Katashi Aokawa [JŌNIN]

pro **Katashi Aokawa** Sun Jan 12, 2014 4:05 pm

Jméno a příjmení: Katashi Aokawa

Hodnost: Jounin

Vesnice: Kumogakure

Věk: 21

Narození: 21.7

Pohlaví: Mužské

Klan: //

Elementy: Raiton, Fūton

Kekkei genkai: //

Sensei: //

Charakter:
Katashi: Je vcelku milý mladý muž, chová velkou úctu k ženám a k lidem s vyšší hodností, nebo s více zkušenostmi než má on. Pokud se člověk dostane k nějakému pro něj zajímavému tématu tak je schopný o tom mluvit i několik hodin v kuse, bez toho aniž by se unavil. Dále má rád dobré vtipy, je usměvavý, prostě klasický, pozitivně naladěný mladík. Také je plně věrný své vesnici.

Alt. Katashi: Tato druhá osobnost, která sídlí uvnitř toho milého mladého muže, je jeho úplným opakem. Tento Katashi totiž myslí pouze na jednu jedinou věc. Zničit vše co je tomu „dobrému“ Katashimu drahé. Jeho přátele, rodinu, vesnici prostě všechno zničit a tím oslabit Katashiho psychiku a převzít nad ním kontrolu.

Cíl: Být silnější než jeho bratr, aby se nemohly opakovat zážitky z dětství; ochránit své přátele, rodinu a vesnici; stát se dost silným na to, aby se nestalo, že nad ním převezme kontrolu jeho alternativní já.

Životopis: Kapitola I – First tears

Všechno to začalo před 21 lety, přesněji řečeno 21 července, v Iwagakurské nemocnici. Po dlouhých 9 měsících se konečně Etsuko Aokawa dočkala svého vysněného dítěte. Její prvorozený syn, avšak v rodině byl již druhým příslušníkem. Měl již starší sestru, Tamiku, byly jí nedávno 3 roky a už se na svého mladšího bratříčka velice těšila. Rodiče se rozhodli dát mu jméno po jeho dědečkovi. Katashi, tak znělo to jméno. Naneštěstí se dva týdny po Katashiho narození musela rodina přestěhovat pryč z Iwy. Nebyli totiž normální ninjové, přímo nepatřili pod žádnou vesnici, vždy když si je někdo vyžádal tak do určité vesnice přišli, vykonali svou práci a poté se hned odstěhovali, protože dostali další nabídku. Jeho rodiče totiž pracovali jako lovci nukeninů po celém světě, avšak v době války, aby nebyli zneužiti ve prospěch nějaké vesnice, se ukrývali v lesích a různých malých vesnicích. Chtěli totiž být užiteční celému světu a ne jen jedné specifické vesnici. Po tom co se odstěhovali z Iwy, byli povoláni do Suny. V době kdy byly Katashimu 4 roky, narodil se mu v Suně bratříček. Jmenoval se Yuudai. V Suně se zdrželi až do Katashiho 6 let, kdy nastoupil na akademii. Bohužel to netrvalo dlouho, práce v Suně vyla vykonána a rodina se opět stěhovala. Katashi ani nestihl dokončit svůj první rok na akademii, což ho celkem mrzelo, protože si to v Suně oblíbil a našel si tam i dost přátel. Další zastávkou Aokawů byla Kirigakure.

