Věznice

Na první pohled se jedná o dost strašidelnou budovu, ale ta je chráněná a hlídaná několika jednotkami ninjů jak uvnitř tak ven, odtud se jen tak nikdo nedostane ovšem dostat se tam je tak snadné, stačí jen něco v Kumo provést.

"No jistě jak jinak se to máš naučit?" praštil jsem ho přátelsky do ramene a prošel celou chodbou až k poslední cele, kde seděl na židli připoután.
"Ujmi se činnosti synku."

Nukenin seděl na židli se zavřenýma očima a sklopenou hlavou. Najednou zaslechl, jak se k němu někdo blíží. Zvedl hlavu a otevřel oči. Přišli k němu dvě mužské postavy. Nukenin tušil, že ho jdou vyslýchat. Chvíli je pozoroval a opřel se o židli. Pak zase zavřel oči a doufal, že ho přitom nebudou moc mučit.

šel jsem hned za ním a opřel se zády o mříže s rukama založenýma na hrudi a s vážným až úděsným pohledem jsem sledoval syna i nukenina.

Nukenin chvíli jen seděl se zavřenýma očima a přemýšlel, co má říct. Pak otevřel oči a konečně promluvil: "A co když vám to neřeknu? Co se mnou uděláte?"

Nukenin se trochu vylekal a chvíli mlčel. Nevěděl jestli má říct pravdu nebo lež. Nakonec se rozhodl že trochu promluví, protože nechtěl zažít Raikageho hněv. "Byl jsem poslán do Kumo abych špehoval Raikage a zjistil kde v jaký čas je. Jakmile bych vše zjistil, dal bych znamení svým spojencům a spáchali bychom...atentát na Raikageho. Kdo toto vše nařídil vám však neřeknu." řekl nukenin a v jeho tonu bylo slyšet že má strach. Nemohl říct kdo ho poslal. Prostě nemohl

Nukeninovi začala téct krev z nosu. Nemohl si ji utřít, tak při další větě trochu huhňal: "Je mi jedno jak mě bude mlátit. Tam odkud pocházím mě mlátili mnohem víc. Nic vám neřeknu!" Uvnitř však nebyl tak tvrdohlavý jak se zdálo. Měl chuť jim to vše říct, protože ty rány boleli o dost víc než odtamtud odkud pochází.

Nukenin začal mít čím dál větší strach. Začal se potit a trochu se klepal. "D-dobrá. Poslal mě nějaký divný chlápek. Není z žádné vesnice a je hrozně silný. Možná by porazil i Kage. Hrozil že mě a mé spojence zabije a zapálí naše domovy s naší rodinou. Museli jsme mu vyhovět."

Nukenin si oddechl že už je v bezpečí a pokračoval: "To bohužel nevím. Měl na sobě velký černý plášť, velký klobouk, sluneční brýle a šátek přes pusu. Do obličeje mu vůbec nebylo vidět. Byl celkem velký a štíhlí. Odkud je to bohužel nevím. Nic mi neřekl."

Chvíli nukenin mlčel a pak řekl: "Myslím, že pořád čekají na moji zprávu, zda-li je vše k atentátu připravené. Neví o tom že jste mě chytili. Nachází se někde v okolí Kumo."

Měl jsem strašnou chuť ještě někoho zamordovat. Potom co jsem dostal do vězení i ty ostatní nukeniny co na mě číhali tak jsem se odebral zpět. Měl jsem tolik síly, že bych mohl napájet elektřinou celou Kumogakure krát dvěma. Prokřupnul jsem si prsty a šel ke strážníkům. Vydal jim pokyny a pak si luskal cestou k východu. Stále jsem ve formě. Jsem prostě mladík...