Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

pro **Killunia** Thu Aug 08, 2013 8:23 pm

Malý domeček na kraji Otogakure, velice blízko do přírody. Obývák s kuchyňkou, dva pokoje na spaní a sociální zařízení. K domečku patří i malá zahrada, kde se Killunia věnuje meditaci a kreslení.

pro **Killunia** Sat Aug 10, 2013 11:55 am

Konečně jsem se po dlouhé době dostala zase domů. První, co jsem udělala, bylo odpadnutí do postele. Spala jsem snad dva dny, byla jsem totiž tak vyčerpaná! Po probuzení přišlo pořádné jídlo, koupel a nakonec relaxace v zahradě s šálkem zeleného čaje a kresbami. Strávila jsem nad nimi celé odpoledne. Dnes jsem neměla nic na práci, jen odpočinek.
"Chtělo by to něco nového, nemyslíš?" zeptala jsem se svého vnitřního parťáka.
"Máš pravdu... Jenže co?"
"Nějak zužitkovat tvou schopnost..." Začala jsem kreslit, nakreslila jsem postavu vytvářející pomocí otočného kopu ohnivou vlnu. "Takhle nějak," ukázala jsem na obrázek. Ozvalo se zaujaté zamručení. Zjevně jej to zaujalo.
"Dobrá, ale to bude znamenat další spoustu práce, to určitě dobře víš..."
"Ano, vím," opáčila jsem klidným hlasem.
"Tak tedy zase na cvičiště," zavelel Killuni. Zvedla jsem se a vydala jsem se opět na místo určené k tréninku.

(přesun)

pro **Killunia** Tue Jul 22, 2014 4:29 pm

Došla jsem domů, kde na mě čekala má sestra. Jakmile spařila mé tělo zničené zraněními, málem omdlela. Viděla zahojené rány v mé hrudi, viděla spáleninu na boku (kterou jsem si ale udělala sama, abych nevykrvácela nebo něco). Okamžitě mě vzala dovnitř. Přišel mě přivítat i náš extrémně přítulný kocourek Mayuri. Vzala jsem si ho do náruče a pomalu jsem se přesunula do kuchyně. Tam jsem se najedla a napila. A jakmile byly mé základní potřeby uspokojeny, šla jsem do svého pokoje. Tam jsem si lehla na postel a okamžitě jsem usnula.

Nevím, jak dlouho jsem spala. Ani mě to nezajímalo. Cítila jsem se naprosto odpočatá, to bylo hlavní. Vyšla jsem ze spárů smrti a nyní jsem se mohla soustředit na své další úkoly. Jako třeba moje další mise.
Jakmile jsem se protáhla, udělala potřebnou hygienu a občerstvila se, začala jsem s přípravami. Ujistila jsem se, že mám dostatek chakry. Pokud se opravdu vydám do podzemí, musím mít u sebe dostatek osvětlení, k čemuž se Onidourou hodilo perfektně. Pak jsem si zabalila své papíry a tužky, abych mohla zakreslit všechno, co tam najdu a mohlo by být pro Otokageho zajímavé.
"Tak jo, jde se na to..." řekla jsem si, když jsem opět opouštěla ten malý domek, kterému jsem alespoň chvíli mohla říkat domov.
A pak jsem vyrazila.

(přesun)

pro **Killunia** Tue Aug 12, 2014 6:19 pm

Spolu se čtyřmi lidmi v zádech jsem dorazila k malému domku na okraji vesnice. Tady jsem bydlela já spolu s mou mladší sestrou Ayame. Než jsem se však vydala dál, namířila jsem přísný pohled na ty čtyři geniny. Všechno to byly děti v pubertálním věku. A jak je známo, děti v tomto věku si hrají na velké rebely. Takže jakmile jsem jim nakázala, aby tu počkali, věděla jsem, viděla jsem to na nich, že chtějí udělat přesný opak. A tak jsem jim pohrozila, že pokud něco provedou, najdu si je a utrhnu jim hlavy. Nemyslela jsem to vážně, nikoho bych nezabila jen tak, ale zjevně to na ně zafungovalo.
Když jsem vešla dovnitř, přivítal mě náš extrémně líný kocour Mayuri mňouknutím. Otřel se mi o nohy a začal příst. Nedokázala jsem si pomoct, musela jsem se sklonit a pohladit jej. Nikde jsem neviděla svou sestru a byla jsem líná ji hledat, tak jsem zvolila poněkud hlasitou, ale jistě efektní techniku.
"Imouto-chaaaaaaan!" zařvala jsem. "Jdeš se mnou na misiiii!" Pokud nechtěla zkejsnout na pozici genina asi tak dlouho jako já, nesměla odmítnout. "Je to B-Rank mise, takže docela těžká, ale výhodná. A jelikož je ve světě válka, na Chuuninské zkoušky se nedostaneš. Doporučila bych ti tedy neodmlouvat a spíš se těšit, protože B-Rank mise ve složce genina vždy lahodí oku Kageho." Počkala jsem, než se odněkud vynoří. Snad jí to nebude trvat moc dlouho.