Oproti Suně to zde bylo úplně něco jiného. Ani počasí se zde nikdy nedalo nazvat jako dobré, Katashi totiž měl rád slunce a teplo, avšak v Kiri skoro pořád pršelo. Jelikož Katashiho rodiče nechtěli zbytečně ohrožovat svou rodinu, rozhodli se, že nebudou žít přímo v Kiri, ale v malé vesničce poblíž Kiri. V této vesničce si žili poklidně, ukrytí před Nukeniny. Jediná věc, která se mu zde líbila, byla Ninjovská Akademie. Mohl totiž pokračovat v tom, co začal v Suně. A jako tam, i zde se mu to líbilo čím dál tím víc. Poznal zde další nové přátele, přičemž stále udržoval kontakt s těmi staršími. Katashi úspěšně vystudoval svůj první rok na Ninjovské akademii a poté následovaly další jeho úspěchy. V té době mu bylo necelých 8 let. Ačkoliv jeho sestra byla o 3 roky starší než on, stále si s ním ráda hrála a pomáhala mu s učením se různých věcí, přeci jen byla starší a zkušenější. Katashi měl svou sestřičku velice rád. Roky v Kiri uplývaly asi tak rychle, jako uplývala ta voda z těch věčných dešťů. Katashimu to přišla jako malá chvilka, ale už mu bylo skoro 11 let. Měl za sebou už 4 roky Akademie, stále rostl a byl moudřejší a silnější. Otec ho ve volných chvílích učil boj s mečem. Bohužel jeho rodinu postihlo neštěstí. Při jednom z útoků na vesnici byla jeho mladší sestra popravena na náměstí, jako příklad toho, co se s lidmi může stát, pokud nebudou spolupracovat. Katashi to bohužel celé viděl a tak stejně to viděl i jeho mladší bratr, oba ale byli bezmocní. Toto byl první moment v životě, kdy se tento šťastný hoch rozbrečel. Jeho rodiče u toho tehdy nebyli, nebyli totiž vůbec v té době ve vesnici. Když se vrátili, nemohli věřit svým očím ani uším. Komu by se taky chtělo věřit, že jejich milovaná dcera byla popravena nějakými sprostými bandity. Jediné jejich štěstí bylo to, že jim zůstal alespoň Katashi a Yuudai. Avšak od tohoto incidentu, byl Katashi úplně jiný člověk.

Kapitola II – Born to kill

Katashimu trvalo dva týdny, než byl schopný udělat cokoliv jiného než ležet ve své posteli. Stále se mu nechtělo věřit, že je jeho milovaná sestřička mrtvá. Nemohl dokonce ani spát, protože stále se mu zdálo o tom momentu, když jeho sestra padala k zemi, mrtvá. Tyto noční můry se mu zdály každou noc. Jedné noci to však bylo jiné. Slyšel ve své hlavě nějaké divné hlasy. Ráno když se probudil a přemýšlel nad tím snem, zdálo se mu, že mluví sám se sebou. A co si vlastně říkal? „Zabít... zničit... Katashi... musíš pomstít smrt své sestry... najdi ty muže... a zabij je... znič je... vyvraždi před očima celou jejich rodinu ať ví jak se cítíš....“ Katashi nevěděl, co má dělat a tak zašel za rodiči a povyprávěl jim o svém snu. Rodiče se jej snažili ujistit, že spravedlnosti bude učiněno za dost a vrahové jeho sestry budou potrestáni, ať už rukou ANBU, nebo jeho rodičů. Katashi byl rád, že sestra bude pomstěna, ale sny ho bohužel nepřestaly následovat. Každou noc se mu zdál ten stejný sen, ten stejný hlas, ale jeho „moc“ byla stále větší a větší. Jedné noci se Katashi po tomto snu opět probudil, ale realita ho šokovala. Nebyl totiž v posteli, ani u sebe doma, stál totiž před branami Kirigakure. V ruce držel 2 kunaie a stráže stojící před ním vypadali jako by se chtěli bránit před útokem.

Katashi okamžitě pustil své kunaie a rozběhl se pryč do lesa, směrem domů. Tuto cestu znal moc dobře, protože každý den tudy chodil do vesnice, do Akademie, takže i v noci mu nedělalo problém se vyznat v těchto cestičkách. Netrvalo mu to dlouho a dorazil domů. Všiml si otevřených dveří, tak vběhl dovnitř, potichu je zavřel a snažil se dojít do pokoje, aniž by kohokoliv vzbudil. To se mu nepodařilo, protože otec na něj již v pokoji čekal. Katashi mu všechno vysvětlil, ale otec tomu nechtěl věřit. Proto k „výslechu“ raději zavolal matku, která dokázala poznat lež snad na 100 metrů. Oba je to překvapilo, když zjistili že Katashi mluvil pravdu. Snažili se to v Katashim nějak potlačit, ale nedařilo se. Jeho druhé já se ho zmocňovalo čím dál tím častěji. Původně to bylo jednou měsíčně, pak to začalo být 2x měsíčně, jednou týdně až to došlo do momentu, kdy se Katashiho zmohlo jeho druhé já na dva dny za sebou a v té době také zmizel z domova. Nikdo nevěděl, kam se poděl, hledali ho snad všude, ale jako by se po Katashim slehla zem. Nedalo se tomu moc divit, že ho nešlo najít, protože „Katashi“ procházel všechny okolní lesy a hledal ty bandity. První den se mu povedlo je najít, druhý den se s nimi vypořádat. Vybíral si je jednoho po druhém a většinou na ně útočil z nějakého úkrytu. V přímém boji by přece neměl proti nim šanci. Už mu zbýval jen poslední bandita, muž, který popravil jeho sestru, a tak se rozhodl, že ukáže svou tvář a postaví se mu čelem. Tak to také udělal, ale jakmile se Katashi ukázal, bandita se začal smát. Katashi mu řekl, že toho bude litovat, ale to se nestalo. Dokonce ani vztek, který v sobě Katashi dusil od té doby, co mu zabil sestru, přímo před očima, nestačil. Avšak banditu překvapila Katashiho výdrž. Bojoval s ním asi půl hodiny, což bylo na 11leté dítě celkem dost. Na konci byli oba dva vyčerpaní, ale Katashi se dostal z vlivu svého zlého já. Bandita před ním klečel únavou, Katashiho katana byla kousek od něj. Když mu došlo co se vlastně děje, katanu si dal zpět do pochvy, což byla obrovská chyba. Muž vytáhl ze své boty dýku a pokusil se přeseknout Katashimu hrdlo. V té chvíli se do jeho ruky zabodly 3 shurikeny a dýka mu z ruky vypadla. Když Katashi otočil svou hlavu, uviděl tam svého otce. Byl rád, že ho našel a že mu zachránil život. Katashiho horší já se delší dobu neobjevovalo, takže se Katashi vrátil k samému sobě, jaký vždy býval. Tentokrát to bylo poprvé, kdy se stěhovali z jiného důvodu než kvůli práci. Svou práci v Kiri nechali a přestěhovali se do Kumo. Katashimu tehdy bylo 13 let.

Kapitola III – Nový člověk, Nový život

Jak už bylo jednou řečeno, další zastávkou rodiny, byla Kumogakure no sato. Tentokrát se rozhodli bydlet přímo ve vesnici, že je to prý bezpečnější než žít mimo. Chtěli předejít stejné situaci jako minule. Katashi však tentokrát nezačal chodit do Akademie. Původně chtěl pokračovat v Akademii, avšak to mu nebylo dovoleno. Ninjové na Akademii mu totiž nechtěli věřit, že má za sebou již 6 let Akademie a tak jej chtěli poslat zpět do první třídy. Tehdy se jeho otec rozhodl, že jej bude učit a později pouze Katashi udělá Geninskou zkoušku. A tak se také stalo. Otec Katashiho cvičil v různých základních technikách, v teorii a se svým bratrem často měli tréninkové souboje, které oba měli rádi. Katashimu se velmi dařilo, a díky tomu, že jeho otec byl velice zkušený, možná dokonce zkušenější než učitelé na Akademii, šlo mu učení velice rychle a první rok co byli v Kumo, se mu povedlo složit Geninskou zkoušku. Byl z toho šťastný, jeho rodiče a bratr z toho byli také šťastní. Konečně mohl oficiálně začít chodit na mise, a tím získávat zkušenosti z boje. Od té doby co se dostal do týmu, mu čas plynul vážně rychle, skoro zapomínal dokonce na své vlastní 15. narozeniny. Kdyby neměl svého úžasného mladšího bratříčka, který mu omylem vyzradil tajemství o připravovaném překvapení, tak by tu velkou akci asi vážně propásl. Byl rád, že se o tom dozvěděl, protože odjakživa neměl rád překvapení, tudíž když něco věděl dříve, byl rád. Samozřejmě, že před rodiči dělal překvapený výraz, aby je nezklamal a neprozradil tak svého bratříčka. Ten mu za to chtěl poděkovat, ale Katashi řekl, že si to vybere někdy v budoucnosti, když to bude potřebovat. Po necelém půl roce tréninků a misí, přišly Chuninské zkoušky. Jejich sensei o nich nepochyboval ani na vteřinu a když se naskytla možnost, zapsal je jako účastnící se tým. Všichni byli před zkouškami nervózní. Nevěděli, co je čeká, na co se mají připravit, co budou dělat, koho potkají, nevěděli prostě nic, i když jim jejich starší „kamarádi“ povídali o zkouškách vše možné, každým rokem jsou trochu jiné. Nakonec to přišlo. První zkouška byl písemný test, avšak byl udělán tak, že na otázky nemohl Genin odpovědět, ani kdyby studoval Ninjovské Umění celý svůj život. Mezi Geninami však byli nasazení muži, kteří odpovědi znali, a Genini měli za úkol to nenápadně odepsat. Katashimu se to povedlo, tak jako zbytku týmu. Bylo to díky jejich sehranosti. Už dlouho si nacvičovali různé způsoby neverbální komunikace, kvůli různým krizovým situacím a díky tomu také prošli touto zkouškou. Nakonec zjistili, že je to zkouška kuráže, protože na konci zazněla otázka: „Máte odvahu jít dál?“. Katashi kvůli ní skoro celý tým připravil o možnost projít zkouškami, protože dostal strach. Nebyl si jistý co je čeká a dostal strach, že můžou přijít o život. To bylo to jediné co Katashi nechtěl. Zemřít dřív než něco dokáže. Kdyby vedle něj neseděl jeho týmový kolega, byl by konec. To on v poslední chvíli zadržel Katahiho ruku, která by znamenala konec jejich týmu. Nakonec mu Katashi ještě poděkoval. Druhá zkouška byl průchod lesem. Vypadalo to jednoduše, ale byl v tom háček. Bylo 45 týmů, ale pouze 30 párů svitků. Uprostřed lesa byla věž. Tým, který se tam dostal a měl oba svitky – prošel. Kdo došel pouze s 1 svitkem, nebo v nekompletním týmu – neprošel a musel si počkat na další zkoušky. Na zkoušky byl také časový limit – 2 dny. Nebylo to moc, protože dost dlouho zabírá najít svitky a také najít cestu k věži. Sice byla uprostřed, ale cesty byly tak zrádné, že by jste se tu ztratili i s mapou. Hned první den nalezl Katashiho tým svitek. Bohužel byl stejný, jako ten který dostali na začátku, ale to jim přišlo vhod. Druhý den ráno potkali jiný tým. Taky měli 2 stejné svitky, ale ty, které Katashiho tým potřeboval. Udělali obchod. Svitek za svitek. Oba týmy tudíž měly svitky, které potřebovaly a mohli tak hledat cestu k věži.

S týmem, se kterým dělali obchod, vycházeli dobře, takže spolu došli i k věži, kde se rozloučili a popřáli si hodně štěstí do budoucna. Katashiho tým tedy prošel i 2. zkouškou a jelikož týmu, které prošly, nebylo mnoho, nemusela být ani 3. zkouška, takže se všichni stali Chuuniny. Teď byla před Katashim těžká volba. Vybrat si cestu ANBU a stát se tak člověkem, který ukryje svou pravou tvář před zbytkem světa a nebo se stát Jouninem, který jednou bude mít svůj vlastní tým? Bylo to pro něj těžké rozhodnutí. Pak ho napadlo zeptat se svého bratra, co by chtěl být. Ten mu řekl, že jednoznačně ANBU. A tak se Katashi rozhodl, že půjde druhou cestou, cestou Jounina, kde bude cvičit svůj tým, chodit s nimi na mise, připravovat je na různé zkoušky a tak dále. Ale pak mu došlo, že cesta k tomuto titulu nebude vůbec lehká. Měl před sebou ještě spoustu práce, cvičení, učení se nových technik a proto se rozhodl s tím začít co nejdříve. Začal trénovat i ve svých volných chvílích, nechtěl promrhat jedinou minutu svého života a proto se často stávalo, že se z tréninku vrátil pozdě večer, unavený, ale přesto vysmátý a šťastný. A ráno, dříve než kdokoliv vstal, byl zase pryč – na cvičišti, pokračoval tam, kde minulý den skončil. A takhle pokračoval Katashiho život další 2 roky, když mu rodiče oznámili, že se všichni stěhují do Konohy. To bylo poprvé, kdy se Katashi vzepřel svým rodičům a řekl jim, že nikam neodchází, že zde v Kumo má přátele (mezi nimi i jeho první lásku, která se nakonec ukázala i jako ta poslední), tým a dokonce i sen, který by si chtěl splnit. Jelikož bylo Katashimu tehdy 17 let, rodiče řekli, že jej do ničeho nutit nebudou, že rozum má svůj, umí se o sebe postarat a je skoro dospělý, takže má právo si vybrat. A Katashi si taky vybral a zůstal v Kumo. Později pochopil, že to bylo asi nejlepší rozhodnutí v jeho životě. Tehdy však rodinu překvapil i Yuudai. Ačkoliv mu bylo pouze 13, tak řekl, že pokud tu může zůstat Katashi, tak může i on. Rodiče se mu to nejdříve snažili vymluvit, ale nedal se. Měl silnou vůli, což se u tak mladého dítěte vidí málo kdy. Katashi rodičům slíbil, že se o Yuudaie postará, že se nemusí bát a že můžou odcestovat. A tak se také stalo. Další den brzy ráno, když šel Katashi jako obvykle trénovat, tak potkal své rodiče se všemi svými věcmi, když odházeli z domu. Rozloučil se s nimi a slíbil, že se brzy přijdou za nimi podívat. A tak Katashi žil konečně sám. Tedy skoro sám. Měl by se totiž starat o svého mladšího bratříčka, ale to díky bohu bylo potřebné málo kdy. Yuudai se totiž o sebe dokázal postarat celkem dobře i sám. Katashi měl proto ještě více času na trénink (ať už s bratrem či bez něj), ale hlavně na své přátele. Čas plynul rychle a po dalším půl roce přišly Geninské zkoušky, kterých se účastnil i Yuudai. Částečně díky Katashiho občasným společným tréninkům jeho bratříček prošel. Tehdy napadlo Katashiho, že je pravý čas navštívit své rodiče v Konoze, a tak poprosil Raikageho o povolení na odcestování do Konohy. To jim bylo oběma uděleno a oni se vydali na společnou cestu za rodiči do Konohy. Byli tam pouze 2 dny, protože jejich propustka byla na 3 dny a půl dne jim trvala cesta. Rodiče byli na svého syna pyšní, že konečně už byli všichni v rodině oficiálně Ninji. Jelikož byl Katashi celé 3 dny bez jakéhokoliv tréninku, začal z toho být nešťastný, protože mu to začínalo chybět. Proto, když se vrátili zpět do Kumo, celé následující 2 dny nebyl vůbec doma. Aby se bratr o něj nebál, všechno mu vysvětlil, že jde pouze dohnat ty 3 dny nedělání skoro ničeho. Po dalším půl roce trénování, chození na mise a podobných věcí, se cítil, že by mohl zvládnout Jouninskou zkoušku. Za úkol dostal chycení A-rank Nukenina. Normální člověk by si řekl, že je to jednoduchá mise, ale když jde na ní samotný Chuunin, nemusí to být tak lehké jak to na první pohled vypadá. Katashimu to ale nevadilo, vždy měl totiž dost odvahy, že se do čehokoliv byl schopný pustit, i kdyby to byla úplná sebevražedná mise. Pokud by to znamenalo bezpečí vesnice a přátel, stačilo by mu to a mohl by klidně umřít. Ale to se mu nechtělo! Přeci