Konoha informační středisko

Nakonec jsem dorazil do ingormacniho strediska a hledal Yamanaka Inochiho. Nakonec me nasmerovaly do jeho kancelare a tam jsem uz jen zaklepal. Po chvili se ozvalo ze mam vstoupit.
Yamanaka Inochi
"Dale."

"Zdravim Inochi-Sama. Mam Misi na ktere potrebuji vasi pomoc nebo pomoc nekoho kdo je schopen dat vedet okamzite Hokagemu kdyby se neco delo. Jde o to Ze mame tajne chranit Guvernerku. To je vse co mi Hokage-Sama sdelil. Ale mam takovy pocit ze se neco semele a to je duvod proc nas tam posila." Rekl jsem a cekal jeho reakci.

Yamanaka Inochi
"No tak nebudeme ztracet cas.A hned vyrazime. " rekl jsem a vydal se hned smerem k brane spolecne s Hikaruem.
(Presun-Oba)

Objevil jsem se nedaleko Informačního střediska. Rychle jsem vtrhl dovnitř a našel Inoku. Ninja který hlídal velkou bublinu a bariéru.
"Inoko, okamžitě zprav všechny jouniny z Konohy, že započal útok na guvernérku. Použij svou telepatickou techniku, sraz volných jouninů je u brány.." řekl jsem a pak opět zmizel.

Inoka
"Hai Hokage-sama!" byl otřesenný ale soustředil všechnu svou čakru a provedl vysílání. Věděl o co jde, byl na srazu jouninů.

Došel jsem do informačního střediska a šel hned do hlavní kanceláře, kde je Inoka. Zaklepal jsem na dveře a vstoupil. ,,Zdravím. Mám několik požadavků, se kterými mě posílá Hokage. Možná si to budete muset psát." pousmál jsem se a pokračoval. ,,Potřebuji sehnat šest jouninů, kteří budou schopni vystavět 68 vrstvou bariéru, ale v budově je celkem dost jouninů, takže to nebude problém najít. Dále potřebuji dát dohromady komunikační tým, který bude zprostředkovávat komunikaci mezi Kagema. A Hokage se ptá, jestli by bylo možné senzorovou bariéru natáhnout přes všechny země?" zopakoval jsem to skoro slovo od slova, jak mi to řekl Assasin a čekal na odpovědi.
Inoka
,,No, tak se do toho pustíme." spojil jsem se myšlenkami se šesti jouniny, kteří byli v budově a hlavně byli schopni vystavět tu bariéru. Za malý moment všech šest schopných už stálo před dveřmi. Dále jsem se spojil s komunikačním týmem, kteří byli čtyři a ti taky za chvíli čekali před dveřmi. ,,Tak to by bylo. Teď k té další bariéře." zamyslel jsem se a na chvíli se odmlčel. ,,Bude to možné, ale bude zapotřebí hodně lidí na udržení bariéry. Budou se muset zapojit i členové z dalších vesnic, protože jinak to možné nebude. To je asi vše, oč Hokage žádal." pousmál jsem se na něho a očekával, že půjde zařizovat další věci.

Vyposlechl jsem si ty věci a pak přikývl. ,,Děkuji a vyřídím." vyšel jsem na chodbu a zde už čekaly týmy. Vytvořil jsem jednoho vodního klona, který se odebral s týmy do kanceláře. Assasin sice říkal, že nás přivolá, ale ten kousek už dojdeme. Já se zatím odebral do nemocnice.(Týmy+klon přesun>kancelář, já přesun>nemocnice)

Došel jsem do střediska a podíval se za sebe na Hanu a lehce se pousmál. Pokračoval jsem až na místo, kde je Inoka. ,,Zdravím." přešel jsem k němu trochu blíž a všechno mu vysvětlil. ,,Chce se k nám přidat ve válce. Souhlasila i s tím, že si nechá prohledat mysl." podíval jsem se na ni a pak zpátky na Inoku. ,,Až budete připraveni, tak začněte."

Inoka
,,Chápu..." nic dalšího jsem neříkal a přešel k Haně a položil ji ruku na hlavu. ,,Omlouvám se, ale musí to být. Nemělo by to nijak bolet." zavřel jsem oči a začal ji prohlédat mysl. Viděl jsem každou myšlenku. Odkud je, co dělala, čím byla a tak dále. Po delší chvíli jsem otevřel oči a podíval se na Seita. ,,Žádné negativní myšlenky, jako je třeba zrada, nebo špehování, jsem neobjevil." hned jak jsem to dořekl, jsem udělal pár kroků dozadu a sledoval je.

,,A teď jsou tvé slova potvrzené." otočil jsem se na Inoku. ,,Děkuji.." pak jsem udělal pár kroků směrem k Haně. ,,Ale i tak bych tě radši měl pár dní na očích. Vlastně, co máš teď v plánu?"

,,Hmm, půjdu s tebou." podíval jsem se na ni a udělal pár kroků směrem k východu. ,,Taky mám trochu hlad." lehce jsem se pousmál, ale to už asi neviděla. Možná si tak budu více jistý. Jen doufám, že dělám dobře. Jinak mě Assasin zabije. Zamyslel jsem se a vyšel směrem do ulic.(přesun)

Dosel jsem do informacniho strediska. A Hledal osobu kterou mam doprovazet. bylo mi jasne ze budu litat z vesnice do vesnice a zpet ale byla to bepecnejsi cesta. Nakonec jsem dosel ke kancelari a nakonec zaklepal. A Vesel. "Zdravim, Mam vas doprovodit do Kiri. Takze myslym ze by jsme mohli vyrazit pokud jste pripraven. No podle Hokageho mame pouzit nejakou neoficialni cestu takze se to protahne."
Yamanaka Inoku
"Hai. Verim ze to zvladnes."
Rekl jsem a vydal se zanim k brane (presun)

