Okolí Sora no kuni

First topic message reminder :

Jedná se o okruh tří kilometrů, kde mají přehled hlídky, kvůli návštěvníkům, aby je mohli dopravit nahoru do vesnice.

Hlidka
"Omlouvam se. Prosim nasleduj te me."
Shinobi v letajicim stroji vyrazil smerem k vesnici a nechal se nasledovat.

S mými společníky jsem dorazil k okolí Sory. Létat jsem neuměl, i když jsem tam mohl skočit s Hiraishinem. Čekal jsem tedy na stráže ve svém Hokage oblečení, které mi vlálo ve větru. Usmál jsem se na Lucy a Rokura a čekal.

Dorazila jsem s Reiem a Shi na prostranství pod Sorou. Zvrátila jsem hlavu dozadu a zadívala se do nebe.
Tygřice místo toho zběsile poletovala sem a tam a zpomalovala, jen když se chtěla rychle otočit. Ze zkušenosti věděla, že není nic příjemného zakopnout a jak široká tak dlouhá se rozplácnout na zem.
Stočila jsem svůj pohled zpět k zemi a rozhlížela se po nějaké hlídce.

Hlidka
"Zdravim, Prosim aby jste vsichni odevzdaly sve zbrane a i jine nebezpecne predmety. Cekal jsem az se odzbroji mezitim pristal stroj. A cekal az si nastoupi.

Ušklíbl jsem se, jak nejvíc jsem mohl. Naklonil se a vyblil jim Kusanagi. Pak jsem odevzdal ač nerad sadu Hiraishin kunaiů.
Poté jsem kývl na společníky a nastoupil si do toho podivného stroje.

"už jsem Vám říkal Rin, že mám permanentně chuť někoho zamordovat?" zeptal jsem se jí ai po stopadesáté šesté na to samé. Musela se velice dobře bavit, aby ne cestou jsem měl povídavou. Historky z války a z dob mého mládí. Kdo by to neměl rád že.

Hlidka
"Zdravim, Prosim aby jste vsichni odevzdaly sve zbrane a i jine nebezpecne predmety. Cekal jsem az se odzbroji mezitim pristal stroj. A cekal az si nastoupi.
Hokage i s jeho doprovedem uz byly na ceste a dalsi stroj pristal pred branou.

Znuděně jsem se dostavil do Sory. Moji poskoci si pořád něco povídali o tom jak jsem úžasný, skvělý, silný a bla bla. Jsem je dokonale ignoroval. Teď jsme měli asi odevzdat zbraně, docela mě to rozčílilo.
"Hlídko, já jsem loutkař, mé tělo je loutka, nerozeberu se a nedám vám ani jednu svou část..Tihle dva loutkaři nejsou." své zbraně jim odevzdali. Neměli nic speciálního.

Pousmála jsem se.
"Doufám, že se vám to dnes nepodaří, Raikage-sama," okomentovala jsem jeho poslední větu, než jsem dorazili do přílišné blízkosti místa srazu.
Předpokládala jsem, že nás někdo bude chtít prohlédnout. Měla jsem dobrou náladu. Nostalgickou, i díky tomu jsem snesla všechna Raikageho slova a vyprávění o vojně a mládí. Na mém posledním srazu Kage to docela žilo. Utekli jsme jen díky Reině, pokud si dobře vzpomínám. 
Vážně ale byl dobrý nápad, aby mě tu Kage viděli znovu?
Nemuseli mít všichni zrovna dobré vzpomínky. Přesto jsem doslova zářila. Když nás požádali, sundala jsem ze zad katanu a odepnula si pás se základní výbavou shinobi.
"Tady," podala jsem jim to. "To je za mě vše."

Hlidka
"Ano jsem obeznamen je. Vy jste jedina vyjimka Kazekage sama. Prosim nastupte si. Cekal jsem az se odzbroji mezitim pristal stroj. A cekal az si nastoupi.