kdo by chtěl v 18 umírat. Katashi se proto pořádně připravil, vzal si všechny své katany a vyrazil najít toho nukenina. Po 2 dnech se mu povedlo najít první stopu svého cíle. Bylo poznat, že Nukenin se snaží být neviditelný, a že je dobrý v maskování svých pohybů. To Katashimu ale nevadilo. Byl odhodlán ho za každou cenu najít, zajmout a tak se stát jouninem. Trvalo mu další 2 dny, než našel ohniště. Ale nebylo obyčejné! Bylo nedávno uhašené, což znamenalo, že nukenin je někde poblíž. Jelikož zde nežili jiní lidé, byla to jediná logická možnost. Po 4 hodinách našel svůj cíl. Čekal na něj. Muž sledoval Katashiho postavu a v ruce měl kunai se kterým si stále hrál. Katashi nebyl ten typ člověka co by se snažil vymýšlet nějaké pasti nebo něco podobného. Svého soupeře vyzval přímo na duel. Zřejmě to byla obrovská chyba. Ačkoliv to byl pouze A-Rank nukenin, byl dost silný na to, aby Katashiho porazil. Ale uznal ten fakt, že Katashi byl jeho dobrým soupeřem, a proto jej nechal žít. Ještě prý nikdo nebyl tak dobrý na to, aby jej tolik unavil. Říkal, že se ještě určitě někdy setkají a vyřídí si to znovu, tentokrát již opravdu na život a na smrt a Katashi jej vzal za slovo. Od toho dne trénoval ještě tvrději, i když si spousta lidí myslela, že víc to ani nejde. Avšak když se vrátil domů, tak jej přivítal jeho bratříček Yuudai, což Katashimu dodalo síly, že alespoň s někým si může popovídat a po dlouhé době byl rád, že tu nezůstal sám úplně. Původně chtěl jít ještě trénovat, ale pak se rozhodl, že se nejdříve vyspí a pak až začne. Říkal si, že za rok tu misi zkusí znova, pokud jí někdo do té doby nesplní. A tak Katashi další rok pilně cvičil každý den, chodil na mise, ale večer vycházel do města poznávat nové lidi. Poznal jich celkem dost, a později s nimi začal i trénovat, aby se naučil pár nových věcí, co by mu mohly pomoct vyhrát jeho budoucí zápas. Nakonec přišel na to, že se mu to hodilo víc, než kdyby trénoval každý den 12 hodin. Byl za to rád. Po roce se opět rozhodl to zkusit znova. Tentokrát šel na stejné místo jako minule, ale nikdo tam nebyl. Po delším hledání si všiml zprávy vyryté na jednom kameni. Bylo tam napsáno „50 W; Jeskyně.“ Katashi bohužel nevěděl, co to znamenalo a tak mu to chvíli trvalo. Pak mu došlo, že 50 na západ odtud je jeskyně, ve které zřejmě sídlí tento Nukenin. Když tam došel tak se akorát ujistil v tom, co si myslel. V jeskyni si totiž všiml toho nukenina a taky pár věcí, které člověk vážně potřebuje, aby přežil, jako třeba jídlo nebo pití. Nukenin jej viděl celkem rád, protože mu prý chyběl někdo na pokec. První hodinu spolu ti dva prokecali, pak se rozhodli, že nakonec budou bojovat, tentokrát již vážně na život a na smrt, popřípadě na zajetí. Boj byl dlouhý a únavný pro obě strany. Tentokrát si byli vážně vyrovnaní a Katashiho to dokonce ke konci i bavilo. Nakonec se mu povedlo vyhrát. Byl rád, protože to znamenalo, že se z něj stane Jounin a to byla část jeho snu. Stát se dost silným aby mohl ochránit vše co je mu drahé. Do vesnice se vrátil s nukeninem, u brány si jej převzali a podali hlášení Raikage. Tímto Katashi získal svůj titul Jounina. Od té doby uběhly už 3 roky, Katashi za ty 3 roky ještě neměl svůj vlastní tým, protože nikdy na něj nezbyli žádní Geninové. Byl vděčný alespoň za své přátele – Taky jouniny, ale měli týmy – kteří s ním občas dělali kombinované tréninky, na procvičení spolupráce týmu a podobných taktikách při boji za různých podmínek. Katashi se však stále těší na svůj budoucí tým, když bude jen a jen jeho.

Avatar: Katashi Aokawa [JŌNIN] Wkcc

Body:

Techniky:

Inventář: Černá katana (používá při Raiton technikách); Bílá Katana (používá při Fūton technikách); 2 červené katany (používá při klasickém boji)

pro **Killunia** Mon Jan 13, 2014 12:37 pm

Pokud zvládneš hrát schizofrenika, nemám s tím problém. Poměrně hezký životopis, akorát tedy chybí odstavce, ale to se dalo lehce přehlédnout. Very Happy

Neboj.

Ode mě POVOLENO.

Ale jestli se to nebude líbit ostatním, moje slovo nemá žádnou váhu... Very Happy

Katashi Aokawa [JŌNIN]

Katashi Aokawa [JŌNIN]

Re: Katashi Aokawa [JŌNIN]