Chrám Kencho-ji

Chrám, který se nachází nedaleko od Suny v Kaze no Kuni.

Jdeme směrem do Kaze no Kuni, žeby konečně směr Suna? Z dlouhé chvíle jsem si pročítal ten svitek co mi dal, ale byli to jen legendy. No třeba v nich bude něco co se bude hodit. Narazili jsme na poušť. Zastavil jsem se a zakryl jsem si hlavu kapucí aby mi nefoukal písek do tváře, můj partner šel mlčky dál a začal jsem být už docela frustrovaný z toho neustálého ticha.
Když náhle se v dáli začala formovat silueta jakési skály. Přišli jsme blíž a před námi se sunula dlouhá kameny vydlážděná cesta, všiml jsem si že je to nějáký zasypaný chrám. Nevypadal zrovna zachovale, zbytky chrámu tak tak drželi na pilířích. "Tak jaký je tvůj plán?,....parťáku" sykl jsem a rozhlížel jsem se kolem, nečekal jsem odpověd tak jsem se vydal směrem do chrámu napřed.

Líným krokem jsem se prodral skrz větrné jazyky, které byli víc a víc intenzivní čím blíž k bráně jsem přišel. Když najednou, můj tichý přítel promluvil. Rychle jsem se k němu otočil a hltal každé jeho slovo Asi s takovým výrazem.

Ich podivuhodný zmysel pre prítomnosť iných stôp čakier alebo prítomnosti iných postáv bol fakticky podivuhodný. Samozrejme nimi muselo, a dokonca aj ich inštinktom, muselo otriasť keď ohromné kamene patriace niekdajšej bráne chrániaca chrám opadlo a im sa naskytol nevídaný pohľad na nádvorie naozaj nádherného chrámu zaliatemu piesočným slnkom na, nič...

... Pred nimi sa vsutku nachádzalo miesto pobytu poslednej zmienky o tajuplnom predmete na úschovu Ichibi no Shukaka, no namiesto chrámovej stráže im padol zrak na dokonalo vyľudnené nádvorie, v ktorom jediná zmienka po živote bol pohybujUci sa ohryzok od jablka a pomaly sa blížiaca piesočná búrka. Až neskôr im mohol padnúť zrak na neďaleký otvor akoby jaskynný, vedúci priamo do chrámu.

Cítil jsem někoho, ale nebylo nic slyšet. Pomalu jsem se otočil a viděl jsem jen prázdné nádvoří. Mám z toho špatnej pocit. Pomalu jsem sešel ze schodů před nádvořím a čekal jsem odkud na mě někdo nebo něco zaútočí. Nic! Můj milý přítel mi připomněl jak moc jsem hloupý a znova mi řekl co vlastně hledáme "Počkejte,.neříkal jste že se nebudete opakovat?" konečně jsem se mu mohl trochu zasmát, ale zároveň jsem byl připraven se bránit. Pořád nevím co od něj můžu čekat.
Přešel jsem blíž k té díře a když jsem se chystal vejít, Takahana se mě zeptal na jméno. "Od vás bych nečekal slušnost, po tom jak jste mě nechal před hospodou. Říkejte mi Shi(smrt, říká překladač xD) to si lépe zapamatujete" hlasitě jsem se zasmál po dlouhé době, sice sním moc sranda není. Ale už pár let jsem se s člověkem nebavil. Vešel jsem do toho otvoru,..

... A vskutku to naozaj vyzeralo ako iba obyčajný piesok, ani jeden z nich nemohol ani najmenej tušiť o obrane chrámu v podobe detekčného piesku. Až Shinji dokázal zaznamenať vo vnútri čakru, keďže mnísy opustili bezpečie nádvoria a stiahli sa dovnútra rozľahlej jaskyne kde očakávali súpera a spustili obranu v podobe búrky. Shinji si až mohol povšimnúť jaskynného komplexu a zároveň aj podivného mnícha na druhej strane s tyčou v ruke za ktorým sedelo zopár zahalených postáv držiac sa za ruky. Čo bola ale najväčšia prekážka? Piesok pred Shinjim a v ňom zasadených zopár kameňov v tvare ľudských stôp.

