Katarův dům

Došel jsem do svého domu tak aby mně nikdo neviděl a uvnitř jsem se šel převlíct do nového oblečení. Měl jsem naštěstí náhradní oblečení, které vypadalo stejně. Jednou se to totiž muselo stát. Jakmile jsme byl oblečen a znovu dovybaven tak jsem vyrazil ke kanceláři. (přesun)

Dojdu nakonec domů s tím opilcem a pomůžu mi trochu do schodů aby se ještě nezabil o ně. Otevřu dveře a pustím ho dovnitř. " Lehni si třeba na pohovku nebo do druhý ložnice. Prospi se a potom ti bude snad líp. Hlavně si nedávej kafe. "

Nemáš nějakej chlast?
Zeptám se.
Mám žízeň. Kdo vlastně jsi? Zeptám se a spadnu na pohovku. Už jsem se prostě neudržel na nohou.

" Žádnej chlast nebude a padej spát nebo tě uspím násilím. Ráno tě po tom chlastu bude bolet hlava, že já blbec ti dělám chůvu. Jednou mi za to ještě poděkuješ a teď spi. " Nechal jsem ho na pohovce. Šel jsem se vysprchovat a pak ulehnul ve své příjemné posteli kde jsem doufal, že usnu.

Okamžitě usnu

Vzbudil jsem se a vstal a sedl si. Okamžitě jsem se chytl za hlavu ,která mě hrozně bolela.
Sakra co se stalo? Zeptal jsem se sám sebe.Pořád jsem se držel za hlavu a zkusil si vzpomenout.No omylem jsem si hlavu nasadil masku a šel pomalým krokem pryč. Ještě jsem nechal vzkaz ,že jsem pryč. /přesun



Pro Katara:

Spoiler:

Jakmile jsem se vzbudil tak Kioshi byl už pryč a na stole vzkaz. Když jsem si ho přečetl hned jsem věděl o co šlo, a proto jsem se šel obléct a vybavit. Následovně jsem se vydal ke kanceláři Mizukage-sama a nasadil si svoji masku. (přesun)

Dorazil jsem ke svému domu a otevřel si dvířka od plotu a za sebou je opět zavřel. V poště nic nebylo takže nikdo z příbuzných mi nenapsal. Šel jsem si vydlážděnou cestičkou až k prahu dveří. Odemknul jsem si klíčem, který byl shovaný na dveřích kde jsem udělal výstupek aby nešel vidět. Vešel jsem do domu a začal si balit své osobní věci s potřebným vybavením, které budu potřebovat na přežití v horách. Navštívil jsem i svůj sklep kde jsem měl vybavení, které jsem si vzal a viděl i své náhradní ANBU masky, které již nebudu potřebovat. Faito zničil jen jednu z mnoha mích masek.  Pobral jsem si v domě vše potřebné a jakmile jsem byl připraven zamknul jsem dveře. Nechal otevřenou ventilačku aby se tu větralo v mé nepřítomnosti a odešel. (přesun)

Přišel jsem zase po dlouhé době do svého domu. " Ach tu je prachu, teď to nemá smysl uklízet, udělám to až se vrátím " Šel jsem se převléknout do kožených věcí a nasadil jsem si pásek, který mi u pasu bude držet katanu. Trochu jsem si musel zavzpomínat jak se do svitků ukládají předměty. Pár minut jsem se hrabal v minulosti až jsem na to přišel. Pouzdro na obyčejné shinobi nástroje jsem si dal do jednoho svitku a meč zvlášt. Bral jsem si sebou tyto dva svitky a katanu kolem pasu. Čelenku jsem odložil. Bylo čas svitky zamaskovat. Obě jsem zamaskoval jako knihy, které podle názvu měli dávat dojem že se jedná o novely. Byl jsem připravený vyrazit a tak jsem se vydal k bráně. (přesun)

Dostavil jsem se konečně do svého skromného příbytku, který jsem vlastnil jen já. Byl to klid, pohoda, ale také tuna prachu. Okna se nějakým způsobem zavřely, takže jsem musel všechna otevřít a postarat se o ten prach. Trvalo mi asi dvě hodiny než jsem poklidil svůj vlastní byt, ještě k tomu s tou dlahou. Jakmile jsem měl všechno udělané tak jsem si šel hodit sprchu. Byla hřejivá a uvolňující. Avšak stále jsem přemýšlel nad padlými ANBU co šli se mnou. Pár minut co na mě jen dopadala voda ze sprcháče jsem měl skleslý výraz, který jsem nechal zmizet až po nějaké době. Vylezl jsem ze sprchy a osušil se ručníkem, který jsem si dal pak okolo pasu. Byl jsem trochu víc uvolněn po té vodě. Potřeboval jsem to jako sůl. Moje tělo bylo předtím celé stuhlé a myslel jsem že to nezvládnu takovou uvolňující sprchu. Vyšel jsem z koupelny jen s ručníkem zavázaným okolo pasu, jenž sahal až k chodidlům a sednul si na gauč. Byl jsem zde sám, takže to ničemu nevadilo.

