Kaia Yoshino

Jméno a příjmení: Kaia Yoshino

Hodnost: Genin

Vesnice: Kirigakure

Věk: 16

Narození: 6.8.

Pohlaví: dívka

Klan: -

Elementy: -

Kekkei genkai: -

Sensei: -

Charakter:
Kaia je neuvěřitelně plachý člověk, který se nejraději schovává v temném zákoutí. Než se někam rozejde, nejprve se i klidně třikrát rozhlédne, jestli ji někdo nesleduje nebo jí nechce ublížit. Nerada se seznamuje s ostatními a když je to nutné, jen těžko je trpí ve své přítomnosti. Vše, co jí přijde strašidelné nebo zlé, ignoruje. Zacpe si uši a opakuje si jednu větu stále dokola.
Je stydlivá a každou lichotku snáší na venek špatně, vždy zčervená a popírá to, uvnitř jejího srdce ji to ale hřeje. Pokud se s někým skamarádí, nerada ho vidí trpět. Nechce to a snaží se tomu zabránit jak jen to jde. To je další důvod, proč je raději sama. Má ráda roztomilé věci a všechno sladké sladkosti, ačkoliv její oblíbené barvy jsou temné.
Ačkoliv je její povaha jako povaha malého dítěte, není tak neschopná. Umí se snažit, úkoly plní všechny, které jsou jí zadány, bez odmlouvání. Má odhodlání a je obětavá. Snaží se hledat si cestu, klíč k dospělosti a doufá, že je konečně najde. Jejím cílem je překonat bránu minulosti.

Styl boje:
Kaia bojuje pomocí ninjutsu. Ovšem není člověk, který by vynikal v boji. Funguje převážně jako podpora týmu. Dokáže určit, kde a jak silný nepřítel se nachází. Snaží se také rozvíjet své lékařské dovednosti, aby byla ještě více k užitku, respektive se lékařskému ninjutsu chce věnovat a učit se ho. Přímým bojům se však snaží vyhýbat.

Životopis:
Kaiin příběh začíná probuzením ve tmě. Otevřela oči, ale nic neviděla, jen tmu. Slyšela ale nějaké hlasy. Snažila si vzpomenout, kde je a co se to děje. Nic si nepamatovala. Rozbolela ji ale hlava. Přiložila si ruku na místo, odkud se bolest ozývala, na dlani ale cítila cosi teplého. Jenomže nic neviděla, takže nevěděla, co to je.
,,Je tu někdo?“ zavolala do tmy. V tu chvíli se místnost zalila světlem. Kaiu to na chvíli oslepilo. Zakryla si oči rukou, ale lekla se. Její ruka byla od krve a byla to ta samá ruka, kterou si přiložila na bolestivé místo na hlavě. Navíc byla úplně nahá. Místnost byla malá, přesto se v ní ale tísnilo dalších asi 15 dětí. Ano, dětí. Kaie byly jen 4 roky, když se probudila na místě, které vypadalo jako sklep, vězení s mřížemi místo dveří.
,,Neplakej.“Setřelo jí slzy černovlasé děvčátko. Kaia se na ni podívala uslzeným pohledem plným otázek. Děvčátko od ní bylo nejspíš starší a zřejmě už tu byla déle. Ostatní děti také. Nikdo z nich neplakal. Všichni byli nazí a seděli na místě. Nepovídali si, nesmáli si, ale ani neplakali. Nechápala, co se děje. Brzy však pochopila. Do cely vstoupil muž se zrzavými vlasy.
,,Už ses probudila? Výborně, tak můžeme začít.“ Promluvil na ni.
,,Kde to jsem? Kde je maminka?“ zeptala se Kaia. Místo odpovědi ji ale nějaká žena surově vytáhla za ruku, až Kaia vyjekla bolestí. Táhla ji za sebou jako panenku, aby ji nakonec vysadila na studený operační stůl…..Pak už byl slyšet pouze křik a pláč a prosby.
Takto to bylo pořád. Každou chvíli jedno z dětí končilo jako Kairi. Opakovaně na nich dělali různé pokusy. Po třech letech se Kaia dozvěděla důvod. Jejich schopnosti. Všechny děti měly různé schopnosti, které oni chtěli využít, přetvořit je, vylepšit. Při takových pokusech ale plno dětí zemřelo, jim to však bylo jedno, našli další a další oběti. Zdálo se, že Kaia se s tím smířila. Jako jedna z mála původních dětí přežila. S ní přežila i černovlasá holčička, která ji utěšovala první den jejího příchodu na toto místo hrůzy.
Jednou to přišlo. Ta chvíle. Děcka už to nevydržela. Když ten zrzavý chlápek se ženou vstoupili dovnitř, aby si opět Kaiu vytáhli, vrhly se děti na ně Kousaly je, kopaly, štípaly, všechno, aby jim už neubližovali. Jelikož Kaia každé nové dítě utěšovala a chránila ho, chránily teď chránily oni ji.
,,Utíkej, jdi pryč!“ volaly na ni. Ona nakonec se slzami poslechla. Utekla pryč. Nechtěla ale, nechtěla je tam nechat. Věděla, že všichni zemřou. Obětovaly se pro ni.
Kaia utíkala, aniž by se zastavily. Jenomže všechny pokusy se na ni podepsaly. Nohy ji neunesly, plíce nezvládaly, krev jí tekla z úst i z uší.  Věděla ale, že ji pronásledují, proto pořád utíkala. Bloudila takto několik dní, několik dní krvácela, až potom nemohla. Upadla a zabořila se do bláta. Neměla sílu vstát. Prstě čekala na konec. Ten ne a ne přijít. A oni jí byli v patách, dostihli ji. Kaia ale nevnímala nic, zavřela oči.
Když je otevřela, ležela v měkké posteli. Měla obvázané celé tělo. Bylo jí teplo. Pootočila hlavu. Vedle ní seděla starší žena.
,,Neboj se, už jsi v bezpečí.“ Usmála se na ni. Kaia cítila teplo úsměvu. Rozplakala se. Bylo jí tak smutno. Byla tak malá a potkalo ji tolik bolesti a neštěstí. Od té doby se o ni ta žena starala. Jmenovala se Keiko. Kaia jí pomáhala, naučila se od ní vařit, uklízet a vše, co byla potřeba. Navíc se Kaia naučila důležité věci. Naučila se být kunoichi. Naučila se základní jutsu. Keiko, paní, která ji zachránila, byla neobyčejně silná shinobi. I v jejím věku dokázala neuvěřitelné věci.
Uběhlo šest let a Keiko zemřela. Kaia opět zůstala sama. Nesmutnila ale, už poznala, co je láska a starost. Na rodiče si Kaia nepamatovala, nepamatovala si nic ze svého dětství. Považovala proto Keiko za svou náhradní mámu. Kaia jí vyrobila nádherný pomníček, všechno ostatní ale uzamkla do svého srdce. Na místě po její smrti nezůstávala. Rozhodla se, že zkusí najít něco ze své minulosti. Tohle rozhodování ji stálo plno sil. Tak moc se bála toho, co najde, tak moc se bála toho, co ji ještě může potkat. Byla si však jistá, že větší bolest už ji potkat nemůže.
Nakonec se jí to podařilo. Ptala se obyvatel na zmizelé děti a na to, co se tehdy stalo. Přivedlo ji to na stopu jejího domova. A to, co hledala, nakonec našla. Dozvěděla se, že patří do rodiny, která oplývala schopnostmi, které jen tak někdo neměl. Její rodiče dokázali vycítit chakru, sílu chakry i kde se nachází. Její rodiče však zemřeli v den, kdy Kaiu unesli. Zabili je oni.
,,Proto mě potřebovali..“ Kaia ty schopnosti nenáviděla. Nechtěla o nich nic víc vědět, proto všechny dokumenty spálila, aby se k nim nikdo už nedostal. Setrvala na místě, které by mohla považovat za domov, kdyby jí ho ti dva zločinci nesebrali. Utápěla ve smutku. Když to tak bylo již několik dní, cítila hlasy, které ji povzbuzovaly. Nechápala to, ale ty hlasy v ní promlouvaly, a to natolik, že je jasně slyšela a rozuměla jim. Byli to její kamarádi, se kterými měla sdílet stejný osud. Povzbuzovali ji k tomu, aby se stala silnější, aby jejich smrt nepřišla vniveč.
I když bez jakýchkoliv návodů, naučila se Kaia využívat své schopnosti. Naučila se být sensibil.
Poté cestovala. Slyšela o místě, kde se lidé, jako je ona, sdružují, kde by moje své schopnosti ještě více rozvíjet. V každé vesnici, kde se zastavila, se naučila něco nového.
A tak Kaia putovala dál, dokud nedošla do Kirigakure, kde se hodlala zbavit strachu z minulosti.

Avatar:

Body:

Techniky: