Takeru Yagiu

Takeru je vysoký a pohledný mladík o výšce asi 197cm. Takže je opravdu vysoký, čehož si člověk všimne na první pohled. Většinou nosí tmavé kalhoty. Na těle má buď košili, nebo nic. To je ale jen pokud není v ANBU obleku. Takeru má po těle nespočet jizev z bitev, místo  pravé dlaně má železnou loutku která je pozlacená aby trochu vypadala, používá jí jako loutku, aby s ní mohl pohybovat. Má jí propojenou něčím velmi podobnému šlachám přes které stačí poslat trochu chakry k pohybu.  Má dlouhé rudé vlasy, nikdy si je nesmotává, vždy je má spuštěné. Má lehkou svalovinu a váží asi kolem 98 kil, které odpovídají jeho výšce i svalovině.

Kumogakure no Sato

27

Muž (Rly? xD)

Shakuton - Spalující element.
Shakuton je mnohonásobně větší žár ohně. Tím pádem, je Takeru odolný proti všem teplotám a slabším katon technikám (D,C), díky tomu že je sám vystaven vysokým žárům při samotném používání.

Takeru je velmi zamlklý člověk, moc s lidma nemluví, protože to nemá zapotřebí. ANBU pro něj bylo skvělím místo. S nikým se nemusel dělit o svoje soukromí a mohl žít v klidu. Jeho neobjevená stránka, kterou se snaží oběvit on sám je stránka plná radosti, takoví jako byl jako malý. Veselý člověk, s kterým se dá o všem výborně mluvit. Takoví by Takeru v hlouby duše být chtěl, ale to se snaží negovat a proto je to člověk který kolem ostatních prochází jako bez duše a s nikým se nebaví.


I.
Začalo to noci, o které by člověk ani neřekl že to byla noc. Hvězdy ji osvětlily jako by byl den. Přes celou ulici se rozléhal hluboký křik ženy. Člověk by řekl že by jí nikdo rval srdce přímo z těla, no, nejspíše prožívala něco takového, po chvíli křik  utichl a uvnitř jednoho domu už naproti ní stál doktor s dítětem v ruce, předal ho otci který se pouze usmál a řekl "Můj syn.. Takeru". Tentýž noci se vydal do hospody svého syna zapít.
II.
Roky ubíhaly opravdu rychle, přímo letěly. V 7 letech Takerova jména to přišlo. Jeho matka stála vedle jeho postele a říkala mu něco na dobrou noc když v tom uslyšel  podivný zvuk, obrovskou ránu, nevěděl co se děje, nevěděl nic. Slyšel skřípoty oceli o ocel, což jeho matku znepokojilo, nebyla shinobi jako Takerův otec, po chvíli tyto střety utichly, pomalu se otevíraly dveře, Takerova matka ho schovala do skříně ještě předtím než se to stalo, takže nic neslyšel, když se ale otevřely dveře, matka křičela. Druhého dne ráno ho našly ve skříni shinobi, od té doby se jeho život změnil, poněkud moc. Byl už rok na akademii, dřívě měl spoustu přátel, poté co jeho rodiče umřeli je všechny ztratil. Bylo to pro něj psychicky vyčerpávající, ve škole kolem něj každý chodil obloukem a on už neměl své rodiče. Vychovávala ho náhradní shinobi rodina. Žena a muž, milenci, ta žena, Sera, byla Chuuninkou a její přitel, který se ani neobtěžoval se s ním seznámit, u toho nikdy nezjistil co byl. Chodil ale většinou na mise které trvaly opravdu dlouho a byl hodně tajemný, takže to byl nejsíše ANBU, Takerovi ale ani jeden z nich nijak moc nevadil, neměl je rád a tak s nimi moc nekomunikoval.
III.
Bylo mu 10, 10. let a byl poslán na misi typu C, jeho tým, jeho jediní přátelé té doby a jejich sensei. Tým 13 Takeru-Ai-Cheino a sensei Ryuu Akashi, velmi silný ninja. Vydali se na misi, která probíhala opravdu lehce, přeprava člověka pár kilometrů. Nikdo ale nečekal s tím co se stane. Přepadlo je pár nepřátel, vypadaly že ani neumí ninjutsu, obyčejní bandity. Po chvíli ale odhalily své schopnosti. Byl to masakr. První padla k zemi Cheino, kterou nepřitel nejdříve smetl vlnou  Suitonu a poté jí nabodal k zemi. Probodal jí ruce, aby co nejvíce trpěla, poté jí zasadil rány do nohou, chodidla, kolena a stehna, křičela, ó ano, křičela opravdu hodně, nikdo jí ale nemohl pomoct. Nakonec jí dal přímou ránu do srdce. Takeru, ten ubožák se schoval za kámen a držel si uši, aby nic neslyšel, stále jen křičel, připomělo mu to smrt jeho rodičů a proto nic nedokázal udělat. Jako druhého zabily Aie. Dopadl před Takera kterého potřísnila jeho krev, začal křičet ještě víc a nakonec dostal ránu do hlavy. Probral se v nějaké jeskyni, všude byla tma a zapáchalo to tam. Byl vyveden z míry. "Haló?" zakřičel ale jediné co se ozvalo byla jeho ozvěna. Po chvíli uslyšel křik a chvíli na to smích, vydal se po zvucích a dovedlo ho to na místo které už bylo osvětlené, víno ho oslnilo a tak se schoval za sud. Viděl jeho mistra přivázaného k velkému trámu, předním stál muž s katanou a vedle něj ještě jeden který mistrovi něco říkal. Mistr měl několik ran na břiše a rukou, jako kdyby ho mučili, Takeru ale znovu pouze přihlížel. Ten neznámí muž se mistra na něco zeptal, mistr mu odpověděl s obrovským odporem. Ten muž mu vyťal lehký políček a odešel. Poté přišel na řadu muž s katanou. Probodnul mistra jako kus masa a katanu vytáhl, takhle to opakoval znovu a znovu dokud mistr nevykrvácel. Najednou někdo Takera uděřil a ten spadnul k zemi, chytnul ho za límec a vyzvedl do vzduchu. Takeru celý vyděšený začal kopat, ale nepřítel se jenom smál. Muž ho odvlekl ke stolu kde ho přivázaly ke stoličce. Sedl si před něj muž který se ho začal ptát na věci kterým nerozuměl, ani trochu. Takeru pouze brečel a nic nezmohl. Po chvíli vyptávání muž vstal tak prudce že stolička na které seděl se převrátila. Přešel na druhou stranu stolu a chytnul Takerovu ruku, prudce s ní škubl a položil jí na stůl. Takeru brečel, protože viděl že přichází muž s katanou který umordoval jeho mistra. Ten vytánul katanu z pochvy a najednou Takeru ucítil lehký závan na tvářích, muž stál na tom samém místě s katanou v ruce, tentokrát z ní ale kapaly kapky krve. Z ničeho nic Takera silně zabolela ruka, když se podíval, Začal znovu brečet když vyděl jak jeho dlaň nehybně leží oddělena od jeho ruky. V tom dovnitř vlétly ANBU sunagakure a nepřátele zahnaly. Jen tak tak Takera zachránily, protože jinak by vykrvácel. Byl v pohublém stavu a celý špinaví. Probudil se v nemocnici, ihned jak se tak stalo se ho začaly vyptávat co se stalo, když jim to vylíčil odešly a dál se o něj nestaraly. Z ničeho nic přišel muž a žena kteří ho vychovávaly jako pěstouni. Sera a její, tentokrát už manžel. Na Seře bylo vidět že určitě brečela, měla kruhy pod očima, muž ale byl stále bezcitný jako vždy. Sera si k němu klekla a pohadila ho po tváři se strachem v očích, bylo tam ale také štěstí.
IV.
Smutek a slzy v očích. Takhle nějak vypadal když k němu v den jeho patnáctých narozenin přišly 3 ANBU a oznámily mu smrt jeho obou pěstounských rodičů. Od té doby už uběhl rok a on od každých dalších utekl. Proto mu je pak už přestaly udělovat. Po tolika letech se zrovna dnes odhodlal že se vrátí do domu kde umřely jeho praví rodiče. V ulici ho všichni pozorovaly jako vetřelce, vešel do domu, všude byl prach a pavučiny. Jako by tu nikdy nebyl život. Vše tam bylo tak pochmurné, ze zdí přímo čišil smutek. Prázdné místnosti. Přišel do svého pokoje. V jeho pokoji ale zůstalo vše stejně. Dokonce jedna věc přibila. Vyhořela svíce, když k ní přišel, vzal jí do ruky, jeho dobré ruky. Nejdříve jí chtěl vzít rukou, do dlaně kterou neměl. Znovu si se smutkem vzpomněl na den kdy mu řekli že už nikdy nebude shinobi.Tyto slova nikdy nepřijal. Když svícen vzal začal jeho pokoj dunět, jako by se posouval. A to se také stalo. Přijel o patro níž. Vypadalo to jako pracovna, všude byly knihy, přešel k psacímu stolu kde stál papír. Stál tam dopis určený pro něj. "Takeru, synku, jsem velmi rád že si se vrátil domu a objevil tuto místnost. Nevím co ti toho dne řekly, ale nic jim nevěř. Neumřel jsem, bohužel. Omráčily mne a když jsem se ráno probudil viděl jsem tebe mrtvého, nebo jsem si to alespoň myslel a tvojí matku také. Odešel jsem pryč. Nemohl už jsem se vrátit protože by si o mě mysleli že jsem to naplánoval. No. Přejdu k hlavní věci. Je mi líto co se stalo tvému týmu a omlouvám se za vše co jsem ti způsobil. Teď už k věci, podívej se na poličku za tebou-" Když se Takeru podíval viděl tam skříňku, přišel k ní a vzal jí do ruky, poté se vrátil zpátky k dopisu a četl dál "-. Ano, ta krabička. Je to tvůj klíč k tomu jak se stát znovu shinobim. Je to mechanická ruka, kterou bude pohánět tvá chakra, nepotřebuje jí to moc ale přeci. Budeš to muset hodně cvičit. Nechal jsem jí vyrobit pro tebe, tak to užívej s moudrostí. Chce to cvik, ale až to ovládneš dokážeš s tím pracovat jako s vlastní rukou. Pro tento cvik ale potřebuješ senseie. Vyhledej muže jménem Amaru, je už velmi starý ale myslím že ti pomůže, býval mojim velkým přitelem. Hodně štěstí. Dnes už jsem nejspíše mrtví, nebo pronásledovaný hodně špatnými lidmi a proto se k tobě nemůžu vrátit. Dávej si pozor, nepřátelé jsou na každém kroku, s láskou tvůj Otec." Po tomto dopise si musel Takeru sednout, tímto ale začal jeho velký trénink při kterém na pár let opustil vesnici.
V.
Návrat do Sunagakure no Sato. Nebo ne? 5 let je dlouhá doba a 21 let je hodně vysoký věk na genina. Proto se Takeru vydal jinam. Kumogakure no sato, hodně o té vesnici slyšel. Většinou používaly raiton, a ten Takeru měl. Možná by ho mezi sebe vzaly. Přemýšlel nad tréninkem s Amarem a když se podíval na svojí novou dlaň, přivedlo ho to k posledním vzpomínkám na Amara, než ulehl napořád. To ho přimělo prodírat se vzpomínkami. Stále pokračoval ale myšlenkama byl úplně jinde. A najednou byl tam, vesnice Kumogakure no sato. Budovy se tyčily tak vysoko že ani nedohlédl na vrcholky, byla to krásná vesnice, líbila se mu mnohem víc než vesnice plná písku. Když vešel do Raikageho budovy, všichni ho sledovaly, poté mu došlo proč. Stále na sobě měl čelenku písečné, sundal jí před vstupem do Raikageho pracovny, když vešel začal probírat s Raikagem jeho vstup do vesnice. Vše proběhlo rychle a bez problému, až podezřele. Až na jednu věc. Musel znovu projít akademii aby se stal geninem. No, a tak začaly jeho nejhorší dni.

VI.

Na akademii s dětma, to musela být sranda. Samé dětinské řeči a otázky. No, nakonec to dokázal a dostal se do týmu geninů kde to také proběhlo bez problému, když splnil chuuninské zkoušky a stal se i dokonce jouninem, tým 16 skončil a začal jeho život Jounina. O tom ale tato kapitola není. Den jeho jména, 25. let, to už je pěkný věk, dostal se do ANBU, vše co si přál se mu splnilo. Toho dne byl vyslán na misi, protože neměl přátele, stejně by své narozeniny neslavil. Proto se  také na misi vydal okamžitě. Měl zabít pár irelevantních nukeninů, bohužel, nebyly tak irelevantní, naopak. Byly docela silní a bylo jich více než předpokládal. Padl do pasti, dostaly ho na kolena, přistoupil před něj muž v kápy, uděřil ho, znovu a znovu, bylo to jako začarovaný kruh který nikdy neskončí. Nakonec mu ale strhl masku a usmál se. Omráčily ho a pak, když se probral, stále se zavřenýma očima cítil zimu, měl pouze kalhoty a byl celý pohmožděný. Nejhorší ale byla to bolest v levé ruce a zima. Když se porozhlédl nikde nebyla zem, jenom skály, a on nestál na nohou, byl připoutaný za levou ruku ke skále a vysel. Nechaly ho na pospas samotného sobě. Přilétaly havrani a jim podobní ptáci kteří do něj klovaly, byla to nesnesitelná bolest a vždy mu chvíli trvalo než je dokázal odehnat. Nakonec ale z čista jasna přišla rána která vletěla do skály. On začal padat, stále byl připoután a tak nic nedokázal, kus skály zůstal přidělán k řetězu a tak jenom padal,  najednou se ale vynořil obrovský orel, letěl nad ním, ale najednou se objevila ruka která ho chytila, byl to neznámí muž, nejspíše ANBU, neviděl jeho obličej ale odřízl řetěz kterým už neproudila chakra díky oddělení od skály. Doletěly do jeho příbytku pár kilometrů od Kumogakure. Když dorazily, řekl mu že byl pryč z vesnice 2 týdny a že byl pověřen úkolem najít ho. "Proč se po mě Kumogakure tak sháněla? Jsem přeci cizinec" pomyslel si Takeru ale na to se nedovážil zeptat. Tato slova mu uvízla na jazyku, ale přišel trénink. Trénink při kterém se naučil takeru používat Kuchyose no jutsu. Naučil se přivolávat obrovské orly, což mu velmi pomohlo.

V dnešní době je Takerovi 27 let, skoro 28 a je členem ANBU Kumogakure. Žije ve skromném příbytku v kterém se moc nezdrží