Ruiny chrámu

"Ano, plán je to dobrý, myslím si, že to výjde. I když já neumím používat složitější techniky Shoutonu a na taijutsu moc nejsem. Nějak to určitě dáme, jsme přece děti ohnivé vůle!" řekl jsem vesele. Nebál jsem se, ačkoliv Hoozuki může být opravdu silné kafe. Možná už konečně přivolám žabího šefíka! Čas ukázat ostatním, mé tajné zbraně!

Blížili jsme se k místu, takže jsem postupně zpomalila, dokud jsme se nezastavili. Bedlivě jsem naslouchala pokynům a trochu se zhrozila. Všichni až na Tobira jsme se zabývali Taijutsu, takže jsme byli ve velké nevýhodě. Navíc jsem dostala úkol dávat na Tobira pozor. "Hai!" Šeptla jsem a podívala se na Tobira. Bude to těžké. Nejsem moc dobrá... Ale musím zařídit, aby se mu nic nestalo. Je naše .. Téměř jediná naděje... Složila jsem jednoduchou pečeť a aktivovala Byakugan. Viděla jsem Hoozukiho, jak se motá kolem sochy. Nikoho jiného jsem tu nespatřila. Čekala jsem na další pokyny a rovnou hlídala Tobira

Jo to je to ocem jsem mluvil.. A to mam delat volavku? Probehlo mi hlavou. Slozil jsem jednoduchou pecet. a Aktivoval
Byakugan
Nakonec jsem sledoval okoli a uvidel opravdu hodne odpornou cakru.
"Myslym ze je tam u te Sochy a je to nas cil." Uz u brany jsem byl celkem znechucen a zaroven nastvan ze nedokazu pouzit svuj element voda je uzasny vodic. V klanu nemaji radi kdyz se spoji Hyuuga anekdo mimo klan. Ale me to vzdy davalo vetsi volnost i kdyz nekdy i opovrzeni ostatnich.
" Neumi tady nahodou nekdo pouzit Raiton?"
Pozitivni odpoved jsem necekal ale za zkouzu to stalo.

Zatím jsem jen tiše pozorovala, co dělají ostatní. Cítila jsem se nesvá, protože jsem tu byla víceméně s cizími lidmi. K tomu jsem měla odpovědnost za syna Hokageho a ještě jsme měli bojovat proti někomu, kdo se lehce vyhne téměř všem taijutsu technikám. Nevěděla jsem, jak jednat. Začínala jsem zvažovat, jestli vůbec máme šanci. Ale když jsem se podívala na Lucy, bylo mi jasné, že máme. Ačkoliv jsem ji znala asi hodinu, připadala mi jako můj vzor. Budu do toho muset dát opravdu všechno, nikdy jsem proti někomu, jako je legendární šermíř, nebojovala. Tiše jsem vyčkávala, jestli nás šermíř zaregistruje, a připravovala si shurikeny.

"Zvládneme to," ušklíbl jsem se. Byli jsme velice zajímavý tým. Běžel jsem za tím nukeninem, který se dokáže měnit na vodu. Doufám, že nebude nechutně slizký. To oni být umějí.

No nejak jsem ocekaval ze to bude znit jak to znelo hold byl jsem takovy. Nakonec jsem vydal za Lucy a stal v neutralnim postoji ktery se dal behem mrknuti oka zmenit.
"Boze Hikaru ty se vzdy dostanes do blbe pozice co? Nemuzes jednou dostat misi kdy by jsi byl ve vyhode?????" Sice jsem se mohl zdat roztekany zezacatku nebo jako ze mam obavy. Ale ted jsem byl 100% soustredeny. Nehodlal jsem tady prohrat s nejakym slyzkym nechutnym smejdem. Jenom jsem tam stal a vyckaval co se bude dit.

Magnetsu Hozuki

Chvilku jen tak podupával před sochou, pak ji obešel, nakonec jí vyskočil na hlavu. Teprve tam se pořádně rozhlédl.
„Hups,“ nevím, co čekal, ale společnost hned tak brzo to nebyla. Poskládal několik rychlých pečetí a sklouznul za sochu. Ještě moc dobře nevěděl, s kým má tu čest.