Seděl jsem si spokojeně na gauči když jsem uslyšel jakýsi křik z podkroví? Jak se sem vůbec někdo mohl dostat to netuším, každopádně jsem neváhal a chopil se meče hned vedle mě a běžel jsem polonahý do podkroví jak nejrychleji to šlo. Když jsem rozrazil dveře nevěřil jsem svým očím co jsem viděl. Absolutně jsem ji tady nečekal, ji určitě ne a jak zjistila kde bydlím to už vůbec ne. Byla to jedna velká záhada. Dostal jsem ze sebe jen jediné. " Co-Co se tu děje? "

Koukal jsem na ní vyjevěně. " Krocan? A tady? Jak by se sem dostal? " Nadzvedl jsem obočí když s tímhle přišla Kaori sem. Nevím co tu skutečně hledala, ale pak si věci důkladně projdu abych se ujistil, že mi nic nezmizelo. Neznal jsem ji skoro vůbec. Nevěděl jsem co od ní čekat, ale i když jsem byl velice podezřívavý nechal jsem to tentokrát být. " Pak ho chytím, pojď než tu něco vdechneš. Toto místo moc nepoužívám tak je tu více prachu. " Navrhl jsem ji aby šla se mnou a já mezitím čekal v obýváku až dorazí.

" Oh, Vážně? Až je najdeš tak prosímtě za mnou přijď " Odešel jsem tedy napřed a udělal kávu i ovocný čaj. Viděl jsem ji to na očích, že zmatkuje ale nechtěl jsem dělat dusno. Chtěl jsem být milý tentokrát. Začít znova trochu lépe. Čekal jsem tedy na ní s hrnky čaje a kafe. Pokud by nepřišla do chvíle, byl jsem ochotný ji to donést do podkroví. Nechtěl jsem si z ní utahovat ani nic jiného, i když přišla s takovou absurdní výmluvou do které byl dokonce zapleten i madara.

Mezitím co jsem čekal na ni jsme stihl vypít hrnek kávy i čaje, ale i tak jí to trvalo tak neskutečně dlouho že i ta únava mě skolila a já usnul v sedě u svého pultu v kuchyni. Když jsem jsem se probral byl už další den a myslel jsem si, že blouzním. Uslyšel jsem zase výkřik, tentokrát jiný. Bylo mi to divné. Byl jsem ještě ospalý a k mé nedbalosti jsem měl kolem pasu stále jen ten ručník. Nestihl jsem se ani převléct když jsem čekal. Otevřel jsem proto dveře do podkroví a kouknul se co se děje tentokrát. Přitom jsem si zývnul.

Na tohle nešlo udělat nic jinýho než facepalm. Rovnou jsem si tak otřel oči od spánků abych na ně pořádně viděl. " Aha, takže krůta se změnila v tvou sestru a příště přijde bráška? No tak. Řekněte mi rovnou co se tady děje. Mohli jste přijít dveřmi a ne lézt mi do podkroví. Co vlastně hledáte? Stačilo se zeptat a já vám to klidně pučím. " Řekl jsem tak aby mě obě slyšeli. Stále jsem držel ten meč, jelikož jsem si říkal, že se něco stalo. Byl jsem zvědav co řekne, jelikož tak blbej jsem nebyl a hra na blbého mě zrovna dvakrát nebavila.

Podíval jsem se na ní podezřívavě. " Aha, takže hledáme tvého bratra, který vypadá jako krůta. Mimochodem jak se jmenuje tvoje sestra? " Zeptal jsem se slušně a mezitím si dal meč na záda přičemž neměl na ničem držet, ale držel se vlastní silou. Když jsem se přehraboval vě věcech, které jsem už dlouho neviděl tak jsem našel pár věcí, které jsem už dlouho neviděl. Například můj vlastně vyráběný oslepující lístek, který se aktivoval v bedně takže dočasně oslepil jen mě, ale z bedny šla vidět jasná záře.

Byl jsem jaksi na chvíli oslepen a chvíli pochodoval a vrážel do věcí aniž bych něco viděl až jsem doššel nějakým způsobem ke Kaori. " Jasné chápu krocan, ale tvůj bratr krůta tu není. " Bylo to fakt absurdní, ale nechtěl jsem být k ní hrubý. Já se obzvláště k dívkám špatně nechovám, ale co je moc to je moc. Dal jsem ji ještě čas to nějak napravit než dalšími lži. Ani jsem si nevšiml jak skutečně blízko jsem u ní byl jak jsem se ještě vzpamatovával.