Hory

pro **Hokori Mai** Sat May 10, 2014 7:24 am

First topic message reminder :

Hory

Jak již samotný název napovídá, jedná se o prostranství, kde v budoucnu bude vybudována Iwagakure no Sato. Jedná se o hory různych výšek. Tyhle hory však umí být zrádné a nebezpečné, a tak si dejte dobrý pozor, kam šlápe Vaše noha. Říká se že v těchto horách sídli mnoho banditů, ba dokonce lidí, kteří u sebe objevili jakousi sílu, které ostatní říkají chakra, a tak se jedná o jedno z mála míst, kde můžete dosáhnout povýšení skrze zabití nějakého shinobi. Ještě před tím než do toho půjdete, promyslete si to. Může se totiž také stát že shinobi zabije Vás.

pro **Akira Hitsumi** Wed May 28, 2014 6:31 pm

Pan Neznámy mě úspěšně hodil směrem ke srázu, čím mě však nevědomky zachránil před útokem Jenovy. Ne že bych se něčemu takovému nedokázala sama ubránit, ale takto jsem se nemusela alespoň namáhat. Vyskytl se zde však možný problém, že skončím, netušíc o kolik metrů níže, na dně propasti za námi. Nevymýšlela jsem nic zvláštního. Jednoduše jsem uchopila Kubikiribocho a zapíchla do země, čím jsem se zkoušela zachránit před mě nevhodným osudem. Kdo asi tak chtěl skončit rozplácly někde neznámo kde? Můj pokus se ukázal být uspokojivý. Přežila jsem to. Nebylo to pro mě nic nečekaného. Věděla jsem, že ještě nenadešel můj čas. Je příliš brzy, aby zemřel někdo jako jsem Já, protože mám v tomto světě ještě nedokončenou práci. Mezitím se zde objevila další postava, kterou však blíže zahlédnout nebylo možné. "Tak co kur*va!?" Můj křik se vznášel opravdu kilometry daleko. Zde v horách byla příliš dobrá akustika. Jenova říkala že se dalších lidí nebojí... možná je nejlepší čas si ji vyzkoušet.

pro **Shinobi** Wed May 28, 2014 6:48 pm

Pan Neznámý
Hory - Stránka 2 I_won_t_give_in_by_izuraru-d6ou2j8

Jak se ukázalo. Mylil jsem se v doměnce, že jsem rychlejší než Ona. Byl jsem si tím tak jistý, ale ukázal se opak. Navzdory tomu, že jsem nebyl rychlejší než Akira, jsem využil toho, že na mě útočila přímou čárou a udělal chvat, který byl předveden na gifu v předešlém postu. Při mé obraně jsem ale zapoměl na Jenovu, což se mi ukázalo býti osudné. Kdybych měl alespoň volné ruce, abych mohl poskládat pár pečetí, nebo kdybych se mohl jaksi pohybovat, uskočil bych do zadu, a v tom případě bych se Jenově možná úspěšně vyhnul, ale nyní jsem byl příliš zaměstnaný Akirou, a tak jsem to nestihl... Potom co ustal kouř z výbuchu, který vznikl po mém střetnutí s kouli jakési hmoty, Akira s Jenovou mohly zahlédnout, klečící mou postavu, které tekl pramínek krve z úst a měla ošklivě poraněné obě ruce... navzdory tomu jsem byl schopen podniknout ještě jednu techniku. Byl jsem si vědom toho, že na Akiru to nejspíš nebude mít žáden účinek, a že se tomu Jenova nejspíš dokáže ubránit, ale nemohl jsem zemřít jak zbabělec!!!

Tuto chvíli, kdy se Akira s Jenovou museli soustředit na útok Pana Neznámého, využil Pan Známy a záhadně zmizel. To jestli vzal nohy na ramena, když zahlédl sílu nepřítele, a nebo teprve příjde jeho chvíle v tomto souboji, to snad věděl pouze shinobi samotný.

