Keigo Nakagami

Jméno a příjmení: Keigo Nakagami

Hodnost: Genin

Vesnice: Kirigakure no Sato

Věk: 22 (důvod proč je stále geninem je v životopise)

Narození: Narozen 30.9. na jednom z ostrovů kolem země vody.

Pohlaví: Muž

Klan: -

Elementy: Suiton

Kekkei genkai: -

Sensei: (nechám se k někomu přidělit)

Vzhled: Je 185cm vysoký, váží 80kg. Tmavě hnědé vlasy a vousy, tmavě hnědé oči, oblečení, to vše viz. avatar.
Zvláštností je jeho jediná jizva, kterou má přes celá záda. Tato jizva má tvar znaku Konohy(jak k ní přišel je napsáno v životopise).

Charakter: Introvert, málo společenský, dobré vztahy dokáže udržovat pouze s lidmi, kteří jsou ochotni překonat jeho počáteční pokusy o to se jich zbavit a ukáží mu, že to s ním opravdu myslí dobře a jsou přátelé.
Nikomu moc nevěří a to ani přátelům. Je velice podezřívavý a obezřetný.
Dokáže velice silně nenávidět, je nelítostný, trochu bezcitný  a neumí odpouštět.
Svědomí má jen velice malé a velice úspěšně ho potlačuje, je prospěchářský a sobecký. Převážně sleduje vlastní cíle.

Styl boje: Bojuje spíše defensivně a takticky, než dynamicky a bez rozvahy. Zaměřuje se na protivníkovy slabé body a nekrytá místa. Nedělá mu problém podvádět a bojovat nečestně.
Bojuje nejraději se dvěma meči(i když né nejčastěji).

Životopis:

Nacházíme se na jednom z malých strůvků kolem země vody. Zde v rybářské chatě právě přichází na svět malý chlapec. Rodiče Shia a Keigo se rozhodli pojmenovat chlapce po otci.
Porod byl bez komplikací, chlapec i matka se brzy zotavili a z Keiga mladšího začal postupně růst silný a šikovný hoch. Ještě dřív než mu byl rok se naučil chodit a pár slůvek byl schopný zřetelně říkat pár týdnů na to. Dát dohromady pár vět byl schopný někdy po dosažení druhého roku.
Oba rodiče z něj měli velikou radost a jen co byl chlapec schopný držet prut, bral ho otec lodí na ryby. Učil ho v kterých vodách je nejlepší lovit, na které ryby platí určité druhy návnad a styly lovení a i když tomu zatím Keigo moc nerozuměl, oba s přibývajícímy léty si Keigo tyto znalosti vštípil. V sedmi letech už dokázal s mistrovskou technikou chytat ryby v řece holýma rukama.
Jak stárl, rostl a sílil, stával se doma čím dál tím větší oporou. Pomáhal všude kde se dalo a rodičům mnohé ulehčil. Obstarával jídlo rybolovem, který mu šel výborně, štípal dříví, obdělával políčko a když se naučil trochu střílet z luku, tak i lovil ptáky, co lítali kolem ostrova. Byla to příjemná změna oproti rybám, i když jeho matka výborně vařila.
I když měl Keigo bezstarostné dětství a měl vše co potřeboval, nedokázal pochopit, proč jeho rodiče nechtějí aby se stýkal s dědečkem. Dědečeka nikdy neviděl a když se na něho ptal otce, nikdy o něm nechtěl mluvit. Jen matka mu prozradila, že dědeček pochází z jedné velké vesnice, z které pochází celá jejich rodina a že tam prováděl velice zlé věci. Když ve vesnici došlo k převratu, dědeček nesouhlasil s politikou vesnice a odešel do důchodu a vzal s sebou celou rodinu.Když jim ale pověděl o tom, co pro vesnici dělal, otec ho zavrhnul a vyhnal do středu ostrova. Víc už se nikdy na dědu neptal a smířil se s tím, že ho nikdy neuvidí.
Když bylo Keigovi asi deset roků, jednoho dne s otcem venku kuchali ryby, které ráno ulovili na oběd. Najednou otec přestal a začal se zamyšleně dívat po okolí. Náhle z křoví vyletěl šíp, prolítl těsně kolem Keiga a zasáhl otce do ramene. Otec se skrčil nad Keigem a takto s ním utíkal do dřevěného domku, v kterém bydleli. Pustil Keiga, zabouchl dveře a rukama se o ně opřel. Keigo se zděšeným výrazem sledoval další tři šípy zapíchnuté v otcovích zádech. Hlasitě sýpal a bylo vidět, že sotva stojí na nohou. Několik dalších šípů rozbilo okna. Matka přiběhla k otci a pomohla mu tlačit na dveře.
Keigo vzal svůj luk a šípy, vykoukl z okna a zrovna viděl, jak se tři muži řítí ke dveřím. Vystřelil první šíp a trefil jednoho z mužů do břicha. Najednou uviděl z křoví vyletět další šíp. Někdo ho strhnul k zemi. Byla to jeho matka, která nejprve nemohla uvěřit že její syn střílí šípy po lidech, kteří ublížili jeho otci, ale pak se konečně odhodlala a odtáhla syna od okna. Muži začali vyrážet dveře. Matka znovu běžela na pomoc s jejich bráněním, ale otec už ztratil příliš mnoho krve a když povolil, vtrhli dovnitř a podřízli otci hrdlo. Keigo couval, sahal po dalším šípu, ale jeden z mužů k němu přiskočil a úderem pěstí ho poslal do bezvědomí.
Keiga probudila tupá rána do žeber. To ho jeden z těch ničemů nakopl do žeber. Postavili ho na nohy a otočili ho čelem k jejich domu. Hořel, měl zabedněná okna a uvnitř křičela žena. Keigovi tekly slzy po tvářích, křičel, prosil, žadonil... nic nepomohlo. Dva muži ho pevně chytili za ruce, třetí mu rozřízl košili na zádech a zdělil mu, že todle je trest za zranění jejich druha. Keigo ucítil ohromnou řezavou bolest v zádech. Cítil jak se mu čepel zarývá hluboko do masa a jak z ní vytéká krev. Křičel... křičel tak hlasitě, že mu  jednu chvíli selhal hlas a už ze sebe nemohl vydat ani hlásku. Vnímal pohyb toho meče... cítil jak tne rovně a potom se stáčí do spirály. Když se otočil, viděl stejný znak na čelenkách, kteří měli ti muži na sobě. Ten znak na čelenkách ale měli přeškrtnutý... Když byli s jeho mučením hotovi, předstoupili před něj a nechali ho, ať si klekne... tedy... spíš ho podpírali, aby vydržel klečet. Ohli mu hlavu a on znovu cítil chladnou ocel katany, opírala se mu o krk. Muž se napřáhl a potom... Keigo zaslechl padnout tělo k zemi. Muži se zmateně začali rozhlížet a všichni tasili zbraně. Ty kteří měli luky skončili s kunaiem zapíchnutým v srdci a poté se neuvěřitelnou rychlostí vyřítil z lesů stařec s katanou. Poslední tři muži se proti němu rozeběhli, ale starý pán se jen ladně mihnul kolem nich a jejich těla padla mrtvá k zemi. Potom Keigo znovu omdlel.
Když se konečně probral, ležel na proutěné posteli v malé chatrči. U ohně seděl velice starý muž s chladným výrazem v obličeji. Nic neříkající pohled, jizvy ve tváři a oči vraha byli v této kombinaci opravdu hrůzostrašné. Keigo rychle zavřel oči a dál dělal, jako že spí. Stařec vstal, dal mu k posteli jídlo a pytí a vyšel ven z chatrče. Po chvíli se Keigo konečně odhodlal se najíst a napít. Trvalo asi deset minut, než v něm začlo všechno vřít a on vyběhl s chýše do lesa... vykonat potřebu. Když se vrátil po zhruba hodině celý zpocený a vyčerpaný, stařec už stál před chýší. "Nikdy nejez a nepij od lidí, které neznáš." Řekl a podal Keigovi láhev s vodou. Keigo byl dehydrovaný a tak se k lahvi okamžitě rozeběhl, pak se ale zastavil, podíval se na lahev a na muže a udělal dva kroky zpět. "Správně." Řekl stařec a napil se z lahve. Pak jí podal Keigovi. Ten si jí okamžitě vzal a začal vodu dychtivě lemtat. "A nikdy nikomu nevěř." Dodal stařec a Keigo už zase utíkal na záchod. Po další hodině na záchodě už se nehodlal vrátit zpět. Utíkal lesem a snažil se dostat co nejdál od chatrče. V tom se mu ale noha chytla do oka a on vysel hlavou dolu. Nohu neměl příliš staženou, protože smyška byla kolem pevné boty, ale to jak se mu hrnula krev ho hlavy příjemné nebylo. Takhle visel až do rána.
"Už nikdy se odemě nevzdaluj." Tato slova ho probudila, ale z hlasu který slyšel Keigo nadšený nebyl. Byl to stařec a to poznal i když otevřel oči a viděl ho vzhůru nohama. "Sundáte mě?" Zahraptěl Keigo, protože hlas se mu ještě plně nenavrátil. "Teď ne. Teď budeš poslouchat. Jsem tvůj dědeček. Otec tvého otce, Keiga. To já jsem tě zachránil a tvůj život teď patří mně." Řekl a odřízl Keiga, takže padal na hlavu, jenže Keigo dal ruce šikovně kolmo dolů a dopadl do kotrmelce. "Nesmím vám věřit." Odpověděl Keigo a začal couvat. "Podívej se na mou tvář ty hlupáku... je podobná té tvého otce, navíc jsi mě viděl když jsem zabíjel ty muže a nejspíš i víš, co tvůj dědeček dělal v minulosti. Taky jsem kromě vás měl být jediný na ostrově. Viděl jsem kouř a proto jsem přišel." "A co rodiče?" Zeptal se Keigo smutně. "Mrtví. Mrtví pro to, že tvůj otec udělal špatné rozhodnutí a vyhnal mě. Kdyby to neudělal, mohl jsem vás ochránit všechny..." "Jsi zlý!!!" Zakřičel Keigo a dal se do pláče. Děd k němu přiskočil, chytil ho za pejzy a vytáhl ho za ně do vzduchu. Keigovi vytrisklo z očí ještě víc slz než před tím. Děda ho pustil a když Keigo dál plakal, znovu ho chytil a vytáhl za vlasy u uší. "Žádný pláč." Keigo ale i po puštění dál brečel, jenže děda to dělal tak dlouho, dokud si Keigo po puštění okamžitě neotřel oči a žádnou další slzu už neuronil. "Výborně." Řekl mu dědeček a odvedl ho zpátky do chýše.
A tak začal druhý den, kdy Keigo poprvé viděl svého děda, jediného zbývajícího člena své rodiny.
Dědeček vysvětlil Keigovi, že ti lidé byli muži z Konohy a že ten znak co má vyřízlý na zádech, je znak té vesnice. Vysvětlil mu taky, že ti muži byli vyloučení z vesnice a že vesele zabíjejí všude po světě, protože velitelé v Konoze jsou neschopní a nedokázali je zabít. Také mu úspěšně vštípil, že jediná vesnice, které kdy byla jeho rodina oddaná, je Kirigakure.
Vyprávěl Keigovi vše o vesnici, o ninjích a o ostatních zemích. Vykládal mu o válkách a o velkých válečnících. Keigovi nejoblíbenější byli mistři kati, neboli "Sedm šermířů z mlžné". Také ho ale učil, jak přežít, jak bojovat, jak ovládat meč, jak ovládat svoje city, jak ovládat svoje tělo. Svým tvrdým chováním a neustálými útoky a pokusy Keiga zabít, z něj vychoval tvrdého, nelítostného, neoblomného a obezřetného válečníka, jehož jediným cílem, byla pomsta. Naučil se nenávidět Konohu a nenávidět nukeniny.
Jenže jak dny plynuly, dědečka pomalu opouštěla síla. Po dlouhých dvanácti letech tréningu a žití s ním, si na něj Keigo zviknul a i když ho rád neměl, choval k němu ohromnou úctu. Jednoho dne, když přistihl dědečka kašlat krev, hodil mu dědeček do ruky dva meče a on sám si vzal katanu a vyšli ven.
"Todle je posledí souboj, Keigo. Poslední minuty, které spolu strávíme. Ty, mě totiž v tomto souboji zabiješ, můj vnuku. Nelítostně a bez slitování, mi setneš hlavu. Budu prvním člověkem, kterého připravíš o život a pak už tvůj meč nikdy nezaváhá. Pamatuj, že jsi zbraň. Vrať se do Kirigakure a pomož z ní udělat takové místo, o kterém jsem ti vyprávěl. Silné, nebezpečné a obávané. HAJIME!" Řekl a rozeběhl se na Keiga s tasenou katanou. Keigo se svými dvěma meči snadno odrážel starcovi útoky, byť byli přesné a rychlé, nedokázal ho ale nijak zasáhnout, protože dědovi pohyby byli znamenité, rychlé a přesné. Bojovali dlouho... netrvalo to pár minut, trvalo to hodiny. Ani jeden z nich, nechtěl souboj ukončit, i když bojovali na plno a užívali si ho, chtěli spolu ztrávit co nejdelší čas, protože i přes tu všechnu bolest a utrpení, si k sobě navzájem vybudovali vzah. Pak ale... starci povolila ruka a když Keigo tupou stranou meče uděřil do katany, vypadla dědovi z ruky. Keigo se naposled podíval do tváře svého děda a uťal mu hlavu.
Poté se zbalil, zapálil dědovu chatrč a na člunu svého otce, který přežil požár se vydal z ostrova do země vody, z které měl namířeno rovnou do Kirigakure no Sato. Když ji konečně našel, nepřivítali ho s otevřenou náručí, přesně jak čekal. Byl podroben výslechu a zvláště kuli jeho jizvě na zádech moc nevěřili jeho verzi a považovali ho za špiona. Nakonec se mu ale podařilo je po několika dnech přesvědčit a po zotavení z výslechu nastoupil do akademie, kterou dokončil na výbornou.

Momentální cíl: Co nejrychleji postupovat kupředu v hodnostech a skončit až u Oininů.

Avatar:

Spoiler:

Body:

Ninjutsu - 1
Taijutsu - 3
Genjutsu - 0,5
Inteligence - 2,5
Síla - 3,5
Rychlost - 2,5
Chakra - 1,5
Ruční pečetě - 0,5
Celkem - 15 body

Techniky:

Kawarimi no Jutsu - technika náhrady
Kakuremino no Jutsu - technika neviditelného pláště
Nawanuke no Jutsu - útěk z pout
Henge no Jutsu - přeměna
Bunshin no Jutsu - technika klonu

D-rank
Shunshin no Jutsu - technika problesknutí