Nara Shigure

Shigureho charakter se dá těžko vystihnout několika větami. Byl komplikovaný už od narození. Prodělal hodně nemocí jako dítě a prakticky neviděl venkovní svět do jeho 7dmi let.  Navzdory tomu si však zachoval zdravou dětskou zvědavost. Prakticky stále řešil nějaké věci a zajímal se o všechny prkotiny. „Tati co je tohle?“ a nebo „A proč je tohle červený?“ či „Odkud se tohle vzalo?“ a mnohé podobné otázky vedli k ranému vývoji chlapcova intelektu. Shigure díky jeho zvědavosti a chuti se učit nové věci brzy „spolkl“ vědomosti otcovi knihovny. Díky matčiné přehnané opatrnosti má problémy s autoritami. Když se mu někdo snaží diktovat něco v rozporu s jeho ideály má velký problém se těmito rozkazy řídit. Stejně tak má problém když se na něj kladou velké nároky nebo jsou od něj očekávany velké věci.  Důvod proč do dnešního dne odmítá vedení klanu.  Je také téměř nesnesitelně upřímný. Nemá rád se schovávat za nějaké milosrdné lži. Není zrovna vhodná věc do nějakého vztahu. Na otázku „Vypadám v těch šatech tlustá“ evidentně existuje jen jedna vhodná odpověď. Každá mince má však rub i líc. Jeho inteligence a fakt že se nebojí odpovídat na nepříjemné otázky z něj udělali skvělého člena rady a osobního rádce Hokageho. Má zdravý, realistický, pohled na svět. Zná obě strany mince, štěstí a smutek, velmi dobře a proto si nikdy nic nenalhává. Počítá s nejlepším možným výsledkem ale je si vědom že svět není ideální. Proto vždy má v záloze desítku dalších možností. Nikdy nebyl někým kdo se nechal strhnout emocemi.  Důvodem je že si málo lidí pustí k tělu.  K těmto lidem je naprosto věrný. Nikdy by je nezaprodal a nezradil. Ostatní jsou mu tak nějak „ u prdele“ a je těžké dostat se mu pod kůži. Jedná však s absolutním, někdy až ledovým, klidem.  Jeho oblíbenou charakterovou vlastností je sarkasmus. Používá ho téměř pořád. Je to jeho způsob jak být „vtipný“ i když to je většinou na úkor jiných a spíše k vlastnímu pobavení.  Je líný a zároveň pracovitý. Nesnáší „podřadnou práci“, práci jako domácí úklid třídění papírů či vyplňování formulářů.  Ovšem pokud mu dáte práci co má smysl, práci s náplní či nějakou inovativní činnost. Nikdo to neudělá líp, rychleji nebo lépe.  Pokud se totiž on do něčeho pustí tak ho nic a nikdo nedokáže zastavit.  Trpělivost je u něj také zvláštní. I když doslova nesnáší čekat na někoho či na něco nesnese zároveň pomyšlení že by donutil někoho čekat. Vždycky je tudíž dochvilný a očekává to samé od kohokoliv jiného.  Je však velmi trpělivý co se týče lidí. Je to skvělý učitel, pokud  tedy dotyčný žák dokáže přežít jeho sarkasmus a další jeho charakterové vady, a i když to nepřizná tak to dělá rád.

Styl Boje.

Shigure je spíše taktik, někdo koho neženete do prvních linii, a někdo kdo souboje nemá rád.  Není však na tom tak že by se nechal snadno položit na lopatky.  Ba naopak. Je nadprůměrný v souboji jeden na jednoho a dokáže poskytovat podporu pro tým. Ovšem nikdy to nebyl někdo kdo by souboje vyhledával nebo si v nich liboval. Již od doby co uměl využít chakru se učil jutsu jeho klanu. Umí ho použít na nadprůměrné úrovni, někdo by řekl že je jeden z nejlepších kdo ho kdy používal. Je také obstojný šermíř a průměrný v taijutsu. Jeho znalosti v genjutsu jsou rozsáhlé. Ví o něm první poslední ale nikdy se ho neučil. Co se týče k boji samotnému hoduje si v boji na střední až velkou vzdálenost. Dokáže natáhnout stín až na vzdálenost 20ti metrů ovšem stín je v té vzdálenosti tenký a neudrží protivníka na dlouho, na to aby mu však podrazil nohy je silný dostatečně. Největší intenzitu má do +- 10ti metrů.  Jeho další silnou stránkou je shuriken jutsu. Není to sice žádný Itachi ale daleko do něj nemá.

Vzhľad

Jak už bylo řečeno na jeho zevnějšku by mu nemohlo záležet méně.  Byl by schopný vyjít ven v bermůdách na nohách sněžnice a na hlavě kovbojský klobouk. Jediná věc kterou pro svůj vzhled kdy udělal byla tetování, které praktikuje v poměrně hojném počtu. Hubený a vysoký je přesně ten typ těla který Shigure vlastní. Jeho vlasy jsou většinou rozcuchané, tmavě modré až černé barvy. Nosí je skryté pod kloboukem, čepicí a prakticky jakoukoliv jinou pokrývkou hlavy. Ostře řezané rysy jsou jeho poznávacím znakem, stejně jako oči, které má zbarvené do žluta s obočím opravdu malé tloušťky,téměř nevýrazné.

Podstata
Yin



















Shigure se narodil do rodiny jejíž kořeny sahali k samotnému založení konohy. Jeho otec byl vůdce klanu Nara a matka z klanu Sarutobi. Byli spolu již celých 20 let. Za tu dobu co spolu byli se dlouho pokoušeli o dítě.  Někde však musela být chyba jelikož jeho matka několikrát potratila a když už to vypadalo že konečně se na ni štěstí usmálo tak jeho bratr umřel krátce po narození.  Shigureho narození tudíž braly jako „dar“ a to obzvlášť jeho matka.  Již od novorozeneckého věku o něj projevovala přehnanou opatrnost.  Sledovala každý jeho pohyb. V noci se budila z představi že se něco stalo.  Téměř každý den měřila Shiguremu horečku a podobné věci.  Jeho otci v té době táhlo na 55 let. Jeho zdraví již v té době nebylo zrovna nejlepší. Ovšem svého syna vychovával jak nejlépe mohl.
Když bylo Shiguremu 4 uměl už mnoho věcí co ostatní děti ne. Uměl číst, psát, počítat ... prakticky vše co se  děti učí o mnohem později. Jeho otec měl díky důchodu už málo poviností a proto veškerý svůj čas věnoval právě jemu.  Učil ho všemu co znal. Věděl že spolu nemají mnoho času nedělal si iluze že tu bude navždy, a proto se snažil svému synovi předat vše co uměl a znal. O rok později na jeho páté narozeniny proběhla první lekce v Ninjutsu a netrvalo dlouho a i to mladík do pár měsíců ovládal. Ještě předtím než došel na Akademii věděl téměř vše co se tam učilo.
Shigureho vztah z matkou byl jiný než z otcem. Nesnášel to její neustálé peskování a rozkazy. Téměř při každé příležitosti kdy se snažil jít ven, hrát si z dětmi, dostal vynadáno že je to nebezpečné. Nepouštěla ho z dohledu. Jediný volný čas který měl byl ten když byla matka na misi. Narozdíl od otce byla o něco mladší, 46 pro přesnost,  většinou ji posílali na diplomatické mise a podobné věci.  To byl čas kdy se mohl uvolnit a jít si ven užívat života.
Jeho talent byl rozsáhlý v mnoha věcech. Nejenom že byl nadaný v Ninjutsu ale stejně tak se zajímal o hudbu, a proto začal hrát na housle, miloval hry jako jsou šachy a už v té době ho nadmíru bavili karetní hry. Všechny tyhle věci zdědil po jeho otci, kterému to přinášelo velkou radost. Ovšem největší radost měl z toho když viděl jak mu jdou techniky. Říkal mu že nic mu nedělá větší radost než vidět ho jak vyrůstá v lepšího ninju než je on sám.
Čas připojit se na akademii nastal v jeho 13ti letech. Na akademii, kterou bral spíše za formalitu, většinu času prospal. Všechno totiž věděl a učitel a jeho rozkazy mu moc připomínali jeho matku na to aby ho bral vážně. Podobného peskovaní měl za celých 13 let až až. Na akademii si moc přátel neudělal. Nikdy to nebyl někdo kdo by se dral do předu a každému otloukal o hlavu jak je v těch věcech lepší než všichni ostatní.  Všichni ho proto brali za lempla a jemu to bylo upřímně jedno.
Akademii splnil hlavně protože chtěl udělat radost otci. Jemu samotnému bylo jedno jaké postavení má. Všechno to viděl jako zbytečnosti. Netoužil po tom být Jounin či tak. Jen prostě chtěl být dobrý v tom co dělá.
Poté co byl přidělen do týmu se jeho postoj ani trochu nezměnil. Stále to byl ten co se snažil držel dál, nedávat nic na jevo a jen si pískat tu svou. Svůj tým bral jako kolegy spíše než jako přátele. Navíc mezi dívkou, Mayu, a klukem, Kuro, v jeho týmu bylo něco víc než jen přátelství a proto si připadal jako třetí kolo u vozu, jímž taky byl.
V té době taky poznal Hidea, nevěděl co a čím se stane ani jaký vztah spolu v budoucnu budou mít. Avšak prohodili spolu prá slov. Že by byli doslova „Bff“ se říct nedá ovšem oba dva měli podobné názory a postoje takže si rozumněli.
Když přišli Chuuninské zkoušky tak se snažil už jen kvůli otci. Věděl že jeho zdraví se den odedne zhoršuje a jediné co si přál bylo vidět jak se jeho syn stane Chuuninem. Shigure trénoval aby se ujistil že se jím stane. Všechno ostatní šlo mimo. Když však konečně přišlo na Den D jeho tým selhal. Shigure byl naštvaný jak na ty dva „lemply“ v jeho týmu tak na sebe sama. Po příchodu domů se atmosféra ještě zhoršila. Jeho otec nemoci podlehl a umřel.
Od té chvíle se téměř všechno změnilo. Matka, která přišla o dalšího cenného člena rodiny se uzavřela do sebe. I když její chování bylo přehnané všechno pramenilo z toho že milovala svoji rodinu. Mluvila jen s Shigurem, a to jen pár slov. Přestala se starat tak přehnaně jako předtím a jen chodila po domě, uklízela a snažila se zabít čas.
Shigure to zvládal podobně.  Neviděl důvod pokračovat v tréninku. Otec už tu stejně není aby ho viděl uspět. Jaký to mělo smysl? Seděl tedy doma, četl různé knihy a podobně. Na mise a tréninky s týmem chodil ale nikdy je nebral nějak vážně.
Hledal někoho kdo by mu pomohl. Ovšem otec byl pryč a matka s ním mluvila jen když to bylo nutné. Nikdy tedy nebyla příležitost k tomu aby se někomu vybrečel na rameni a řekl co s ním je špatně. Prostě musel všechno v sobě zadusit a nic nedávat najevo.
Když to takhle trvalo nějaký ten čas Mayu a Kuro se rozhodli zakročit. Zpočátku si dávali odstup. Nechávali mu prostor a čas. Také si dávali za vinu že nesplnili zkoušky. Věděli co to pro Shigureho, a jeho otce, znamenalo. Oba za ním přišli s tím že to co dělá je špatně. Že mrhá všechnu tu práci co s otcem za ty roky udělali. Že není všem dnům konec a tak podobně.  Řekli mu že na to není sám a že jsou tu pro něho.  To Shigureho dostalo na kolena a z brekem jim řekl vše to co tak dlouho dusil.
Chuuninské zkoušky na podruhé už nebyli problém. Týmová spolupráce se zlepšila několikanásobně a nebyl tým který se jim mohl rovnat.  Nedělal to pro sebe ale spíše pro otce. Na uctění jeho památky. Bylo mu tehdy 15náct let.  Tým si šel každý svou cestou ale stále se vídali. Dalo se říct že to byli jeho jediní přátelé.
Shigure tedy stále dělal to v čem byl nejlepší. Trénoval, učil se a čas od času hrál. Téměř nic závažného či něco co by stálo za zmínku se nestalo do jeho 16ti let. Mayu a Kuro oba padli na misi. Shigure ztratil i to poslední co se dalo nazývat jako nějaké to pouto. Uzavřel se do sebe tedy ještě víc a nikoho nepouštěl. Stal se tím mužem kterým je do dnes. Sarkastický a lehce zahořklý bez nějaké větší chuti do života. Ovšem nikdy nezapomněl na své přátele. Neuběhlo týdne kdy nenavštívil hřbitov a hrob jak svého otce tak jeho dvou jediných přátel.
17 let mu bylo když přišlo další povýšení. Nechtěl ho a nečekal ho ovšem bylo mu přiděleno. Stal se Tokubetsu Jouninem. Hlavně proto aby mohl do rady Konohy a mohl se podílet na diplomatických krocích vesnice.  Zpočátku odmítal, vehementně. Nechtěl být jen nějakým maňáskem či něčím takovým ale na rozkaz kageho prostě musel. Po nějaké době si uvědomil že to není tak špatný. Byť to nikdy neřekl nahlas bavila ho ta taškařice a hlavně ten moment když měl pravdu a když ostatní si přišli pro jeho radu. Byl sice trochu „netaktní“ a mnoho přátel si neudělal. Jeho rozhodnutí však byli správné a proto za ním lidi chodili.
Zhruba v té samé době se ho klan pokoušel dosadit za svého vůdce.  Shigure však nechtěl. Bylo to pro něj „moc odpovědností na jednou“ a on měl rád svůj relativní klid. Díky pozici v radě měl jen pár misí a většinou diplomatických. Stále trénoval jednou denně a dvakrát do týdne schůzka v radě. Plus by se měl starat ještě o klan? Ne. Řekl že prostě teď nemá čas a chuť se do toho pouštět a ať si najdou jinýho šaška který je povede.
V té době se také stalo to že jeho matka byla převezena do nemocnice. Její psychické zdraví se spojilo se stářím a obě ty věci vedli k tomu že zkolabovala. Byla převezena do nemocnice. Doktoři říkal že má problémy s dýchání a proto si ji tam nechají na délší dobu. Byla převezena na jednotku intenzivní péče a tam je do dnes.
Shigure jí čas od času navštěvuje ovšem většina z návštěv pro něj byla těžká.  Byla na přístrojích, kašlala a podobné věci. Čas od času něco  prohodila, co se děje, co je nového a tak. Shigure jí navštěvoval alespoň jednou za dva týdny. Aby měla nějakou společnost.
19 let byla doba kdy se začalo v Konoze dít hodně věcí.  Satsuki, žena která měla postoj v radě a kterou respektovali začala dělat věci které byli proti jeho přesvědčení. Snažil se něco udělat ovšem jakoby mluvil do dubu. Nebyl to idiot a věděl o co tady jde. Proto jednoho dne řekl že rezignuje aby se mohl starat o nemocnou matku. Řekl že by nestíhal jak mise, starání se o matku a povinnosti rady, takže jedno musí pryč. Nikdo nenamítal a on opravdu dělal vše aby se o matku staral. Jako záminku. Ve skutečnosti s napětím pozoroval co se ve vesnici děje.
Všechno se to zhroutilo ve chvíli kdy Hideo, jeho známý, utekl z vesnice.  Mnoho lidí se ho vidalo hledat a on byl mezi nimi. Chtěl vědět proč. Když ho našli okamžitě ho odvedli do vězení, za zradu a podobné věci. Věděl z toho mála že on neměl nic dočinění se zradou. Stýkali se sice málo ale věděl že tohle je práce politiky a ne jeho.  Když se zjistilo co se děje a kdo tahá za nitky začal poprask. Revoluce dá se říct. Shigure byl chycen uvnitř téhle šlamastiky. Revoluce nakonec skončila a Shigure v ní měl také nějaký ten podíl. Nikdy se však ke svým činům nehlásil a jen lidé co tam tehdy byli ví co se vlastně stalo.
Tehdy také se vydala skupina lidí, Shigure mezi nimi, na pomoc Hideovi. Měl málo přátel a Hideo byl jedním z těch kdo se tomu termínu alespoň nějak přiblížil. Když se k němu dostaly, nebo k tomu co z něj zbylo, sotva dýchal ruka pryč obličej domlácený. Právě v čas dalo by se říct. Po boji se ten protivník, Sora no sen,  vydal na útěk.  Bylo zázrak že jsme to všichni přežili. Návrat do vesnice jsme byli oslavováni jako hrdinové. Hideo se uzdravil a byl zvolen Kagem.
Potom co se Hideo stal Hokagem ho téměř okamžitě stáhl sebou aby se stal jeho rádcem. Říkal něco na smysl že tady není nikdo lepší na tu práci než on. Že má zkušenosti jednání s radou které daleko přesahovali ty jeho a stejně tak byl na diplomatických misích tolikrát že prakticky zná každou vesnici a její klady a zápory. Samozřejmě se ocitl mezi dvěma pro něj těžkými situacemi. Na jednu stranu respektoval , jeden z mála, a věděl že ty slova mají pravdu.  Ale nikdy to nebyl někdo kdo by chtěl mít na starosti klan natož vesnici. Po mnoha ústupech a kompromisech se nakonec shodli a Shigure se stal rádcem.
Od té doby se mu začalo dostávat respektu po kterým netoužil. Lidé mu nějak často ustupovali, či ho zdravili lidé které v životě neviděl. Něčeho podobného zažíval i za časů kdy byl v radě ovšem né v takovém množství. Chvíli mu trvalo než si na to zvykl. V té době se taky přestěhoval. Konečně si to mohl dovolit. Žil sám v skromném ale vybaveném bytě. Přestěhoval se blízko kanceláře aby to neměl tak daleko. Život mu docela vyhovoval.