pro **Jenova Tatsumaki** Thu May 29, 2014 7:46 pm

"On to prežil." Podvihla som obočie a trocha pobavene som sa usmiala. Každopádne som však bola vo vzduchu, čím som veľmi rýchlo začala padať dole. Spočiatku to vyzeralo tak, že som to moc nevypočítala, páč som letela priamo zo zrazu smerom.. niekam do tramtárije k potôčikom niekoľko stoviek metrov pod nami. Každopádne som sa tým ale vyhla katonovej technike, ktorá prečesala iba prázdny vzduch.
Bola som vśak shinobi, vedela som ovládať chakru a zachytiť sa pomocou nej nohami o skalný zraz nebolo nič ťažkého. Vlastne mi táto "pôda" alebo skôr "prostredie" k boju dosť vyhovovalo. Vykráčala som späť na "povrch" miestečka, kde sa bojovalo a s jednou rukou založenou a druhou namierenou na toho chlapíka som sa len pousmiala. Následne som mávla na znak, aby odtiaľto odišiel.
"Choď preč a.. nabudúce sa nenechaj tak skoro chytiť pri špehovaní." Žmurkla som na neho a čakala som, či ma počúvne, alebo sa pokúsi o ďalší útok.

pro **Akira Hitsumi** Thu May 29, 2014 8:40 pm

A byl zde další chabý pokus Pana Neznámého nám nějak ublížit. Tentokrát se ale zdálo, že si dal doopravdy záležet. Však už bylo na čase. Alespoň svým posledním útokem předvedl, že stojí za víc než jen pouhé C rankové techniky. Připadalo mi, že tato technika u Jenovy vytvořila jisté obavy, a tak se rozhodla vyhnout ji poněkud netradičním způsobem. Tohle jsem ji za zlé výjmečně neměla, protože jsem mohla samotná oddělat tohohle chlápka. Byla jsem to Já, kdo učiní poslední úder! Vlna katonu mě nijak nezastrašila, pouze mě přinutila opakovat postup jako před tím, když na mě mířily předešlé útoky. Nyní jsem ale udělala něco na víc, což jsem v poslední době neměla adekvátní příležitost předvést. Napřáhla jsem k Panu neznámému druhou ruku, z které si to na něj namířila ta táž technika, ale mnohem ničivější a rozsahlejší.

Načasování mého protiútoku a Jenoviných slov bylo pozoruhodné. Pan Neznámy neměl jinou možnost než utíkat dokud mohl, ale to pouze za předpokladu, že chtěl přežít. "Tak jen běž z kur*y syne!" Zakřičela jsem opět z plných plic. Pan Neznámy musel být v momentální chvíli poněkud vystresovaný. Upřímně... Já sama bych nejspíš na tom psychicky nebyla nejlépe, kdybych neměla svou sílu a mířila si to proti mě technika pdobného rozsahu a ničivosti, k tomu ještě dráždivé, vysměvavé, ba dokonce ponižující slova Jenovy a moje...

pro **Shinobi** Sun Jun 01, 2014 2:50 pm

Pan Neznámy na nic víc nečekal. Neovládal žádnou techniku, kterou by byl schopen protiútok Akiry zastavit, a nebo negovat jinou útočnou technikou. Katon Zukkoku opět použít nemohl, protože Akira použila tu též techniku silnější a rozsáhlejší. O takovém provedení této techniky se mu ani nesnilo. Když se nemohl bránit, zbývalo mu jediné, utíkat. Běžel co mu nohy stačily, ale ohnivá vlna byla rychlejší. Ani né po několika sekundách jej ohnivá vlna dostihla. Jakmiile technika ustála, Akira s Jenovou mohly zahlédnout bez mocné, ohořelé tělo, ležící pár desítek metrů opodál. nebyl to příjemný pohled. V tomto světě to však enbylo neobvyklé. Mezitím si Pan Známy dotvořil obrázek o těchto kunoichi, ale neútočil. Pouze v dálce postával, a dál pozoroval. Objevili se zde ale další lidé. Tentokrát nepůsobili jako někdo, kdo kdy měl do činění s chakrou. Měli sekyrky, vidle, palcáty, ale i přes veškeré to uzbrojení působili jako sedláci, což taky byli. Sedláci, kterým příroda zničila úrodu, a tak se nyní museli začít věnovat tomu to nebezpečnému řemeslu. Bylo jich na nejvýš padesát, možná i o pár víc, ale i přes tento počet vyvolávali smíšené pocity. Bát se jich, či nebát? nebylo jich nejméně, ale neovládali žádné techniky...

