Lady Sue

pro Tatsumaki (Oga) Sat Aug 22, 2015 7:05 pm

First topic message reminder :

Lady Sue - Stránka 2 1600x719_5336_Uncharted_3_The_Pelican_Inn_2d_architecture_interior_london_boxing_bar_pub_pelican_picture_image_digital_art

Lady Sue je istým spôsobom "lokál" ktorý sa nachádza v obytných častiach Konohagakure no sato. Je vytvorený z rodinného domu pri čom sú horné poschodia obývané alebo prenajímateľné ako izby a podobne. Lady Sue patrí do nemenovanej spoločnosti, je to jej druhý bar a jeho majiteľom je Oga, ktorý svoju identitu či pravé meno nijak neskrýva. Patrí to však k pokojnejším miestam, kde nieje moc hluku, nehrá tu nahlas ľudia a taktiež tu nemajú v obľube bitkárov.

pro **Hideo Hatake** Mon Sep 21, 2015 7:56 am

Aj keď som nerád niekoho otravoval takto priamo, tentokrát som porušil svoje vlastné kódexy. Musel som to urobiť, už len pre blaho Konohy ktorá sa pomaly ale isto blížila ku vojne. Chvíľkami, ako som zamaskovaný brázdil ulicami Konohy a za pomoci psov vyhľadával jej pach, som myslel nato aké by to bolo keby som utiekol od toho všetkého a uprostred lesa si postavil dom, kde by som mal vlastne od tohto všetkého pokoj. Chvíľkami som fakt uvažoval že to spravím ale sľub bol sľub a tak som sa zastavil priamo pred týmto hostincom. Trvalo dlhšiu dobu než som sa od presunu z väzenia dostal až sem, musel som za sebou zahladzovať stopy a byť opatrný aby ma nikto nesledoval. Ale teraz to bolo jedno, keď som za vŕzgajúcich dverí vstúpil do baru a rozhliadol sa. Jasne som vnímal jej čakru a tak som vedel kde je, ale taktiež som vedel že je ešte s niekým a samotná jej čakra je niečím narušená. Teraz som len dúfal že je v stave aby niekoho dokázala aj počúvať a tak som sa rýchlymi krokmi vydal práve na miesto kde boli. Zdalo sa že je to privát, ale namiesto toho aby ma niekto zastavil, len ustúpil, keďže som využíval silu svojho oka. Nebál som sa že by ma práskli, keďže úplne zabudli že niečo také je. Po schodoch som sa vydal až na miesto odkiaľ prúdila čakra a zastavil sa neďaleko tých dvoch. Už teraz i bolo jasné v akom stave Taiga je. A vďaka komu. Avšak potreboval som ju.
"Taiga Uzumaki?" Spýtal som sa stojaci vo dverách a rozmýšľal čo s ňou urobím, keď som ju zahliadol v takom stave. Teraz ale bola extrémne dôležitá v pláne ktorý mal zastaviť vojnu. Snáď to s ňou nebude tak zlé. Samozrejme ja sám som vyzeral úplne inak, zamaskovaný s natiahnutou kapucňou cez tvár. Stále som si nemohol dovoliť odhalenie.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Sep 24, 2015 12:31 pm

Probudila jsem se do dalšího šeredného dne. Sluneční paprsky mě neskutečně výserským způsobem bodaly do očí, všechny zvuky jakoby zintenzivněly, všechno jako by se mě pokoušelo zabít. Párkrát jsem zamrkala a pokusila se zvednout hlavu. Ah, sakra! Ruce jsem si položila na spánky, jako bych mohla odventilovat tu šílenou bolest, což se samozřejmě nestalo. Nepila jsem, nefetovala, nekouřila.. netušila jsem, jaké to je přehnat něco z těch věcí a teď jsem díky Ogovi zažívala své sladké poprvé.
"Do hajzlu.." bylo první, co jsem pronesla, když jsem se jakž takž probrala. Nepamatovala jsem si půlku toho, co jsem minulou noc dělala. Bylo mi zle. A měla jsem chuť někoho zabít!
Než jsem tak ale stihla učinit, všimla jsem si toho chlápka přede mnou. Zná moje jméno? Odkud? Já jeho určitě neznala. Nebo jsem v to alespoň doufala. Že bych včera dělala až moc velký problémy? Ah, nechtělo se mi myslet. Zvedla jsem k němu unavené oči. "Nejspíš.." odvětila jsem ne příliš nadšeně a pokusila se vstát. Ne, špatnej nápad! Zase jsem si dřepla na zadek a přemáhala touhu zvracet. Pořád tam stál a já na něj hodila nevrlý výraz. "Je mi jedno, o co jde, nemám zájem." prohlásila jsem netaktně a začala se natahovat pro skleničku s vodou. V puse jsem měla hotovou Sunu. Jenže ona byla tak zatraceně daleko. Složila jsem se na stůl a bolestně vzdychla. Tak tohle už fakt nikdy, NIKDY víc!

