Lady Sue

pro Tatsumaki (Oga) Sat Aug 22, 2015 7:05 pm

Lady Sue je istým spôsobom "lokál" ktorý sa nachádza v obytných častiach Konohagakure no sato. Je vytvorený z rodinného domu pri čom sú horné poschodia obývané alebo prenajímateľné ako izby a podobne. Lady Sue patrí do nemenovanej spoločnosti, je to jej druhý bar a jeho majiteľom je Oga, ktorý svoju identitu či pravé meno nijak neskrýva. Patrí to však k pokojnejším miestam, kde nieje moc hluku, nehrá tu nahlas ľudia a taktiež tu nemajú v obľube bitkárov.

pro Tatsumaki (Oga) Sat Aug 22, 2015 7:23 pm

Cesta bola pomerne tichá. Taiga bola rozhodne sympatická osoba, o tom žiadna. Pekné dievča, pomerne mladé s úsmevom na tvári a chúťkami niekoho manipulovať. Ťažko povedať, ako som to postrehol. Možno pohybmi jej tela, možno len skúsenosťami. Keby len vedela koľko takých neskrotných diktátorov po svete chodí.. Tak som sa teda rozhodol túto malú diktátorku prikloniť na moju stranu, alebo vychovať? Kto vie. No celý čas som na jej prípadný otázky odpovedal len úsmevom a potiahnutím si z vlastnoručne vyrobených cigariet, z ktorých vychádzal červený dym. Došli sme až k jednému domku v radovej zástavbe pred ktorým stále stály sťahováci.
Na chvíľku som sa len zastavil a sledoval som, ako sa dvaja maníci pripomínajúci tých svalnatých pokémonov snažia natlačiť chladničku dverami.
"Pravdepodobne ti niečo budem musieť vytvoriť v mojich súkromných priestoroch." Pozrel som sa na Taigu spýtavým pohľadom. Kto vie, koho mi pripomínala.

pro **Taiga Uzumaki** Sat Aug 22, 2015 8:04 pm

Následovala jsem ho a pořád se tak usmívala. Nepochybovala jsem, že mi bude zobat z ruky, až se do toho pustím pořádně. Do té doby jsem o něm chtěla zjistit pár informací. Byl jako tajemný hrad v karpatech, samý neodolatelný úsměv, smyslný pohled, ale aby z něj člověk vymámil větu, to byl horor! Ale nestěžovala jsem si, očekávala jsem od toho zábavu, prostě mě nějak zaujal.
Když jsme přišli před dům, zůstala jsem jako on koukat na stěhováky. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Nevěděla jsem, že nejsi odsud." poznamenala jsem zamyšleně. "Víš, mě maminka vždycky říkala, abych nechodila domů k cizím lidem." zaculila jsem se jako sluníčko, ale mé oči jiskřili očekáváním. "Ale za jahody na to zapomenu." ušklíbla jsem. Pobaveně jsem mrkla a spojila ruce za zády.

pro Tatsumaki (Oga) Sat Aug 22, 2015 10:19 pm

Otočil som pohľad z Taigi späť na sťahovákov. Potiahol som si z cigarety a z pier mi po chvíľke lenivo vyšiel znova tne istý červený dym. Ako keby som si v ústach odpálil dymovnicu. Čo som pochopiteľne nerobil.
"Nie som.." Prikývol som po chvíľku a následne som sa odmlčal. Jej mamka bola veľmi chytré dievča. Nešlo ani tak o to že som bol cudzí, no sám som sa nepovažoval za dobrú spoločnosť pre mladú dámu, akou bola Taiga. Teda.. dámu ako dámu, uvidíme čo na mňa bude skúšať. Pre teraz som ju bral skôr ako takú hru. Alebo spoznávanie .. kultúry? civilizácie? Nah.. skôr ako takú hru. na jej slová som sa len pousmial a otočil som sa k nej s vyzývavým pohľadom v očiach. Ani som nehovoril, aby za mnou išla. Niečo mi hovorilo že to sama spraví.
Nevkráčal som však priamo do hlavného vchodu. Skôr som dom obišiel a na boku sa pred nami objavilo niečo na štýl požiarneho schodiska. Samozrejme bolo oveľa krajšie a nepripomínalo požiarné schodisko. Začal som po ňom stúpať, až kým som nedošiel k menšej terase, alebo skôr verande? Sám som nikdy nevedel ako to nazvať. Z nej sa však dverami dalo dostať dovnútra a tak som začal v kľúčke hrabať klúčom. Po chvíľke sa ozvalo cvaknutie a ja som otvoril dvere, pri čom som naznačil, že tam má Taiga vstúpiť ako prvá. Bol som zvedavý či naozaj vojde. Predsa len, kto vie.. čo ju čakalo vo vnútri. Možno som ďalší hrdina z 50 shades of gray no svoje obete k istému aktu nútim nasilu,, človek nikdy nevie.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 8:40 am

Nespokojeně jsem se zamračila. Vážně, měla jsem se bavit já, ovšem zatím to vypadalo, že zábavou je to hlavně pro něj. Nebyla jsem zvyklá nedostat cokoliv jsem si usmyslela a teď jsem to

nedostávala ani náznakem. Proč-ignoruje-každou-moji-otázku?! Zacukalo mi obočí. Nesnášela jsem, když mě někdo takovým způsobem přehlížel. Nebyla jsem zrovna trpělivý a klidný člověk a ne, že bych neměla chuť mu jednu vrazit a že ode mě by to nejspíš sakra bolelo.
Ztracený v myšlenkách na sladkou pomstu jsem ho následovala k evidentně zadnímu vchodu a po schodech nahoru. Zatím co odemykal, dívala jsem se kolem. Tady seshora byl na Konohu skutečně krásný výhled. Na chvilku jsem tam jen zůstala omámeně stát a dívala se na řady domků a malé lidi, ploužící se uličkami. Ten výhled jsem vážně ocenila. Pak se ale ozvalo cvaknutí zámku a já se otočila. Naznačil mi, že mám vejít první, načež jsem mu věnovala podezřívavý pohled. Na druhou stranu, nemusela jsem se rozhlížet, výzvy jsem milovala a jestli čekal, že budu špičkou boty vrtat v zemi a cudně klopit očka, pletl se. Sladce jsem se usmála a vešla. Bylo jedno, jestli něco zkouší, nebo se tváří jako kus ledovce, já byla vychovaná jako tátova princezna a nakonec dostanu, co chci. Už jsem nebyla děcko a uměla jsem se o sebe postarat.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 11:10 am

Nakoniec vstúpila dovnútra. Jej reakcia a hlavne teda výraz ma úprimne pobavil. Kto by si bol pomyslel, že niekoho tak zaujímavého v konohe nájdem. Aj keď bola pravda, že to skôr ona pritancovala ku mne. Už okolo nej len obmotať kopec pavučín a zachytiť ju do nejakej predom nastavenej pasce. Kto vie, možno že už z tohto domu nikdy nevyjde.
Vstúpil som za ňou a mi sme sa ocitli na hornom podlaží hospody. Bolo tam zábradlie a bolo vidieť, že dole niekto, niečo sťahuje.
Ja som bez slova kráčal ďalej, až kým som sa neocitol pred dverami kde bolo napísané niečo na štýl "stuff only". Bol som rád že tam tú tabuľku stihli dať. Otvoril som dvere a tadá.. nachádzali sme sa v mojich súkromných priestoroch. Ťažko povedať, ako by sa dali popísať. Teda áno.. bola to izba, ktorá bola spojená s inou izbou. Táto jedna slúžila skôr ako pracovňa. Kopec poličiek s rôznymi zaujímavými vecami, ako keby som sa nachádzal v nejakej kuchyni.
"Takže jahody hm?" Mrkol som na Taigu a následne som podišiel k jednej z prítomných chladničiek, ktorú som otvoril a tadá.. v rukách som držal krabičku plnú jahôd.
".. a alkohol." Začal som rozmýšľať čím by som tie jahody mohol podliať. Predsa len jahodový drink nebol práve, častý. Jahody som zatiaľ položil na dres a začal som očami skúmať regál s rôznymi flaškami rôzneho druhu alkoholu. Mal som tu naozaj všetko.
"Máš nejaký typ?" Spýtal som sa jej nakoniec. Bol som zvedavý, či by trebárs tiež dokázala experimentovať s rôznymi nápojmi a tak.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 11:25 am

Rozhlížela jsem se okolo, moc věcí tu sice ještě nebylo, ale i tak to vypadalo stylově a já si byla jistá, že až to dodělá, bude to krásné místo. Tajemné, tiché a zádumčivé, přesně to totiž odpovídalo jeho stylu. Kráčela jsem za ním do další místnosti. Spousta poliček vábila mou pozornost, potřebovala bych nějaký čas, abych si je všechny prohlédla, takhle jsem jen zvedl ruku a prsty přejela po několika předmětech z těch dolních částí, nahoru bych nedosáhla.
Pozornost, kterou jsem doteď věnovala domu a věcem v něm, nakonec přitáhl slovem "jahody". Okamžitě jsem se otočila a doslova místnost rozzářila, jak spokojeně jsem se usmála. Položil je na dřez a já bez ptaní krabičku otevřela a do jedné velké červené se s chutí zakousla. Rudá tekutina mi obarvila rty. Zavřela jsem oči a vychutnávala si tu sladkou chvilku. Pak jsem si uvědomila, že mi věnoval nepřeberné množství slov a opřela jsem se o jednu poličku.
"Ne.. vlastně skoro nepiju." oznámila jsem s pokrčením ramen a pozorovala ho smaragdovýma očima jako lovec pozoruje svou kořist. Bylo to zvláštní, nesnášela jsem, když se mi někdo nebyl ochotný poddat a přitom.. mě to tak moc bavilo!
"Jak se to tu jmenuje?" znovu jsem se vrátila k prohlížení předmětů v místnosti a jeho ignorovala. Do pusy jsem strčila druhou půlku jahody a zálibně si olízla prsty, na kterých mi zůstala lepkavá šťáva.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 11:39 am

Práve som vyťahoval taktiež jeden z mojich nožov. Keď otvorila krabičku a zobrala si z nej jahodu, v očiach sa mi zablesklo a chvíľku to vyzeralo tak, že Taiga skončí s nožom medzi očami. Tento "manéver" som vśak zamaskoval tým, že som si nôž priložil k tvári a pozorne som skúmal jeho čepeľ. Alebo to tak aspoň vyzeralo.
"Lady Sue. Je to môj druhý podnik. Ten prvý sa volá Krvavá Mary." Zľahka som sa pousmial a nôž som nakoniec položil vedľa jahôd. Nakoniec som z poličke vytiahol hneď tri flašky. Jedna z toho bola obyčajným 100% džúsom. Z chladničky som vytiahol nadrvený ľad a taktiež jeden pomerne väčší pohár. K tomu ešte dve podivné ampulky, ktoré Taiga pravdepodobne nikdy nevidela. V jednej bola červená tekutina a v druhej podivný zelený biely prášok. Zatiaľ som len začal krájať jahody a čistiť ich od stopiek. nakoniec som nalial do šejka v istom "pomere" všetky tri tekutiny, vylial som to do pohára, pridal tam niekoľko mätových lístkov, dané jahody, kocky ľadu a biely prášok, ktorý som ešte zamiešal. Nastala posledná ingrediencia. Červená tekutina. Popravde som do pitia nehodil celú ampulku. Len niekoľko kvapiek, ktoré však celé pitie sfarbili do krvavej červenej. Do pohára som strčil slamku a samotný pohár som Taige podal. Celé to bolo naozaj v rýchlom slede, ako keby som túto prácu robil celý Život.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 12:02 pm

Konečně jsem se k němu otočila čelem a líně se pousmála. "Bývalé přítelkyně?" ušklíbla jsem se, když vyjmenoval názvy obou podniků. Docela mě překvapilo, že má dva. Soudě podle toho, jak rychle se pohyboval a všechno dělal s naprostým přehledem, byl nejspíš úspěšný. Zálibně jsem pozorovala všechny věci, které vyndal. Poznávala jsem akorát ten džus a jahody. Zvědavě jsem zůstala koukat na dvě ampulky. Naklonila jsem hlavu na stranu, a když obě přidával, ukázala jsem na ně prstem.
"Co je to?" naklonila jsem hlavu na stranu a sledovala, jak zručně celý nápoj ladí. Musela jsem se usmát. Moc toho nenamluvil, ale barman byl teda fakt zábavný. Vzala jsem si od něj sklenku a přivoněla si krvavě rudé tekutiny. Tak nějak mi k němu ta barva seděla. Jahody. Usmála jsem se a zkoumavě se na něj zahleděla. Ne, že bych čekala, že mě otráví, i když to nejspíš taky přicházelo v úvahu, ale chtěla jsem vědět, co to vůbec piju. Jak jsem už řekla, nepila jsem a moc velkou výdrž jsem neměla.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 12:50 pm

Na jej otázku som sa až nepríjemne zasmial. Bol to taký zdĺhavý chechot, ako keby som spomínal na niečo príjemné no útrapné. Znova som jej ale neodpovedal.
"Bojíš sa že raz otvorím tretí s menom Taiga?" Spýtal som sa a sám som sa oprel o drez, zatiaľ čo pozorovala nápoj. Každopádne na jej druhú otázku som mal pomerne pohotovostnú odpoveď. Ako keby som ju hovoril už niekoľko stoviek krát.
"To biele bol aromatický prášok, to červené farbivo.. ale neboj, prírodné." Žmurkol som na ňu. Kto vie, či mi aj uverí alebo nie. No pred sebou mala nápoj z ktorého sa istý druh arómy a to teda pekne tajomnej, aj šíril.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 1:06 pm

Sledovala jsem ho s poměrně spokojeným úsměvem. Ten chechot, i když uznávám, celkem podivný, byl prvním projevem, kromě tajemna a jednovětných odpovědí za dnešní den. V duchu jsem si gratulovala. Pohodila jsem vzdorně hlavou, takže se mi vlasy divoce rozletěly kolem ní. "Nějak moc si věříš." hodila jsem na něj sladký úsměv.
Trochu nedůvěřivě jsem se prohlédla sklenku, ale konec konců nedal mi důvod mu nevěřit. Jednak jsem tomu nerozuměla, jednak jsem nenašla důvod, proč by mi měl chtít něco udělat. Kromě toho jsem umírala touhou ochutnat, tak to u mě bylo vždycky. Čím pochybnější, tím lepší. Nikdy jsem o následcích nepřemýšlela a nehodlala jsem to měnit.
Vzala jsem brčko mezi prsty a napila se. Cítila jsem sladký příliv jahodové příchuti a blaženě se usmála. "Páni, je to skvělý." věnovala jsem mu nadšený úsměv.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 2:31 pm

Verím? Môj úsmev znova pripomínal pána inkognito a len som potajomky sledoval, ako sa jej pery dotkli slamky a ako cez jej hrdlo preteká tekutina, ktorú som jej pripravil. Bol som naozaj zvedavý, čo to s ňou spraví. Zatiaľ sa však správala celkom normálne. Možno ma mohol prezradiť nedočkavý výraz, ktorý som sa ani nesnažil zakryť. Mohol som sa vyhovoriť že len čakám na jej rozsudok a tak.
"Skvelé hm?" Tvár sa mi roztiahla do pobaveného úsmevu a ja som len rukami naznačil neurčité gesto.
"Priala by si slečna ešte niečo?" Predsa len som tu mal pomerne viac vecí .. a možno mala nejakú otázku, na ktorú by som jej vedel odpovedať? Aj keď sa mi trocha priečilo, že obaja stojíme. Možno by bolo fajn ponúknuť jej nejaké miesto.
"Môžeš si pokojne niekde sadnúť, miesta tu mám dosť a bar zatiaľ nie je otvorený takže.." navrhol som jej a len som po sebe začal upratovať šejker, nože a .. jahody.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 3:00 pm

Olízla jsem si rty a znovu se napila. Opravdu mi to chutnalo, splňovalo to všechny podmínky - jahody a sladké. Uculila jsem se. "Slečna by si toho přála." ušklíbla jsem se. Kdo ví, čím to bylo, ale najednou jsem nějak nedokázala držet ten sweet face, který jsem mívala pokaždé, když jsem něco chtěla. Teď se mi nějak do tváře dostával takový ten povrchní, arogantní úsměv a já se nedokázala ovládnout. Pohlédla jsem na něj výsměšnýma očima.
"To by bylo fajn." kývla jsem hlavou na to, že se můžeme posadit. Ne, že bych nevydržela tu chvilku na nohou, ale ještě tu bylo spousta věcí, které jsem chtěla zjistit.
"Kromě baru tě sem nic nepřivádí?" zeptala jsem se a brčkem tekutinu promíchala. Popošla jsem k němu a z krabičky, kterou zrovna uklízel, jsem si vzala další jahodu, jako bych jich neměla v pití dost. Nedočkavě jsem z ní kus ukousla a požitkářsky jsem ji slupla. Druhou půlku jsem gestem nabídla jemu, i když byla otázka, jestli bych mu ji skutečně dala. Pravděpodobně bych ve svém momentálním rozpoložení cukla, zákeřně se usmála a snědla ji sama. Vážně, co se to se mnou děje?

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 4:19 pm

Jej pravá povaha sa začala drieť na povrch a ja som sa v duchu víťazoslávne usmial. Tadá.. odhalil som že je to úplná mrcha, diktátora, a kto vie čo všetko ešte. Ah aký som bol úžasný. No možno by chcela prevychovať? Mal som však na to gule? Samozrejme mal.. a nervy? Uvidíme.
"Vyzerá to tak, že ma tu okrem baru niečo drží?" Odpovedal som jej otázkou a znova mi myklo kútikami úst. Popravde som sa na ňu pozeral ako nejaký lovec. Jahodu som zatiaľ neprijal. Tak nejak som tušil že mi ju tak nejak.. nedá? Nakoniec som však k nej ruku predsa len načiahol. Mohla si však všimnúť že moje prsty nemieria k jahode, ale skôr k jej brade, ktorú som jej podvihol tak, aby sa mi musela pozerať priamo do očí.
"Ty si pekná.. divoká karta hm?" Pousmial som sa a následne som jej bradu len znova pustil.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 4:47 pm

Fakt jsem začínala uvažovat, že do toho pité něco přidal, protože jsem najednou pociťovala nesmírnou chuť dělat něco.. zlého, ale pochybovala jsem, že tu má sérum pravdy nebo nějakou podobnou blbost, takže jsem na to přestala myslet. Konec konců, právě tak jsem se cítila nejlíp. Kde kdo si myslel, že si prostě na něco hraju, no ve skutečnosti jsem byla prostě mrcha a tečka. Neměla jsem k tomu žádné větší důvody, prostě mě to bavilo. A on..? On mě na tom bavil nejvíc.
"Ty tvoje odpovědi mě začínají pomalu ale jistě vytáčet." odvětila jsem otráveně. "Proč Konoha, nikde jinde tě nechtěli?" nadhodila jsem s vyzývavým úšklebkem. Pak mě ale vzal za bradu a sama nevím, proč jsem se mu prostě a jednoduše nevytrhla. Asi ty jeho oči.
"A kdyby..?" odtušila jsem s líným úsměvem. Nabízenou jahodu si nevzal a já netušila, jestli je nemá rád, nebo prozřetelně pochopil, že bych mu ji nedala. Z jeho pohledu jsem hádala tu druhou možnost, což mě pobavilo víc, než cokoliv jiného. Že by konečně důstojný soupeř? Pokrčila jsem rameny a druhou půlku snědla. Kdyby to bylo cokoliv jiného než jahoda, ztratila bych o to zájem. Vždycky jsem byla jako malé děcko, pokud mě nějaká hračka přestala bavit, prostě jsem se jí bez výčitek zbavila. Problém byl, že za ty hračky jsem v dospělosti brala lidi.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 7:07 pm

Tento krát ma úprimne rozosmiala. Môj smiech bol prirodzený a hlasný, ako keby som sa naozaj dobre bavil. Pretrel som si čelo a len som na Taigu pobavene poukázal jedným prstom.
"Ty.. si to vystihla úplne dobre. Nikde inde ma nechceli. Skúšal som to v Kirigakure ale." Mikol som ramenom a sám som sa odhúpol od stola, o ktorý som sa opieral. Prešiel som pomerne blízko popri Taigy, až som zacítil jej telesnú vôňu. Nehovoril som nič, len som zašiel hlbšie do týchto dvoch miestností a tým pádom som vošiel skôr do tej obývacej časti.
"To by ťa niekto mal prevychovať." Ozvalo sa z miestnosti, do ktorej som vošiel tam som sa len posadil na stoličku, vytiahol som dve krabičky a začal som si baliť cigarety. Balil som ich podivným tabákom, ktorý mal červenkastú a čiernu farbu. Naozaj divná kombinácia.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 7:24 pm

Ale ne, další lidský projev! Ještě chvilku a snad i uvěřím, že to je člověk! Ušklíbla jsem se té jeho odpovědi. Netušila jsem, jestli by měl být rád on, že se do Kiri nedostal, nebo ti v Kiri, že ho nevzali.. Meh, těžká volba! No nebyla jsem člověk, který by nad tím chtěl přemýšlet. "Copa, v Kiri se jim nelíbili tvé jednoslovné odpovědi a záhadné úsměvy?" ušklíbla jsem se cynicky. Musela jsem teda uznat, že v poslední chvíli mluví docela dost, ale ten začátek. Asi nemá rád sladké..
Prošel docela blízko mě a upřímně, snad jsem doufala, že mi znovu něco udělá, že se dostane do mé těsné blízkosti, to se ale nestalo a já se nespokoje usmála. Odešel do místnosti vedle a já ho poslušně následovala. Pro tentokrát.
"Troufáš si?" ušklíbla jsem se, když jsem procházela kolem něj a drze mu z ruky sebrala zrovna dobalenou cigaretu, abych si ji mohla pěkně prohlédnout.
"Červená je tvoje barva, co?" konstatovala jsem uštěpačně a sedla si na volnou židli.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 7:35 pm

Práve som dobalil jednu z cigariet, ktorú mi však hneď vytrhla z rúk. Nijak som na to nereagoval, len som si zobral ďalší papierik a začal som doň nakladať tento podivný tabak.
"Myslíš?" Pousmial som sa a.. popravde? Bola to odpoveď na jej všetky tri otázky zároveň, keďže som už nič ďalej, čo by sa na odpoveď mohlo ponášať, nepovedal. Dobalil som ďalšiu cigaretu a položil som ju na stôl. Keď skúmala tú, ktorú mi vytrhla z ruky, znova mi len zablisklo v očiach.
"Pokojne ju ochutnaj. Nič ti to nespraví.. viac menej." Vyzval som ju no nemyslel som si, že túto ponuku bude brať vážne. Možno ju to však vyprovokuje, kto vie. Sám som nevedel ako blbo sa na nej zobrazia účinky z cigariet a zároveň aj z toho, čo som jej namiešal do pitia.. buď po mne skočí s tým že ma chce roztrhať v zuboch, alebo s tým že druhý skok bude smer postel a možno ani to nie. Každopádne zajtra ráno? No.. povedzme že ju bude dosť bolieť hlava.. a jej spomienky budú.. rozhádzané. NAh už som sa tešil, ako ju budem strašiť.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 7:48 pm

Protočila jsem panenkami a na okamžik se rozhlédla, co bych po něm za tu odpověď mohla hodit. Pravda, v mém momentálním rozpoložení bych ho nejspíš dokázala zranit i polštářem, ale bohužel jsem nic vhodného nenašla, tak jsem jen hlasitě vzdychla a zamračila se na něj. "Začínáš mě pěkně ****!" oznámila jsem ledově a podepřela si otráveně rukou tvář. Dáma jedna báseň! Znovu jsem se napila, abych se uklidnila, samozřejmě nic netušíc, že právě tohle má vliv na to, že se stále hlouběji propadám do své mrchovské nálady. No co, nakonec následky ponese on.
"Víceméně? Ne, že bych byla znalec, ale tohle mi nepřijde jako normální tabák.." zblízka jsem pozorovala kradenou cigaretu. Nepila jsem, nekouřila a nefetovala. Ve své podstatě jsem byla čistá jako lilie, úplně neviňátko. V rámci možností. Dívala jsem se na něj. Chtěla jsem ho nějak vyprovokovat, k čemukoliv. K agresi, křiku, vášni, touze, brala jsem všechno, ten jeho klid mě dováděl k šílenství!

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 8:00 pm

Bol som si vedomí, že ju štvem. Bolo to na nej vidieť od chvíle, keď sa prvý krát napila z môjho drinku. Teda z jej, ktorý som jej ja namiešal. Ja som jej na to nijakým spôsobom neodpovedal, len som ubalil ďalšiu cigaretu. Pri jej ďalších slovách som sa však postavil a s cigaretou v ústach, ktorú som si začal zapalovať zapalovačom, som k nej podišiel celkom.. no celkom blízko. Čupol som si tak, aby boli naše tváre v podstate na rovnakej úrovni.
"Normálny? Neurážaj ma.." Pri týchto slovách som veľmi pomaly červený dym z cigarety fúkol do Taiginej tváre. Nevoňal nijak zle, dokonca ani ako tabák. Vlastne sa jej z toho mohla zatočiť hlava, no určite to bol príjemný pocit... teda viac menej, záležalo od toho, či jej ako príjemný pocit prišiel istý druh nadržanosti. Bolo pomerne zvláštne, že mne moje vlastné recepty nič nerobili. No možnom to bude mojimi schopnosťami a značnou imunitou.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 8:13 pm

Vážně, teď už jsem jen vzdychala. Ani urážení na něj neplatí? Co mám ještě udělat, svléknout se a zatančit mu na stole? No, po čtvrtém loku už mi to jako špatný nápad nepřišlo. Vlastně celkově se se mnou dělo něco.. divného. Ten pocit uvnitř mě, jako bych.. Nespokojeně jsem zavrtěla hlavou a olízla si suché rty.
Nakonec došel ke mě, což mě trochu překvapilo. Když ho člověk provokuje, tak nereaguje a pak najednou přijde, když jsem zticha? Ok, evidentně na to jdu trochu špatně. Věnovala jsem mu úsměv, když mi oznámil, že ho uráží označení normální. Že mě to vůbec nepřekvapilo bylo jasné. Nebránila jsem se, když červený dým obklopil mou tvář. Tak trochu jsem čekala, že se rozkašlu, ale nestalo se tak. Vlastně mi to vonělo velmi příjemně. A divně se mi z toho točila hlava. Nebo to bylo z něčeho jiného? Přišla jsem si malátná, omámená, jako by zvláštním způsobem unavená, ale spát bych nešla ani za nic. Ne v tuhle chvíli. Přivřela jsem oči a dívala se zblízka do jeho tváře, pootevřela jsem rty a maličko se zachvěla. Vážně jsem se cítila tak.. v mých očích se začínal odrážet jistý chtíč, který jsem si ale ve svém rozpoložení moc neuvědomovala. Natáhla jsem ruku a bříšky prstů přejela po jeho rtech. Nějak jsem nemohla zakrýt, na co při tom myslím.

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 8:26 pm

Kto vie, odkiaľ zrazu začala hrať hudba, ktorá ozvučila priestor celého domu. že by dole našli jukebox ? každopádne sa na túto situáciu pieseň náramne hodila a hrala mi do karát. A možno som ju nejakým zázrakom zapol ja. Na Taigu mal dym ako aj ten alkohol spolu s mojimi špeciálnymi prísadami naozaj blahodarné účinky. Istým spôsobom využíval rovnaké spôsoby na získavanie informácií... prinútiť druhého jedinca, teda zväčša ženského pohlavia, pocítiť chtíč a až rozkož len mojou prítomnosťou. Tento krát som znova potiahol z cigarety, no len som si ju vybral z úst dvoma prstami, ktorými som následne Taige pramienok vlasov strčil za ucho. Jemne som si ju pritiahol k tvári a dym som z úst vypustil až do jej úst a pier pri takom, no nie práve nevinnom bozku. Znova som sa odtiahol, pousmial som sa, otočil som sa a vyzeralo to tak, že sa otočím a odídem.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 8:53 pm

Asi jsem fakt byla totálně mimo, když začala hrát hudba a mě to přišlo naprosto v pořádku. Ani jsem nemrkla, jen se usmála a maličko se začala pohybovat, spíš tak vlnit do rytmu. Kdo ví, jestli jsem byla opilá, nebo zhulená, nebo otrávená, no někdo to věděl - osoba naproti mě, ale ta mi to určitě říct nechtěla a mě to v tu chvíli vlastně ani nezajímalo. Cítila jsem se naprosto skvěle, povznesená a sladce ztracená v jeho světě. Vážně, jestli se mi chtíč doteď odrážel v očích, v momentální situaci ze mě doslova sálal. Všechno jsem cítila nějak.. intenzivněji. Jak mi nevinně zastrčil pramínek vlasů za uchu. Naskočila mi husí kůže, jen pro to nepatrné gesto. Nevědíc, co přijde poté. Přitáhl mě k sobě a já naprosto oddaně udělala, co chtěl. Vydechl kouř přímo do mých úst a mě se doslova zatočila hlava. Zavřela jsem oči docela a chvíli tak zůstala, líně vypustila dým ze svých úst. Teď jsem byla vážně úplně mimo. Pootevřela jsem oči a sledovala ho, jak se otáčí. To jako že teď odejde? Teď?!
Fakt nevím, co mi vlilo do žil takovou energii, jestli strach, že odejde, touha z dalšího doteku, nebo prostě naštvanost, že mě tu tak nechá, no zkrátka a dobře jsem natáhla ruku, chytila ho za tričko a jediným pohybem ho k sobě znovu přitáhla. Byla jsem přece rozmazlenej spratek a jako správná tátova holčička jsem chtěla všechno dobré pro sebe. Tentokrát jsem to byla já, kdo spojil svá ústa s jeho a ten polibek byl řádně hladový a rozhodně ne nevinný. Nejspíš mě měl tam, kde chtěl. A mě.. to bylo jedno!

pro Tatsumaki (Oga) Mon Aug 24, 2015 9:11 pm

Na jednu stranu? Bola Taiga tak ľahko ovládateľná. Na druhú to možno bolo mojimi skúsenosťami. No mal som vypočítané čo spraví, ak sa po takomto dráždení sám odtiahnem a prejavím nezáujem... prinesie to len ovocie. Vyvolá to v mojej obeti istý pobúrený pocit a unáhlenú reakciu ktorá.. nah kašlať na vysvetľovanie. Keď si ma pritiahla za tričko a pritiahla si ma, bolo to naozaj to posledné na čo som práve myslel. Možno som sa tiež nechal troška uniesť. Ale ja som si to mohol dovoliť. To ona tu bola tá manipulovaná. Na druhú stranu som ju chcel ešte trocha poškándliť a tak som sa niekde v rozmedzí tohoto bozku zľahka odtiahol, usmial som sa a provokoval som ju takým, vyhýbaním? Chcel som ju vlastne vyprudiť k ešte niečomu, dychtivejšiemu.. taký hraný nezáujem. Aj keď jej pery chutili po niečom sladkom, čo som jej do pitia určite nedal.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Aug 24, 2015 9:23 pm

Zamračila jsem se. Tváře mi doslova hořeli, ne, že bych se tak moc červenala, ale bylo mi horko. Že by z toho vzrušení? Kdo ví, moc složitá informace na mě, pryč s ní! Přemýšlela jsem, že bych se rovnou z něčeho vysvlékla, ale protože jsem toho už tak na sobě moc neměla, bylo by to asi trochu zavádějící. I kdy, po tom polibku jsem stejně počítala s tím, že to ze sebe v brzké době hezky sundám všechno, v tom lepším případě mi to sundá on. Jenže jemu přišlo nejspíš zatraceně zábavné si se mnou hrát, když se znovu odtáhl a ještě se na mě usmál. Byla jsem ráda, že po ruce nic nemám, kdybych v ní měla tu skleničku, pravděpodobně by byla na kousky. Sílu a netrpělivost jsem měla totiž pořád, zdrogovaná nebo ne.
"Beru zpět, **** mě až teď!" zavrčela jsem naštvaně. Že mnou manipuluje jsem si moc neuvědomovala, to bych asi byla ještě o cosi naštvanější. Že si se mnou hraje jsem věděla a vytáčelo mě to neskutečným způsobem. Bylo fajn, když jsem to já dělala někomu jinému, ale někdo mě.. ne! Skousla jsem si spodní ret. Moc jsem nemohla myslet, byly tu prostě jen otravné myšlenky, křičící stále jen - víc, víc, víc!

pro Sponsored content

Lady Sue

Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue