Lia Laforet

Jméno a příjmení: Lia Laforet
Datum narození: 27.1. 1995
Pohlaví: žena
Základní schopnost: Otevírání portálů

Schopnost, kterou Lia získala neoplývá ničivou silou, přesto však může být velmi užitečná, co se týká přesunu předmětů, nebo dokonce lidí z místa na místo. Nemalý potenciál má také pokud jde o špehování a všelijaké kanadské žertíky. Dá se tedy předpokládat, že Lia je spíše týmový hráč a podpora, než neporazitelný solo zabiják.

Výhodou je, že portál lze otevřít pouhou myšlenkou. Nikdo tak nedokáže odhadnout, co má Lia právě v plánu, takže pokud vám čirou náhodou spadne na hlavu kávovar, nedivte se. Vzhledem připomínají portály jakýsi oválný otvor s modravou září po okrajích. Jejich aktuální velikost nepřesáhne rozpětí dlaně a vždy mohou současně existovat pouze dva. Tréninkem lze průměr portálu rozšířit až o několik metrů, o čemž nemá Lia aktuálně zatím ani ponětí.

Vytvořit portál je možné pouze na pevném materiálu, se kterým naváže Lia oční kontakt. Časem se možná naučí překonávat mnohem větší vzdálenosti kupříkladu pomocí značky, která jí umožní na daném místě portál otevřít, i když se nachází o několik kilometrů dále. Nemůže ji však umístit jen tak do vzduchu, nebo na vodní hladinu, stále zůstává podmínka, že je potřeba materiál v pevném skupenství.

Vzhled postavy:
Výška: 158 cm
Váha: 49 kg
Barva vlasů: bílá
Barva očí: modrá
Oblečení: většinou šaty, nebo sukně, Lia se obléká elegantně a proto nemá žádné slipy, ani elasťáky v plánu

Lia...:

Povaha a charakter
Lia pochází z bohaté rodiny a už to je důvod, proč ji mnozí považují za snoba a nafoukanou fiflenu. Kolik je na tom pravdy můžete jenom hádat, nebo se to pokusit zjistit osobně. Vzbudit však její zájem, to se nepodaří jen tak někomu. Většinu času ji přistihnete s pohledem upřeným do prázdna a nepřítomným úsměvem. Nemá ráda, pokud ji některá individua z tohoto stavu proberou jen kvůli naprosté prkotině. Jelikož má však značně prořízlou pusu, obvykle se jich zbaví velice snadno.

Nenávidí nudu a tak by se dalo čekat, že ve škole superhrdinů je ve svém živlu. Málokdo je jí však dost dobrý na to, aby ho brala vážně a víc než jako roztomilou kreaturku, která umí plivat ohýnek, ale mozeček zaostává.

Minulost
Jak už jsme naznačili, Lia pochází ze zámožné a trochu vypráskané rodinky. Zdálo by se tedy, že není moc o čem psát. Přesto se v její paměti objevují nejasné vzpomínky, poněkud zastřené. Zůstávají z nich pouze útržky pocitů jako hlad, zima, strach, bolest... Neutváří však žádný konkrétní obraz. Lia uvěřila tomu, že nejspíše pocházejí z minulého života, nebo se jedná o střípky ze snů, které už dávno zapomněla. Kdybychom hledali její první, zcela jasnou a konkrétní vzpomínku, bez pochyby by se jednalo o tu, jak sedí se svými rodiči na zahradě, zatímco slunce a horký letní větřík hladí její bílé vlásky. Lia nikdy nepoznala co to znamená bída, strach o život, nebo jak krutý dokáže být život na ulici.

Jen málokteré dítě zažilo tak nádherné dětství, jako právě Lia. Měla nač si vzpomněla, a jako jedináček se navíc nemusela o své radosti s nikým dělit. Studovala na těch „nejlepších“ školách, i když ona sama tvrdí, že na nich byli to „nejlepší“ právě spolužáci. Banda rozmazlených milionářských fracků. Celkem nudné prostředí, pro někoho, kdo má neustálý hlad po dobrodružství. Jako by to snad Lia postrádala z dnů minulých. Jako by jí chybělo něco, co dříve měla na denním pořádku. Možná proto se vůči lidem na škole chovala poněkud specificky. Byli pro ni zdrojem zábavy pouze tehdy, pokud měli nějaké potíže a Lia jim to mohla ještě řádně okořenit. Vzhledem k tomu, že její otec byl významným sponzorem školy, jí procházelo možná o trochu víc, než je zdrávo.

Pravděpodobně by žila jako doposud, otravovala život lidem ve svém okolí, užívala si zábavu, a nejspíš by se dala na studium žurnalistiky, nebýt jednoho dne, který jí změnil život. Začalo to zcela nenápadně. Na to, že jaro přebralo vládu teprve nedávno, byl opravdu horký den. Cestou ze školy se Lia opět zasnila a přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Domů se vydala tou samou cestou jako pokaždé. Prošla kolem nákupního centra, odbočila do klidnějších uliček, a posléze zvolila procházku parčíkem. I když bylo odpoledne, žádní lidé se tam nevyskytovali. Až na jednoho podivína. Ten zablokoval Lie cestu. Zjevně působil velmi podrážděně.  Ani ji nepřekvapil fakt, že nosil školní uniformu, která jí byla důvěrně známá. Pouze se pousmála. Nebylo to přece poprvé, co s ní měl někdo problém.
„Tedy, koukám, že na naší školu se už opravdu dostane kdejaký vagabund. Ta úroveň neustále klesá.“ Lia zamrkala a přeměřila si pohledem účastníka tohoto rozkošného setkání. Vypadal jako ten typický troublemaker, který nejde pro ránu daleko. Dokonce i když se jistě pokoušel vypadat upraveně a uhlazeně, odhadla by ho jako člena nějakého pouličního gangu.
„Upozorňuju tě, že pokud chceš zůstat ve škole i nadále student a popřípadě si i jinak značně nezkomplikovat svůj budoucí život, necháš mě projít, aniž bys na mě vrhl stín, a zkazil mi opálení.“ ušklíbla se Lia.