pro **Hideo Hatake** Thu Sep 24, 2015 12:59 pm

Bolo od nej naozaj trúfalé si myslieť, že som o nej si nezistil nič viac. Predsa len, stále som bol jej veliteľ a nadriadený, takže som o nej nejaké tie informácie mal a samozrejme sťažnosti na jej osobu každým dňom sa len zvyšovali a zvyšovali, bolo jasné že proste budem o jej povahe niečo vedieť. Ak som bol v niečom dobrý, tak v čítaní v ľuďoch.
"Ach jaj.." Prešlo mi mysľou keď som ju zahliadol v stave v akom bola. Vedel som že to nebude práve najlepšie s ňou, čo sa iné dalo čakať, ale že bude v takomto stave? Síce som taký stav poznal, naposledy keď som sa sťal ako doga a musel som na druhý deň na dôležitú misiu, myslel som si že umriem. A čomu sa diviť, človek si musí užiť život a hlavne, popáliť sa aby to už nikdy nerobil. A práve z toho dôvodu, keď som videl ako sa snaží dočiahnuť na pohár s vodou, som sa odtrhol od steny a pomaly prešiel k poháru, na ktorý nedočiahla. Chvíľku som ho kontroloval aby som si bol istý že je v poriadku, načo som ho vzial do ruky a pomaly sa presunul k nej, aby som jej ho podal.
"Nech sa páči.." Prehovoril som zdvorilo, načo som si sadol na stoličku vedľa nej, sledujúc ako pije vodu. Snáď jej aspoň trochu pomôže mno, nemal som na výber. V ten moment som si stiahol kapucňu a ukázal kto som. Musela vedieť kto som. Všetky problémy s ňou sa riešili cezo mňa takže ma poznala aj keď bolo polemizujúce či ma vo svojom stave spozná. To ale nemenilo nič na fakte že som bol jej nadriadený. A samozrejme, moje rokzaky pre ňu museli niečo znamenať, pretože práve ja som bol ten človek ktorý ju mohol degradovať, prípadne niekam poslať. Aj keď, to asi nemalo zmysel. Odhalil som sa jej práve z dôvodu aby mi aspoň trochu verila, práve kvôli tomu že som šiahol do vesty a odtial vytiahol pililku.
"To ti pomôže.." S tými slovami som jej ju podal. Mal som ju od Airis, keď naposledy som bol v podobnom stave tak ma to fakt nakoplo a aspoň trochu mi to pomohlo. Aj keď sa po zjedení nebude cítiť najlepšie, bude to oveľa lepší stav ako to čo mala práve teraz v tento moment. A ako som znel? Milo. Akoby mi na nej záležalo viac ako na mne samotnom. Taký som bol, láskavý voči každému kto bol v mojom okolí. A práve z toho dôvodu som jej chcel pomôcť. Úprimne, v dedine bolo viac ľudí s jej schopnosťami a napriek tomu som si vybral ju. Vedel som že ju presvedčím ľahko, keďže rada manipulovala ľuďmi, nechal by som sa aby si myslela že je na vrchole, aby som ju presvedčil.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Sep 24, 2015 5:14 pm