Vyslechl jsem si Takahanova slova a myslím že mi na pár dní stačilo. Pomalu a opatrně jsem vešel skrz otvor a všechno byla jedna velká jeskyně s plno cestami. Zastavil jsem se a všiml jsem si že přede mnou jsou jakési kameny ve tvaru lidských stop. A když jsem zvedl hlavu uviděl jsem to, co jsem cítil už nějákou tu chvíli. Zpozorněl jsem a předemnou stál nějáký mnich a za ním byli jeho uctívači. Trochu jsem si oddychl, ale ve skutečnosti jsem byl stále ve střehu. "Zdravím staříku" znovu jsem se rozhlédl a rychle si spočítal kolik tu je cest "Vy tu ale žijete úplně jako mravenci" falešně jsem se na něj usmál, přitom jsem si dal ruce na hruď a udělal soucitné gesto. Ve skutečnosti jsem chtěl být připraven rychle poskládat pečetě.

... A nie len Shinobi na nádvorí, aj Shinji mal istý problém ktorý mu nepochybne navarí množstvoproblEmov. A to už prítomnosť obrovskej piesočnej kaluže medzi ním a podivným mníchom s palicou ktorý nijako na nezvaného návštevníka nereagoval a stále s kľudom ostal stáť hrdo na mieste chrániaci štyroch klaňajúcich sa podivýnou ktorý ale nemali za úlohu modliť sa. Ale len čo Shinji kvázy poskladal pečate, mních dupol nohou o zem a otvor ktorý donedávna spojoval nádvorie a jaskyňu v tento moment zahalil piesočný vodopád.

Když jediný východ o kterém jsem věděl se zasypal, bylo mi jasné že můj pokus o sblížení se s těmito milými lidmi nebyl zrovna nejúspěšnější. Taky mi došlo že jsem na to určitě sám, trochu mi probleskla hlavou ta představa jak se Takahana snaží marně odkopávat písek a jak mi pak truchlí na hrobě. Ta představa mě opravdu rozesmála a určitě to těm mnichům mohlo přijít jako přehnaný sebevědomí. Rozhlížel jsem se jestli někde není ta konvice "Heej, staříku. Přišel jsem na čaj, kde máte konvici?" mávl jsem na něj. Ale bylo mi jasné že teď už se s nima asi nedomluvím. "No co, omlouvám se,.." šeptl jsem do ticha. Spojil jsem ruce v pečeť hada a enormě velké Bakusui Shoha, začalo pomalu zaplavovat jeskyni. Vody bylo hodně, ale protože nějákou část vsákl písek a přece jen to vypadá že je to hodně velký komplex, tak je neutopím.

Samozrejme aj jeho útok mal v podstate obrovskú výhodu voči piesku a ten popravde nemal ani tú najmenšiu šancu proti Shinjimu primárnemu elementu. A práve v momente kedy sa pokúsil použiť svoj útok na zaplavenie jaskyne, podlaha pod pieskom sa otvorila a odhalila obrovskú jamu ktorú začala napĺňať vida ale aj napriek veľkolepej technike obrovských rozmerov ju nenaplnul úple a znova vrch zahalil piesok. Tým ale Shinji dokázal určiť o akú techniku sa jednalo, a to presnejšie o techniku pohyblivého piesku ktorý využíval chyby v teréne vo svoj prospech ako teraz. Tá sa znova pravdepodobne obnovila ale výraz aký sa usadil mníchovi na tvári mu tiež mohol napovedať o blízkej prítomnosti konvice ktorú hľadal. Mních teda nemal na výber, uchopil svoju zbraň a s nemenným výrazom v tvári sa rozbehol naproti Shinjimu pričom samotná tyč sa rozsvietila na zlato. Ale čo skupinka za ním? Tá nemala v pláne nič.. Na pohľad ale práve vodopád piesku za Shinjim mal nejakú moc, a to v podobe pieskových rúk útočiacich zozadu...

Tohle mě trochu překvapilo. Koukám že mě pěkně převezl,..Vsákl celou tu techniku posílenou mým mečem, obdivuhodné. Lehce jsem se ušklíbl když se proti mě rozběhl ten mnich. A najednou jsem ucítil pohyb zamnou, instinktivně jsem se skrčil a všiml jsem si že mi na hlavu mířila písečná ruka. I přesto že minulá technika byla na chakru náročná, pro mě to bylo minimum a tak jsem v kleku složil pečeť tygra a zamnou se objevili dva klonové, kteří odráželi ruce vycházející z písečné zdi a po stranách další dva kteří běželi po postraních stěnách za mnicha se zlatou holí. Já jsem stál pořád na stejným místě a čekal jsem co udělá,..

A naozaj aj tento krát svojím útokom dostatočne dokázal prekvapiť no jeho ťah bol samozrejme nie až tak účinný ako predchádzajúci. Pravda útok vodou spomalil techniku pohyblivého piesku natoľko aby sa Shinji neprepadol pod zem, bolo nutné podotknúť, že akýkoľvek pohyb na stranu alebo dopredu by neskončil pre člena podivnej organizácie pridobre. Ruky z piesku sa predsa len pustili do boja s klonmi, klony ktoré vyslal na mnícha ktorý sa za záhadných okolností neprepadol pod zem ako sa očakávalo, tak tie klony boli prevezené. A to v momente kedy nechal palicu nehybne vysieť vo vzduchu, tie v okamihu kedy sa k jej koncom dostali klony rozšírila do strán z úmyslom zabiť klony. Aj keby sa tento útok nepodaril, čo šlo predpokladať z ohromnej ba až enormnej čakry Shinjiho, zastavil by klony dostatočne dlho aby mohol mladý mních zaútočiť na pravého Shinjiho kopom zo strany...

Ze zadu mě bránili klonové a můj protivník se ke mě přímo řítil. Snažil se vyřadit útočné klony palicí, neúspěšně. Dokážu kontrolovat klony a zároveň sebe na hodně vysoké úrovni. Oba klonové se vyhnuli stejným pohybem a zrychlily a šli přímo po té bandě mnichů vzadu. To byl původní úmysl. Dokázal jsem udržet klony a zároveň se soustředit na jeho útok, to určitě nečekal. Když běžel proti mě už jsem pomalu skládal pečetě. Všiml jsem si že mi nohou míří na bok a tak jsem rychle uskočil dozadu a v letu jsem si tlesknul, posledni pečeť. Odrazil jsem se od klona, který mi kryl záda a rychlým pohybem jsem na něj použil vodní vězení.

Shinji si to možno ani v najmenšom neuvedmoval ale práve odrezanie klonov od originálu bol pravý úmysel ťahu tohto mnícha. Ruky za ním sa spojili do ohromnej piesočnej steny čím zamedzili klonom vzadu brániť originál, a klony vpredu, útočiace na skupinku mníchov sa z Shinjimu neznámych príčin rozplynuli a zmenili svoje skupenstvo späť na vodu z ktorej boli stvorený. Istý ťah bol naozaj obdivuhodný, a to presnejšie vodné väzenie. To mladého mnícha prekvapilo, o tejto technike nemal ani tušenia, napriek tomu zvládol ruku natiahnuť dozadu aby znova z podivných príčin navigoval palicu ktorá mala za úlohu dostať mnícha z väzenia útočným ťahom na ruku ktorú mal Shinji vo vode...

Když moji klonové zmizeli, došlo mi že je mi docela k ničemu mít na ruce uvázanýho plešatýho mnicha. A navíc zamnou mojí obraní klonové byli uvěznění za písečnou zdí. Co teď?!! Vypadalo to že budu mít chvilku na přemýšlení když se náhle začala ta mnichova palice hýbat směrem ke mě. Nebude dost času ho utopit,... Nechal jsem klony za zdí aby se rozprskli o tu písečnou stěnu a tak jí znemožnili pohyb. A jak to vypadalo že se palice přibližuje, zrušil jsem vězení a rychle jsem odkopnul mnicha na jeho vlastní zbraň která mu letěla naproti. Myslel jsem že to nebudu muset, ale při první příležitosti jsem použil Dai Bakusui Shoha a bublinu vytvaroval tak trochu na těsno a zároveň dost na to abych chytil mnicha, nebylo zde kam utéct. Tohle jutsu se hýbe podle mé vůle, takže ho nenechám vsáknout pískem.

Práve v tento moment bola väcšina piesku úplne zbytočná, a v momente kedy celý jaskynný komplx zavalila ohromná vodná bublina valiaca sa z úst Shinjiho, mladý mních stihol utiecť svojmu osudu prostým vtiahnutím sa do piesku ktorý aj keď sa začal vo vode meniť na blato, stihol ho ukryť do vody pod pieskom z Shinjiho prvej techniky. Skôr ako stihli štyria mnísi vzadu aktivovať obranu jaskyne aby dokázali vodu odtiaľ vypumpovať, technika takýchto rozmerov ich dokonale prekvapila a doalova pohltila. Avšak konvica ani mladý mních nikde neboli. Jediný zvuk boli praskajúce steny chrámu, ktorý sa aj so Shinjim rozpadal...

Můj tah vypadal efektivně, bublinu se mi podařilo rozšířit po celé jeskynní místnosti až k uctívačů vzadu. Ti to mají spočítaný, ale ten co mi šel po krku zmizel "Ksó, ukaž se! Kam si dal tu konvici?" lehce jsem si zanadával.Sundal jsem si plášť a z mých očí se ztratili panenky a oči pomalu začali rudnout, a v mžiku jsem plaval v Kaima formě a rozhlížel se po té konvici. Nic! Vypadalo to že se ten chrám brzy zřítí a já měl cestu zavalenou. Tak jsem do techniky přidal trochu víc síly a možná se mi podařilo to trochu víc uspíšit, ale ze zavaleného otvoru ven začala voda tryskat proudem a já se konečně dostal ven. Stál jsem pokolena zaplavený na kraji nádvoří u toho otvoru ze kterého stále voda tekla proudem a v ruce jsem držel svůj promočený plášť. Pohledem jsem pátral po svém parťákovi,..

Shinji svoju úlohu v tomto príbehu splnil dokonalo. Ale ten sa vďaka mladému mníchovi s obrovskou odvahou, ktorému sa podarilo vďaka podzemnému tunelu dostal až za obrovskú kopulu ktorá sa stala väzením pre tých dvoch. Kanvica musela byť prevezená do bezpečia Suny a o to sa práve utekajúci mladík pokúšal. Čo sa týka kopule, trhla sa a začala na spôsob Gárovej techniky pučiť každého a všetko vo vnútri, ako Shinjiho tak aj jeho parťáka...

A predsa na niečo pozabudol, a to presnejšie piesok ktorý sa už na začiatku prichytil ako na ich oblečení, tak aj na ich pokožke v miniatúrnej forme ktorú si nemali ako všimnúť. Piesok ktorý na nich aj napriek porážke mnícha ktorý z posledných síl stisol nohu svojho vraha, načo ale umrel, nemal zatiaľ na pohľad žiaden účinok..

Kopule se začala rozpadat a já jsem stál na nejkritičtějším místě, na místě kam to všechno padne. Jej, zase jsem v maléru. Použil jsem Bakusui shoha a rychle jsem vytvořil tak veliký vodní pramen že jeho výška dosahovala až na vrch celé kopule. Pískove kameny a písková bouře, která se utápěla ve vodě se pomalu měnila na bláto. Tak jsem to rychle sklouzl a doslova jsem vypadl z kopule hlavou napřed. V ruce jsem držel svůj promočený plášt. Ksó!! a vedle mě ležel mrtvej mnich. Můj parťák se s ním asi moc nemazlil. Všiml jsem si jeho siluety mizející v té písečné vánici. Rychle jsem vyskočil na nohy "Matte, matte kudasai!" běžel jsem za ním promočený jak slepice a všude se na mě lepip písek,..