Lhostejně pohodila vlasy a beze strachu vykročila přímo vstříc nebezpečně vypadajícímu studentovi. Ani na okamžik ji nenapadlo, že právě překračuje hranice světa, který jí byl doposud známý.
„Laforet. Nebýt tvého příjmení, zůstala bys naživu.“
Lia měla poprvé ve svém životě v očích nefalšovaný údiv, ba dokonce strach. Co se tu děje?

V dalším okamžiku už na ni mířila střelná zbraň. Zdálo se, že její život právě skončil, aniž by se jí dostalo vysvětlení. Bylo jí jasné, že na jakoukoliv obranu není čas, natož na volání o pomoc. Lia nezavírala oči, pohled na zbraň byl sice děsivý, ale svým způsobem i fascinující. Ozval se tlumený výstřel. A mladík se skácel k zemi.

Lia chvíli jen stála na místě a nechápavě hleděla na krvácející tělo. Bylo to značně nesmyslné! Kdyby to neviděla na vlastní oči, myslela by si, že se zastřelil sám. Je tu snad nějaký čarostřelec, který Liu zachránil? Ale kde? Rozhlížela se po okolí, ale nikde ani živáčka. Když se trochu vzpamatovala, pocítila na břiše velice zvláštní pocit. Spatřila dva malé oválné otvory, asi dva centimetry od knoflíků na saku. Velice opatrně, a do jisté míry znechuceně, do jednoho z nich dloubla prstem. Netekla z nich krev, ba co víc, byly propojené! Celou dobu věděla, že je výjimečná, že má právo se k ostatním těm rádobyurozeným chovat jako k obyčejným vořechům. A dnes je ten den, kdy se to potvrdilo!
„Hups. Vypadá to, že jak ty mně, tak já tobě.“ usmála se Lia a přistoupila blíže ke studentovi, ležícímu na cestě. Špičkou boty do něj šťouchla, jako kdyby byl velice odpudivou věcí, na kterou se jí opravdu nechce sahat. Nebylo pochyb. Tuhý jako prkno. Kaluž krve také mluvila více než jasně.
„No, i když už asi hoříš v pekle, chtěla bych ti poděkovat. Nebýt tebe, kdo ví, zda bych své úžasné nadání někdy objevila.“ Lia se rozpustile zasmála. Měla důvod. Dnes se podruhé narodila. Překročila mrtvé tělo a nerušeně pokračovala v cestě k domovu.
„Moc to s tím opalováním nepřežeň. Sluníčko celkem pálí. Sbohem.“

V hlavě měla spoustu otázek, na které dostala odpovědi až teprve doma, když se setkala se svým otcem. Snažil se jí dlouhá léta zajistit klidný život bez starostí, ale už nešlo dále skrývat proč je jméno Laforet natolik speciální. Sladká léta pohodlného života v naprosté nevědomosti jsou u konce. Události se daly do pohybu a nelze je zastavit. Je potřeba naučit se bránit a využít a svou schopnost na maximum. A kde jinde se to podaří lépe, než ve škole superhrdinů?

dobře ještě abych to správně pochopila. Druhá strana portálu se bude nacházet na tom místě, které dobře znáš a viděla si ho? Řekněme, že si otevřeš portál u sebe v pokoji ve skříni a když jím projdeš objevíš se třeba v tělocvičně, která je na opačném konci budovy, ale přesně na tom místě, které si už viděla?

To místo si musím označit jistým symbolem a musí být umístěn na pevném podkladu. Takže pak například vytvořím portál u sebe v pokoji a objevím se na místě, kde jsem zanechala ten znak.

jo dobře už tomu rozumím.

Takže pro začátek budeš umět vytvořit portál velký na prostrčení ruky nebo nohy a budeš se učit ještě otevřít portál tam kde bys chtěla ty, je možné že se ti občas otevře i jinde než bys chtěla

No... vysvětlím to nejlépe jak umím.

První typ portálů
Stojím v místnosti, která má čtyři stěny, strop a podlahu. Můžu vytvořit dva portály. Na libovolné stěně, stropě, nebo na podlaze. Není třeba předem udělat žádnou značku. Mám oční kontakt s materiálem, na kterém chci totiž portál vytvořit.

Druhý typ portálů
Pokud bych se chtěla dostat z oné místnosti, musím jeden z těchto portálů zavřít a soustředit se na místo, kde jsem vytvořila onu značku, například právě ve svém pokoji. To je něco, co zatím neumím. Nehledě na to, že portály aktuálně opravdu nejsou velikostně na té úrovni, aby se daly použít pro přesun osoby.

jo jasný už tomu rozumím je to přesně jak z toho filmu ale stále platí to co jsem napsala že umíš  portál velikost ruky atd.

Filmu? O_o
A, ano, portál o velikosti dlaně, děkuju za povolení ^^