Dom rodiny Tanaki

pro **Goku** Wed Apr 15, 2015 3:17 pm

First topic message reminder :

Jednoduchý dvojposchodový dom + podkrovie a pivnica. Nachádza sa tu kúpelňa so sprchou aj vaňou, dve toalety, päť izieb a obývačka. Taktiež podkrovie ktoré by sa dalo nazvať jednou veľkou izbou, no momentálne tam toho moc nie je. Čo sa týka zariadenia a nábytku, taktiež tu toho moc nie je. Len základné veci ako v každej izbe posteľ + skriňa na oblečenie a podobne. Obývačka je v podstate prázdna, okrem koberca a nízkeho stola. Dom je renovovaný od predposledného útoku na Kiri, keďže bol zničený a jeho obyvateľa s výnimkou najmladšieho syna tiež. Oficiálnym vlastníkom je momentálne len Toujou Tanaki.

pro **Kaori** Sun May 10, 2015 3:09 pm

Vyhrnula jsem si opatrně tričko v místě zlomených žeber. Dost to bolelo. "Chápu." Řekla jsem zklamaně. Nepřekvapilo mě to. Skutečně jsem se moc neukázala. Tanaki je mocný protivník. Za můj neúspěch však nemůže náš rozdíl síly, ale má neschopnost se ve správný okamžik správně v bitvě rozhodnout. "Když se vrátíš, jsem přesvědčena, že tě překvapím." Vzhledem k mému současnému stavu, ta knížka s anatomii lidského těla je nejlepší volba, jak strávit čas, který se budu léčit. "Něčí pomoc v sairento kirringu bude na místě. Myslím si ale, že bych mohla splnit také nějakou nenáročnou misi. Doslechla jsem se, že Mizukage-sama chce pozvat ostatní vesnice k nám na slavnost. Můžu roznést pozvánky." Tanakimu jsem říkala, že jsem se vrátila do Kiri hlavně kvůli toho, abych mohla sloužit Mizukagemu. Nehodlám se sobecky flákat ve vesici, zatímco ostatní makají.

pro **Goku** Sun May 10, 2015 3:28 pm

Prikývol som. Predsa len som bol len niekto, kto ju niečo učil. Nebol som žiadnym jej patrónom či niekým, kto jej dával rozkazy. Stále mala slobodnú vôľu.
"Nechám to na teba, no cestovať sa ti s nalomenými rebrami .. bude naozaj bohovsky." Podvihol som obočie a sám som sa musel pousmiať. Sám som podobné "cesty" zažil takže.. som naozaj vedel o čom rozprávam.
"Knihu by si mala nájsť v taške pri dverách. Ja by som mal vyraziť. Ak budeš čokoľvek potrebovať.." Pískol som sa cez otvorené okno do vnútra priletel poštovný sokol, ktorý sa posadil na stôl.
"Proste napíš správu, vie za kým má ísť. Taktiež daj dnes večer vedieť, či pôjdeš na nejakú misiu, alebo budeš chcieť pomôcť s tým Sairento Kirringu." Pomaly som sa postavil s tým, že som mal v pláne odísť.

(presun)

pro **Kaori** Sat May 16, 2015 7:35 pm

Tanakiho slova mě přinutila mou cestu zvážit. Mizukage-sama by mi nejspíš nepovolil roznést pozvánky na slavnost v takovém to stavu, a kdyby ano, rozhodně by to neprospělo mému zotavování. "Myslím, že se budu zotavovat u učení se anatomie lidského těla. Zatím se měj." Řekla jsem Tanakimu ještě před jeho odchodem, a pak se s knížkou, kterou mi tu Tanaki nechal, vydala do svého pokoje. Tam jsem si, leže na posteli, začala číst o urogenitálním traktu. Hned, když mi z čtení textu došlo, o co se jedná, přetočila jsem pár stránek. Myslela jsem si, že mě čtení té knihy příliš bavit nebude, ale opak se ukázal pravdou. Kapitola o lymfatickém oběhu a neurotransmiterech v mozku byla opravdu poutavá.
Učením a zotavováním se jsem strávila pár dní. Vůbec jsem nevycházela z domu. Tanakimu jsem sokola poslala s informacemi o změně mých plánů ten den, kdy mě o to požádal. Rozhodla jsem se učit, odpočívat a zúčastnit se slavností v Kiri.
Dneska, kdy se mají konat, to je poprvé, co jsem vyšla ven za poslední týden. Tanakiho knihu anatomie jsem si však vzala sebou. Nemyslela jsem si, že se na slavnostech budu nudit, ale kdybych náhodou měla chvíli volna... zopakují si podkapitolu neurotransmiterů, acetylcholin. (Přesun)

pro **Goku** Fri May 22, 2015 8:51 am

Vrátil som sa späť domov. Popravde som zamieril rovno do kúpeľne a odtiaľ rovno do mojej izby, kde som sa zvalil na posteľ a zatvoril som oči. Bol som naozaj unavený.. a tak som si chcel dopriať aspoň chvíľku spánku. Pevne som dúfal, že sa mi nič nebude snívať. Zo skúseností som vede, že keď sa mi niečo sníva, tak sa omnoho horšie vyspím.

Nakoniec som sa z môjho domu znova vytratil. Celkom ma zaujímalo, kde sa nachádza moja študentka.. a či to nefláka..
(presun)

pro **Kaori** Wed Jul 15, 2015 8:01 pm

Dorazila jsem do Tanakiho domu, kde to zeje v poslední době prázdnotou. Vešla jsem do svého pokoje. Odtud jsem si vzala vše potřebné, pár svitků, které jsem schovala v shinobi brašně u pasu, a katanu. Když jsem ji zasouvala do pouzdra, vzpomněla jsem si, jak byl Tanaki vždy naštvaný, když mě viděl bojovat pomocí ninjutsu technik. Snad dnes nebudu muset ty svitky, co jsem si nabalila, použít. Zkontrolovala jsem, jestli mám všechno potřebné, snědla jedno sousto chleba, který na stole v kuchyni ležel už od snídaně, a vydala se pryč. Byla jsem plná očekávání. Toto bude moje první větší bitva. (Přesun)

pro **Akuma Saito** Tue Mar 22, 2016 2:17 pm

Akuma Saito

Už se stmívalo, ideální čas pro vyražení do něčeho tak šíleného, jako je průzkum domu zběha. Od doby, co Toujou opustil vesnici tu nikdo nebyl. Jelikož byl v Bingo knize, jeho dům byl zabaven, takový byl normální postup. No a proč jsem tu byl já? Toujou byl také mým spolupracovníkem, když se přidal k ANBU. Měl jsem tu čest s ním zachraňovat bývalého Mizukageho a naše poslední konfrontace byla kvůli Kangaemu. Co na to říct, jeho důvod odchodu jsem dodnes nepochopil a pokud se nepletu, stále ho nikdo nikde neviděl. Doufal jsem, že tu najdu cokoliv, co by mi pomohlo zjistit, co se stalo. Jak jsem se k domu blížil, pár netopýrů se uvelebilo pod střechou, pár se jich někam zdejchlo a pot jsem po schodech vyšel k terase, kde jsem otevřel dveře. Uvnitř bylo spoustu prachu, očividně tady nikdo dlouhou dobu nebyl a neuklízel. Útulný dům, to se muselo nechat. Procházel jsem pokoje a představoval si, jak tu můj kolega dokázal žít. Tolik pokojů, jeden člověk. Jistě tu žil s celou rodinou. Procházel jsem se tu a hledal cokoliv, co by mi jeho život dokázalo přiblížit. Deník, knihy, zbraně...? ANBU dobře věděli, kde jsem. Až bude čas, abych odešel na studium, jistě mě naleznou, ať už zde nebo ne.

pro **Goku** Tue Mar 22, 2016 5:10 pm

Nebolo tak ťažké zlikvidovať dvojicu Anbu, ktorý sa ukrývali v priestoroch môjho bývalého domu. Mali len tú smolu, že som poznal ich spôsob práce, to akým spôsobom rozmýšľajú, aké využívajú heslá, aký využívajú štýl boja.. komunikáciu.. všetko. Cítil som sa ale trocha divne, keď som mal v pláne dostaviť sa k môjmu vlastnému domu týmto spôsobom. Teda v skratke sa tam vlúpať, niečo odtiaľ zobrať a znova sa odtiaľ utiecť. Bolo smutné, že aj keby som nebol zamaskovaný. Môj príchod by už nikto nečakal. Moji rodičia zomreli pri druhom útoku Hakuei na Kiri a pochyboval som, že by práve Terumi mala na niekoho ako ja pekné spomienky. Prekročil som bezvedomé telá oboch Anbu a začal som kráčať hmlou, ktorá celý môj dom obklopovala. Bola prirodzená, žiadna chakra. ja som za to tú svoju momentálne dokonale ukrýval. Kto vie, čo za prekvapenia ma vnútri mohli stretnúť no nie? Navyše som tam cítil emócie.. niekoho.. niekoho známeho? Čo však boli tie .. maličké.. chakry ? Pravdepodobne nejaké zvieratá, ktorým som však príliš pozornosť nevenoval. Nepovažoval som ich za súčasť niekoho, alebo niečoho. Vošiel som prednými dverami.. bolo otvorené. Zavrel som ich rovnako potichu, ako som ich aj otvoril. Z pozície kde sa nachádzal druhý návštevník tohoto domu som ale usudzoval, že sa mu nevyhnem. Dom jednoducho nebol vôbec veľký. V ruke sa mi na zlomok sekundy zaleskol senbon a ja som začal kráčať jeho smerom. Stále rovnakým spôsobom, nečujne, bez toho aby som sám počul svoj vlastný dych či tlkot srdca.

pro **Akuma Saito** Tue Mar 22, 2016 10:49 pm

Akuma Saito

Už se připozdívalo, Slunce bylo již dávno za obzorem a Měsíc pomalu, ale jistě svítil do mlhy, která se udělala. Ráno bude určitě zima, ale na to jsme si tu za ty roky zvykli. Na co jsem si však zatím nezvykl byl fakt, že ANBU padají jako hrušky k zemi z ničeho nic. Netopýři venku nebyli pro nic za nic, ba naopak. Vždycky jsem si hlídal záda. A dopad těl ANBU bylo pro mé netopýry znamení nebezpečí. Aniž by si to navštěvník uvědomoval, byl sledován těmito malými stvořeními pomocí vln, maskování chakry bylo to poslední, co je zajímalo. Dokud měl hmotné tělo, věděli kde je.

Já však překvapen byl, když mi pomocí stejných vln byli schopni říct další z mých zašitých netopýrů mělo čas mě o našem navštěvníkovi informovat. "Kdo by to tak mohl být, dnes jsem nikoho nečekal, no ne? Yine?" Položil jsem svému milovanému démonovi otázku, načež se mi dostalo odpovědi, kterou jsem čekal, i kdyby k nám šla sličná žena. "Já bych to zabil, dokud se to hýbe, je to nebezpečí." To byl vskutku dobrý postřeh. Měl jsem novou techniku, kterou jsem chtěl vyzkoušet. Mohlo by to být velice zajímavé, ba i k popukání. Ale pravdou bylo, že to nebyl můj styl. Vytáhnout eso, když mám i jiné krásné karty v rukou. Právě jsem měl výhodu, protože nepřítel ani netušil, že o něm vím, to bylo očividné. Dveře byly otevřené dokořán a náš milý návštevník se již blížil. Měl jsem dojem, že proti mě nikdy nebojoval, nebo mě ani neznal. Kdyby ano, jistě by nešel přímou cestou. Lidé, kteří proti mě bojovali se mylně domnívali, že dokáži používat jen jednoho netopýra pro aplikaci Genjutsu, ale pravda byla jiná. Kromě skvělých stopařských schopností, možností využití mých netopýrů proti Shoutonu měli také schopnost přenášet mé Genjutsu, mohl jsem je používat jako prostředek k aplikaci Genjutsu. Stačilo mi složit pečetě a nechat netopýry udělat svoji práci. No, to jsem vlastně i udělal.

Složil jsem pečetě, dokud jsem nedržel pouze jednoruční pečeť, "Genjutsu: Otogibashi no Sekai!" Řekl jsem si v hlavě. Díky komunikaci s mými netopýry jsem je dokážel použít jako prostředek pro použití Genjutsu, které se nadzvukovou rychlostí šířilo parcelou. Aniž by si to uvědomil, byl Goku pravděpodobně chycen do iluze zrovna v momentě, kdy se chystal dveře zavřít. Toto Genjutsu způsobovalo uspání svého cíle a ocitl se v naprosto mnou ovládaném Světě. Pokud se mu tedy nepovedlo se nějakým zázrakem vyhnout tomuto vlnění. V tom případě by pravděpodobně byl schopen se mu vyhnout. Otázkou však zůstává, jak se něčemu takovému vyhnout...?

Inside Genjutsu

Tato část má smysl pouze v případě, že se Gokuovi povedlo aplikaci Genjutsu vyhnout.

Goku udělal přesně to, co chtěl udělat i v realitě, všechno tu vypadalo přesně tak, jako v realitě. Než přišel, měl jsem spoustu času to tu všechno prošmejdit a navíc jsem měl v této technice již velké zkušenosti. Za těchto podmínek by zatím neměl být schopen poznat rozdíl, mezi realitou a iluzí. Neměl na to dostatečné mentální schopnosti.

