Senju Seito [JŌNIN]

Jméno a příjmení: Seito Senju

Hodnost: Jounin

Vesnice: Konohagakure

Věk: 25

Narození: 3.3.

Klan: Senju

Kekkei genkai: -

Elementy: Suiton, Fuuton

Sensei: Inuzuka Nauma

Ninjutsu – 5
Taijutsu – 3,5
Genjutsu – 3
Rýchlost – 5
Sila – 3
Chakra – 4
Inteligence – 3
Ruční pečetě  – 4

Seito je hodně přátelský, klidný a nenechá se rozhodit. Pro svou vesnici by šel i za hranice svých možností. Typická vlastnost je jeho lenivost, kterou trpí už od narození. I když se často tváří zamračeně a zamyšleně, tak se ale dokáže i v dobré společnosti pořádně zasmát. Nejhorší vlastnost je asi jeho tvrdohlavost a taky si nikdy nenechá poradit, protože si myslí, že má vždy pravdu.
Poslední dobou se Seito snaží vyhýbat konfliktům, protože už ztratil mnoho lidí, ale moc se mu to nedaří, protože se vždycky k něčemu nachomýtne. Jelikož je velmi laskavý člověk, tak se snaží v každém vidět nějaké dobro. Proto by raději konflikty řešil mírově.