"Hm," nastoupil jsem si společně se svými poskoky a nechal se unášet.

Přitáhl jsem si Rin za loket k sobě a pošeptal jí.
"Vážně je to loutka? To musím vyzkoušet." šeptal jsem jí a podal hochovi svoje věci a prokřupnul si pěsti.
"Víš co se stane, když mi je nevrátíš v pořádku, že ano?" pohrozil jsem mu

Dorazili jsme všichni až k okolí. Všimla jsem si zde už několika Kage.
,,Super, nejsme tu poslední." usmála jsem se a stiskla jsem Daisukeho ruku, kterou mě držel. Došla jsem k hlídce, kde se odbavovaly zbraně. Zamračila jsem se. Došla jsem k jedné z hlídek a postavila se vedle Sasoriho, kterého jsem pozdravila prozatím kývnutím hlavy.
,,Dobrý den." pozdravila jsem hlídku. ,,Mizukage, Hitomi Yamada." představila jsem se a spustila. ,,Chtěla bych Vás poprosit o to, zda byste nechali mému doprovodu zbraně (Samehada a Kubikiri). Klidně s ní nepůjdou do jednací místnosti, ale jsou to šermíři z Kiri a ti svou zbraň jen tak neodkládají." usmála jsem se na hlídku co nejlíbezněji.

Hlidka
" Ano dovedu si to predstavit.
Zdravim, Mizukage-Sama bohuzel Neni mozna tato vyjimka. Bud to odevzdaji zbrane nebo musi zustat mimo vesnici. Rozhodnuti je na vas a na vasich spolecnicich . Cekal jsem az se odzbroji mezitim pristal stroj. A cekal az si nastoupi.

Došla jsem až k hlídce, odepnula si od bohu brašničku se zbraněmi. Počkala jsem, až i Rei odevzdá ty své.
Shi se u nás konečně zastavila a začala zvědavě pozorovat hlídku. „Myslím, že chtějí, abys tady zůstala,“ řekla jsi jí v myšlenkách, když zmiňovali nebezpečné předměty. Vrhla po mně uražený pohled, ale jen jsem se na ní drze zaškaredila a nastoupila do stroje. Po chvíli trucování se ke mě tygřice přidala. Rei ji následoval.

Donutila jsem se ke křečovitému úsměvu, když mě k sobě nečekaně přitáhl.
Achjo...
"Ale raději až po srazu Kage," dodala jsem, jakmile jsem se ze sevření vymanila. "Mohlo by to vyvolat nepříjemnosti."
Vážná jako vždy. Nastoupila jsem do stroje, samozřejmě až po Raikagem a byla zvědavá, kde skončíme.

//Přesun

(Soryy odvezu vas hromadne omlouvam se.)
Hlidka
"ZOmloouvam se za Nedopatreni Mizukage-sama. Muzou vstoupit. Jeste jednou se omlouvam. |Ale musi zustat pred budovou. Cekal jsem az se odzbroji mezitim pristal stroj. A cekal az si nastoupi.

Ryuu se objevila u nohou Nekomata a odkázala mu:
"paní vzkazuje že je můžeš pustit ale dovnitř s meči už ne"

nastoupil jsem též a stále jsem nemohl odolat nutkání se pak Kazekageho dotknout. (přesun)

Usmála jsem se. ,,To nevadí, chyba se stane." pokývala jsem hlavou. Pustila jsem Daisukeho ruku a sundala si ze zad svou zbraň, zatímco kluci si ji nechli na zádech. ,,Děkujeme." usmála jsem se mile znovu a nastoupila, abychom se dostali k ostatním. Létat vzduchem bylo opravdu zajímavé a pro mě to byl fantastický zážitek, jako vždy.

(Kazekage už je v budově, Kazekage nerad čeká, tak se odvezl sám xD)

(Tak snad je to vse hromadny presun)