Lítal jsem po budovách a dával si v hlavě různé plány a cesty, v Ame už jsem jednou byl, nic moc příroda, počasí na ho**o.
Seskočil jsem z budovy a  dostal se do své staré kanceláře, informačního střediska. Pořád jsem tu měl své staré věci. Sedl jsem si a vzal k ruce složky se Shinobi Konohy.
Itachi je pryč, takže koho si mám vzít? Ti geninové mi nebudou moc užiteční. Hmm, Hyuuga s Uchihou jsou na misi, pošlu jim hned zprávu. Několik členů Hyuuga klanu, jedno trio Ino Shika Cho, Aburame, Inuzuka, někoho z mého klanu. Hmm..Uvědomoval jsem si důležitost lékařských jednotek. Právě jsem tady potřeboval mít Sakuru, nikdy jsem tu růžovou hlavu nechtěl vidět tak hodně! Napsal jsem vzkaz, který jsem poslal po ptačí poště, Sakuře, do nemocnice.

Spěchala jsem k informačnímu středisku. Seběhla jsem z uličky a přispěchala ke vchodu. Prokazovat jsem se ani nemusela, vyhledala jsem důležité dveře a vstoupila.
"Dobrý večer, dostala jsem zprávu," narovnala jsem se a pohlédla pohlednému neznámému do očí.

Pořádně jsem si mohl konečně prohlédnout slavnou Sakuru. Pousmál jsem se, stála by za hřích. "Sakuro, posaď se, nemusíš mi vykat, jsem Sarutobi, Sasuke Sarutobi,"  natáhl jsem k ní ruku a laškovně zamrkal.

On si snad dělá srandu?!
Byl sympatický, ale tímto to zkazil. Nemá vůbec žádnou úctu! Natáhla jsem se k němu se svou rukou a tvář mi zdobil falešný úsměv. "Taky mě těší.." uchopila jsem jeho ruku a pořádně ji zmáčkla, byla jsem asi nejsilnější žena, možná i muž, v Konoze. "Sasuke-kun," dodala jsem hlášku, kterou jsem už řekla milionkrát.

Páni, ta má ale stisk! Je to vůbec ženská!? Usmál jsem se, pravý koutek mi začal trochu cukat, pořádně to bolelo, to je pravda. Už jsem myslel, že mi rozdrtí všechny kosti v ruce! Snažil jsem se jí vymanit ze sevření. Už to na ni zkoušet nebudu! "Tak ty jsi studentka Tsunade-sama, zajímavé,"
kýval jsem hlavou.

Doufala jsem, že to bolí pořád a ještě víc. Už jsem ho však přestala trápit. "No, ano, jsem," kývla jsem hlavou. Pustila jsem ho, chudáka.
"Jaká je strategie? Co se vlastně děje? Koho všeho si sebou vezmeš?" byla jsem nejvyšší medik v Konoze, tohle jsem potřebovala vědět.

Ruka mě pořádně bolela, nechtěl jsem projevit náznak bolesti tak jsem se jen ušklíbl. Náhle jsem zvážněl a posadil se. Vytáhl jsem křišťálovou kouli a chystal se použít svou techniku; toumegane no jutsu.
"Co se děje? Jde o to, že se Ame zmocnil někdo nesprávný, někdo, kdo ani nemá nárok. Jenže o něm nemáme žádné informace. Lid Ame požádal Konohu, aby sjednala pořádek. Naším cílem je anektovat Ame, podpořit odboj a porazit nepřítele." řekl jsem s úšklebkem.
"Sakuro, prosím, já teď vyhledám pár lidí, kteří nám pomůžou. Pošli jim prosím zprávu přes toho slimáka, tak jak to děláváte.." polžil jsem ruku na kouli a pak ji jemně předržoval v rukách. Uvnitř se začaly objevovat různé výjevy osob a lidí. Sakura by je měla poznat, jsou známí.

Poslouchala jsem pozorně, k situaci v Ame jsem se nezmínila ani slovem. Ani k tomu, co má za cíl Konoha. Ať už to vypadalo jakkoliv, Hokage k tomu měl určitě dobrý důvod, naší prací bylo dělat to, co chtějí nadřízení. Naším dalším úkolem je, jim důvěřovat.
Už se nedivím, proč potřeboval mě. Jenže, s Alliim by se naše ztráty minimalizovali téměř o 100%. Ale ten musel mít jiné věci na starosti. Kousla jsem se do prstu a poté, co jsem shlédla všechny osoby, dokončila jsem ruční pečeť a splnila svou povinnost.

Nakonec jsem se sem docoural ze bych byl natseny se rict nedalo. Jelikoz zpravidla mise jako je tahle a tak nahle mi slo vzdy o krk. Nakonec jsem dosel k mistnosti jenz mi byla povedoma. Zaklepal jsem na Sarutobiho kancl a cekal az me vyzve.

"Dále," když se ozvalo zaklepání. Pak dorazil Rokuro. Už jsem ho dlouho neviděla a vypadal tak sexy.
"Rokuro-kun!" vykřikla jsem a vrhla se mu kolem krku. "Jak se máš? Tak dlouho jsem tě neviděla!" tvář se mi rozzářila. Pustila jsem ho a usmála se na něj. "Vypadáš jako správný chlap," šťouchla jsem do něj.

Rokuro se nejak nezdrzoval s klepanim. No nakonec jsem dosel dovnitr i ja. Hluboce se uklonil a spustil. "Zdravim, Tak tedy o co jde." Nejak jsem nechodil kolem horke kase a na co by to bylo. Muj vyraz hovoril za vsechno a to asi tak. Co chcete deme at je to rychle za nama.