, a uchýlil se do svého světa fantazií. Našel si zvláštní zálibu v pozorování pavouků. Rád se totiž před rodiči a otravnými spolužáky schovával ve sklepeních, na půdách a různých křoviskách, které se těmito stvořeníčky pochopitelně jenom hemží. Jeho nadšení však zdaleka nesdíleli učitelé, spolužákům působil hysterické záchvaty, ba ani rodičové na tom neviděli nic moc přínosného. Nicméně se mu dařilo svou lásku alespoň částečně utajit. A tak prošel celou akademií. V podstatě byl jinak vzorným studentem, akorát poněkud speciální...

Během svého dospívání zažil setkání s pavoukem, kterého viděl prvně v životě, dokonce o něm ani nečetl v žádné encyklopedii. Měl žíhané, červenobílé nožky, krásný žlutočerný zadeček a z kusadel mu cosi odkapávalo. No pochopitelně Hineho nenapadlo nic jiného, než jej vzít do ruky. Jelikož je však Hine skutečně speciální, pavouk ho pochopitelně pokousal, jako by to udělal i u jiných, nespeciálních jedinců. Vzhledem k tomu, že však předtím vypil flašku saké, nevěnoval pozornost tomu, že se s ním všechno točí a houpe a vesele si načnul další lahvinku. Pavouka si schoval do krabičky od jakéhosi tabákového výrobku, vrátil se domů a spokojeně usnul. Probral se až v nemocnici. Rodiče jej našli v naprosto nekulturním stavu, jelikož pustil všechny tělesné tekutiny, které se daly a jako bonus si vytvořil velmi estetickou pěnu u huby. Lékaři říkali, že je to zázrak, že přežil. Pravdou je, že nemohli nic dělat, jelikož se s tímto jedem setkali poprvé, ale Hine si nakonec z devadesáti procent poradil sám. Pochopitelně si to jeho rodičové vysvětlili tak, že je zázračné dítě, a že by se měl rozhodně stát medikem, a vymýšlet protijedy. Jako kdyby snad nebohý Hine měl páru, jak to proboha dokázal, překonat natolik prudkou otravu.

Po příchodu domů se se svým mazlíkem ihned přivítal a od té doby tvoří nerozlučnou dvojici. Studium medicíny mu kupodivu nevadilo, ba právě naopak. Nonstop oxidoval ve školní laboratoři, zapsal se do všech možných chemických, přírodovědných a jinak zvrácených kroužků a zdálo se, že se konečně našel. Veškerý svůj volný čas tedy věnoval vyrábění jedů a míchání různých dryjáků, které na sobě ochotně testoval. Není jisté zda to dělal protože se zvrácený už narodil, nebo zda se zbláznil až z ochutnávání těchto omamných látek. Ať tak či tak, jakmile získal hodnost jounina, a dostatek zkušeností jako lékařský ninja, odešel z vesnice. Za prvé mu už Kiri neměla co nabídnout, za druhé byli věčně nespokojení. Náklonnost k alkoholu a drogám mu nebyla tolerována. Jeho chemické pokusy neustále vedly k dalším a dalším výbuchům. Jedovatí tvorečkové, které choval také budili hrůzu, sotva jen o nich člověk zaslechl, natož je spatřit tváři v tvář. Čas od času Hine nalákal do svého doupěte nějakého důvěřivého jedince, na kterém prováděl nejrůznější pokusy. Pokoutně přiléval rozmanité patoky svým kolegům do kávy a pečlivě si zaznamenával, kolikrát šli během dne na záchod a jakou barvu měla jejich kůže před a po stolici. Zkrátka a dobře, soužití s takovým individuem nemohlo být tolerováno. Tak si sbalil své chemické náčiní a své mazlíčky a vydal se do světa.

Dlouho se jen tak poflakoval a hledal smysl života. Zda ho našel teď není jisté. On sám o sobě tvrdí, že některé věci dělá jen proto, aby se nenudil. Z nudy si pravděpodobně založil i soukromou laboratoř, kde provádí různé pokusy. Jelikož však miluje zvířata, provádí je výhradně na lidech. Netrvalo dlouho a setkal se Sasorim. Ten mu poskytl azyl a dostatek testovacích subjektů. Konečně měl někdo pochopení pro vědu! Konečně měl zázemí a neustále nějakou práci. V dobách kdy existovala loutkařská škola Kugutsu Kekkai se stal dokonce učitelem, i když jeho vyučovací metody byly přinejmenším pozoruhodné.



Povaha

Jednoduše zvrácený, šílený, často ho najdete pod vlivem nějakého jeho nově objeveného jedu. Narozdíl od běžných smrtelníků ho totiž jen tak něco nepoloží. Je závislý na kávě a cigaretách. Pokud promluví, nezřídka to bývají výroky naprosto mimo mísu. Většinu času je klidný, ale spíš to záleží na tom, zda má dostatek kofeinu, cigaret, či jaké jiné léčivé látky právě užívá. Věří tomu, že dokáže vymyslet lék na všechno, kromě blbosti. Považuje se za génia a podle toho se též chová. Někdy až povýšeně a arogantně. Často působí dojmem vagabunda, jelikož popel z cigaret dokáže klepat na neuvěřitelná místa, počínaje květináči, konče dámskými výstřihy.