pro **Ayame Nekotatsu** Tue Aug 12, 2014 7:16 pm

"Už jduuu!" Převlékla jsem se a vyšla jsem z pokoje, abych pozdravila sestru. Jakmile jsem vyšla, přišel ke mně kocour a hlasitě mňouknul. "Co zas chceš? Dala jsem ti nažrat, hrát si necheš, co mám dělat?" Vzala jsem si věci a šla jsem směrem ke dveřím. "Tak jdeme," řekla jsem otráveně, když jsem procházela okolo sestry.
To jsem zvědavá, co to bude, pomyslím si a vyjdu ven.Vyšla jsem ze dveří a tam si povídali čtyři ninjové. Stála jsem ve dveřích a koukala na ně a oni koukali na mě. Chvíli bylo ticho, než jsem nejistě zamávala a vydala ze sebe: "A-hoj?" Naklonila jsem se k ségře a pošeptala jsem: "Killu? Kdo je to?"

pro **Killunia** Tue Aug 12, 2014 9:28 pm

Ayame kolem mě prošla, jen to zasvištělo. Vylétla ven, zatímco já pohladila naposledy Mayuriho, než jsem se vydala za svou mladší sestrou. Když jsem se na ni otočila, civěla na ty čtyři kluky, kteří si do této chvíle zřejmě povídali. A ti zase civěli na ni, i když v jejich případě bych si dovolila odhadnout, že na ni tak zírali jen kvůli tomu, že byla hezká. Měla jsem sto chutí je profackovat, místo toho jsem si jen odfrkla a otočila se k sestře, protože se mě na něco ptala.
"To jsou naši týmoví parťáci na tu B-Rank misi," odpověděla jsem stroze. "Otokage-san mi zadal bojovou misi. Taky jsem byla vybrána jako vůdce tohoto týmu. Pět geninů, vůdce skupiny a jeden chuunin." Teď už jen zbývalo najít Kirin a mohli jsme vyrazit. "No, teď jdeme najít našeho chuunina, takže všichni za mnou," zavelela jsem a vydala jsem se zpět do vesnice. Celá pětice mě následovala.

(přesun já + Ayame)

pro **Killunia** Fri Aug 22, 2014 1:53 pm

Lékařská jednotka mě přinesla ke mně domů. Netušila jsem, jak věděli, kde bydlím, ale dokázali všechno udržet v tajnosti. Pronesli mě oknem a nikdo nevěděl, kde momentálně jsem. Také se postarali o to, aby mé zranění na hrudi nezanechalo žádné jizvy. A aby se má životní energie doplnila. Bylo štěstí, že se jednalo o energii a ne o chakru, protože je větší problém vyléčit něco, co není až tolik o fyzické síle.

Probrala jsem se. Netuším, jak dlouho jsem spala. Jen těžko jsem hledala vzpomínky na náš útok, ale věděla jsem, že to nedopadlo dobře. Ten pocit viny, špatně odvedené práce, ten byl zakořeněn hodně hluboko v mé duši. Musela jsem něco fakt zbabrat, jinak nevidím důvod, proč bych se cítila psychicky tak špatně. Fyzicky jsem se naopak cítila fit, takže jsem předpokládala, že se mi něco stalo, ale medici se o mě výborně postarali.
Vedle sebe na dřevěném stojanu jsem našla své brnění. Chvíli jsem se na něj dívala, pak jsem jej pohladila a nasadila si jej. Líbil se mi pocit, že jsem byla chráněná kovem, který vydržel náraz Killuniho ruky. Zdá se tedy, že jsem si ji sundala a někdo mi ji vzal zpátky. Možná Reina, možná některý z jejích ANBU.
Postavila jsem se a pustila jsem se do rozcvičky, abych si trochu pročistila hlavu. Pak jsem vyskočila oknem na zahradu a trošku jsem se rozběhala. Bylo příjemné si trochu zacvičit.
Ale jakmile jsem skončila, znovu mě přepadl ten odporný pocit v plné síle. Nedokázala jsem mu vzdorovat, a tak jsem zamířila do centra vesnice. Musím sdělit Madarovi, co po mně vina chce.