Dokonce cítil chakru na místech, kde předtím, včetně polohy, kde byl Akuma. I jeho vlastní chakra nevypadala nijak ovlivněně. To byl také účel. Chakra, kde ji naposledy mohl cítit byla kuchyně, tam také stále byla. Mezi námi tedy od dveří do kuchyně stála jedna místnost. Což mimochodem byl obývací pokoj. Jak se přibližoval, mohl cítit nesnesitelný puch, jakoby síra. Když se dostal do kuchyně, viděl umyvadla muže, který byl zdrojem toho pachu. Ať už ho znal nebo ne, brzy ho jistě pozná. Tento muž byl obávaný po celém Světě, přezdívalo se mu Smrtka z Mlžné a byl znám pro boj se svými dvěma kosami. Na zádech se mu stále volně pohupovaly. Očividně si ani někdo tak skvělý v neslyšném boji nedokázal uvědomit, že po něm někdo jde. Nebo to byla naopak lest...?

NEXT TO BE CONTINUED

pro **Goku** Tue Mar 22, 2016 11:14 pm

Zatvoril som dvere no, môj súper sa máličko splietol. Nech už však bol jeho útok akýkoľvek. Na prvý pohľad naozaj vyšiel. Moje reálne telo padlo na zem no, moja myseľ vedela, že sa to stalo. To že chce zaútočiť som vedel ešte pred tým, než dokončil skladanie svojich pečatí, no nijak som sa tomu nesnažil ubrániť, aspoň pre teraz nie. Čo si pre mňa pripravil? Ako ma vlastne do Genjutsu chytil? Napadol ma paradoxne len zvuk. Hlavne kvôli tomu, že som poznal užívateľa. No na druhú stranu som sa okrem zvuku stretol len s očným genjutsu od Mangekyou Sharinganu a rôznymi parfúmami no tie zväčša smrdeli. Nepamätal som si, že by som pred odpadnutím zacítil nejakú vôňu. "Hee... že by tie malé stvorenia?" Spýtal som sa skôr sám pre seba a snažil som sa dojsť na to, akým spôsobom by sa toto Genjutsu dalo prerušiť.. a čo sa v ňom vôbec deje? Možno chcel aby som ho ďalej naháňal a hľadal.. a cez Genjutsu chcel vedieť nejaké informácie. Možno ma tu začne mučiť? Každopádne som o sebe stále vedel. Vedel som o jeho polohe a o tom, či niečo v pláne robiť má, alebo nie. Ako by som s tým však mal narábať? Teda s tou informáciou. Keď bolo moje telo out, neostávalo mi moc na výber. Preto som len kráčal dopredu. No.. prečo sa s ním trocha nepohrať! "Haloo.. užívateľ.. genjutsu?! Si tu senpaaai?" Zakričal som veselým a tenkým, až takým detským hlasom. Ten trocha rezonoval kvôli maske no, v základe to neznelo vážne. Následne som uvidel jeho.. smrť.. z Kirigakure a úprimne? Takmer som vybuchol od smiechu. Nie vážne.. ja som vybuchol.. do.. blbého.. smiechu. Oslintal som si snáď celú moju masku, chytil som sa za brucho a mal som čo robiť, aby som sa nezadusil vlastnými slinami. "TO NIE JE KU*VA FÉR !" Premohol ma ďalší záchvat.. a ďalší.. a ďalší.

-edit-

Každopádne, som neplánoval nechať sa v Genjutsu .. držať. Nebol to môj štýl. Áno, rád by som sa svojim spôsobom pohral no, keď ja som.. nemal čas. Ak by som ale povedal že dostať sa z Akumovho genjutsu bolo ľahké, to by som klamal. Nebol na neho špecialistou pre nič za nič. Úprimne bol zvuk veľmi rafinovaný spôsob, ako sa k nejakému dostať no keďže sám so mnou nemal žiaden kontakt a navnadil ma do neho pomocou netopierov, vymámiť sa z neho mi nerobilo až tak veľký problém. Plus som pochopiteľne vedel už dopredu, že ma do nejakého chce chytiť. Teda nie pochopiteľne, jediná pochopiteľná vec z toho bola tá, že som sa na neho predom dokázal pripraviť. V ovládaní mojej vlastnej chakry som bol viac než dobrý, tiež moja chakra nebola práve normálna a narušiť jej tok, no.. ak by mal Akuma Byakugan, asi by sa na mňa pozeral ako na nejakého homonkula.. nebolo to nić jednoduché ak to vôbec bolo prevediteľné. Jedno z druhým, jednoduchá pečať, postrašenie netopierov cez moje kg a ja som začal s mojim reálnym telom vstávať zo zeme. Bol som tu len kvôli jednej veci a Akuma nevedel, o čo sa jedná. No očividne som sa pre ňu musel vrátiť neskôr. Bolo to celkom uhm, nebezpečné by som povedal.. i guess? Pre to som sa radšej vyparil skôr, než by stihol privolať iné Anbu či Oininske jednotky. Sám som k nim v minulosti patril. vedel som aké je to ľahké.

(presun)

pro Sponsored content

Dom rodiny Tanaki

Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki

Re: Dom rodiny Tanaki