Chrám Ohně

Dopadl jsem na zem na louku nedaleko chrámu ohně.
Byl jsem tak zesláblý..Sedl jsem si na kmen. Tady jsme se měli setkat.. Čekal jsem a nadechoval čerstvý vzduch až mi došlo, co se vlastně stalo. Já jsem volný!

První co mě napadlo při hledání byla Ohnivá země. Přeci jen nemohl mít Itama tolik chakry na delší přesun. Když jsem probíhal zemí, ucítil jsem známou chakru nedaleko chrámu. Vydal jsem se tedy tam.
Ani ne za chvíli jsem stál kousek od chrámu a na louce uviděl a ucítil jedinou osobu. Nepochyboval jsem, že je to on. Složil jsem pečetě a aktivoval Mizu no jikuukan. Přešel jsem k němu a stál kousek za jeho zády. ,,Itama Senju. Rodina, bratranec a první člověk z klanu jako zrádce." řekl jsem s nechutí a čekal až se ke mně otočí.

Byl jsem zesláblý po tom hladovění a mučení, ale tenhle hlas bych poznal vždy. Navíc se mi obnovovali sledovací schopnosti, pocítil jsem ho už dávno.. "Seito...můj nejmilejší bratranec," otočil jsem se. "Budu hádat, mám se vrátit do Konohy, do toho prašivého vězení, ale to mě budeš muset zabít, protože JÁ UŽ SE TAM NEVRÁTÍM!" zaječel jsem jako šílenec a pak se rozchechtal. Spadl ze mě vrchní kus oblečení a mohl vidět mé vystouplé kosti. Vypadal jsem jako kostlivec.

,,Rád tě vidím. Ty jsi byl taky můj nejoblíbenější." řekl jsem a bylo vidět, že se jedná o silný sarkasmus. ,,Assasin tě tam chce vrátit, já doufám, že už se živý nevrátíš." zašklebil jsem se na něj a podíval se pořádně na něho. Neměl dost síly a ani asi chakry na to, aby se mnou vydržel dost dlouho.

"Uvidíme, jsem taky Senju a nehodlám se vzdát bez boje tak snadno," zavrčel jsem a v mých očích se zračila čistá nenávist. Neměl jsem u sebe nic, ani kunai, ani meč..Jen své techniky, nenávist. Spojil jsem ruce v pečeť.
"Kokuangyo no jutsu!" všechno zahalila tma. Já jsem se ztratil z jeho dohledu. Měl jsem spojené ruce a oddechoval. I tak jednoduchá technika mě dokázala odrovnat. BUde to těžké.

,,Chceš na mě použít techniku druhého? Zrovna proti mně?" Tohle jen tak nezruším. Ještě já, který se moc na genjutsu nesoustředím. Musím si na něho počkat, stejně dlouho nevydrží a tu techniku neudrží. Vytáhl jsem katanu a čekal na jeho údery. Něco snad vykryji, ale počítal jsem s tím, že mě asi párkrát zasáhne.

Na mém čele se objevily krůpěje potu. Ještě chvíli..To musím vydržet. Poskládal jsem pečetě.
"Fuuton: Shinkuu gyaku!" Já ho viděl až moc dobře, ale těch střel taky nebylo moc. Sakra! Kdyby to tak bylo za jiných podmínek.

Uslyšel jsem kousek ode mě jeho hlas a pak slyšel ty střely. Byla tu tma a já nic neviděl, takže jediné co jsem udělal, že jsem uskočil neznámo kam. To jsem taky udělal, ale jedna rána mě stihla pořezat na ruce a druhá na noze. Nic co by mě teď mohlo zastavit. Poskládal jsem pečetě a čekal, protože každou chvíli musí ta tma jistě zmizet.

Byl jsem už tak zpocený, že pot kapal na zem. Technika zmizela, přesně jak očekával on i já. Znal jsem své limity až příliš dobře. Pořád jsem ho sledoval s nenávistí v očích.
To my! Já, sestra, syn, mrtvý bratr měli být těmi, co budou v Konoze hlavní rodinou. "Jáá..já se tak snadno nevzdám! Uáááááá!" zakřičel jsem a spojil ruce v pečeť. Soustřeďoval jsem všechnu svou zbývající čakru a posílil jí svou vůli vyhrát a přežít. I když to mohla být moje poslední technika.
"Suiton: Suishouha!"

Itama ale touto technikou udělal chybu, která ho bude stát draze.

Tma zmizela a já se hned otočil na Itamu. Viděl jsem ty pečetě, tak jsem se jen pousmál a řekl to samé. Suiton Suishouha. Vytvořil jsem vlnu, ale moje byla větší, protože jsem měl dost síly. Techniky na sebe narazily a moje vlna ho trochu přetlačila. Jakmile voda opadla, už jsem stál u něho a mířil mu pěstí do břicha.

Bylo tady dostatek vody na to, abych mohl tvořit vodní techniky s minimálním množstvím čakry. "Suiryuudan!" pod Seitem se vynořila dračí hlava, když se objevil blízko mě a chtěl mě udeřit. Byl jsem senzibil. Dračí hlava se ho snažila zakousnout.

Viděl jsem, jak se z vody začala tvořit hlava, která mě chtěl zakousnout. Naštěstí jsem byl na nohách, tak jsem se v rychlosti odrazil a dopadl kousek od něj. Poskládal jsem pečetě. Suiton: Daibakufu no Jutsu.  Technika mířila rovnou na něho.

Konečně jsem dorazil. Ta technika by nejspíše Itamu dorazila. "Daibakufu no jutsu!" použil jsem naprosto stejnou techniku, která negovala tu jeho. Postavil jsem se před Itamou, který už zřejmě o sobě nevěděl.