Jakmile Tobiru jako šílenec vyběhl přímo na nukenina, začala jsem panikařit. "O můj bože, vždyť ho mám krýt!!" Okamžitě jsem vyběhla za ním a skočila před něj - tudíž mezi něj a toho nukenina. Baka!!! Měl zůstat vzadu! Byl to opravdu skvělý začátek souboje. Měla jsem tu čest vidět jeho techniku. Všimla jsem si, že poskládal pečetě. Možná Kawarimi...



Trochu jsem se přikrčila a zbystřila. Mohl nečekaně zaútočit, ale věděla bych o tom. Byla jsem připravená, že jestli zaútočí, musím jakkoliv chránit Tobiru.

Zastavil jsem stát, když předemnou skočila Hinata. Vlastně Amaru. Zastavil jsem se a byl připraven na útok. Nic jsem neříkal, sledoval všechno a všechny, připravil jsem si čakru a pozorně sledoval nepřítele. To nás vždy učili!
"Hai Taichou!" dokážu se o sebe postarat, ale nechci čelit svému otci. Radši jsem poslechl.

Nerikal jsem nic no mohl jsem tu sochu sundat ale nic no. Dobehl jsem k Lucy. Spise ale byl jsem dost prekvapeny jeji rychlosti byla rychlejsi nez ja ale ne o moc. Nekonec jsem i ja vlezl do bojoveho postaveni ale ne klanoveho nybrz to vypadalo jako obycejne Taijutsu. Prava noha natocana o 90 stupnu dozadu leva nohe ve predu, Leva ruka ve predu a prava u pasu. Cekal jsem jak ten slizoun zareaguje.

Magnetsu Hoozuki

Magnetsu už se konečně vzpamatoval… Bože, ti lidi jsou strašně hrr. Nejradši by se zbytečnému boji vyhnul, utekl a někam se schoval, ovšem to teď už asi nebude možné. Najednou se vedle něj objevila nějaká ženská.
„No potěš,“ vypadlo z něj další velmi chytré vyjádření.
Rychlým máchnutím meče odrazil letící kunai směrem ke klonce, která ho vyslala. Stihnul si dokonce i všimnout, že je celkem přitažlivá a opět vyskočil na sochu, aby se vyhnul výbuchu. V tu chvíli už začala účinkovat technika, kterou seslal při seskoku. Zanedlouho se celý chrám nacházel pod hustou mlhou kirigakure no jutsu.
Že by chvilka klidu?

Sledovala jsem Lucy v akci. Za chvíli se ale karta obrátila a souboj vedl Mangetsu, když vyslal mlhu. Já a Hikaru jsme teď byli asi jediní, kdo vidí. (Kromě toho Hoozukiho samozřejmě.) Okamžitě jsem se přitiskla k Tobirovi, který byl jen kousek ode mě. "Drž se mě a nepouštěj se!" Cítila jsem se trochu trapně, když se mě musel držet. Ale tohle je vážná situace. Kousek od sebe do země jsem hodila shuriken nabitý chakrou. Díky chakře jsem ho viděla přes byakugan. Poskládala jsem pečetě a byla připravená se s shurikenem vyměnit, kdyby mě udeřil. Tiše jsem upozornila Tobira, aby udělal to samé. Může se vyměnit za stejný shuriken, kdyby udeřil jeho. (se v tom nikdo nevyzná už ) Bedlivě jsem sledovala toho nukenina, jak se pohybuje kolem sochy. Tohle není dobré... Lucy-taichou by se měla co nejrychleji spojit s HIkarem.

//Což takhle dát si pořadí? Ale nejsem si jist, jestli byakugan může vidět skrz mlhu, když to ani sharingan nedokáže xD

"Není třeba Amaru!" poskládal jsem několik pečetí, když se kolem snesla hustá mlha. "Ninpou: Hari jizou!" technika byla aktivována a mé vlasy se zvětšily, obklopily mé tělo a dokonale mě chránily.

Ta mlha no nebylo to nejprijemnejsi ale ja i Amaru jsme videly. Dobre to byla jedina vyhoda. Nechtel jsem byt zbrkly ale nebylo moc na vyber. Cekat nez zautoci spise jsem mel strach o ostatni. Nez o sebe. Po chvili rozhodovani jsem ale usoudil ze bude lepsi pockat. Tahle situace me psychycky nicila uz jsem se jednou spatne rozhodl.  Mlha byla husta takze Lucy nemohla videt ze me to frustruje stala pul metru ode me. A ja jen doufal ze me rozhodnuti bude spravne.
(Ano Muze najdi si to ve WIKI)

Toshiro Matsuki…
… se jako vždy kapánek opozdil. Měl se tu sejít s tím slizounem už před hodnou chvílí, ale nepovažoval spěch za nutný. Teď stál na jednom stromě nedaleko chrámu a sledoval boj. Byl dobře zamaskovaný, to byla jediná věc, ve které opravdu vynikal. Po zvážení všech pro a proti a odhadnutí sil protivníků se rozhodl, že do něj nebude zasahovat. Co kdyby ho zabili? Je až moc důležitý.
Sedl si na větev, vedle něj seskočil opičák.
„Ale prosím tě, mohl bys mě už přestat otravovat?“ zamumlal a hodil mu banán. Opičák se ani nenamáhal loupáním a s chutí se do ovoce zakousl.

Magnetík
Tss. Chovají se, jako by jim to vůbec nevadilo. Tak schválně.
Poskládal několik pečetí.
„Mizu no hana no jutsu,“ zamumlal. Neviděl jinou možnost, než použít vodu ze vzduchu a z vlastního těla, takže po téhle technice vypadal trochu rozpuštěněji. Ovšem efekt byl následující… Od nohou se mu začala rozlévat malá kaluž, pak větší a větší. Voda tekla dolů z hlavy sochy a zaplavovala nádvoří pod ní a všechny lidi, co tam stáli. Vodní květ vytvářel téměř jezero, vše pod pláštěm mlhy.
Vlny rychle nabraly na síle. I když se lidem dole téměř nic nestalo, vlastně je to jen zaplavilo, voda byla dost vysoko, aby nedošáhli na dno.
Chci vidět, co to udělá s tím vlasáčem. Schválně, jestli nasákne a půjde ke dnu. Pomyslel si s nadšením téměř vědeckým...

Stalo se toho hodně. Měla jsem zvláštní pocit, že cítím něčí chakru, ale zatím jsem to nějak extra nevnímala. Začala se k nám valit voda, což mohl být problém. Obzvlášť, když se ten Hoozuki umí proměnit ve vodu. Začala jsem trochu panikařit, protože tohle jsem opravdu nečekala. Za chvíli už nám byla voda pod pas, potom už po hruď a během chvíle jsem už nedosáhla na dno. Potřebovala jsem chytit Tobira a odtáhnout ho někam pryč, ale on byl stále zakuklenej v těch svejch vlasech. "Mlha a voda... Nejhorší kombinace." Řekla jsem tiše a hledala Hoozukiho chakru. Potopila jsem se na dno a chakrou se odrazila, abych z vody vylétla. Soustředila jsem chakru do nohou, takže jsem stála na hladině vody. Potřebovala jsem skočit na nějaký strom, jenže jsem musela hlídat Tobira!!!

//Nikdo se k pořadí nemá, tak tedy..Nukenin, já, Amaru, Lucy, HIkaru.

"Jdi Amaru, dokážu se o sebe postara.." Nemělo smysl, dál používat techniku. Voda byla všude, museli jsme se vypořádat s tou otravnou mlhou. Tak teda dobrá. Přestal jsem používat techniku, stoupl si na vodu, jako každý ninja. Poskládal jsem pečetě a nadechl se. Jen jsem nevěděl kam přesně. Tak jsem toho nechal, kousnul se do prstu a poskládal trochu jiné pečetě. "Kuchiyose no jutsu!"
A byl tady Gama, středně velká žába, dříve používaná Jiraiyou. "Posloucháte všichni? Sledujete mě všichni? Ne? Tak začněte! Protože já jsem nový Gama Sennin z Myoboku-zan! Mocný Tobiruu!" zaječel jsem a pustil se do podivného tance, který předváděl také Jiraiya. "Třeste se!" tvářil jsem se opravdu divoce.

(BTW jsem Hikaru, Hikari je holcici jmeno sakra!!!!)