Hebiho horská laboratoř

Když se ho zmocnil záchvat a snažil se mě jen dotknout změnil jsem se na vodu a zhmotnil kousek za ním. Namířil jsem na něj ruku a za ním se vynořila pěkně tlustá zemní stěna, která ho k sobě svázala velmi pevně, jako předtím Yoko a začala mu potlačovat čakru. To vše díky dvěma kekkei genkai, které jsem pohltil dávno předtím, než jsem se stal Hebim. "Aby bylo jasné, tvá síla, ty, patříš mě. Jsi součástí mé síly, stejně jaké mé edo tensei," zavrčel jsem. Šel jsem pomalu k velkému lůžku. Kabuto-sensei, pokud se mi to podaří a odemknu Rikudovu sílu, budu o k krok blíž k tomu, abych našel masku z Uzumaki klanu a uvolnil Shiki fuujin..A pak Vás opět přivedu k životu.

"Nikdy, nebudeš volný, od toho také slouží jistá pojistka, kterou jsem vymyslel," dál jsem na to nereagoval a sundal mu brnění. Následně jsem čakrovým skalpelem odstranil i část trička, které mu krylo hlubokou ránu. Větev ze Zetsu kytky jsem mu připevnil do jeho rány. To jsem už ale naplňoval injekce drogou, která mu způsobí velmi nepříjemné stavy podobné nejhoršímu mučení v Tsukuyomi. Tato droga však urychlý proces přijímání DNA a také probuzení rinneganu. Byl to však můj první pokus, bude bude úspěšný..Neodvažoval jsem se ani pomyslet, co by to znamenalo. Začal jsem s napouštěním jeho těla drogou. Vybral jsem si žílu na obou rukách, nohách, pod krkem a také trochu drasticky jsem mu vpíchl malou dávku i do očí. Pomocí Shosen jutsu jsem udržoval jeho životní funkce v normálu, pomáhal mi hadí ocas a má neutuchající síla po změně přírodních zákonů. Pomocí čakry jsem zvětšoval působení Zetsuho DNA, během okamžiků, kdy byl falešný Madara mohl být ještě při vědomí, mohl vidět, jak se jeho rána zaplňuje podivnou bílou hmotou. "Úžasné," vytřeštil jsem oči a dál sledoval jak se to rozrůstá jako mor. Nastal čas na mou pojistku. Přímo do zbytků ošklivé rány, která teď byla zarostlá Zetsu DNA jsem aplikoval Jikan no Fuuin. Pečeť, která reagovala na mou čakru. Pečeť, která se mohla aktivovat kdykoliv já přikážu, pečeť, která mohla přivodit neuvěřitelnou bolest a smrt.
Pokračoval jsem však dále. Nebyl čas. Rána byla kompletně zhojená a vyplněná Zetsu DNA. Měl by být schopen používat Mokuton. Nastal čas na druhou vlnu drogy, která měla za úkol násilně probudit rinnegan. Naplnil jsem celou jednu infuzi podivným zeleným roztokem. Vytáhl jsem jehlu a píchl ji Madarovi do žíly na pravé ruce.
Infuze pomalu kapala do jeho těla. Oči jsem mu zavázal černým šátkem na kterém byly podivné pečetě, pro případ že by se něco pokazilo. Tak drahocenné oči jsem nemohl rizkovat.

 "Měl bys mi být vděčný,"
ušklíbl jsem se. "Věz, že já jsem ti dal právě sílu, která by ti nebyla nikdy přístupná. Dal jsem ti sílu, díky které budeš moci dostat svět na kolena, dal jsem ti sílu, díky které si skutečně budou myslet, že jsi Uchiha Madara.." znovu úšklebek. Tentokrát jsem si sedl do křesla a pozoroval ho. Zabít mě nedokážeš, i kdybys chtěl. Až najdu masku a uvolním Shikki fuujin, konečně oživím Kabuto-senseie a pak se teprv uvidí, kdo z koho.

Bylo dokonáno, dva dny trvalo, než jeho tělo přijmulo DNA Zetsu a jeho oči se změnily. Byl to velice drastický pohled. Nebýt mé péče, tak už je dávno po něm. Sledoval jsem jeho odpočinek a chvíli čekal, jestli se probudí. Odešel jsem pryč.

V laboratoři jsem nebyl už opravdu dlouho. Se samolibým úsměvem jsem prošel přes všechny své obranné opatření a zašel do rozsáhlého sklepení, nebo spíše vězení, kde bylo uvězněno několik obyvatel Iwagakure.
"Posloužíte většímu údělu.." položil jsem před klece několik svitků. a vzdálil se.
Páchlo to tady beznadějí a smrtí, která se blížila čím dál rychleji. Ze svitků se linuly svazující znaky, obklopující duši a tělo obětí. Prach a špína pokryla jejich těla. "Kuchiyose: edo tensei.." sledoval jsem jejich vyděšené tváře. Ti lidé se však změnili, už to nebyli vězni, ale klan dávno ztracených.
"Kaguya Ichizoku, pojďte, Kimimaro, veď svůj klan a získejte pomstu. Zničte Kirigakure!" nikdo krom Kimimara nepotřeboval svázat, všichni toužili po pomstě Kirigakure no sato, vesnici ukryté v mlze. Stála za jejich ponížení a smrt.
Za jejich těly se objevily rakve, ukryly je, zmizely a objevily se jinde.
S úšklebkem jsem se vydal jinam.
"Je načase tě chytit, Uchiho Itachi.."