Po dračí technice jsem padl na vodu. Už mi nezbývala skoro žádná čakra, zavřel jsem oči a připravil se na náraz. Někdo mě zachránil. Ztratil jsem vědomí a padl na hladinu.

Už jsem si myslel, že Itamu mám, ale najednou se objevila stejná technika. Tohle Itama určitě neudělal, neměl na to sílu. Tak co to sakra? Když voda opadla spatřil jsem Kakashiho, ale v jiné podobě. Podíval jsem se mu do očí a udělal pár kroků dozadu, možná se mi i trochu začala klepat ruka. T-to je rinengan! No, tohle bude těžké. Složil jsem pečetě a na ruce se mi objevila značka a ruku jsem položil na zem, kde nebyla voda. Pak jsem složil další pečetě. Suiton: Suidan. Kolem Kakashiho se objevilo několik vodních střel a zamířily na něho.

Kakashi líně natáhl ruku. Energie kolem něj se zvětšila a způsobila vlnění jeho pláště. Z jeho těla se vzedmula tlaková vlna, která odrazila jeho vodní techniku. S takovou mě nedostane.
Nechtěl ukazovat svou techniku, ale nedalo se dělat. Úkolem byl Itama ne tenhle.

Chtěl jsem se vyhnout boji z blízka, takže to budu zkoušet z dálky, než vymyslím něco, jak se k němu přiblížit. Poskládal jsem další pečetě. Suiton: Suiryuudan no jutsu. Vodní drak se vytvořil kousek za Kakashim a mířil přímo na něho, já už skládal další pečetě.

Obě doujutsu Kakashimu poskytovaly neskonalé výhody. Nejenže měl zvětšený rozhled, ale také sharinganem dokázal předpovídat pohyby. Kakashi zopakoval stejné pečetě, aniž by se hnul a vodní drak vyrazil proti vodnímu drakovi. Chtěl použít svou techniku rinneganu, ale nemohl, kdo ví proč?

Ještě před tím, než draci do sebe narazili jsem vytvořil dva klony. Jeden stál na mém místě a druhý se ukryl za kámen. Já jsem poskládal pečetě a už jsem byl na Kakashim s další technikou. Bylo to rychlejší, takže mě možná ani nezaregistroval, ale viděl před sebou jen toho klona. Suiton: Koka Suijin.  Mířil jsem přímo na něho.

Jeho rychlost se opravdu změnila od našeho posledního střetu. Mířil na mě a mohl jsem zareagovat několika způsoby. Opět použít shinra tensei, čímž by vyřadil rinnegan na několik vteřin a toho by mohl využít ve svůj prospěch nebo zkopírovat techniku. Což vůbec nešlo, jelikož tato byla vyššího ranku. Mohl by také zkusit použít Kamui a vtáhnout to celé pryč. Jednodušší bude ale něco jiného. S touto technikou Kakashi dokázal rozseknout blesk, proto se také takto jmenuje.
"Raikiri!" Kakashi se nemohl se Seitovou rychlostí měřit, ale pořád měl výhodu v doujutsu. Vyskočil a s Raikiri si to plánoval zamířit přímo do středu techniky.

Mířil jsem na něho technikou, ale ucítil jsem, že je něco špatně. Uviděl jsem blesky, tak jsem rychle složil pečeť a objevil se u značky, kterou jsem před tím umístil na zem. Hiraishin no jutsu. Ještě že jsem se to naučil. Nebyl čas dále uvažovat. Klon který stál kousek ode mě hodil po Kakashim několik kunaiů s výbušnými lístky.

Kakashi také vytvořil Kage bunshin, který stál jemu zády. Tím se zvýšil rozhled rinneganu, když tady neměl ostatní sféry. Originál poskládal pečetě a sehl se rychle k zemi, zatímco skládal pečetě. Kunaie narazily do zdí, které se okolo nás formovaly.
"Doton: Tajuu doryuuheki!" Kakashiho rychlost skládání pečetí byla obdivuhodná. Ne nadarmo se zapsal do historie jako Sharingan no Kakashi. Dokázal využít potenciál svého sharinganu mnohem lépe než ledajaký Uchiha. Klon sledoval klona originál se sharinganem podíval na Seita.
"Genjutsu: sharingan!" čímž by měl okamžitě ztuhnout.

Když se soustředil na tu zeď a klon na klona, tak jsem měl v zásobě ještě jednoho. Zatímco se tvořila technika stihl jsem odskočit a místo mě skočil klon, který byl ukrytý, takže Kakashi chytl do genjutsu klona, který se po chvíli rozpadl na vodu. Já stál ukrytý mezi stromy a skládal pečetě. Klona zatím na chvíli zaměstnal klona od Kakashiho a sem tam na originál hodil kunai. Já doskládal pečetě a soustředil se. Suiton: Ame no mai. Je to vůbec poprvé, co techniku použiji, ale tahle chvíle to potřebuje. Na nebi se začaly tvořit mraky a já vyšel z úkrytu. Po tomhle budu skoro bez chakry.

Vzhlédl jsem k nebi a sharinganem sledoval mraky. Tohle je zlé, chce to co nejrychleji ukončit. Bez ostatní sfér, hlavně jigokuda to nepůjde. Jeho už mám.. Klon pohlédl na Itamu.
"Suiton: Kirigakure no jutsu!" zkopírovaná technika Kakashiho, která dokonale zakryla celé prostředí. Vytvořil znovu klona, tentokrát Raiton kage bunshin. Originál vzal Itamu a utekl pryč. Kloni tady zůstali a netrpělivě očekávali co se bude dít.