Myoboku-zan

Myoboku-zan je nejpodivnější země na světě. Žijí zde žáby a málokdo má přístup do této úchvatné země.

Dopadl jsem přímo na hlavu k domku Fukusakua.
"A sakra.." posadil jsem se s připitomnělým výrazem. Vzpomněl jsem si na Sakuru a na to, jak zuřila. Musel jsem se zachechtat a radši jsem nemyslel na to, co udělá, až mě zas uvidí. "ŽABÍ DĚDOO!" zahulákal jsem a čekal, až vyjde ven.

,,Kdo mě ruší zrovna při večeři?!" Podíval jsem se na Shimu. ,,Očekáváme někoho?" Zakroutil jsem hlavou a šel neochotně ke dveřím. Pomalu je otevřel a podíval se na Tobira. ,,Ale to už je nějaká doba, co jsi se naposledy ukázal. Docela jsi vyrostl." Zasmál jsem se a ještě jednou ho přeměřil pohledem. ,,Jdeš zrovna včas, máme výživnou večeři. Nedáš si? Minule ti to chutnalo."

"Děkuji Žabí dědo, ale právě jsem jedl," při těchto slovech mi zakručelo v žaludku. "Chci se konečně naučit zase další techniku! Bojoval jsem s Hoozukim a bylo to dost drsný, byl jsem slaboch."

Hlasitě jsem se zasmál. ,,Ano také jsem právě jedl, dokud jsi mě nevyrušil, takže pěkně půjdeš se mnou." Počkal jsem až vejde dovnitř a zavřel dveře. Hned na to jsem zamířil zase do kuchyně a zavolal na Shimu. ,,Hádej kdo se vrátil. Náš velký Tobiru, který zase nemá hlad." Sedl jsem si ke stolu a začal jíst. ,,Mhm to je lahoda. Takže s Hoozukim říkáš? Ano to bývají velmi dobří bojovníci a je těžké s nimi bojovat. A nejsi slaboch, jen musíš dále trénovat. V čem ti samozřejmě pomůžu." Pousmál jsem se a stále jedl.

Bylo mi špatně z toho, co jedl. Na tom talíři se to ještě hýbalo. "To vypadá tak dobře," řekl jsem s podivným výrazem. "Dědo sennine, nauč mě prosím něco!"

Dojedl jsem poslední soustu a podíval se na něj. ,,A taky to dobře chutnalo." Na chvíli jsem zauvažoval a pak mě napadla jedna technika. ,,Jistě pojď za mnou. Něco mě napadlo." Přešel jsem do vedlejšího pokoje a začal se hrabat v truhlici, až jsem nakonec vytáhl jeden svitek. ,,Kekkai: Gama Hyōrō. Velmi užitečná technika, když chceš zastavit nepřítele. Je to A-ranková technika, takže by jsi ji měl zvládnout. Jinak všechno je popsané ve svitku, ale pokud by jsi měl problém tak mě vyhledej. Pousmál jsem se na něho a přešel blíž. ,,Za chvíli už budeš připraven na Sennin mód."

"Hm, bariéra? Zajímavé," spojil jsem ruce dohromady a poklonil se. "Děkuji Dědo Sennine," pak jsem pokračoval ve svých všetečných otázkách.
"Myslíš si, že bych se mohl naučit Rasengan? Můj fotr ho umí, ale v nějaké speciální podobě. Já bych ho chtěl taky umět..Myslím, že na to mám," v očích mi zahořel bojovný plamen.

Holí, kterou nosím u sebe, jsem ho pořádně šivhl po hlavě a hned ho napomenul. ,,Není to fotr, ale tvůj otec. Hokage a správný ninja, který by udělal vše pro svou vesnici. Pokud mě paměť neklame, tak ho vytvořil v nějaké suiton podobě." na chvíli jsem se odmlčel a zauvažoval, jestli je tomu opravdu tak. ,,Viděl jsem, jak se Rasengan učil Naruto i Jiraiya. Svitek zde k tomu bohužel nemám, ten bude v Konoze, ale každopádně je třeba soustředit chakru do ruky a poprvé to trénovali tak, že se snažili roztočit vodu v balónku tak, až balónek praskl. Jak se dívám na tvé vlasty, tak by jsi měl být pravotočivý, takže zkus vodu natáčet doprava, až to budeš zkoušet. Až se ti to podaří s vodou, tak můžeš přejít na chakru. Na další informace si sežeň svitek v Konoze." Mile jsem se pousmál a doufal, že jsem řekl vše potřebné.

"Au!" vyjekl jsem a chytl se za hlavu.
"Dobře dědo sennine," zamumlal jsem. "Děkuji dědo sennine, doufám, že mi Strýček Seito tu techniku podaří obstarat. Teď mě prosím pošlete do Konohy. Přijdu, až se to naučím. "

,,Není zač." Podíval jsem se pořádně na něho a díval se do jeho očí. ,,Nevím, co se stalo mezi tebou a otcem, ale zkuste jsi to co nejdříve urovnat, protože rodičovské pouto může být i to nejsilnější na světě, za které stojí bojovat." Složil jsem pár pečetí a položil ruku na něho. ,,Brzy se zase uvidíme." Naposledy jsem se usmál a Tobiru zmizel.

PŘESUN

V klidu jsem sledoval večerní přírodu, bafal dýmku míru když v tom jsem uslyšel křik. "Mamko, co to zase dusíš v tom hrnci!?" zaječel jsem a Shima zaječela něco neslušného. Přestal jsem remcat a šel se podívat ven. "Tobiru-chaan, co to tady děláš? A jak to vypadáš, Baka!" chtěl jsem ho praštit holí, pak jsem se zastavil. Všiml jsem si dívky. "Mamko, Tobiru-chan tu má holku!"

Ach žabí děda.. "Naniiii!?" zaječel jsem a okamžitě vstal. "To není moje holka dědo sennine!" ukazoval jsem na něj prstem. Ach. Uklidnil jsem se.
"Dědo Sennine, potřebujeme mluvit s velkým stařešinou, Madara asi zaútočil na Sraz Kage. Tohle je Killunia má v sobě draka," řekl jsem tajemně a vytřeštil oči.

Do skákal jsem přímo až k ní a pořádně si ji prohlédl.
"Ach ano, těší mě mladá dámo, je nám ctí že někdo z draků navštívil Myoboku-zan," pak jsem se rozhodl věnovat Tobiru.
"Říkal jsi Uchiha Madara!? Ten už je přece dávno mrtvý!" je to vážné, ale opravdu. "Dobře, zavedu Vás tam." šel jsem tedy cestou k velkému Senninovi. Cesta nebyla dlouhá, ale byl jsem již hodně starýýý a skákal jsem pomalu.

Pokrčil jsem rameny a usmál se. Ruce v kapsách a vykračoval jsem si to za Žabím dědou. Už by mě taky mohl naučit něco nového.
"Dědo, už umím rasengan," prostě jsem se musel pochlubit.

Na Rasengan jsem jen uznale přikývl. Bylo to ale vážné. "Chovejte se uctivě. Velký stařešina je opravdu moc starý a vážený." Konečně jsme se dostali k velkému stařešinovi.
"Ōjiji-sama! Odpusťe, že Vás rušíme, nastala velká bitva ve světě Shinobi. Uchiha Madara se objevil a zaútočil na pět kage. Tobiru-chan a tato mladá dívka Vás prosí o pomoc!"

Ospale jsem se podíval na Tobiru a Killunii. promluvil jsem velmi třaskavým hlasem. "Ano ano, už je po velké bitvě. Sleduji to celou dobu." v rukách měl nafialovělou kouli ve které sledoval různé osoby.
"Já měl vidění, opravdu velké vidění. Možná ještě větší než u Jiraiyi-chan," začal sebou pohupovat a pak znovu promluvil. "Jira-chan je zpátky?" byl už starý a velmi senilní.
"Ojiji-sama! To je Tobiru-chan!"

Vyjekl jsem úžasem. "Deka-jiichan Sennin!" oslovil jsem ho. On byl vážně starý a zároveň úžasný. Poklekl jsem před ním a sklopil hlavu. Takže už je po bitvě..
"Povězte nám vaše proroctví Deka-jiichan Sennin!"

Pozorně jsem poslouchal, snažil jsem se zapamatovat si každé slovo a přemýšlel jsem. Ale vůbec mi to nedávalo žádný smysl! Pohlédl jsem na Killunii, ta tomu bude možná více rozumět.