Docela mě překvapilo, že místo fakáče a odchodu mi podal tu vodu a ještě tak slušně. Zkoumavě jsem si ho přeměřila, ale nakonec jsem jen pokrčila rameny a tu vodu do sebe vylila na pár hltů. Zatvářila jsem se naprosto blaženě, z těch dvaceti bolestí, které zrovna postihovali mé tělo, jsem si alespoň jednu mohla odepsat.
"Díky.." zabručela jsem jen tak na půl pusy, aby si snad nemyslel, že jsem mu vděčná. To vůbec! Jen jsem doufala, že by mi mohl pomoct odsud vypadnout, po svých dneska asi nedojdu. Na Ogu jsem se radši ani nekoukala, bože, cítila jsem se tak šílene trapně a k tomu ta chuť zabít ho, která by v téhle chvíli nemusela být nejlepší.. no zkrátka bezva!
Když si stáhl kapucu, trochu jsem se zakuckala. Áha, takže tenhle! Protočila jsem oči a vrátila se k původné činnosti, tedy ležení na stole a oddávání se brzké smrti. Jasně, že jsem ho znala. Byl přece velitel joninů a vzhledem k tomu, že já byla jonin, byl mým šéfem. Já ho teda brala spíš za takovou osobní chůvu, byl to totiž on, kdo mě chodil taktně upozorňovat, že se chovám jako nevychovaný spratek. Neznali jsme se nijak dobře, stěží bych si vybavila jeho jméno, v každém případě jsem ho ale znala a tak jsem neměla chuť mu vrazit vidličku do ruky. No i když, takové chutě jsem měla pořád..
"Tak co je to tentokrát? Koukala jsem na nevhodné kanály v televizi? Byla jsem protivná na bábi v tescu? Uvázala jsem si nakřivo čelenku?" ironicky jsem se ušklíbla. Nechápala jsem, že někoho pořád baví si na mě stěžovat. To nemají nic jiného na práci? Tak jsem se chovala jako mrcha, no a co? Lidi jsou tak úzkoprsí. On se na mě vždycky tam mile usmíval, ale nejspíš mě taky nesnášel a mě nebavilo pořád si na něco hrát. Alespoň ne v tomhle stavu.
Podezřívavě jsem se zahleděla na pilulku. Už jednou mě jeden nejmenovaný muž pozval na drink a právě teď přemáhám chuť vrazit si šroubovák do hlavy, takže bylo jasné, že jsem nepojala hned nadšení a štědrou vděčnost. Ovšem Hideo asi byl o dost důvěryhodnější než Oga, to jsem musela uznat. Nakonec jsem jí ale vzala do ruky a hodila ji do sebe. Hůř mi být stejně nemohlo!
"Takže? Tahat mě z kocoviny asi není ten důvod, kterej vás, velectěný veliteli, vytáhl z tepla kanclu." jízlivě jsem se ušklíbla. Jestli si přál kouzelnou vílu, měl si zajet do Disneylandu!

pro **Hideo Hatake** Thu Sep 24, 2015 5:38 pm

Nemal som dôvod jej ukázať prostredník, k čomu by to asi tak bolo. Po prvé, niečo som od nej potreboval, čo by mi sťažilo situáciu keby som bol voči nej odporný. Po druhé, taký som ani nebol. Na ľudí som radšej býval milý. Aj keď sa ku mne chovali oni odporne, kým to neprekračovalo isté medze, tak to bolo v poriadku a nevadilo mi byť milý aj na Usama Bin Ladina. Nie že by som porovnával, ale isto aj ten bol milším človekom.
"No, k dnešnémmu dňu to je asi 856 sťažností na tvoju osobu, asi 20 predvolaní na súd a 3 súdom nariadené zatykače, takže vlastne ani nič zvláštne.." Prehovoril som, pričom som sa pod maskou jemne pousmial. Ona si to samozrejme nemohla všimnúť, takže videla len ako mám vážne uprené oči priamo na ňu, s ktorými som ju prebodával. Teda vlastne len jedným okom, to druhé som mal ukryté. Tak ako aj celý zvyšok tváre a tela. A áno, často som ju ťahal z problémov, čo si ani ona neuvedomovala. Na stredisku, všetky tie papiere voči nej čo som vyplňoval a následne presviedčal ľudí aby jej dali pokoj, no, užil som si s ňou naozaj dosť zábavy.
"Ale kvôli tomu som tu neprišiel, máš pravdu.." Prehovoril som vážnejšie, no ak bude treba, tak ju odtiaľ aj odnesiem, to mi vôbec nevadilo, ale bol by som radšej keby bola pri sebe. Našťastie si vzala pilulku a namiesto toho aby sa cítila zdrogovaná, pocítila úľavu. Väčšina bolestí, ale nie všetky, lebo som nevedel čo to v pohári mala, zmizla a hlavne pocítila obrovský príval energie. Takže sa cítila o dosť lepšie ako čakala.
"Takže keď už si odpísala ďalšie zo svojich 20tich bolestí.." Prehovoril som po chvíli pozorovania, čo bolo zvláštne že som to povedal, akoby som vedel čítať myšlienky. Jeden fakt tu bol, že som bol dosť inteligentný aby som vedel čítať v ľuďoch a pri pohľade na ňu ako sa tvári, akoby zomierala, mi bolo jasné načo myslí. A 20? No, to číslo som si len typol, vďaka čomu vyzerala táto scénka naozaj tajomne. V ten moment ako som sedel vedľa nej som sa postavil a podišiel k nej bližšie, kde som si pri nej čupol.
"Potreboval by som od teba tvoje schopnosti.. Vieš, taká malá misia, ktorú zvládneš len ty.." Povedal som a jej mohlo dôjsť že to není nič oficiálne. Pre tentokrát som bol rád že o mne nič nevie, lebo keby vedela že práve som odišiel z väzenia, asi by sa na mňa vykašľala. A tým že to nebolo oficiálne, to bolo osobné, takže som očakával že samozrejme navrhne niečo na oplátku. Predsa len, nerozkazoval som jej to, prosil som ju a s milým úsmevom na tvári naďalej. Faktom bolo že som ju mal rád, nie nejako osobne, len rád ako som mal rád každého v tejto dedine, každého Jounina ktorému som velil. A to že ju nenávidím, bola lož.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Sep 24, 2015 6:09 pm

Při jeho slovech jsem se spokojeně usmívala. Jeden by se styděl, já se cítila pyšná za dobře odvedenou práci. Ne, vážně, mě to prostě bavilo, nemohla jsem si pomoct. Jak všichni brali mé vtípky vážně, to bylo prostě zábavné! A jejich stížnosti? Ty jsem vůbec neřešila. Měl pravdu v tom, že jsem absolutně netušila, že se on za mě přimlouvá, nikdy jsem nepátrala po důvodech, proč se všechny záhadně ztrácejí nebo je nikdo neřeší. Taková jsem prostě byla.
"Nemyslíte, že těch předvolání bylo minulý měsíc víc? Ah, asi začínám stárnout.." prohlásila jsem s mírným úěklebkem. Bolest pomalu odeznívala. Nečekala jsem, že to opravdu zabere a třebaže některé nepříjemné pocity přetrvávali, většina bolestí a všeho toho okolo pomalu mizela. Překvapilo mě to. Konečně jsem se trochu narovanala a začala připomínat člověka, zatím co mé zombiické já mizelo v nenávratnu.
Poslouchala jsem ho jen tak na půl ucha, jako pokaždé na našem setkání, kdy mi četl dlouhé seznamy jmen, koho jsem urazila/zesměšnila/ztrapnila/rozplakala/naštvala.. Tentokrát mě ale zaujalo to číslo. Střelila jsem po něm pohledem. 20? Jak to věděl, uměl snad číst myšlenky? Zatvářila jsem se zděšeně a pošoupla se na stoličce co nejdál, div jsem z ní nesletěla přímo na zadek.
"Děsivé.." prohlásila jsem se stálým odstupem, no když pokračoval, začala jsem to i já brát trochu vážněji. Naklonila jsem hlavu na stranu. Sám velký velitel joninů Hideo Hatake mě přišel poprosit o misi do baru? Přimhouřila jsem oči. Proč mě? Nebyla jsem jediný Uzumaki ve vesnici. Alespoň myslím, nikdy jsem si to nezjišťovala. Netušila jsem, které jiné schopnosti by mohl mít na mysli. Na budku zvládal určitě někomu dát sám, k tomu mojí sílu nepotřeboval. Ale kdo ví.
"Malá mise jo?" zvědavě jsem se na něj otočila. To tajemno, co ho pořád obklopovalo, mi drásalo nervy! "Lituju, mám důležitější věci na práce. V tuhle chvíli si jdu dát někam koláčky, dlouhou koupel a pak nejspíš půjdu nasr** pár lidí, aby se ty vaše seznamy trochu hnuly." ušklíbla jsem se, sleza ze židle, protože už jsem se cítila o dost jistěji a začala na sebe házet zbytek svého oblečení, které se válelo všude kolem. Že jsem skoro švorc a mám tak zhruba na jednu housku jsem mu už ríkat nemusela. Zády k němu jsem se ale přece jen zastavila. Nemohla jsem té zvědavosti odolat, to prostě nešlo!
"Jen tak čistě hypoteticky.. čeho se ta mise týká?" stočila jsem k němu znuděné oči. Na mise jsem chodila jen z donucení, ale ten jeho děsně cool tajemnej styl mě přece jenom lákal!

pro **Hideo Hatake** Thu Sep 24, 2015 6:41 pm

No, nie že by som si nevšímal to ako sa tvári, len som si zľahka povzdychol. No čo už, je taká aká je, to meniť nebudem. Jediné čo môžem je zmieriť sa s tým ako sa chová a nejako ju pretrpieť. Aj keď to bolo trochu prehnané mno, nebral som totak že som ju trpel, úprimne, aspoň bola nejaká zábava. Väčšinou som riešil dosť vážne veci ale keď prišla na radu ona, vedel som že nuda nebude. Malo to istú výhodu.
"Asi bolo, ja ti ani neviem, už to nepočítam ale rovno vyhadzujem.." Prehovoril som potichu akoby som to hovoril len do vetra a svoj pohľad som upriamil na okno čo bolo za nimi dvoma. Bol som rád že nevie o tom že jej zložky ani poriadne už nečítam ale rovno ich skartujem, to že presviedčam ľudí aby ju nechali na pokoji a ona nemusela po čase končiť každú chvíľu na samotke vo väzení alebo to, že už jej veľa krát hrozilo degradovanie a len moje zaručenie jej prenechalo ten post. A ani sám neviem prečo som to robil, ale bol som rád že to nevie. Veď tak, ani to nemala ako zistiť. V ten moment sa ale vyľakala a ja som prekvapene pozoroval ako sa odo mňa odtiahla z neznámych príčin. Až potom mi došlo že som asi povedal niečo fakt strašidelné, pričom som to ani nechápal, ale keďže mi mohla vidieť len moje jediné oko z celej tváre, ani si nemohla všimnúť že som prekvapený. Tiež som bol prekvapený zo svojej voľby, prečo práve ona? No, potreboval som ju práve pre jej povahu. Bola taká aká bola, úprimná a papuľnatá ale práve vďaka tomu som jej mohol veriť že ma nepodrazí, keďže ak mi naozaj povie že mi pomôže, pomôže mi. Nemusel som čakať dýku do chrbta lebo som vedel že by mi ju vrazila priamo do brucha a nečakala by kým by som sa otočil. V niečom, bola jej povaha naozaj sympatická. A v niečom, mno, snažil som sa ju zakomponovať do toho aby som sám jej pomohol. Prišlo mi, že to potrebuje.
"No, nevidím žeby si mala na veľa koláčikov.." Prehovoril som po chvíli ticha, keď som svoju tvár odtiahol od nej, aby sa mohla obliecť, predsa len na sebe nemala nejako moc šiat a ja som jej chcel prenechať nejakú hrdosť. V ten moment sa mohla až zdesiť, keď videla v mojich rukách jej peňaženku ako ju držím otvorenú a pozerám sa na to koľko ma peňazí. Kedy som ju stihol vziať a hlavne ako takto nenápadne, to bolo tajomstvo ktoré som jej ani nemienil prezradiť.
"Avšak ako tvoj veliteľ ťa samozrejme môžem založiť, ak už je to na koláčiky.." Prehovoril som, všimol som si ako na mňa pozerá, so záujmom nato ako tajomne vyzerám. To som možno aj mienil teraz využiť, často sa to dalo využiť ale len pri nej sa to vyplatilo, lebo to hralo do karát. Netváril som sa nijako, až teraz som vyzeral dosť tajomne, keď som neprejavoval žiadne známky citov. Hlavne som sa postavil aby som jej podal jej peňaženku a počkal si až sa oblečie.
"Zvládneš to sama? Alebo ti mám pomôcť?" Stále sa potácala, tie pilulky, potrvá kým to zaberie a mohlo by jej príssť z nich aj zle alebo nevoľno, takže ak by bolo potrebné, asi by som ju aj poniesol. Nejako mi to bolo jedno a zase, nemal som nato ani dôvod. Hlavne, taký som bol. Bol som na ľudí milý mno a taktiež, povedzte mi, ktorý veliteľ sa nestará o svojich podriadených, ktorý si očividne ešte chválne ubližujú aby niečo dokázali. Ak by bolo potreba a ona by padala, zachytil by som ju a odniesol preč.
"Je to S rank, týka sa Kyuubiho.." Prehovoril som a viac som k tomu nepovedal, aby som ešte viac zhustil už tak tajomnú atmosféru.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Sep 24, 2015 9:41 pm

Pobaveně jsem se ušklíbla, když mi oznámil, že už mé spisy ani nečte, ale rovnou vyhazuje. Musela jsem uznat, že je mi docela sympatický, minimálně vůči všem těm, s kterými jsem byla nucela spolupracovat a co na mě koukali skrz prsty jen proto, že jsem nebyla podle jejich představ. Zdálo se mi, že on mě prostě bere, jaká jsem a nesnaží se mi pořád vštěpovat, jak bych se měla správně chovat, usmívat, neodsekávat a to ani nemluvím o těch kecech o ohnivé vůli! Vždycky jsem u toho měla neodolatelnou touhu dotyčnému pozvracet boty..
V klídečku jsem se oblékala, mě fakt nějak netankovalo, že uvidí něco, co by podle norem asi neměl. Jako bych to já nikdy nikomu neukázala a jakoby to on nikdy neviděl. Pche! Rozhodně bude toužit po holce v delirium. To by hodně klesnul! Takže se tak v klídečku soukám do trička, když mi oznámí to s penězi na koláčky. V tu chvíli jsem se zatvářila dost naštvaně a chtěla mu odseknout, že o tom ví kulový, ale jako obvykle měl nějaké to eso v rukávě, tedy konkrétně mou peněženku! Kdy mi jí ten zmetek stačil vzít? Vždyť já ani nevěděla, že ji mám! Ne, že bych se bála, že mi tam něco načóruje, dřív by tam potkal pavouka než nějaké peníze, ale ta drzost! Napochodovala jsem k němu a vytrhla mu ji z ruky s nevrlým zamračením.
"Starejte se o svý!" poradila jsem mu s tichým zasyčením a narvala si jí do kapsy, ovšem ano, jeho nabídka byla lákavá a můj žaludek zoufale prázdný. Bože, přece nebudu prosit tohohle týpka, z něhož vyčuhuje jen oko, aby mi půjčil prachy na snídani! Tak hluboko neklesnu, nejsem žádnej somrák! Mou předešlou větou se dala zhodnotit i jeho otázka, protože i kdybych se měla plazit po kolenou, o pomoc bych si stejně neřekla. Nikdy! Nenáviděla jsem, když lidé viděli mé slabosti a jemu je taky ukázat nehodlám. I když z té pilulky mi bylo celkem šoufl.
Nakonec mé naštvání zmírnila až jeho slova o misi. Takže Kyuubi.. jak jsem si myslela, potřebuje Uzumakiho. Stále to ale nevysvětlovalo proč mě, po vesnici jich určitě běhá nejmíň tucet. A Sková mise nabídnutá v baru? Založila jsem ruce v bok a otočila se k němu čelem. Měl pravdu, já byla zvyklá všechno řešit stručně a jasně, neměla jsem problém pravdu vyřknout nebo ji přijmout. No.. to druhé mi trochu problémy dělalo, ale co. "Proč s tím jdete za mnou a proč jste si mě nepozval na nějaké oficiální místo? Kde je háček?" založila jsem ruce na prsa a pozorovala ho, zatím co jsem přemáhala touhu stáhnout mu tu kapucu. Budilo to mou zvědavost a něco mi říkalo, že přesně to je to, co on chce. Zmetek! Ne, že by jeho slova nevzbudila mou pozornost, Kyuubi a Srank mise, to znělo jako velká zábava!

pro **Hideo Hatake** Thu Sep 24, 2015 10:10 pm

Ach keby len vedela že tie kecy o ohnivej vôli predsa len mám a nikdy som sa za ne nehanbil. Tak som bol predsa len vychovaný a hlavne mi bolo ale jedno, čo si daný človek o mne myslel keď som o tom hovoril. Ale taky mi bolo jedno ako sa daný človek vyjadroval, takže mala pravdu, cez prsty som sa na ňu nepozeral. Síce, pravdou bolo že som veľa krát jej hovoril ako sa má správať, keď som ju mal na koberčeku pred sebou, ale nikdy som kvôli tomu nebol prísny. Nie že by mi bola ukradnutá, len proste, nemalo to zmysel do nej hustiť, bola taká aká bola, unikátna tým kým je.
"Keď mňa to nebaví, starať sa len o svoje.." Jednoducho som vysvetlil keď mi doslova vytrhla peňaženku z ruky a bez pohybu som ďalej sledoval okno na druhej strane miestnosti, akoby sa tu zatiaľ nič nestalo. Teraz by možno bola schopná siahnuť na nejakú zbraň a podložiť mi ju ku krku, dokonca mi strhnúť aj moju masku, keďže som očividne ani v najmenšom nedával pozor na ňu, akoby som jej veril. Nie že by som jej veril, len proste, taký som bol. Odvrátený pohľad a myšlienky na úplne niečo iné ako sa dialo okolo mňa, nič iné asi ani nemohla čakať od priameho potomka Kakashiho Hatakeho. Nezdedil som po ňom len jeho výzor. Ale aj samotnú charakteristiku.
"Alebo sa to dá poňať ako vyplatenie misie predom.." Prehovoril som, keď som pochopil ako reaguje. Jasne som na nej videl že si odo mňa nechce požičiať a ani odo mňa nechce pomôcť, ale ja som to nebral v úvahu, akoby mi boli jej slová ukradnuté a až sa obliekla, som sa otočil k nej a pohliadol na ňu. Možno nechcela moju pomoc ale ja som nechcel počuť jej názor na túto vec. Musela pochopiť že to aj tak urobím a nerobím to preto, žeby som chcel vidieť jej slabiny. Dúfal som že mi pomôže, takže som samozrejme aj chcel sa nejako vyplatiť, nerád som niekomu dlhoval. A ak si myslela že ju prípadne nechám spadnúť na zem, mýlila sa, bol som ochotný ju ovládnuť aj Sharinganom, aby mi uverila. Bolo mi to vskutku jedno, teda, aspoň tak som sa v jej očiach javil, čo mi hralo do kariet. Ale jedno bola pravda, nehral som sa na nič. Očividne si myslela že sa hrám na tajomného kvôli nej, nebolo tomu tak. Takto som sa proste správal stále.
"Padla si mi do oka.. Doslova.." Prehovoril som bez farby v hlase len čo dokončila svoju poslednú otázku. Znelo to divne, keďže mi videla len to jedno oko. Viac som jej ani povedať nemienil, ani ten háčik že práve teraz som hľadaný zločinec, teda. Ani ne, tie obvinenia boli smiešne a vďaka nim sa ma snažila Satsuki a jej komplic odstrnadiť z cesty. Čo by som z toho mal keby som jej to povedal. Postavil som sa a čakal na reakciu, či to príjme alebo nie. Očividne sa tak skoro k Natsuki nestaneme a budem ju musieť zobrať na tie koláčiky.

