Sídlo klanu Dansaku

First topic message reminder :


Ač je to s podivem, sídlo rodu Danaku přežívá už od svého postavení všechny války, převraty i rebélie. Je to celkem vlký dům, který momentálně zeje prázdnotou kvůli jedinému členu rodu a dvěma sluhům. Vypadá velmi zchátrale a působí strašidelným a opuštěným dojmem, ale uvnitř je velmi dobře vybaven. Pod domem je mimo jiné sklep s nejlepšími víny ze všech zemí. V přízemí je pak sál, ve kterém se mohou pořádat menší plesy, pokud se odtamtud odklidí nábytek. V prvním patře je ložnice, dva pokoje pro hosty a společenská místnost, kde Faito velmi často sedí a popíjí přemýšlí.

Momentálně má přístup do domu (sluhové ho pustí:

- Faito Dansaku
- Kashike Kaguya

Faito

"Fajn, jdeme..." řekl jsem. Zbraně jsem nechával doma, nehodlám chodit dál než do budovy Mizukage a tam mi opravu žádné nebezpečí nehrozí.

//přesun

Kashike

Já zbraně nikdy neodkládám, takže mě žádné dilema nečekalo.

/přesun

Faito

Ten svitek mi nedával spát. Nebýt mých sluhů, zemřel bych hlady. Ještě, že měli jasné rozkazy dávat mi každých šest hodin najíst a sledovat mou činnost. Rozhoně jsem nevypadal nejlépe, neusmíval jsem se, vyzábl jsem, měl jsem kruhy pod očima. Ale pořád ne a ne přijít na ty dva znaky, které jsem potřeboval.

Kashike

Dorazím do sídla a projdu domem až ke kapitánově kanceláři. Třikrát krátce klepnu na dveře aby věděl že jsem to já a pak potichu vstoupím. Kapitáne, máme od madam Kage misi kategorie B. Vyslala nás jako posly do Suny. Šel bych sám, ale jmenovitě trvala na vaší účasti.

Faito

Trhl jsem sebou, když Kashike vstoupil. "Suna...nemám to místo rád..." řekl jsem. Byla to pravda. Suna byla horká, suchá zem, ve které se člověk s kabátem a takovým nákladem zbraní, jako já, mohl upéct zaživa. "...ale když na tom kage trvá..." dodal jsem a s námahou jsem vstal. Bylo vidět, že jsem už pár desítek hodin nechodil. Trochu nejistě jsem udělal pár kroků a opásal e zbraněmi. "Tak jdeme..." naposledy jsem se napil a vyrazili jsme.

//přesun

Kashike

Nevypadá vůbec dobře... pomyslím si a přikývnu. Vyjdu za ním z kanceláře a cestou se ještě stavím u sebe v pokoji, kde vezmu batoh a rezervní vaky s vodou. Nerad bych v poušti skončil na suchu.

//přesun

Faito

Přišel jsem do sídla a hodil Kashikeho do pokoje pro hosty. "Postarejte se o něj a začněte shromažďovat zásoby. Blíží se další válka..." řekl jsem sluhům a opět odešel.

Faito

Došel jsem do sídla a zeptal se sluhů, jak je na tom Kashike. Kupodivu se ještě neprobral, ale vitální funkce měl vpořádku. Došel jsem s tou slečnou k němu do pokoje. "Dělej, co je nutné, kdyby něco, jsem vedle v pracovně..."

"Děkuji" křikla jsem za ním a počkala, až odejde. Pak jsem si prohlédla muže před sebou. Na první pohled se mi líbil, několik minut jsem si ho prohlížela. Pak si ale uvědomím, proč tu vlastně jsem a zastydím se. Nedokázala jsem odhadnout, co se mu stalo a tak jsem mu jemně položila své ruce na hrudník a pustila do něj trochu z mé chakry.

Kashike

Když do mě Asuka vpustila chakru, cuknu sebou a pomalu otevřu oči. Asi za dvě vteřiny se mi zatáhnou všechny škrábance i odřenina na spánku. Zvídavě si dívku prohlížím. Nechte mě hádat slečno... medička?

"Ano pane, to jsem" usměji se na něj. "Jsem ráda, že je vám lépe."

Kashike

Děkuji vám slečno. Přiznám se, že bezvědomí je moje Achillova pata... řeknu zklamaně a posadím se. Jsem Kashike Kaguya...

"Asuka Kyoshi" pronesu věcně. "Už vypadáte celkem v pořádku, myslím, že bych měla jít" odvětím jen aby řeč nestála.

Začervenám se. "Děkuji pane, jste velmi laskav. Ráda jsem Vám pomohla. Je to mé poslání a moc ráda vidím, když má tak zjevné výsledky" zachichotám se.

Kashike

Ohmatám si místa, kde jsem utržil rány. Některá mě bolí i přes mou regeneraci. To byl teda nápad... jít proti démonovi a dělat ze sebe návnadu.... zamumlám si pro sebe, než si uvědomím že tu je pořád ta dívka. Ehm... pardon... dovolíte, abych se vám nějak odvděčil? Co třeba sklenička něčeho k pití v baru nebo večeře?

Tentokrát se nezačervenám. Doslova zrudnu jako rak. "No, ehm... víte... tak dobrá" doslova mě svým pozváním zaskočil.

Kashike

Dobrá tedy. Já mám hlad a žízeň, že to až hezký neni. Vstanu, ustrojím se, připnu si meč a otevřu dveře z pokoje. Až po vás slečno Kyoshi.

"Asuka, prosím" otočím se na něj ve dveřích. Pak ho nechám projít a následuji ho.

Kashike

Já vím... prohodím přes rameno. Nebude o moc mladší než já. Milá dívenka. Uvidíme co mi o sobě ještě poví. Cestou chytím jednoho ze služebných a oznámím mu, že jsem vzhůru a kdyby mě kapitán sháněl, šel jsem na panáka. Pak Asuce podržím dveře se slovy "prosím slečno Kyoshi..."

Líbí se mi, přemítám cestou. Je zvláštní, hezky zvláštní. Když mě pustí do dveří ostýchavě poděkuji. Pak se rozhlédnu po baru a vyberu pro nás místo k sezení. Je to stůl pro dva zapadlý na druhém koutě. Bude tam klid.

Kashike

Vykročím od sídla směrem do vesnice.

//přesun

(já ti držel dveře z vily )

Kitsune doběhla až k Faitovo domu. Našla si maneší díru u sklepa, kterou vnikla dovnitř. Poté po chakře hledala Faita. Netrvalo jí to moc dlouho. Když ho našla, posadila se před něj.
,,Omlouvám se , že Vás ruším, ale Mizukage mě sem poslala. Koná se dnes sraz Jouninů a vy jste zván také." oznámila mu, zavrtěla ocasem a zmizela.

Následuji Kashikeho několik kroků za ním.

Faito

Opět jsme seděl nad svitkem. Pomalu se z něj stával nepřítel číslo jedna. Z přemýšlení mě vytrhl až Hitomin posel. Usmál jsem se. "Jistě, budu tam, děkuji..." řekl jsem a ihned vyrazil.

//přesun