Mitarashi Dango

Yararette itta na.

Přišel jsem do menší restaurace. "Dobrý den" řekl jsem tak hlasitě, že to bylo slyšet skoro přes celou restauraci. Číšník se na mě podíval. Sedl jsem si na židli a opřel se. "Co byste si přál?" zeptal se mě vyhublý číšník. "Dal bych si misku Danga!" řekl jsem a usmál se. Čekal jsem už deset minut a nikde nic. Zabavil jsem se díváním na pavouka, který lezl po podlaze. Když už ke mě šel číšník, rychle jsem pavouka zašlápl. Číšník mi donesl misku Danga."Itadakimasu!" řekl jsem si a pustil se do jídla. Snědl jsem ho vmžiku, jelikož patří mezi má oblíbená jídla. Utřel jsem si pusu a poděkoval. Rozhodl jsem si zde ještě chvíli posedět, protože stejně nemám co dělat.

Seděl jsem tam už dost dlouho a nudil jsem se jak něco. Zívl jsem a pak se zvedl. Vyšel jsem ven z restaurace a přemýšlel jsem kam půjdu. Jediné, co mě napadlo bylo se projít po vesnici.
/Přesun

Nakonec jsem po dlouhém uvažování vybral právě tuhle restauraci. Já sám ani nevím proč, ale upřímně bylo mi to jedno! Když jsem sem dorazil, otočil jsem se a Yuna nikde. Doufal jsem že jsem jí neztratil z dohledu. Po chvíli nakonec doběhla ."Nějak Ti to trvalo... Yu-Na-Chan!" vyplázl jsem na ní jazyk a zasmál se. Pak jsme vešli do restaurace a já nám našel stůl, který byl jak blízko obsluhy, tak i trochu dál od všech ostatních lidí.

"Určite si podvádzal priznaj sa!" Vrhla som naňho obviňujúci pohľac, určite si niečo vpíchol! "Veď ja sa ti pomstím...Jedného dňa, budeš ľutovať, že si ma predbehol." Rukou som mu naznačla, že mu podrežem krk, samozrejme som to nemyslela vážne, čo dokazoval môj úsmev. Sadla som si oproti Katashimu a prebodla ho hraným vražedným pohľadom.

"Nebudu se k ničemu přiznávat! Já za to vážně nemůžu! To ten doktor!"  můj pohled malého dítěte, které se snaží dělat pohled "já to vážně nebyl" musel být k nezaplacení. Díky bohu přišla obsluha a já s tím přestal aby si o mně nemysleli bůh ví co. Já si objednal jahodové Dango a čekal jsem na to až si objedná i Yuna. Mezitím jsem přemýšlel nad tím, jak se z toho všeho vlastně vykecat.

"Dobre, tak teda prejdime k téme večera. Okamžite navaľ jej meno, špecifický znak, čislo a heslo účtu." Tvárila som sa sakramentsky vážne. Tak som to ale v žiadnom prípade nemyslela. Všetko som to proste brala s humorom. Keď došla obsluha, objednala som si nejaký podivný druh danga s nejakou novo príchuťou. "Takžé?" Oprela som sa lakťami o stôl, keď obsluha odišla.

"Nóóóóó... vím že heslo k účtu bylo datum jejího narození... počkej...  úplnou náhodou to bylo 1111 myslím... nebo něco tomu velice podobnému..." řekl jsem zamyšleně a zahleděl jsem se někam do dále za ní. "Nic víc si nepamatuju... chápej... byla to moje první láska, kdysi dávno... ale upřímně byla asi i jediná pravá..." dodal jsem po chvíli a i má přítomnost se vrátila sem mezi lidi. "Ale překvapuje mně že jsi mně po té dlouhé době vůbec poznala... neviděli jsme se slušně dlouho" usmál jsem se na znamení toho že jsem rád že se tak stalo.

"Ooo, čírou náhodou má rovnaký dátum narodenia." Rada by som vedela, kto sa narodil v ten istý dátum ako ja! Myslela som si, že som oridžinál. "Ťa odmietla alebo čo?" Vyzvedala som, nemohla som si to odpustiť, bola som jednoducho zvedavá. "Ehm, cestovala som." Vyhŕkla som prvú výhovorku, čo ma napadla, nemohla som len tak z ničoho nix naňho vybaliť, že som anbu. "Ale prosím ťa, vôbec si sa nezmenil. A ja tiež nie. Stále som taká prťavá..." Premerala som sa kritickým pohľadom.

"No né že přímo odmítla... ale dřív než jsem něco stihl podniknout tak už měla takového... nejdřív lepšího kamaráda... a pak se mezi nimi vyvinulo takové celkem silné pouto...." řekl jsem a opět jsem se psychicky někam vytratil. Nemohl jsem jí přece říct, že je to ona. Po chvíli jsem se zase vrátil. "No asi máš pravdu... jsi stále takový prcek!" opět jsem na ní vyplázl jazyk. Za dnešek jsem si to nějak oblíbil. V té chvíli přišla obsluha a přinesla nám naše jídlo. "Itadakimasu!" řekl jsem s úsměvem a pomalu se dal do jídla.

"Och, to mi je ľúto, musela byť asi nehorázne hlúpa a sebecká, keď toto urobila." Pripomenulo mi to mňa a Kisukeho. Ten už sa ku mne ale nevráti, tým som si bola istá, páč si svoju životnú lásku našiel. Bolelo to ale zmierila som sa s tým. "Heeeej, brzdi chlapče, zas až taký prcek nie som, héj?" Pohrozila som mu s vidličkou, ktorá sa tu len tak povaľovala. Len čo sa pred nami objavilo jedlo, s poprianím dobrej chuti som sa doň pustila.

"Nemyslím si že by byla hloupá ani sobecká... prostě ten pravý byl asi ten druhý, nic víc v tom není... a upřímně se jí ani nedivím" odpověděl jsem zamyšleně a pak se podíval přímo na ty 4 ostří vidličky co na mně právě mířily. "Chlapče.. Chlapče?! Jsem starší, vyšší a Ty mi stejně budeš říkat chlapče?! Končíš! Připrav se na to že tenhle den nepřežiješ!" řekl jsem s hrozným pohledem ve tváři a v té chvíli jsem zmlknul. Začal jsem vymýšlet nějaký super plán jak jí tohle oplatit a při tom jsem jedl svoje dango.

"Ale, nebuď prehnane sebakritický. Ktorej by sa nepáčil taký kus chlapa ako ty." Tresla som mu jednu po hlave, nemalo by ho to bolieť, bol to len jemný úder. "Áno, budem." Pritakala som s neustupčivým výrazom v tvári. "Vážne? Čo by mi len taký chlapec ako ty mohol urobiť." Zamyslela som sa s úškrnom na tvári. "Ó, samozrejme, že nič!" Vyhlásila som,pričom som i naďalej požierala dango.

*Něco mi tu nesedí... před tím byla schopná mně kvůli Kisukeho i ignorovat a teď mi říká tohle.... je to divné....* pomyslel jsem si a nic na to neodpovídal. Ten její pohlavek nebo jak to nazvat jsem tak částečně vůbec nevnímal, jako snad celé okolí. Dokonce i to s tím chlapcem se mi povedlo kompletně ignorovat. Teď jsem vypadal jako tělo bez duše. Byl jsem zahleděný někam do veliké dálky, za Yunou, za Kumo snad i za koncem celého našeho světa.

Ze začátku neměla vůbec šanci mně jakkoliv dostat zpět do tohoto světa. Mými myšlenkami jsem byl někde dávno v minulosti kdy jsme oba dva byli ještě děti, a přemýšlel jsem nad tím, jak by asi můj život vypadal, kdyby si vybrala místo Kisukeho mně. Když už to bylo nějakou chvíli co mi mávala rukou před očima tak jsem se jakoby probral. "Jo už jo promiň... jen jsem začal trochu... přemýšlet... což je u mně trochu neobvyklé nemyslíš?" zasmál jsem se a při tom jí celou dobu sledoval a pomalu dojídal své dango.

"Utápím se ve svých vzpomínkách a v mém úžasném světě "Co kdyby" tudíž... no prostě nevnímám... přemýšlím nad různými alternativami svých rozhodnutí... kterých ve většině případů lituju..." odpověděl jsem jí i když jsem věděl že se mně na to vlastně neptala. "Jo jsem pořád stejný... nemám vůbec žádný důvod se jakkoliv měnit... jsem jaký jsem a vždy takový budu... a tečka... pokud to někomu vadí tak mu nebráním v tom aby mě za to nenáviděl či bůh ví co je může napadnout..." pokrčil jsem rameny a polkl jsem své poslední Dango. Její otázku jsem nechal ležet tam někde daleko a pokusil jsem se přejít na jiné téma. "Dobrá večeře, nemyslíš?" optal jsem se s úsměvem.

"Tak ono to zrovna bylo takové téma, které víš jak... trochu mě to k tomu přivedlo... když jsme se bavili o ní tak jsem přemýšlel... jaké by to asi bylo kdybych ten první krok udělal já ještě před tím než poznala jeho... jak by to teď vypadalo..." vysvětlil jsem jí. Poté jsem sledoval ten její pohled a usmál se. "Né, to bych nedokázal ani kdybych chtěl... a stejně nechci takže to je jedno" pak jsem sledoval jakou scénu tu skoro udělal, když málem shodila na zem tu prázdnou misku. No, musel jsem se zasmát, tak jako ona. "Není slušné se dívat někam jinam když jsi s někým na večeři, vííííš?" řekl jsem a vyplázl na ní jazyk.

"Pff, mal si sa opýtať mňa, poradila by som ti ako nato a popohnala ťa k tomu." Diabolsky som sa uškrnla a naklonila hlavu na stranu. "Heeeeh, čoskoro ti zo mňa hrabne na toľko, že rak na mňa vážne budeš zazerať." Natiahla som ruku a štuchla ho do nosa. "Nemusíš ale na mňa čučať ako teľa na nové vráta. Vieš vôbec o tom, že je neslušné na niekoho dlho cučať?" Vyplazila som naňho jazyk.

"Já jsem se tě nejdřív chtěl zeptat ale byla jsi jaksi... k nezastižení... pokaždé když Tys byla ve vesnici tak já byl na misi... a opačně... " pokrčil jsem rameny. "Okéy okéy, když Ti to tolik vadí tak nebudu no...." řekl jsem tak trošku otráveně ale pak jsem se zasmál a zase vyplázl jazyk. "No, už jsme dojedli... Myslím že nic víc nám tu na práci nezbývá, takže co Ty na to abychom se přesunuli opět někam jinam?" navrhl jsem, ale na nic jsem nečekal, zavolal obsluhu, zaplatil za oba a čekal jsem až se rozhodne kam vlastně půjdeme.

"Ahá, ale mohol si sa k tomu pričiniť teda sám, určite by si si získal jej srdce." Usmiala som sa a založila ruky za hlavou. "No veď preto, inak by si mal poriadny prúser!" Zdalo sa m, že som začula otrávený tôn, ale neriešila som to. "Mne je jedno kam pôjdeme, výber nechávam na tebe." Pokrčila som ramenami a postavila sa na nohy.

"Proč musím dneska všechno vybírat já?! Pffff... pokud s Tebou zas příště někam půjdu tak vybíráš Ty a tečka! A nesnaž se mi to vymluvit!" ceknul jsem a zasmál se. Pak jsem chvíli přemýšlel kde by mohlo být málo lidí, jelikož oba jsme měli občas tak trochu rádi to soukromí, čemuž nasvědčovaly dnešní události v Tréninkových prostorách. Tehdy mě napadlo, že když tam před tím nikdo nebyl, tak tam nemusí nikdo být i teď, což by bylo vážně úžasné. Plus ten výhled tam taky není zrovna nejhorší. "Fájn teda, Tribunál rozhodnul že jdem zpátky do Tréninkových prostor!" usmál jsem se na ní a vyrazil tím směrem. 

(přesun)

(Presun)