Keigův dům

Uprostřed lesa se nachází malý dřevěný domek, který Keigo vlastnoručně postavil. Dům je postaven ze dřeva z tohoto lesa, takže do něj zapadá, moc nevyčnívá a z dálky není mezi stromy k rozeznání.
Keigo je na svůj dům velice háklivý, jelikož je to jeho vlastní dílo a místo, které může nazývat domovem.
Postupně se snaží vnitřek vybavit, bude tam mít stůl, židle, postel, skříně a truhlice, stojany na zbraně a věšáky na věci a spoustu dalších věcí denní potřeby a nářadí.
Venku má ohrádku, do které plánuje časem nachytat nějakou zvěř.

Se svým parádním(půjčeným) nářadím, jsem se procházel lesem a hledal si vhodné místečko, pro můj krásný nový dům, který už se mi rýsoval v hlavě.
"Todle bude mnohem lepší, než ta zablešená ubytovna..."
Pochvaloval jsem si nápad a dál brouzdal lesem.
Nakonec jsem našel perfektní místo, kde jsem ten dům téměř viděl stát. Jen pár stromů mi tam překáželo.
Ďábelsky jsem se usmál, vzal jsem pilu a pustil jsem se do díla. Stromy jsem začal kácet hezky nízko, aby mi pak nedalo takovou práci vykopnout pařezy.

Pokácel jsem slušných pár stromů, odvětvil jsem je a z těch nejsilnějších větví jsem udělal velkou kozu. O tu kozu jsem si opřel jeden konec kmenu stromu(ten hubenější) a začal jsem řezat stejně dlouhé kusy(dlouhé asi jako moje paže). Když se začal kmen rozšiřovat a byl už silnější, než moje noha, začal jsem ho řezat na klády dlouhé asi tak, jako jsem byl já vysoký.
Ty nejtlustší části jsem pak nechal dlouhé asi dva a půl metru.
Toto mě čekalo u všech stromů, co jsem pokácel a nebyla to zdaleka poslední práce, co mě čekala. S chutí(zatím), jsem se do toho pustil.

Můj plán byl jasný. Vymýtit si tu prostor pro postavení svého domu a ještě nějakej kousíček navíc, abych tu nebyl namačkanej mezi stromama. Na stavění jsem ale samozřejmě nemohl použít todle syrové dřevo, to jsem věděl.
Měl jsem dohodu s tesařem, že když mu přinesu dvojnásob syrového dřeva, dá mi za něj polovinu už vyschlého. Nejspíš natěžil dřeva přebytek a neměl dost zakázek, aby ho stihnul zpracovat a todle se mu bude hodit za dva roky(do té doby taky vyschne) a ušetří si tak práci.

Pracoval jsem až do setmění, dokud jsem na to alespoň trochu viděl.
Potom jsem se vyčerpaně schoulil na mechu a usnul.

Když jsem se ráno vzbudil, vytáhl jsem si chleba a začal jsem snídat. Chleba si není maso, ale žaludek to zapláclo celkem uspokojivě.
Po snídani jsem vzal lana a svázal jsem několik klád k sobě. Na ty jsem naložil další klády a větve a vyrazil jsem s tím k tesaři.

Po několika hodinách tahání dřeva jsem tu měl, místo hromady nasekaného syrového dřeva, menší hromadu vyschlého dřeva, které se perfektně hodilo pro stavění.
Fuška to byla pořádná, ale s chakrou se všechno zvládá líp. S řezáním, hoblováním, broušením a natíráním mi ale chakra moc nepomůže.
Měl jsem tu pár pěkných prken, který měl tesař už nařezaný, ty se mi budou hodit pozděj. Teď jsem ale musel z těch kmenů dostat kůru a natřel jsem je ochranným nátěrem.
Teď jsem vzal krumpáč, rýč a sekeru a začal jsem vyndavat pařezy. Vždycky jsem jeden obkopal kolem dokola, odsekal jsem pár kořenů, pak jsem pod pařezem prostrčil lano, kolem nějakého kořenu jsem ho uvázal a pařez jsem vytáhnul ze země ven.
Takhle jsem to udělal ještě u několika dalších. Čtyři díry po těch pařezech stáli tak, že mi to vyhovovalo jako místo pro hlavní pilíře. Díry jsem ještě trochu prohloubil a rozšířil. Vykopanou hlínou jsem zasypal ostatní nepotřebné díry po pařezech a zbytek děr jsem zasypal hlínou, kterou jsem vykopal na různých nerovnostech na terénu(kopečky, hrboly, boule z hlíny a tak podobně), takže ve finále jsem tam měl rovnou plochu se čtyřmi děrami a hromadou dřeva.
Do čtyřech největších a nejsilnějších trámů jsem potom zespoda našrouboval takovou kovovou klec. Na jednom konci ta klec měla silný ostrý šroub, pro zavrtání do dřeva a na druhé straně to byla prostě klec z kovových drátů.
Dál jsem vzal káď a do té kádě jsem nalil vodu a do vody jsem nasypal lopatu cementu, dvě lopaty písku a jednu lopatu drcenýho kamení(všechno sem si přinesl v pytlích, stejně jako nářadí jsem si to vypůjčil od starých známích, kterým jsem prokázal službu při jedné z misí).
Když jsem namíchal dostatek betonu, nalil jsem ho do děr a než zatuhnul, vnořil jsem tam ty pilíře s klecí(klec patřila do toho betonu, takže jsem z toho měl krásný a pevný základ) a nechal jsem to zatuhnout.
Mezi tím jsem nařezával další trámy, hobloval je, brousil a natíral.

Beton jsem nechal vytuhnout celý den, mezi tím jsem si připravil všechno potřebné a další den jsem se vrhnul na stavění kostry.
Musel jsem si z větví postavit dvě takové trojnožky s podstavou, o které jsem si vždycky opíral trámy, protože jsem je nemohl držet a montovat zároveň.
Takhle se mi postavilo postavit kompletní kostru domu. Usadil jsem všechny trámy a nosníky, přidělal je a teď jsem se chystal na zaklopení.
Stěny museli být dvouvrstvé, protože mezi těmi dvěma stěnami z prken musela být ještě nastrkaná vata(zateplení) a folie(aby dřevo nezplesnivělo).
Zatím jsem udělal první stěnu z prken. Ještě jednou jsem to natřel ochranným nátěrem a potom jsem vyrazil do vesnice pro zateplovací vatu(a taky se naobědvat v sushi-baru).

Když jsem se vrátil s vatou i s folií, folii jsem nalepil z vnitřku na tu hotovou natřenou stěnu, pak jsem tam nacpal vatu, na tu vatu jsem přiložil folii a pak jsem tam natloukl druhou stěnu. To samé jsem musel udělat i s podlahou v přízemí a v podkroví.
Chyběla mi už jenom střecha, na které jsem měl zatím jenom plachtu a taky usadit okna a dveře, kde jsem měl taky chycené plachty.
A málem bych zapomněl! Schody do podkroví!
Domů se mi už nechtělo a zatím jsem neměl peníze na okna a dveře a jelikož jsem si chtěl nechat střechu až na zítra, lehnul jsem si v domě na podlahu a rozhodl se trochu prospat.

Ráno když jsem vstal, jsem snědl zbytek chleba a dal jsem se znovu do díla.
Dneska mi zbývalo jen přidělat došky na střechu, přibýt trámy na cestu před domem, zhotovit si ohrádku vedle východní stěny, přidělat panty k zárubním a usadit do nich dveře, které jsem si nakonec sám ztloukl z prken, které mi zbyli.
Rozhodl jsem se taky udělat si vlastní židle a stůl, do postele se mi ale moc nechtělo. Tu jsem si chtěl radši koupit, aby byla alespoň trochu pohodlná. Na to mi ale chyběli peníze.

Když jsem práci dokončil, stál přede mnou krásný(tedy podle mého názoru-zaujatého názoru-) domek, nebo spíš taková chaloupka. Zatím tedy bez oken... A jen se stolem a židlemi... ale to všechno se doladí časem. Teď už mi jen zbývalo nanosit si sem věci z ubytovny a odhlásit se tam.

(přesun)

Vrátil jsem se zpátky do svého nového domu, i se svými věcmi.
Všechno jsem si to vyndal, oblečení jsem si složil na jednu hromádku a věci denní potřeby jsem položil na stůl.
Zatím jsem neměl žádné skříně a poličky, kam bych to uložil...
Potřebuju peníze... musim vyrazit co nejdřív na nějakou misi, nebo pojdu hladem. Každopádně nejdřív se musim dostat trochu do formy. Už dlouho jsem netrénoval. Je čas začít se sebou něco dělat.
Pomyslel jsem si a začal jsem si oblékat výstroj a zbraně. Čas jít trénovat.

(přesun)

Doběhl jsem domů a zabouchl za sebou dveře. Položil jsem na stůl svojí novou skříň a sesunul jsem se na zem. Byl jsem vyřízený. První co jsem udělal ale bylo to, že jsem vzal klíč a svitek a zamkl jsem ho do jedné z truhel. Klíč od truhly jsem dal do speciální kapsy pod brnění.
Nedaleko byla řeka, takže jsem se tam šel omýt a potom jsem vyrazil zpět domů.
Tam jsem si lehl na postel a kompletně jsem vytuhnul.

Druhý den ráno jsem byl už odpočatý. Povrchová zranění už měla strup a nic mě extra nebolelo. Vzal jsem si tedy luk a šípy a vyrazil jsem ven.
Procházel jsem lesem a potichu jsem se plížil. Všude jsem narážel akorát na samou vysokou, jednou dokonce na kance. To jsem nechtěl, nemám šanci sám sníst něco takového, než se to zkazí a zabíjet krásného srnce jen pro pár soust se mi z hloubi duše příčilo. Pak jsem ale uviděl se něco pohnout na stromě. Natáhl jsem tětivu, namířil jsem a vystřelil. K zemi mi padla kukačka, velká asi jako náš holub.
"Hostina z tebe nebude, ale hlad zaplácneš."
Řekl jsem si, vrátil jsem se domů a po cestě jsem ptáka škubal. Peří jsem si přitom nechával v ruce, pak jsem ho hodlal spálit.
Když jsem dorazil k domu, rozdělal jsem v ohništi před domem oheň, kukačku sem vykuchal a začal jsem ji grilovat.
Po jídle jsem nechal kosti, peří i vnitřnosti pod žhavým uhlím a vydal jsem se na cvičiště, plně vyzbrojen, protože jsem měl mít svoje výběrové řízení na ANBU.

(přesun)

Rychle jsem doběhl domů, vytáhl jsem z kapsy klíč a odemkl jsem truhlu. Vytáhl jsem sní zapečetěný svitek a klíč od ruin, truhlu jsem zase zamkl a vydal jsem se rovnou k Mizukagemu.
(přesun)

Došel jsem domů s jedním shinobi, který mi pomohl s vyvoláváním nábytku ze svitku.
Chvíli nám to trvalo, ale postupně jsme všechno "vybalili" a tak jsem mu poděkoval a poslal ho zpátky do skladiště, aby se tam připojil k ostatním a pomohl jim evidovat.
Já jsem mezi tím stěhoval nábytek a dovybavoval jsem si dům.
Když jsem měl všechno, jak jsem si představoval, došel jsem si ještě koupit okna a usadil jsem je na své místo.
Když jsem měl hotovo, byl jsem konečně spokojen, že mám svůj dům kompletně hotový.
Teď bylo na čase jít pít.
(přesun)

Trochu jsem zapomněl na čas. Chtěl jsem sice k Hinemu, ale nakoenc jsem kousek odbočil, protože jsem měl naspěch. Stavím se za ním jindy.
Cestička mě zavedla až k mému krásnému, nově postavenému baráčku. Vyndal jsem klíč a odemkl dveře.
Po dlouhé době jsem se opět vrátil domů. Bylo tu hezky, škoda jen, že jsem neměl tolik času sem chodit.
Svlékl jsem si svou ANBU uniformu, sundal jsem si masku a pečlivě jsem ji uložil do truhly, kterou jsem zamkl a klíč si vzal k sobě. Namísto ANBU vybavení jsem si oblékl své klasické oblečení, bohužel jsem si ale neodpustil svou obvyklou zbroj a meče. Luk jsem pro tentokrát oželil.
Když jsem se převlékl, vyšel jsem z domu, zamkl a vyrazil na slavnosti.
Vůbec se mi tam nechtělo, nesnášel jsem takové události, ale rozkaz byl rozkaz.
(přesun)

Došel jsem na otočku domů, plánoval jsem hned zase vyrazit. Konkrétně do sídla rodiny Dansaků, abych tam začal realizovat plán "sirotčinec".
Jak už to ale bývá, nikam jsem nevycháze bez svého vybavení. Oblékl sem si svoji ANBU zbroj, vzal jsem si toulec s šípy, své dva meče a pořádně jsem si dovybavil všechny pouzdra se zbraněmi a ZVN.
Pak jsem si dal ještě vydatnou večeři v podobě sušeného hovězího, fazolí a restované zeleniny. Divná směsice, ale bylo tam všechno co jsem potřeboval.

Na bouchání na dveře nebyl čas. Keigo je ANBU a pochopí to, takže prostě vletím dovnitř. Keigo, průser! Mizukage tě volá. Do hodiny buď před hlavní budovou v plné bojové pohotovosti. Víc toho nevím, ale když mě starej odchytnul jako poslíčka, tvářil se že viděl apokalypsu. 

Uslyšel jsem pohyb za dveřmi. Bleskurychle jsem se otočil a tasil jeden z mečů, přičemž jsem skončil v obranné pozici. Byl to jen kolega. Adrenalin rychle ustoupil a mě došlo, co se po mně chce.
Omlouvat jsem se nehodlal. Byl to ANBU, moji reakci pochopí.
"Díky za zprávu. Jsem připraven, vyrážím okamžitě."
Řekl sem kvapně, v rohu místnosti jsem si vzal vak přes záda a vyrazil jsem z domu ven.
Ve vaku jsem měl už nějaký čas připravené trvanlivé zásoby. Jídlo z vaku mi mohlo při velice skromném zacházení vydržet asi týden(především sušené věci), tekutiny ve vakuovaných obalech(aby dlouho vydržely) mi mohli vyjít asi tak na čtyři dny, pokud jsem to dobře odhadl.
(přesun)