pro **Jenova Tatsumaki** Mon Jun 02, 2014 6:35 pm

Na zlomok sekundy som zavrela oči. Bolo mi jasné že ten človek nestihne pred technikou utiecť. Nechcela som sa však pozerať na jeho telo. Vlastne som od neho úplne odvrátila zrak, smerom ku Akire.
"Musela si ho zabiť? Stavím sa, že by utiekol aj keby si to na neho nevyvalila." Môj hlas bol podivný, až karhavý.
Chvíľu som sa na ňu len pozerala no v tom ma vyrušil malinkatý vtáčik, ktorý pristál na jednom z mojich rohov a tak som len pohľad ovrátila k nemu. Chvíľu sme na seba len pozerali, pri čom si niečo švitoril.
"Nakoniec tu predsa len tú spoločnosť máme." Povzdychla som si a nastavila vtáčikovi ruku, na ktorú ochotne zosadol. Bolo zvláštne že sa ma toto zviera vôbec nebálo či neobávalo.. vlastne žiadne zviera. Až po tom sa tu začali objavovať ľudia, ktorý nevyzerali príliš .. silno. Rukou som mávla do strany a vtáčik odletel niekam.. do diali.. Pozrela som sa na prítomných.
Hory - Stránka 2 Tumblr_m1d12uQxzG1r8tyjfo1_500

Hory - Stránka 2 Tumblr_m1d12uQxzG1r8tyjfo1_500

V mojom okolí sa rozvlnila podivná fialová chakra, ktorá mala dosť nepríjemný charakter a hlavne intenzitu. Jednou rukou som sa priblíźila k môjmu ćelu, za ktoré som sa chytila. Znova som zatvorila oči. Chakra vlastne bola natoľko nepriehladná že bolo vidieť len môj "tieň".
"Mali by ste sa stratiť." Zavrčala som.

pro **Akira Hitsumi** Wed Jun 04, 2014 3:50 pm

"Zabila jsem ho, protože tohle je to, co Já dělám. Zabíjím." Promluvila jsem klidně. Toto bylo na mé chování docela neobvyklé. Klidný přístup a navíc nevulgární se mi vůbec nepodobal. Možná jsem takto reagovala právě kvůli této situaci. Nebyla jsem sice nejslušnější, ale když si to situace vyžadovala, jednala jsem neutrálně, což u mě bylo možné považovat za slušné. Jak to vypadalo, když zde dorazila banda sedláku, Jenova to začala brát vážně, což mě přinutilo se pousmát. "Ku*a!!! Tak na co ještě čekáme?!" Tyto slova za slušné už nelze považovat. Taky se situace z předešlé dost změnila.

Na nic jsem nečekala, a okamžitě jsem vyrazila s vražednámi úmysly. Bylo mi totiž jasné, že tito chlápci a chlápci z těchto končin Nás nenechají jen tak na pokoji. Pak proč tedy jim dávat možnost, aby zaútočili první?

pro **Shinobi** Wed Jun 04, 2014 4:40 pm

Třeba že se jednalo původně o slušné lidi, nyní byli úplně jiní. Tyto temjé časy dokážou změnit nejednoho člověka k horšímu. Postačí málo, a sami se nepoznáte. Tohle byl přesný případ sedláku. Tento svět k nim byl příliš krutý, a tak nepoznali nic ví než jen krutost. Prvně nechtěli podléhnout svému osudu, ale když zjistili, že není žádná naděje na lepší život, začali se chovat jako zvířata. Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Hlad kvůli kterému tato sebranka začala pojídat i své vlastní druhy. Když byli v dálce, působili neutrálně, ale nyní když se dostali blíž Akiře s Jenovou, dvě kunoichi mohly konečně zahlédnout jejich děsivé tváře, žluté nabroušené zuby. Když něco nedokázali pokousat, aby to mohly sníst... museli se nějak "vylepšit". Ostré zuby lépe trhaly zmražené maso, a to nebyla jediná jejich "výhoda".

Hory - Stránka 2 Tumblr_n37mt9O0DL1t90fkyo1_500

Sedláci v zadních řadách začali třískat vidlemi o zem a dělat neuvěřitelný randál. Mezitím Ti, kteří byli ve předu, statečně a nebojácně pozvedali své zbraně vůči Akiře s Jenovou. Akiřin úder byl okamžitě vyblokován. Nebyl však blokován jedním člověkem, ale hned třemi, a i tak měli problémy kvůli její ohromné síle.

pro **Jenova Tatsumaki** Wed Jun 04, 2014 7:24 pm

S rukami zovretými v päsť bolo z môjho tieňu vidieť len žiarivo žlté oči, ktoré prebodávali sedlákov predo mnou. Rozhodli o svojom osude.. aké to tragické. Mala som pocit, že naozaj nenájdem nikoho, kto by tento svet bral s aspoň ešte trocha chladnou hlavou.
Ich bojový pokrik som brala ako odpoveď.
"Ako chcete.." Zavrčala som a obe ruky som zvesila k zemi, pri čom som bola stále trocha naklonená.
"Tak poďte srá*i ! Kto je prvý?!" Vyzvala som ich, na čo som sa rozbehla slušnou rýchlosťou priamo oproti nim. Teda rozbehla.. ne-shinobi by na moje momentálne pohyby vedeli len ťažko reagovať. Pred nimi som vyskoćila do vzduchu a ruka sa mi sformovala na niečo, čo mohlo pripomínať "baranidlo". Dokonca mala aj kôl, ktorý mi z nej z druhej strany trčal.
"Kassokuken!" S výkrikom som rukou dopadla do radov sedliakov a tých, ktorý mali tú smolu, následne rozdrtila aj vlna z "baranidla", ktoré svojou silou drtilo zem v celkom slušnom obluku v mojom okolí.

pro **Akira Hitsumi** Wed Jun 04, 2014 7:44 pm

Můj úder se jim sice dařilo blokovat, ale ne trvale. Ani ne pochvíle jejich zbraně tak obrovský nápor nevydrželi a zlomili se, což bylo pro ně osudné. Jak si mohli nějací sedláci myslet, že svými vidlemi etc. dokážou zastavit mé Kubikiribocho? Jakmile jejich obrana selhala, udeřila jsem po druhé, ale nyní o trochu výše než před tím, na oblast krku. Používala jsem ten meč tak, jak byl navržen. Neříkalo se mu totiž jen tak v češtině hrdlořez, a nebo jinak, ale podstatu to mělo stejnou. Padala jedna hlava za druhou. Ne jednomu by se to možná i hnusilo, ale když se chovali jako zvířata, bylo s nimi třeba zacházet jak se zvířaty. Když jsem viděla ty jejich výrazy ve tvářích, nebylo mi jich ani líto. Působili vážně odpudivě. Svět bez nich bude lepší místo. Jedno mi ale vrtalo hlavou-> To si vážně tato sebranka myslela, že proti Nám něco zmůže? Museli vidět alespoň část Naší síly ještě před tím, než jsme se utkali. Tohle nebylo však na tolik důležité, abych se kvůli tomu přestava věnovat souboji. Mířila jsem pořád dál a dál. Každý kdo se mě pokusil zadržet, měl co dělat, aby se mnou udržel krok.

pro **Shinobi** Wed Jun 04, 2014 7:58 pm

Tolik krve prolití. Tolik bolesti a utrpení. Pokud Akira s Jenovou se sedlákami zacházeli tak, jak oni to měli v plánu s nima, nesnižovalo je to na stejnou úroveň? Zvěř lovila divočejší zvěř. Nešlo to snad vyřešit jinou cestou? Útěk mohl vypadat jako zbabělost, ale alespoň by ušetřil pár lidských životů. Akira s Jenovou však za to nemohli, protože taková byla doba. Zabij nebo buď zabit. Když utečeš, stejně dříve či později bude muset každý někoho zabít. V tomto světě nešlo žít bez neposkvrněných rukou. Teď zbývala poslední otázka-> Kdo z těchto dvou kunoichi měl humanější přístup k zabíjení? Akira své oběti rychle zbavila bolesti, skrze useknutí hlavy. Jenova za to rozdávalá příme rány svým beranidlem, což přímo nezábíjelo, ale způsobovalo ukrutnou bolest, a teprve pak zabilo daného jedince. Výzorově působilo mileji zabíjení Jenovy, která jednou za nějakou tu dobu rozbila někomu hlavu, úderem zlámala končetinu etc. U Akiry všude stříkala samá krev, všude bylo plno krve a současně plno hlav. Sedlákům již pomalu docházelo, že zaútočit na tyto dvě, byla jejich životní chyba, ale i přes to dál plnohodnotně bojovali. Nepolevovali v ostražitosti a neochabovali. Pořád bojovali na 100%. Proč ale na Akiru s Jenovou zaútočili? To bylo neznámo...

pro **Hiroshi Tishibo** Sat Jun 07, 2014 7:05 pm

Křik a řev mrtvých sedláku mě dokázal připoutat mou pozornost. Koho taky ne. Moje postava přicházel k místu, kde se konala řezničina. ¨Zastavil jsem se před tou spoušti co tu provedli dvě ženy,tedy jestli se jim tak da říkat. Porozhlídnul jsem se. "Tolik krve bylo dnes prolito, to by se Vám líbilo můj Pane. " Pomyslel jsem si. Akira s Jenovou mohli zahlédnout postavu zahalenou v černém. Mé blond vlasy překrývali mé oči. Kosu,kterou jsem měl na zádech šlo pouze vidět násady, které měli červenou barvu a konec mého kosiska. Co se bude dít dál? Já jsem mlčel a ony nejspíš budou chtít dělat to co doposud. Zabít kohokoliv, který se jím nebude líbit.

pro **Akira Hitsumi** Fri Jun 13, 2014 6:21 pm

(Jenova nebude nejspíš dokonce prázdnin online, takže ji přeskočíme a nějak vyřadíme z toho to děje)
Dílo bylo dokonáno tím že jsme pobili všechnu tuhle cházku. Když jsem se ale otočila směrem k Jenově, abych s ní prodiskutovala náš předešlý rozhovor. Ta k mému překvapení náhle zmizela. Jednu nestvůru vyměnila druhá. Ačkoli tato byla poněkud zhledově přijatelnější než Jenova. Vypadala více lidsky. Jenova byla na půl ďáblice a na půl kunoichi, její vzhled byl vážně zajímavý, a vzbuzoval ve mě všelijaké doměnky. "Takže? Co kur*a?!" Zakřičela jsem na právě přibylou postavu. Co si o sobě myslela? Takhle se zde ukázat, a ani se nepředstavit.

pro **Hiroshi Tishibo** Sat Jun 14, 2014 7:57 am

"Tak mlada a tak sprostá." Pomyslel jsem si při tom, když promluvila. Usoudil jsem,že nebude zrovna nejlepší diplomat, spíš že bude někomu stínat hlavy. "Zdravím. Jsem zvěstovatel míru a klidu." přestal jsem mluvit a usmál sem se. "To je ale pi*ovina, co? Mír a klid? Tohle je pouze přestávka mezi válkami. Mé jméno je Hiroshi Tishibo. A Tvoje? " dodal jsem a čekal co se bude dít.

pro **Akira Hitsumi** Sat Jun 14, 2014 3:31 pm

Tenhle chlápek se mi docela zamlouval. Viděla jsem v něm dokonalý nástroj schopen šířit temnotu dál, dokonce i proti světlu. To byl můj sen, zasít sémě temnoty tak silné, že by odolalo veškerým změnám tohoto světa, ať už sociálním, politickým a nebo myšlenkovým. Kagyua si sama vzala část temnoty, a zbytek od ní oddělila. Tímto způsobila, že oddělená temnota zanikla ve světle. Já chci obnovit ztracenou temnotu a nastolit její původní podobu, a však tohle nedokážu samotná. "My žijem v neustále válce." Řekla jsem se zlomyslným úsměvem na tváři. Mělaj sem pravdu... třebaže absolvujeme boj duchovní, Ying a Yang, nebo boj fyzický... pořád bojujem. Neexistuje něco jako mír, ale existuje pouze slabší, méně rozeznatelná válka. "Akira Hitsumi." Odpověděla jsem na jeho otázku, a pak pevně sevřela Kubikiribocho. Nezmínil se o důvodu jeho návštěvy tohohle velmi osobního mejdanu, který právě skončil, zabitím všech sedláku.

pro **Hiroshi Tishibo** Sat Jun 14, 2014 8:45 pm

Při jejích slovech jsem se usmíval. Celou dobu jsem si jí prohlížel a viděl jsem nejen zlomyslný úsměv ale i to jak pevně svírá svou hráčku. "Ano i tak by se to dalo říct Ale vždy se najde někdo, kdo chce ten tak zvaný mír světa... Podle mně je to ztráta času" řekl jsem. Stál jsem toho názoru,že se svět skončí kvůli chakre."Tu svou hráčku by jsi mohla odložit, přeci jen jsi sní už napáchal dost škody pro dnešek" dodal jsem na závěr. Nechtěl jsem sni bojovat nemuselo by to též dopadnout dobře.

