Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Neměla jsem moc času. Jen co jsem přispěchala do sídla vzala jsem do ruky šití a pustila se do práce.
Nemohla jsem se dočkat. Takové slavnosti jsem měla ráda, u nás se moc nekonali, ale teď to musí být velkolepost. Unikal mi skutečný důvod, proč se slavnost koná, ale to je jedno. Hlavně, že se koná. Chtěla jsem se líbit a to nejen Kashikemu. Pečlivě jsem stříhala a následně sešívala látku k sobě, aby vznikly šaty jednoduchého střihu. Nechtěla jsem být moc nápadná, ale předem jsem si samozřejmě prohlédla, co dívky nosí. Prosté modré šaty na ramínkách do půli stehen s rovným výstřihem a krajkou na zádech bylo akorát. Ještě, že mě maminka učila šít. Líbilo se mi moje dílo. Vše jsem po sobě uklidila a šla se ještě rychle opláchnout a upravit vlasy. Do vlasů jsem si vyrobila z té samé látky čelenku. Zhodnotila jsem se v zrcadle a byla sama na sebe pyšná.
"Jdeme na to!" usmála jsem se, vzala si malou kabelku a vyrazila do centra dění.

(přesun)

O pár minut později jsme dorazili domů. Konečně jen co jsme překročili práh, jsem se svezla na sedačku a dívala se do stropu. Neměla jsem hlad ani žízeň, jedla jsem a pila na festivalu dost. Zajímalo mě spousty věcí, ale hlavní byl trénink. Být jako, to by mohla být dobrá motivace, být tak silná. A jednou bych se třeba taky mohla stát její ochrankou, ale to bych musela být hodně dobrá.
"Jak si se vůbec dostal k té možnosti být její ochranka?" začala jsem konverzaci, doufala jsem, že mi odpoví a že nepůjde hned spát.

Když dorazíme domu, usadím Hisu na gauč a dojdu jen postavit do kuchyně na čaj. Po chvilce se vrátím a vyslechnu její otázku. No, to je trošku složák. Jelikož moje existence by se nedala považovat za přirozenou. Vypěstovali mě z DNA původního Kaguyy. Věděli jaký budu mít potenciál a proto celou mou východu zhruba od šesti let věku směřovali tímhle směrem. Doslova jsem se pro to místo narodil a výsledek je jaký je. I teď bych se skrz ty dva frajírky dostal stejně snadno, jako bych krájel dort. 

Složák? to je zase co? Měla bych si pořídit slovník moderní doby. Zírala jsem na něj trochu překvapeně. Takže vlastně nebyl narozený přímo v klanu. Ten svět je opravdu zvláštní.
"A jak ses tedy dostal k Reině?" zkusila jsem tu otázku znovu s mírným úsměvem.

Posadím se vedle ní a zadívám se oknem ven. Když mi bylo asi 15, všiml si mně Faito, který byl v té době v Oto na pozici velitele ochranky. Dával tehdy dohromady malou jednotku která bude Reině sloužit jako ochrana a zároveň jako její prodloužená ruka na různé mise. Nebyly to špatné časy. Všichni z nás měli respekt a plat byl víc než slušný. 

"Někdo takový jako ona musí být asi bohatý. Takže na to vzpomínáš dobře? Líbilo by se mi chránit někoho jako je ona." poznamenala jsem a čekala na jeho reakci. Zajímalo mě co by na to řekl.

O bohatství to není. Momentálně jsme na tom ekonomicky daleko lépe než Oto a je to navíc náš domov. Ti dva, se kterými jsi mluvila, jsou regulérní dezertéři. Špína bez špetky cti a smyslu pro povinnost, co se jen schovává za velký kecy. A ano, než se zeptáš, nemám je rád protože na náš klan vrhají to nejhorší možné světlo. Po tom proslovu se na chvilku zarazím a uklidním dech. Jestli se ti líbí ochrana osob, můžu tě to naučit. Není to sice snadné, ale je to záslužná práce.

"Jo to by bylo výborné. Kdy se do toho pustíme prosím?" nadšeně se narovnám na sedačce a dychtím jeho odpovědi. Možná, že jsem konečně našla větší motivaci než je učení na akademii. Ona bude moje motivace, k tomu abych se zlepšila.

Dřív než zítra ráno ne... odvětím prostě a rozvalím se na gauči. Ale počítej že to bude něco úplně jiného, než co jsi se kdy učila. Při ochraně VIP osoby se tvoje priorita dost rychle mění. My Kaguyové máme výhodu toho, že se nemusíme bát doslova nastavit vlastní tělo. Málo co nás dokáže vážně zranit nebo zabít. 

"To je dobře dneska odpočinek zítra trénink." usměju se a sleduju jak se rozvalil na gauči, to že tam sedím mu nějak zřejmě nevadilo.
"Takže jdeme spát?" zeptala jsem se ho, protože na mě místo na gauči nezbylo.

Vidím to tak no... jsem zralý do pelechu. Zítřek bude celkem krušný. Hlavou mi proběhla myšlenka na fakt, že je vesnice bez vedení a že se o tu pozici strhne ohromná rvačka. Zvednu se z gauče a rozhlédnu se po místnosti. Už jsem skoro i začal přemýšlet, že se na to tady vykašlu, půjdu najít Faita a ukážem všem záda spolu. Pak jsem to ale pustil z hlavy. Kdyby stál o mou společnost, nabídl by mi že půjdeme spolu. Ne, teď je to na mě samotném. Půjdeme spát kočko... 

"C-co?" zakoktám se, jak mě nazval kočko. To se rychle vzchopil. Tak jsem vstala pomalu taky.
"Proč si mi tak řekl?" spojila jsem laškovně ruce za zády a dívala se na něho s úsměvem. Takové oslovení jsem u dívky neznala

Promiň. Měl to být kompliment.... odvětím prostě a vykročím směrem k ložnici. Pak se ale zastavím. Mimochodem... promiň, jestli jsem se k tobě dneska choval nějak nevhodně. Nevím moc co to do mně vjelo. Omlouvám se.

Pořád jsem stála na místě a zírala jsem na něj s úsměvem.
"Nechoval ses nevhodně, jen... zvláštně a trochu jinak." dojdu k němu.
"A žárlil si." popíchla jsem ho, protože se mi to líbilo. Začala jsem kolem něj kroužit jako sova.
"Takovýho jsem tě ještě neviděla. Bylo to zvláštní, ty je opravdu nemáš rád co?"

Nehnu ani brvou, když kolem mně začne kroužit. Nebo možná někoho mám rád... nadhodím tu jedinou myšlenku která se mi jevila logická. Ti dva nebyli hrozbou, to jsem věděl od začátku a nikdy tomu nebude jinak. Ale teď ať to na chvilku šrotuje jí v hlavě. Bude legrace to sledovat. Po těchto úvahách vyrazím znovu po schodech nahoru jakoby nic.

No jen co to řekl jsem se zastavila a sledovala mlčky jak odchází. Tentokrát to vyhrál on. Viděla jsem ho na návsi s tou malou holčičku a na chvíli jsem žárlila i já i když to bylo jen dítě. Založila jsem si ruce na prsou.
"Syčák." poznamenala jsem a pak šla za ním nahoru

Já to slyšel... utrousím přes rameno a vyjdu nahoru do patra. Bez otáčení a ohlížení vyrazím rovnou ke své ložnici. U toho si představuji jak jí v mysli jedou kolečka na plné obrátky.

"To byl taky účel." zakřičím za ním a jeho ložnici jen minu. Ale pak jsem se potichu vrátila a nakoukla dovnitř, co dělá. To by chtělo nějakou pastičku na něj vymyslet. Ale na to jsem byla až moc unavená.

Vejdu do ložnice a zavřu za sebou dveře. V klidu se odstrojím a zalezu si do postele. Pak se překulím na bok tak abych byl ke dveřím zády a Kirigan v oku mi začne lehce rudě zářit. Bavím se tím, jak Hisa načuhuje do mé ložnice.

"On šel fakt spát? Z čeho může být unavený? Nic nedělal." šeptla jsem narovnala se a nasupeně odešla do svého pokoje. Tam jsem si sedla na postel a chvíli se dívala z okna. Hm úplněk. Sice to bylo krajně nevhodné v těch šatech ale otevřela jsem okno a vylezla z něj. vyhoupla jsem se na střechu a tam si na chvíli sedla. Přikrčila jsem nohy a přehodila přes ně sukni. Měla jsem si vzít deku nebo něco. Satén zrovna nezahříval. Ale ten výhled za to stál.
"O hodně přicházíš, když už spíš!" zvolala jsem do tmy. Věděla jsem, že mě uslyší.

Okey, tak si budeme hrát... pomyslím si, potichu vylezu z postele a znovu se obléknu. Jen boty ani ponožky si nevezmu abych nebyl slyšet. Potichu otevřu dveře a vklouznu do jedné z místností na druhé straně chodby. Tam otevřu okno a vyhoupnu se na střechu. Usadím se na hřbetu střechy přímo nad ní. Proč tak křičíš? Já tě slyším dobře... řeknu tichým hlasem.

Vyděšeně sebou cuknu, div nespadnu ze střechy. Samozřejmě doprovázené překvapený výkřikem. Když to byl on, tak jsem to rychle rozdýchávala a zase si normálně sedla.
"Jsi vážně příšerný." drknu do něj a narovnám si sukni a pak vlasy.

Ještě horší... odpovím s úsměvem a zadívám se na Kirigakure dole pod námi. Zítra si musím zajít promluvit s Radou. Vesnice potřebuje Kageho do doby, než si to Faito urovná v hlavě a vrátí se. Musím se postarat, že nikdo nevztáhne ruku na jeho odkaz. 

"Můžu ti s tím pomoct?" zeptala jsem se ho se zájmem a pak se podívala také na Kiri.
"Jsou to tvoje povinnosti chápu. Máš tušení, proč to vůbec udělal?" také mě to zajímalo přišlo mi, že má svou práci rád. Že má rád Kirigakure