Seito je druhorozený syn. Matka pocházela z klanu Senju, byla neteří slavné "Slimáčí" princezny Tsunade. Otec byl z chudé ne-ninjovské rodiny. Má staršího bratra Assasina, který je byl Hokage. Jelikož jsem byl druhorozený, tak mi někdy rodiče věnovali trochu více pozornosti, než Assasinovi, ale to mě nikdy netěšilo. Jelikož byl bratr o 10 roků starší pomáhal mi s tréninkem hodně on.
Když jsem se narodil, bratrovi už bylo 10 a stal se zrovna chuuninem. Já jsem byl už od narození pravým opakem Assasina. Jelikož on musel tvrdě dřít, aby se dostal tam, kde je teď, tak já byl nadanější a svůj první element jsem ovládl už v pěti letech. Vzhledově je Seito hodně podobný Tobiramovi, a tak mi všichni předpovídali velikou budoucnost, že se jednoho dne stanu Hokagem. Ale takový sen já nikdy neměl. Hlavně se projevila má lenivost a svým talentem jsem zbytečně mrhal, ale vždycky mi ke spokojenosti stačilo málo. Assasin stále tvrdě dřel, ale jelikož byl starší a měl své problémy, tak mu na mě moc času nezbývalo. Když se ale čas našel, tak mě bratr neustále něčemu učil.
S akademií jsem větší problémy neměl a geninem jsem se stal v osmi letech. Do týmu jsem dostal další dva nadané geniny a náš sensei byl Inuzuka Nauma. Svůj talent jsem nedával moc najevo a trvalo nám necelé dva roky, než jsme dostali důvěru od Naumy, že jsme schopni zvládnout zkoušky. Samozřejmě jsme do té doby splnili mnoho misí, ale naštěstí nás na cestách nepotkalo nic špatného, a tak se většina misí obešla bez boje. Proto jsme většinu času trénovali hlavně spolu a naše týmová spolupráce byla perfektní. Nastalo období zkoušek a všechno záleželo jen na nás. Testy jsme napsali všichni bez problémů, ale 2. část zkoušky už tak jednoduchá nebyla. Neměli jsme moc štěstí na soupeře a střetli jsme se s týmem z Iwagakure, který vlastnil druhý svitek. Byli hodně silní a my jsme věděli, že na ně nemáme, připravili jsme na ně lstivou past, na kterou skočili. Pak už to pro nás bylo jednoduché. Sebrali jsme tedy druhý svitek a 2. část zkoušky splnili. Pak přišly boje a už to bylo jen na nás. Moji dva týmoví parťáci vyhráli své boje a já se utkal s dívkou z Kirigakure. Její vodní techniky se rovnaly mým a byl to boj jen o tom, komu dřív dojde síla. Tady se projevilo to, že jsem z klanu Senju a tak jsem vydržel o něco déle. Byl to však souboj na vysoké úrovni. Nakonec jsem byl já, i kolegové z týmu jmenování chuniny.
Najednou se věci začaly otáčet k horšímu. Pomalu začalo období válek a my jen válčili. Bratr se ve 27 letech stává Hokagem a společně s radou mě jmenují jouninem za úspěchy při misích, bojích a při partizánské činnosti. To mi bylo 17 let. Někdo by mohl říct, že mi postup na jounina trval dlouho, ale já to tak nevnímal. Za ty roky jsem totiž udělal obrovský pokrok v tréninku. Bratr pak onemocněl smrtelnou chorobou, ale v té době jsem byl zrovna na důležité misi, která trvala několik týdnů, takže jsem o tom nevěděl. Když jsem se vrátil domů, zrovna Neuro útočil na vesnici. Naštěstí jsme se ubránili, ale zpráva o nemoci mě hodně zasáhla. Byl jsem ztracený, protože jsem bratrovi nemohl nijak pomoct. Byl to pro mě nejhorší pocit vůbec. Bezmoc.
Jednoho dne při chuuninských zkouškách se Neuro vydával za Raikageho, kterého zabil a zaútočil na Assasina společně s Amegakure. Bojovali společně a společně zahynuli. Citelná ztráta, která mě emocionálně vyřadila na hodně měsíců. Ve vesnici jsem se moc neukazoval. Spíše jsem se jen tak toulal okolím a snažil se vyrovnat se ztrátou bratra. Byl pro mě vším a najednou tu nebyl. Nevěděl jsem, co dál. Dokonce jsem uvažoval o tom, že se už domů nevrátím a budu žít někde v ústraní. Až tak mě jeho ztráta zasáhla. Situace však vyžadovala moji pomoct.
Zlotřilý Yakushi Kabuto se totiž objevil na scéně, oživil mrtvé Akatsuki a vyhlásil Pátou velkou válku ninjů. Rozhodl se oživit i Assasina s Neurem. Po Kabutově smrti se stali opět živými a tak se mi vrátil bratr zpátky. Najednou jsem byl zase šťastný. V rozmezí několika měsíců jsem tak poznal absolutní smutek, ale i největší radost.
Jednoho dne se zase objevil Orochimaru, získal nové schopnosti Rinneganu a zaútočil na Konohu. Zaútočil se svými ninji na naši Konohu a kompletně ji zničil. Můj bratr bojoval s jeho sférami a zachránil vesničany. Pátá Hokage Tsunade, bojovala udatně a Orochimara zničila. Položila však při tom svůj život. Společnými silami jsme Konohu opět vybudovali a dali ji další naději na život. Nastávají však další problémy. Reina Kana porušuje vytvořený mír, objevuje se Zetsu, Sasori, Kagami a samurai Tsuyoshi Ren.
Bratr s ním svedl souboj, ale při boji upadl do bezvědomí a následovalo dlouhé koma. To už jsem měl 21 let a stal jsem se jedním z členů Rady starších. Tu důvěru mi dal Assasin, než upadl do komatu. Naštěstí Tsunadin student Uzumaki Allii vyléčil bratra a dal ho zase do pořádku.
Objevují se však zrádci mezi vlastními lidmi, Everest zradil Kage a později i Kumo. Někde v této době se objevuje Tsukiko. Nastává éra další světové války ninjů, při které zahynulo spoustu lidí. Nakonec byl oživen Naruto Uzumaki jako zachránce světa, Reinu zabil a další ukončil válku. Assasin se opět vrací do služby jako Hokage. A já stále patřím mezi Radu starších a podílím se na věcech, kterým směrem se bude vesnice dále ubírat.
Netrvalo to však dlouho a věci opět nabírají jiný směr. Bratr se chce vzdát svého postu a vydat se hledat nové znalosti. Hledá vhodného kandidáta a nakonec se novým Hokagem stává Hana Ichiro z Amegakure. Zdálo se to jako nelogický krok, ale Hana měla přispět k většímu spojení mezi Amegakure a Konohou. Hodně lidí to ze začátku nebralo dobře, ale postupem času si Hanu taky dokázali oblíbit. Assasin tedy odešel a nechal Konohu v rukou Hany. Já s ní trávil stále více času a postupem času se do ní i zamiloval, ale zatím ji to nedokázal říct. Zdálo se, že by se situace mohla na chvíli uklidnit, ale jak už to bývá, situace nabrala zase špatný směr.
V té době jsem se dozvěděl i o Itamovi. Náš ztracený bratr. Moc se o něm nemluvilo, protože jako jediný z klanu Senju zradil vesnici a přidal se na ''temnou'' stranu. Chtěl jsem ho dostat zpátky do vesnice, ale Itama si stále stál za svým a nikdy na tuhle možnost nepřistoupil. Zašlo to až tak daleko, že jsme se utkali v boji na život a na smrt. Itama měl jasný plán. Chtěl zabít mě a následně i Assasina. V tom jsem mu chtěl zabránit. I když jsem po celý náš souboj trochu doufal, že bych ho mohl zlomit a přivést zpátky do vesnice, nedal mi na vybranou. Oba jsme utrpěli mnoho zranění, ale nakonec jsem to byl já, kdo zasadil finální ránu a poslal Itamu na druhý břeh. Z posledních sil jsem pak následně použil Hiraishin a dostal se zpátky do Konohy, kde jsem pak ležel několik týdnů v nemocnici.
Na scéně se objevují dvě nové organizace. Shuuketsu a Hakuei. Itama byl členem zrovna Shuuketsu. První organizace moc škod nenapáchala, ale někteří členové žijí dodnes. Druhá organizace už však byla horší. Členové Hakuei šířili jejich ideologií a já se s nimi párkrát utkal. Vždy to byly těžké boje. Přišel však útok na Kirigakure a já se s Hanou vydal na pomoct. Kiri se nakonec ubránila a zdálo se, že by organizace mohla být poražena. Během souboje se Hana dostala mimo bojiště a já v té době nevěděl, co se jí během toho stalo, ale od té doby se chovala divně. Nakonec jsme se vrátili zpátky do Konohy a věci začaly být divné. Hana se začala vůči mně chovat divně. Do rady se taky dostala Satsuki. V té době už jsem v radě dávno nebyl. Nakonec jsem zjistil, že Hana je pod vlivem Hakuei a snažil se jí pomoct. Všechno zašlo ale až tak daleko, že Hana zabila jednoho člena rady a následně utekla. Byl jsem opět zdrcený, protože mi připadalo, že ve svém životě lidi jen ztrácím.
Satsuki se následně ujala vlády do doby, než bude zvolen nový Hokage. Dala mi na výběr. Buď mě mohlo čekat vězení za to, že jsem o Haně věděl a nic neřekl, nebo jsem mohl jít a zajmout Hidea, o kterém Satsuki tvrdila, že je zrádce. Vybral jsem si druhou možnost a šel hledat Hidea. Nakonec jsem ho našel a po dlouhém rozhovoru mi došlo, že žádný zrádce není. Jenom jsem věděl, že Sastuki není taková, za jakou se vydávala. Hideo byl ale i tak zavřený do vězení, kde jsem ho často naštěvoval a začali plánovat revoluci. Byli jsme na to jen my dva a pár věrných lidí. Hideovi jsem věřil a stal se jedním z mých nejlepších přátel. Přišli jsme na to, že Satsuki se ho jen snažila zbavit, protože byl velitelem jouninů. Chtěla se chopit veškeré vlády v Konoze, takže se potřebovala zbavit mocných lidí. Spolupracovala taky s Itachim, který však nebyl úplně Itachi. Byl to Sora no Sen. Zjistil jsem, že vliv Hakuei sahá mnohem dále, než jsem si původně myslel.
Nakonec jsme ho díky Kyuubimu prozradili a v Konoze začala revoluce. Hideo bojoval se Senem sám a já s dalšími vedl revoluci. Hideo dokázal Itachiho(byl jen loutkou Sena) porazit a ukázal se i sám Sora no Sen. Jelikož měl ale Itachi v sobě Sanbiho, tak se dostal na scénu i on. Hideo tak musel bojovat proti nim sám a musel to zvládnout. My jsme měli totiž ve své revoluci taky kritickou chvíli a nemohli jsme si dovolit ztratit Konohu. Nakonec to Hideo zvládl a zapečetil Sanbiho. Na scénu už jsme mohli dorazit i my a donutili jsme Sena dát se na útěk. Byl konec. Revoluce i boje se povedly. Hideo byl zvolen Hokagem a já se stal jeho rádcem a zástupcem.
Jelikož jsme Konohu očistili, vydal jsem se hned hledat Hanu a chtěl ji přivést zpět. Našel jsem ji, ale sdělila mi, že bude muset odejít do ''dračí'' země a najít své ztracené já. Dokázal jsem jí vyznat své city a slíbil jsem ji, že na ni počkám.
Pak jsem se vrátil do Konohy a s Hideem nás čekala těžká práce. Museli jsme Konohu vrátit tam, kde byla za největší slávy, což nebyl zrovna jednoduchý úkol. Postupem času to však bylo lepší a lepší. Boje prozatím utichly a v Konoze začala být situace lepší. Nepřestal jsem však pátrat po svém bratrovi, o kterém už jsem dlouho neslyšel. Za zmínku stojí ještě to, že jsem byl u toho, když se Hideo dozvěděl, že má syna - Seiyuro Hatake. Neobjevil se však jen jeho syn, ale vrátila se k nám i Hana. Byl jsem po dlouhé době opět šťastný. A dobrodružství může pokračovat dále...