pro **Akira Hitsumi** Sun Jun 15, 2014 11:19 am

Podívala jsem se na něj nevěřičně. Na jednu stranu mluvil o tom, jak je mír nesmyslný cíl, ale na druhou stranu se nechtěl ani pobít. O mě se bát nemusel. Soudě podle toho jak vypadal by mi rychlostí nestíhal, tak i jeho síla by nebyla dostačující. Možná ale dokáže překvapit jinou věcí. "Se*u na tebe..." Promluvila jsem k němu, když ode mne očekával, že Kubikiribocho schovám zpátky na jeho místo na mých zádech. Tato doba byla zrádná. Nedalo se věřit nikomu. Každý se zdál, že má nekalé úmysly. Hiroshi nebyl vyjímka. "Co navrhuješ? Doufám, že sis nepříšel pouze pokecat..." Vážně nemám ráda lidi, kteří si chtějí pouze o něčem poklábosit. Koho by něco takového bavilo? Kdyby se někdo takový přece jen našel, poslala bych ho se léčit...

pro **Hiroshi Tishibo** Mon Jun 16, 2014 12:09 pm

Akira mohla vidět můj úsměv po celou dobu našeho rozhovoru. Je pravda bít jsem se nechtěl, protože ta její hráčka způsobovala zranění, které bych sice přežil, ale tělo bez hlavy se nemůže hýbat. Co se týkalo mé fyzické zdatnosti. Vzhled může klamat. Trošičku jsem doufal, že odloží svůj meč, to by mě i uklidnilo. "Prosím Tě nes*r na mě, já bych se pak musel mýt a to se mi moc nechce. To bych musel jít k řece a to se mi moc nechce." Promluvil jsem na její poznámku. "Co navrhují?" zopakoval jsem její otázku. "Můj první návrh je abys odložila tu zbran." Tohle byl návrh, který se jí jistě nebude moc líbit. "Nebo si zajdeme někam a pokecáme, aby jsme se lepé poznali. Ale vy určitě nejste na dlouhý pokec. Jinak jsem si šel najít nějakou jeskyni, abych mohl založit menší tábor o jedné osobě." Řekl jsem a čekal

pro **Akira Hitsumi** Mon Jun 16, 2014 3:58 pm

Škodolibě jsem se pousmála, chovajíc Kubikiribocho zpátky na své místo. Když jsem jej měla pevně připevněné na mých zádech, vydala jsem se pomalou chůzi neznámo kam. Na tomto místě jsem nejspíš nechtěla déle setrvávat. "Tak jo, ale vypadneme od tud. Začíná to tu smrdět." Tímto jsem nedala souhlas ke dlouhatánskému rozhovoru, ale přistoupila jsem na jeho požadavek, odložení mého Kubikiribocha. Pohledně smradu jsem měla pravdu. Tělo se rozkládá v řírodě poměrně rychle, a jak tito sedláci tak i pan neznámy tady byli mrtví už delsší dobu. Ten smrad se nedal vydržet. Ne že by mi to nějak extra vadilo, ale v takovým prostředí nešlo vést rozhovor. "Pomatuj na jednu věc. Cokoli zkusíš, budu o krok před Tebou." Promluvila jsem k němu výhružně, pokračujíc ve své cestě do neznáma. Čekala jsem, že mě bude následovat. Kde však dojdeme, to jsem netušila (vyber nějaký topic a napiš tam).

pro **Hiroshi Tishibo** Tue Jun 17, 2014 7:39 pm

V duchu jsem si ulevil, když schovala svou hráčku. Aspon něčeho jsem dokázal. Jak se vydala nějakým směrem šel jsem za ní. Ohledně toho smradu měla pravdu. "Dobře. S takovým přístupem si moc spojenců nenajdeš." řekl jsem a pousmál jsem se . "Prej o krok na před, to bych chtěl vidět, ale ne teď a tady. Mám rád své končetiny všechny pohromadě." pomyslel jsem si pro sebe. Pokračoval jsem v naší cestě.

//přesun

pro Sponsored content

Hory

Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory