Shīrā no Shōchō

Jméno a příjmení: Shīrā no Shōchō

Hodnost: Jounin

Vesnice: Otogakure no Sato, původem z malé osady u Uzushiogakure

Věk: 25 let

Narození: 17.11.

Pohlaví: Muž

Klan: Shōchō

Elementy: absolutně bez elementu

Kekkei genkai: Mākā-Vrozená schopnost klanu Shōchō způsobuje to, že se členové rodí se zvýšenou mozkovou aktivitou. Orochimaru při svých pokusech zjistil, že mají významně aktivnější některá místa levé hemisféry mozku, kde se nachází logické myšlení, ale i pravé, kde se nachází například vnímání(proto jsou všichni členové klanu senzibilové). Zároveň ale zjistil, že vysoká aktivita mozku nijak neovlivňuje základní smysly, jako je zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Ty jsou stejné, jako u ostatních lidí.
Důsledkem této mutace, anomálie, vývoje, říkejte tomu, jak uznáte za vhodné, je to, že tito lidé dokáží během poměrně krátké doby přijít na principy. Pozorováním, vnímáním a uvažováním se dobádají k tomu, jak dostat ven ježka z klece, jak funguje morseovka, znaková řeč, ale dokáží například přečíst(ve svém vlastním jazyku) všechny cizí řeči, dokáží těmi řečmi i psát, protože vědí, co ta slova znamenají(když uvidí hieroglyfy, řekne vám, co znamenají, ale dokud ten jazyk neuslyší, nedokáže to přečíst egyptsky). To nás přivádí k tomu, že se členové tohoto klanu naučili porozumět ručním pečetím, kteří shinobi používají pro tvorbu jutsu. Zjistili, že pomocí ručních znaků lze chakře přikázat, aby udělala téměř cokoliv(pokud na to máte dostatech chakry a potřebných vloh, jako je např. podstata, kekkei genkai a tak dále). Teoreticky tedy mohou používat jekékoliv obyčejné(nonKG) jutsu. Prakticky je to ale složitější, protože se narodili s "postižením", které jim zabraňuje klasickým způsobem uvolnit chakru z těla. Nemohou tedy používat žádná jutsu, i když se sami mohou tvořit a učit je ostatní.
S tímto KG tedy tito lidé bojují pomocí klasických pečetí, které se kreslí např. na svitek. Pomocí znaků na papíru, na zemi atd. vytvoří jakýsi příkaz, co se má stát a za jakých podmínek a pak pečeť aktivují chakrou. Problém je ten, že oni chakru z těla neuvolní, takže musejí svitky aktivovat pomocí své krve. Pokud by ale svitek s pečetí dali někomu jinému a nakreslili na něj znaky pro klasickou aktivaci chakrou, může je použít kdokoliv.(svitků a pečetí může být opravdu velké množství, ať už pro pečetění, vyvolávání, přetváření chakry na živly a tak podobně)
Vždy ale platí pravidlo: kolik chakry pozřeš(zapečetíš), tolik jí musíš vyprodukovat. Neznamená to, že by si museli podřezat žíly a vykrvácet, když budou chtít zpečetit třeba nějakou osobu, ale pokud se o to pokusí, bude z nich svitek(po potřísnění krví) chakru automaticky vysávat. A pokud bude zapečeťovaná osoba mít větší chakru, než uživatel svitku a uživatel nezabuduje žádnou pojitsku, zemře, protože z něj bude vysáta všechna chakra.

Sensei: nemá

Vzhled:

Shīrā, 175cm vysoký mladý muž, s lehce atletickou(i když nyní po pobytu ve vězení trochu pohublou), 70Kg vážící postavou. Pokud vás zajímají ještě nějaké konkrétnější rozměry, tak jeho velikost bot je 44.
Má středně dlouhé, velice tmavé vlasy, které házejí takový namodralý odstín. Barvu vlasů má ovšem přírodní, i když si spoustu lidí myslí, že ta barva je prostě umělá.
O jeho obličeji bych si dovolil říct, že je poměrně přátelský a vlídný. Málo kdy se rozčiluje, nebo mračí, takže kromě pár vrásek u koutků, které má od úsměvu, jeho obličej vypadá pořád na 25. Zřejmě také díky tomu, že nikdy nekouřil a pubertální akné se mu jaksi vyhnulo.
Další zvláštností jsou jeho oči. K jeho vlasům by se nejspíš hodila nějaká pěkně tmavá barva, ale jeho oči jsou takové vybledlé. Tu barvu bych popsal jako krémovou, což by on nikdy neřekl. Jako klasický chlap by ji označil prostě za světle hnědou a nazdar. Ale moment, to už trochu zabíhám do jeho charakteru! Tak jdeme na to.

Charakter:

No, jak už jsem řekl, Shīrā je prostě klasický chlap. Ješitnej až na půdu, přehnaně hrdej a sebekritickej, falešně skromnej a nedává dolů záchodové prkýnko. Prostě na zabití. Mezi muži je ale možná trochu výjimkou, protože je nadprůměrně inteligentní a dobře zachází se ženami. Podivné, co?
Tyto neduhy ovšem troooošku vyvažují jeho dobré vlastnosti. Je velice milý a přátelský. S nikým se zbytečně nepouští do rozporů, nerad se hádá, radši všechno odkývne a myslí si svoje(s tím souvisí ta jeho přiiiišerná paličatost!).
Než aby se zbytečně pouštěl do soubojů s alfa-samci, kteří si potřebují dokazovat kdesi cosi, radši se takticky stáhne a pak třeba pošle jejich dívkám pugét se záhadným vzkazem "Jsi sluncem mého života, které rozjasní i tu nejtemnější ložnici a probudí všechny sousedy kolem. Tajný ctitel". Myslím, že takový nález přede dveřmi, dokáže doma náramně zvednout náladu, ne?(a máme tu další špatnou vlastnost, je pomstychtivej a vyčůranej, jako beruška!)
Co se týče takových věcí, jako je přátelství a láska, není nic, čeho by si Shīrā cenil víc. Proto se o své přátele a ehm... občasné lásky (které většinou nevydrží jeho povahu, rozejdou se s ním a když jim přijde zazpívat omluvnou serenádu pod okno -další dvě vlastnosti! Romantický a umí zpívat!- chrstnou mu kbelík vody na hlavu) velice dobře se stará. Za přátele by položil život a za přítelkyně měsíční výplatu(ano, možná má maaalinko předsudky vůči ženám, ale opravdu jen malinko).
Dále bych mohl s čistým svědomím říct, že je spolehlivý, přesný a dochvilný(když si půjčuje peníze, vždycky je vrátí přesně, s úroky a včas-PŮJČUJE?! TAK TO ASI NEUMÍ HOSPODAŘIT!!-). Možná jen trochu moc bezstarostný a lehkovážný.
Moment, proč vám to tu vlastně všechno vykládám? Zajděte si za ním a poznejte ho sami!

Styl boje:

Shīrā spíše bojuje myslí, než svaly a množstvím technik(nebude to tím, že krom těch z akademie žádné neumí?...) Proč? Kvůli jeho klanu přeci, více se o tom dočtete níže. K tomuto bych jen napsal, že se zaměřuje hlavně na sestavování pastí, léček, nástrah a je to odborník na pečetě, znaky, symboly a jazyky všeobecně.
V týmovém souboji se drží spíš v pozadí, do souboje 1v1 se pouští velice nerad a málo kdy. Využívá své senzibilské schopnosti k tomu, aby se nenechal nepřítelem překvapit a aby si udržoval odstup.

Popis klanu Shōchō:

Klan Shōchō původně vůbec není z Otogakure no Sato, ale z malé vesničky u Uzushiogakure. Jak se do Oto dostali? No, to myslím není těžké uhodnout. Orochimaru při svému putování téměř vyvraždil celý klan a jen pár nejlepších a nejsilnějších členů, kteří dokázali přežít jeho běsnění byli zajati a odvedeni do jeho táborů a základen v Oto.
Proč se o ně vlastně Orochimaru tolik zajímal? Klan Shōchō byl naprosto samostatnou skupinou, nezávislou na nikom jiném a schopnou postarat se sama o sebe. To byl důvod, proč je napadl, nikdo je nepostrádal, ani jim nepřišel pomoct. Nezajímala ho ale jejich schopnost pěstovat obilí a zeleninu, nýbrž zatoužil studovat jejich mysl.
Členové tohoto klanu, měli zvláštní cit a vnímavost, pro jazyky, symboly, pečetě, znaky a chakru. Dokázali porozumět téměř všemu psanému, i mluvenému, co se dalo napsat na papír, nebo říct, to dokonale chápali. Taktéž byla většina členů klanu senzibilové.
To ale nebylo všechno. Tito lidé přišli na to, jak fungují všechny jutsu světa. Porozuměli ručním pečetím, které byly jako příkazy pro to, jak se má chakra formovat a v co se má přetvářet. Orochimaru v nich vyděl prostředek, jak vyvinout jakékoliv jutsu na světě.
Tento klan měl ale jednu nevýhodu. Měl sice velkou zásobu chakry, ale neměl elementární podstatu a nedokázal chakru vypudit z těla ven, klasickým způsobem, potřebným pro tvorbu nějaké techniky. Jinými slovy, tento klan se nemohl naučit žádné jutsu, i když jich mohl vytvořit nekonečně mnoho.
Aby ale zajistili, že budou schopni bránit sami sebe, vrhli se do zkoumání ještě jiného oboru. Do pečetí. Pečetící techniky většinou tvoří znaky psané na papíře a když těmto znakům porozuměli, dokázali do svitků zapečetit cokoliv a poté to zase vyvolat ven. Vodu, oheň, lidi, zvířata, nebo jiné techniky. Chakru na svitky, potřebnou k pohlcení, nebo vyvolání předávali pomocí krve, stejně jako u kuchyiose, jen upravili několik znaků, aby z nich svitek odčerpával chakru sám.
A pro to, se tento klan dostal do Otogakure no Sato, kde byl zkoumán a testován Orochimarem.

Životopis:

Nebudu tu sáhodlouze rozepisovat, jak Shīrā vyrůstal ve své rodné vesničce, jako malý spokojený chlapeček. To jistě nikoho nezajímá. Jako všechny ostatní děti, prostě pořád brečel, jedl, vykonával potřebu a když měli rodiče štěstí, tak i chvilku spal.
Když konečně trochu vyrostl a rodičům svitla naděje, že by si mohli od neposednýho kloučka trochu odpočinou, ten lump se naučil psát a hned jak se naučil psát, začal se učit pečetě. Možná si říkáte: A co je na tom špatného? Jen ať chlapec pilně studuje! Jenže ten rošťák to pojal všechno trochu jinak. Ono když vám uprostřed noci zmizí postel a vy spadnete na tvrdou zem, tak to moc vtipné není. Shiro pečetil a skrýval do svitků všechno, co jeho chakra byla schopná zvládnout a vždy v těch nejmíň příjemných situacích, jako třeba na záchodě.
Myslím že nemusím dál rozebírat, co je vlastně tenhle kluk za rošťáka a jak se s ním rodiče museli natrápit. Navíc se kolem patnácti let nauči používat své senzibilské schopnosti, ale to už ho naštěstí ty roupy opustily.
Přejdu spíš k té důležitější části jeho života. Bylo mu asi dvacet? Možná víc, možná míň, ani on si to přesně nepamatuje, ale tenkrát se mu život obrátil vzhůru nohama.
Zrovna stál nad silem a ze svitku do něj chrlil zrno, které měli v zásobě, aby mohli znovu zasít pole, když v tom uslyšel ohromný výbuch. Vzhlédl a ve téměř ve středu osady uviděl obrovského hada, jak všechno ničí a pustoší. Nebyl čas na přemýšlení. Seskočil ze sila, svitek se zrnem zahodil a utíkal do domu. Tam vzal štětec a velkou nádobu s barvou a utíkal na náves. Had už se blížil, neměl moc času. Nakreslil na zemi ohromný kruh a do něj začal vkreslovat znaky, čáry, symboly a tvořil tak ohromnou pečeť. Skončil právě když had rozbořil ohromný barák před ním. Shīrā se kousl do prstu a přes jednu čáru na zemi udělal šmouhu svou krví. Odskočil o kus dál a pocítil, jak mu ubývá chakra.
Dostal se z hadova dosahu a viděl, jak pečeť postupně pohlcuje kusy domu a jak se do ní pomalu začíná nořit i had. Shīrā si v duchu nadával, že pečeť nenavrhnul tak, aby pohltila jenom organické věci! Ty sutiny z domu ho budou stát spoustu chakry, jen se modlil, aby mu zbylo dost na hada, který ji neměl taky kdo ví jak malou. Pak sebou ale ten had mrsknul a Shīrā rázem přišel téměř o všechnu svou chakru. Vyvalil oči a němě na tu bestii zíral. Její zásoba chakry byla ohromná, nebylo to jen obyčejné zvíře. Had sebou několikrát mrsknul a pečeť prolomil. Rychlým pohybem se dostal k Shīrovi, ten ale hodil na zem svitek, při tom pohybu na něj máznul krev a ze svitku se vynořila kamenná stěna. Had ji sice rozbořil jako nic, ale Shīrā dostal dost času na útěk.
Todle mu nevyšlo. Proklínal se. Špatně odhadl soupeře a přecenil svoji chakru. Bloudil uličkami rozbořené osady a skrýval se, kde jen to šlo. Snažil se od hada držet co nejdál. Pak ale ucítil blížit se cizí chakru, zkaženou, silnou a velkou. Utíkal, ale nakonec se před ním objevila postava s bledou kůží a dlouhými černými vlasy. Chytla ho pod krkem a narazila ho o stěnu. "Velice dobrý pokus, chlapče. Ale na Mandu si jen tak nepřijdeš. Je nejsilnější ze všech hadů. Tvoje chakra ještě není dost velká. Není divu, když je takhle zakrnělá a nepoužívaná. Ale já tě rozvinu, neboj se. A pak dokážeš neskutečné věci, PRO MĚ!" Řekl s lačným výrazem ve tváři a pak Shīrā ztratil vědomí.

Smutné, že? Teď by jste nejspíš řekli, že je vlastně se Shīrem konec. Orochimaru ho odvleče do své laboratoře, tam na něm bude dělat pokusy a Shīrā jim nakonec podlehne. Ano, to všechno se stalo, až na jednu malou drobnost. Shīrā nepodlehl. Nebudu ale předbíhat, pojďme si to říct od začátku.

Shīrā otevřel oči a první co uviděl, byly mříže naproti. První co ucítil, byly okovy na zápěstí a kotnících. První co uslyšel, byl bolestný nářek. Kam jsem se to proboha dostal? To bylo první, co si pomyslel. Hned na to následovalo: Umřu tady?
Několik dalších hodin tam jen seděl, spoutaný, hladový a vyčerpaný, poslouchal nářek ostatních a přemýšlel o svém osudu. Pak uslyšel kroky. Strachem celý ztuhnul. Byl to ten bledý muž. Měl na sobě bílý plášť a gumové rukavice. Celý od krve. Nešel ale k Shīrovi, šel k jiné cele, ze které vytáhl Shīrova strýce a vlekl ho někam pryč.
Další hodiny poslouchání strýcova nářku, čekání a psychických muk.
Občas někdo přišel a Shīrā dostal napít něčeho strašně odporného, ale to mu bylo jedno. Měl takový hlad a žízeň, že by pozřel absolutně všechno. Ta odporná tekutina, ho nejspíš držela naživu, i když měl stále větší hlad a žízeň.
V noci nářek utichl, nikdo se ale nevrátil. Takhle to šlo, ještě několik dalších dní, dokud...
Otevřeli se dveře jeho cely a vešel ten bledý muž. "Jsi poslední." Řekl znechuceně a očividně zklamaně. "S tebou si musím dát obzvlášť velký pozor. Jestli mi umřeš, všechen výzkum ztroskotá. Váš klan nic nevydrží."
Shīrā nevěděl, jestli je to dobře, nebo špatně, ale když ho táhl z cely ven, cukal sebou a bránil se. Nebylo mu to ale nic platné. Hodil ho do křesla, kde ho připoutal. Když se rozhlédl kolem, uviděl na pitevních stolech přikrytá těla a na tácech mozky. Okamžitě se mu zvedl žaludek a i to málo, co v sobě měl vyvrhnul ven. Tam kde vrhnul, byl už ale připravený kýbl. Nejspíš se to stávalo často. "Neboj, nebudu ti řezat lebku. Na to jsi momentálně až příliš cenný. Pro tebe mám něco jiného." Řekl Orochimaru a bránícímu se Shīrovi nasadil na hlavu takovou helmu. Dal před něj nějakou tabulku s hyeroglifi a přikázal mu, ať čte. Shīrā začal automaticky překládat do jejich řeči. Egyptsky to sice říct neuměl, věděl ale, co ty znaky znamenají. Pak před něj Orochimaru dal jinou tabulku. Byly na nich nakreslené znaky. Shīrā řekl, že je to symbol, který se objeví po použití chakry pěti živlů, která slouží k zablokování chakry a zabraňuje jejímu plnému využití. Orochimaru vypadal trochu spokojeněji, když koukal do monitoru a sledoval výsledky.
Ještě několik dlouhých minut tam Shīrā seděl a překládal různé nápisy, vysvětloval význam pečetí a znaků, všechno bez výjimky byl schopen rozluštit.
Večer, když už byl Orochimaru ospalý(na to, kdy byl ospalý Shīrā se moc nekoukalo, prostě mu něco píchnul, aby vydržel dýl vzhůru a bylo) hodil Shīrā zpět do cely a druhý den se pokračovalo. Shīrā ho měl učit porozumět systémům ručních pečetí, pečetících znaků a tak podobně. Orochimaru ale nebyl schopen tomu všemu plně porozumět. I s jeho vysokou inteligencí mu prostě nedávalo smysl to, co mu Shīrā vykládal. Obviňoval ho z toho, že mu schválně podává informace tak, aby jim nerozuměl, aby byli nesmyslné, byl ho za to, mučil ho a choval se k němu jako ke zvířeti. Vyhrožoval mu smrtí, ale Shīrā věděl, že na to, aby ho zabil, je příliš cenný.
Takhle to šlo několik dalších dní, týdnů, možná měsíců, ne- li let. Shīrā ztratil pojem o čase. Byl jakoby mimo. Hladový, vyčerpaný, zničený. Pak ale nastala další změna. Orochimaru s sebou do laboratoře někoho přivedl. Byla to postava zahalená v kápi, nebylo jí vidět do obličeje, ale podle ladnosti jejího pohybu, to Shīrā odhadl na ženu. Měla překrásnou, silnou chakru. Už jen vnímání té chakry ho přivedlo na lepší myšlenky.
Orochimaru jí sáhodlouze vysvětloval, jak to v laboratoři funguje, popisoval jí jednotlivé experimenty, dokonce i Shīrā. Žena nevypadala příliš zaujatě, nejspíš jí to moc nefascinovalo. Poté někam odešli a Shīrā zase osaměl. Tu postavu ženy viděl ještě několikrát, vždy v dlouhých časových odstupech, někdy i několika týdnů. Vždycky měl pocit, že se na něj dívá, ale nikdy jí nemohl nahlédnout do obličeje, až jednou...
Zase ji viděl projít. Zvědavost ho už dávno opustila, byla pořád s Orochimarem, pořád zahalená, smířil se s tím, že se nikdy nedozví, kdo to je. Večer ale přišla, sama. Stále zahalená, stále tak tajemná. Došla až k jeho cele, dřepla si a podala mu skrz mříže chleba a láhev. Shīrā nečekal ani vteřinu, doplazil se k jídlu, začal z chleba odlamovat malé kousky a dávat si je do pusy. Měl v ústech tak vyprahlo, že musel každé sousto zapíjet vodou. I když měl tak hrozný hlad a téměř na plno se věnoval jídlu, pořád tu ženu po očku sledoval. Uviděl dlouhý pramínek světlých vlasů, který jí vykoukl z pod kápě, nic víc ale nespatřil. Když dopil, žena si zase vzala lahev, otočila se a odcházela. "Děkuju."
Vydal ze sebe chraptivě. Žena se na moment zastavila, možná se usmála, ale nic neřekla a pokračovala dál. Pak jí zase dlouho neviděl.
Od té doby nečekal na nic jiného, než na to, až zase tu ženu spatří. Byla důvod, proč to tu všechno dávno nezapíchnul a podělanýmu Orochomarovi neudělal ze svýho těla hromádku ničeho. Shīrā měl teorii, že jedno jutsu, by přeci jen použít mohl. Sebedestrukční techniku. Při té by nemusel chakru odvádět z těla ven, jen by jí pečetěmi nařídil, aby zničila jeho tělo. Nikdo nevěděl, jestli to půjde, protože se o to zatím ještě žádný šílenec z jejich klanu nepokusil. A teď už to nechtěl zkoušet ani Shīrā.
O týden později k němu ta žena zase přišla. Shīrā byl rád, i když k němu byla pořád odtažitá a neřekla mu ještě ani slovo. Zkoušel říct: "Já jsem Shīrā, jak se jmenuješ ty?", ale nijak na to nereagovala. Vždy mu přinesla jen něco k jídlu a k pití a zase odešla.
Měsíce dál plynuly, Shīrā věděl, že ta žena nechodí pravidelně, takže nevěděl, jak dlouho přesně už je zavřený v tédle díře. Když ale jednou zase začala přicházet, svitla mu naděje. Poznal ji už podle jejích lehkých kroků, dnes šla ale nějak kvapně. Vypadalo to, že je nervózní, že se něco děje, i její chakra byla najednou taková neklidnější, v pohotovosti.
Došla až k Shīrovi, dřepla si naproti němu a stáhla si kápi. Shīrā ji poprvé uviděl a i když chtěl něco říct, na nic se nezmohl, málem zapomněl dýchat. Byla prostě nádherná. Měla tvář jako anděl, vlasy jako ze zlata a oči jako drahokamy. "Poslouchej mě Shīro, ještě si tu posedíš, dokud nenastane bezpečnější chvíle, aby jsi vyšel na povrch. Takže prozatím si tě tu nechám. Ale neboj se, už brzo se ti tu podmínky k životu zlepší. Jen co něco vyřídím. Orochimaru už tě týrat nebude. Zase se uvidíme." Pobaveně mrkla, vstala a vyrazila pryč. "Jméno!" Vyhrkl Shīrā. "Jak se jmenuješ?" Naklonila hlavu a podívala se mu do očí. "Reina Kana".

Myslíte si, že se náš Shīrā zamiloval? Nepřehánějte, prostě viděl krásnou ženskou, tak trochu zblbnul. Každopádně je Reině vděčnej za to, co pro něj udělala, i když by ocenil, kdyby ho třeba laskavě pustila ven! Ale pokračujme:

Od té doby, se to trochu změnilo. Cela Shīrovi pořád zůstala, ale alespoň dostával pravidelně jídlo a pití a to byl rozhodně posun k lepšímu, nehledě na to, že už nebyl nadále mučen.
Pak ale na dlouho dobu nikdo nepřišel. Málem v těch kobkách zemřel, nakonec ale znovu přišla. S jinýma očima, s ještě silnější chakrou. Bylo to zajímavé. Občas se tu objevovalo něco, čemu říkala "sféry".
Zase se mu začaly vracet síly. Jídla měl dost, energie taky a tak si mohl dovolit cvičení a posilování, aby si vybudoval nějakou kondici. Trénoval hlavně rychlost a rozvíjel svou zásobu chakry. Sféry mu občas daly výprask a říkali tomu "trénink taijutsu". Všechno todle ho ale posilovalo.
Reina však stále nechtěla Shīrā propustit. Nezbývalo mu nic jiného, než čekat, dokud se jí to nebude hodit. Čas ale brzy nadejde a Shīrā se dostane opět na svět.

Avatar:

Body:

Ninjutsu – 0.5 (skutečně 0, protože jeho klan ninjutsu není shopen)
Taijutsu - 4
Genjutsu – 3.5
Inteligence – 5(to je typické pro jeho klan)
Síla - 3
Rychlost - 4
Chakra - 5
Pečetě – 5 (ruční pečetě nepoužívá, tak jsem to nahradil pečetěmi jako takovými, což je hlavní obor jeho klanu)
Celkem - 30