(přesun)

pro **Killunia** Thu Aug 28, 2014 9:20 pm

Vešla jsem do domu. Okamžitě mě s mňoukáním přišel přivítat Mayuri, tak jsem jej pohladila. Začal vrnět, a tak jsem jej vzala do náruče a přesunula jsem se do svého pokoje. Tam jsem jej položila na postel a začala jsem si balit důležité věci. Nejraději bych tohle místo neopouštěla, tenhle domek se stal mým skutečným domovem. Tady jsem trávila volné chvíle, tady jsem se uvolňovala. Tady jsem byla s těmi, kteří mě měli skutečně rádi, kteří mě milovali.
Sbalila jsem několik svých nejkrásnějších kreseb, mezi nimi i kresbu Otokageho. Nevím proč, ale povedl se mi natolik dobře, že jsem jej tady prostě nemohla nechat. Stejně tak i složky s našimi jmény a informacemi. Pečlivě jsem vyplňovala každou misi, kterou jsme splnily. Až se do nich Hokage podívá, zjistí, že alespoň já jsem dělala zajímavé věci. Dvě z těch novějších byly navíc neutrální a neškodné. Ta s bandity a ta diplomatická. Pousmála jsem se. Chtěla jsem je dát do brašny, ale uvědomila jsem si, že v ní mám ještě pořád popel toho behemota.
Vyběhla jsem tedy na zahradu, kde jsem vykopala jamku, kam jsem dala poslední památku po jedné z mýtických bytostí. Zasloužila si spočinout na takovém krásném místě.
Se slzami v očích jsem vběhla zpět do pokoje a skočila jsem na postel. Začala jsem si do brašny skládat všechny věci, umělecké předměty. Kolem krku jsem si uvázala svou čelenku, která na sobě nosila znak Amegakure. Připomínka na to, že ti mi dali domov jako první poté, co jsem byla vyhnána z Konohy. Nemohla bych ji tady nechat.
Když jsem byla hotová, vešla jsem do obýváku a zvolala jsem: "Ayame-chaaan! Zabal si věci, padáme odtud!!! A pohni si!"
Ano, bylo trošku hloupé ji k tomu vyzývat až teď, ale... Ale věděla jsem, že jí to nebude trvat moc dlouho. Mezitím jsem přivolala Makiho a nechala jsem jej čekat v zahradě, než se tam objeví dost chakry k vytvoření portálu.

pro **Ayame Nekotatsu** Thu Aug 28, 2014 10:14 pm

Když jsem uslyšela její hlas, dost mě to překvapilo. Zrovna jsem si hezky podřimovala a ona mě probudila. Ale to, co řvala, mě překvapilo. My odcházíme? To snad ne? Okamžitě jsem vyskočila na nohy a začala jsem si balit. Nebylo toho moc, a tak jsem byla brzy hotová. Když jsem vyšla ven, houpala se mi na rameni brašna.
"Tak jdeme, ne? I když je to dost otrava. A kam vůbec jdeme?" ptala jsem se. Docela jsem si na tuhle vesnici zvykla, takže se mi moc nelíbilo, že ji opouštíme. Ale co se dá dělat. Nemohla bych ji ale nechat, aby odešla sama. A s kocourem. Co bych tady sama dělala? Vždyť bych se tu hrozně nudila!

pro **Killunia** Thu Aug 28, 2014 10:23 pm

Otočila jsem se na Ayame, která teď vylezla ze svého pokoje. Už byla plně připravena. Vzala jsem tedy do náruče Mayuriho, jemuž byl můj dotek velice příjemný. Opět začal vrnět, a dokonce mi na můj nos přitiskl ten svůj, čímž mi dával polibek. Dal mi tím jasně najevo, že ač se kočky nerady stěhují, on by s námi (nebo za námi) šel klidně až na konec světa. Dala jsem tedy malého kocourka k sestře do brašny, protože jinak by ji měla poloprázdnou, a zavedla jsem ji na zahradu. Tam už byl otevřený portál.
"Řekni pápá Oto a přivítej svůj domov. Ve vesnici už vládne dobrý Kage, který by asi nedovolil, abychom zažily to, co předtím. Navíc, už jsme geninky, takže nás nemohou označit jako přítěž." Usmála jsem se na ni a poplácala jsem ji lehce po hlavě. "Tady jsme byly divné, takže to znamená, že asi opravdu patříme na místo, kde jsme se narodily."
A pak už jsme jen, bok po boku, prošly společně portálem, abychom se pak o několik minut později vynořily před branami Konohy, naší rodné vesnice.

(já + ségra přesun)

pro Sponsored content

Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu

Re: Dům Killunii a Ayame Nekotatsu