Akiovo dům

Trénink
Přišel jsem líným krokem na cvičiště za mým domem, stejně jako chodím každý den. Trénink nových schopností je v nedohlednu. Nemůžu sehnat nové svitky a tak jsem se rozhodl, že budu dneska rozvíjet schopnost, kterou už zvládám. Mojí techniku Kazan Funka. Sundal jsem si pomalu obvazy na rukou a vypadá to, že popáleniny se docela dobře zahojily. Ale taky jsem si byl vědom, že jestli chci tuhle techniku trénovat, bude to bolet a nejpravděpodobněji se mi ty obvazy budou zase hodit. Od pasu jsem si vytáhnul svoje zbraně, abych neměl takovou váhu v pase a vytáhl jsem si chladící mast a nové obvazy. Pro začátek tréninku jsem si na rozcvičenou protrénoval kontrolu chakry na kousku klidné řeky, která protékala těmihle horami. A pak začal opravdový trénink.

Nejdřív jsem si chtěl vybrat, místo kde budu trénovat, přece jen naposled kdy jsem trénoval Kazan Funka tak jsem udělal díry a praskliny v zemi a rozvařil jsem jezero na veřejném cvičišti. A taky jsem pár lidem popálil nohy. Našel jsem kamenný plácek trochu dál od našeho domu. Perfektní!  Složil jsem celkem rychle pečetě a přiložil jsem ruce na kamenou zem rychlým pohybem. Vypouštěl jsem natlakovanou chakru z mé dlaně do země a měnil jí v lávu. Něco jako Yotonová Hakke Kusho, taijutsu klanu Hyuuga. Takže kámen změkl a já do něj zabořil ruku a vypouštěl jsem chakru abych pod zemí vytvořil stlačenou lávu, která na můj povel vytryskne na místech kam jí přesunu. Ovládám to rukama v zemi. Tohle už zvládám, klasika Kazan Funka.

Můj cíl pro tenhle trénink je dokázat ovládat svýma rukama lávu pod zemí, ale úplně dokonale. Protože když se láva dostane na povrch, ztrácím nad ní moc a prostě jen tryská ven. Jediné co můžu udělat je jí zastavit. Ale to se změní.

Takže jsem to začal brát vážně. Začátek tréninku byl složitý, většinou jsem použil zbytečně moc chakry a hodně jsem si popálil ruce. Nicméně výsledkem bylo jen to, že ze země tryskali větší proudy lávy a ani náznak toho že bych to něják ovládal. Během tréninku jsem musel často chodit do nemocnice, zdejší medikové mají skvělé schopnosti na léčení popálenin a dokážou jednak ulevit od bolesti a zkrátit dobu zotavování z několika dnů klidně i na pár hodin. Myslím, že to je pravé umění. Ale trénink pokračoval a po dlouhém týdnu plného tvrdého tréninku když jsem to už pomalu vzdával, tak se začali konečně objevovat náznaky nějakého pokroku. Podařilo se mi s proudem lávy hnout prudce doprava, ale to bylo asi tak vše. I přesto že je to málo, je to úspěch.  Pustil jsem se do toho s takovou vervou, že během dalšího týdne se mi podařilo lávou hýbat o něco lépe a možná to bylo i dost použitelný v boji, ale nedával jsem do toho tolik síly, abych udržel dost chakry. Trénink pokračoval a já se snažil do další fáze dávat spíš více síly, abych držel sílu a kontrolu na stejné úrovni. Netrvalo to dlouho a dokázal jsem poprvé udělat dostatečnou rovnováhu mezi sílou a kontrolou lávy a díky tomu jsem neměl problém udělat na konci proudu lávy udělat velkou dračí hlavu. Na to že jsem do toho nedal moc chakry to mělo obrovskou sílu a na okolí to bylo znát. A nejen na okolí, podařilo se mi perfektně si zdevastovat pravou ruku. Silné popáleniny, určitě to je hodně riskantní technika. Na nápravu ruky jsem potřeboval docela dost času. Techniku jsem pojmenoval Lávové dračí ruce (snad mi překladač nelhal xD)

Yoton: Yogan no Ryuute

Druhý den ráno jsem vstal velmi brzo a jako každé ráno jsem si za domem procvičoval Taijutsu a boje se shurikeny. Byl to zvyk a snažil jsem se tím držet v kondici a zabránit případným nepřesnostem. Sice jsem v Taijutsu nikdy moc nevynikal, ale pro mě to bylo důležitější Ninjutsu, skládání pečetí a ryhlost. Až potom Taijutsu, ale s rychlostí to jde ruku v ruce.
Po hodince ranního tréninku jsem se vrátil zpátky domů a do inventáře po bocích jsem nacpal všechno možný co by se mi dneska mohlo hodit. Různý pečetící lístky, víc shurikenů než obvykle a navíc jsem si přidělal pár skrytých nožů. Chtěl jsem se na to dobře připravit. Po chvíli jsem se
 vydal do města.