pro **Taiga Uzumaki** Fri Sep 25, 2015 5:09 pm

Natáhla jsem na sebe vestičku a její kapucou si zakryla neuspořádané neučesané vlasy, abych alespoň částečně zakryla to vrabčí hnízdo, ale nijak víc to neřešila. Nikde jsem parádu dělat nechtěla a po tom včerejšku mám zase na pár dní dost! Ušklíbla jsem se na něj ne zrovna líbezně, spíš škodolibě a nevraživě. "To máte blbý. Najděte si nějakej koníček. Šachy jsou prej velká zábava. Nebo karty, s tím vaším poker facem by jste vydělal balík!" poradila jsem mu s úšklebkem. Já teda fakt nesnášela, když se mi někdo hrabal v soukromí, za což jsem peněženku rozhodně považovala, třebaže v ní bylo pusto a prázdno. On si měl ale moc nevšímal, což mě vytáčelo ještě víc. Nebudu říkat, že jsem neměla chuť mu v té sladké nevědomosti udělat nějakou sviňárnu, nějak jsem ale pochybovala, že by mi to tentokrát prošlo. Přece jen, skalpovat velitele by asi nebyl úplně dobrej nápad. I když moje nápady byly dle obecným měřítek asi vždycky blbé. Takže jsem ublížení na zdraví odložila na později.
Zaujal mě tou nabídkou peněz předem na misi. Potřebovala jsem na nájem. Na jídlo. Na všechno a bezpečně jsem věděla, že jako spráskanej pes se domů nevrátím, na tom by si máma smlsla. Nerada jsem si to přiznávala, ale asi jsem jeho nabídku musela přijmout, pokud jsem chtěla přežít dalších pár dnů. S penězma mi to nikdy nešlo, táta mi dával potajmu skoro pořád - na lízátka, bombóny, hezké oblečení, sponky do vlasů.. máma to kolikrát ani nevěděla, stačilo trochu zamrkat a nejistě špičkou boty zavrtat do země a už mě posílal pro nanuka. To byly časy.. Pak se všechno podělalo a nikdy nebylo jako dřív.
Zamyšleně jsem vzdychla a zatřepala hlavou. Nemínila jsem se tu hrabat v minulosti, rozhodně ne před ním a bez kýblíku zmrzliny v ruce! Nespokojeně jsem zabručela, když jsem dostala tu nedostačující odpověď. Jako bych fakt čekala, že mi odpoví normálně. Zatvářila jsem se naštvaně a beze slova se vydala ke dveřím. "První si dám ty koláčky, pak se možná rozmyslím, když budou mít s mákem." promluvila jsem a otočila se mezi futry. "Tak co je? Jdete? A mimochodem, zvete mě, aby bylo jasno." oznámila jsem mu fakt, přes který bych nikam nešla, načež jsem se vyklonila, abych viděla na rusovláska na druhé straně místnosti.
"A s tebou si to ještě vyřídím." oznámila jsem mu zamračeně, i když s lehkým červenáním tváří, protože jsem si při pohledu na něj vzpomněla na všechny ty věci a s hrůzou jsem si uvědomila, že i když mě opil a ztrapnil a co já vím co ještě, nakonec se mi to i přesto líbilo. Máj got!

pro **Hideo Hatake** Sat Sep 26, 2015 11:00 am

S potmehúdskym úsmevom som sledoval ako sa snaží chvíľku upravovať svoje vlasy a to, ako vlastne vyzerala. Isto mala za sebou nie príliš peknú noc, a podľa toho aj vyzerala reakcia na jej partnera, ktorý sa poriadne ešte neprebral a nejako nereagoval takmer na nič čo sa tu zatiaľ stalo. Ale zato som bol vlastne aj celkom rád.
"Myslíš že by som to zvládol? To s tým pokerom?" Spýtal som sa s nasadeným poker faceom, ktorý by dostal do kolien aj najlepšieho hráča pokru. Možno si to ani neuvedomovala ale z veľkej časti som si z nej robil srandu a robil to hlavne preto, že sa jej to z časti páčilo. Tak čo, v tomto som bol trochu zmrd, potreboval som ju a tak som sa jej snažil vyhovieť vo všetkom čo len šlo. A vlastne, úprimne povedané, asi by som to robil aj keby som to nepotreboval. Holt som bol taký. Celý svoj život som trávil ako Shinobi nástroj, kým som sa nezapísal k Anbu a nestratil všetky city. A tam som sa naučil aké to je tvrdé, vtedy som sa rozhodol byť vlastne milý ku všetkým. A predovšetkým, už som si s ňou niečo strávil. Predsa len, to neustále ťahanie ju z problémov, kto by si takého človeka neobľúbil? Asi len normálny človek ale ja som normálny nebol. V tom momente ako som stál a ona prešla k dverám, len som sa uškrnul a šiel za ňou.
"Už viem prečo Konoha tak silno stráca peniaze na dovoze koláčikov z ostatných zemí. Dlhuješ Konohe obrovské peniaze.." Povedal som to potichu, akoby len tak do vetra, pretože som to až tak vážne nemyslel a na to že ju pozývam som len neohrabane kývol hlavou na znak súhlasu. Bez nejakých poznámok, bez nejakého nadávania či zmeny výrazu, akoby to bola proste samozrejmosť. Nevadilo mi to, vlastne, no bol som rád. Čo k tomu povedať, nešlo to vysvetliť. Vtedy som sa ešte naposledy otočil k majiteľovi tohto baru a len kývnutím hlavou som sa s ním rozlúčil. Nejaký rešpekt som predsa len mal a aj keď som bol vyššieho postavenia, napriek tomu som sa z časti uklonil. S týmto gestom som sa vydal ku dverám, nechal Taigu prejsť a vydal sa s ňou neznámo kam.

~Presun~

pro Sponsored content

Lady Sue

Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue

Re: Lady Sue