Kataro Terumi

Vesnice : Kirigakure no Sato

Věk postavy : 25

Pohlaví : Muž

Hodnost: Jounin (A rank)

Klan: Terumi

Kekkei genkai: Lava Release  - Yōton, Boil Release - Futton

Podstaty – Katon, Suiton,doton, Yōton, Futton,

Cíl: Stát se Mizukagem

Taijutsu: 4

Ninjutsu: 5

Genjutsu: 2.5

Inteligence: 3

Síla: 4

Rychlost: 4

Chakra: 3,5

Ruční pečetě: 4





Kataro je převážně přátelský mladý muž s občas i přehnanými ambicemi. Už od mala hledá sílu k ochraně svých nejbližších přátel, a také ji našel ve svém nitru. Jakožto narozený do klanu Terumi zdědil obě Kekkei Genkai. Když je mu smutno tak tráví někdy i celé dny zíráním na řeku. Sice mu je teprve osmnáct, ale je spokojen se svým dosavadním životem a rád vzpomíná na staré dobré časy, které se neodehrály zas tak dávno. Nejvíc nesnáší zradu a falešné přátelství. Lidé, kteří se před ním přetvařují jsou pro něj ti nejhorší. Často se mu ale vymstí jeho přílišná sebedůvěra. Věří ostatním a když ho zradí tak si to vždy slízne s vysokou daní. Má však dostatečnou inteligenci aby dokázal člověka odhadnout, takže tyto případy se moc nestávají. Dokáže v člověku probudit dobrou stránku a udělat z něj dobrého člověka. Jeho odhodlání chránit své přátelé vystavuje jeho život riziku, jelikož je schopný se postavit do přímého útoku aby je ochránil. Kdyby totiž někdo z jeho přátel padl tak by se Katarova osobnost na čas změnila v jeho přesný opak, což není zrovna radost pohledět. V tomto stavu je v jeho přítomnosti nebezpečno, a proto se drží od ostatních dál když tento moment nastane. Přátelství s ním může být i výhoda, protože budete mít v jeho blízkosti vždy zaručenou ochranu. Často se baví s nižšími hodnostmi aby si připomněl jaké to bylo, když byl takový i on sám. Nyní však v této nové době má víc starostí, protože musí ochraňovat i ty které nezná. Avšak je ochotný za ně položit i život.


Kataro má středné dlouhé, tmavě modré vlasy. Společně s nimi má i modré oči. Na krku nosí přívěšek se známkou jako nosí mariňáci a náramek na levé ruce. Tričko má armádní styl s modrou barvou. Je to tričko s krátkými rukávy, které nesahají ani pod lokty čímž má lepší pohyb. Dále má kolem pasu hnědý pásek na kterém je připojený krátký řetěz na jeho pravé straně. Pásek drží jeho černé kalhoty dlouhé až po kotníky. Na nohách jak podle nálady nosí buď modré, černé nebo světlé modré boty. Avšak musí být dostatečně stabilní aby vydržely rychlý běh. Když se dobře baví a má dobrou náladu tak ho můžou lidí vidět se sluchátky kolem krku. Má také velmi vypracovanou fyzičku po všech těch letech. Když musí tak nosí masku na obličeji jako Oinin.


Nosí převážně ve svých váčcích sadu shurikenů, kunaiů, výbušných lístků, drátů a jehlic. Nezapomněl ani svitky na přenos věcí a obyčejné svitky do kterých si může psát poznámky i techniky. V některých svitcích si dokonce vede svůj deník, které má ale ukryté v tajné místnosti u sebe doma. Nosí sebou také čutoru na pití, kdyby náhodou dostal žízeň.



Příběh začíná zhruba před osmnácti lety ve vesnici známé jako Kirigakure no Sato. Narodil se zde chlapec s azurově modrými vlasy do nyní už legendárního klanu Terumi do kterého patřila i bývalá Mizukage Mei Terumi. Jakožto prvorozený získal Kekkei Genkai Youtonu a Futtonu. O tom však prozatím nevěděl, jelikož se teprve narodil. Bylo poněkud zvláštní ta jeho barva vlasů, která si absolutně neshodla s vlasy, které jsou převážně v klanu běžné. Jeho vlasy nebyli rudé jako láva, ale nýbrž azurově modré jako čistá průzračná voda, která spíše symbolizuje vesnici. Dětství strávil poměrně v klidu a v pozdějším věku okolo čtyř let se začal učit pomalu základy, které bude v budoucnu potřebovat. Jeho dětství však ani zdaleka neskončilo, jen se stalo ještě více zajímavějším. Občas musel poslouchat dlouhé instruktáže o historii jeho rodiny a celkových vlastnostech a schopnostech. To ho ale uspávalo, a tak se stávalo, že během domácího vyučování usnul a dostal za to náležitě vynadáno. V momentě kdy měl konečně příležitost se dostat na akademii ho jeho rodina připsala na seznam studentů a on mohl započít svůj život jako shinobi mezi ostatními, kteří se jimi taky chtějí stát.
Ve škole měl průměrné známky jako ostatní, nepotřeboval být super génius s IQ 200. Stačily mu jeho myšlenkové pochody, aby si mohl dělat o chtěl. Avšak s tréninkem jeho Kekkei Genkai začal kvůli jeho rodině až moc brzy. Trvalo mu celé studium než objevil element lávy. Trénink nebyl vůbec pro něj snadný a obzvlášť ne bezpečný, avšak tímto si musel projít každý v této rodině. Druhý element futton mu byl ale stále skryt což prozatím nevadilo, protože se ho bude moct naučit až bude starší a zkušenější. Akademii však vystudoval v jedenácti letech kdy složil maturitní zkoušky a stal se z něj právoplatný shinobi, který může hrdě nosit čelenku své vesnice.


Přesouváme se do dob kdy Katarovi bylo jedenáct let a stal se z něj shinobi úrovně genin kde začíná jeho cesta ninji. Byl zařazen do tříčlenného týmu s kterým plnil pravidelně mise. Jejich sensei byl poměrně příjemný chlapík, který věděl jak zacházet se svými studenty a stal se Katarovým vzorem jako sensei. Standartní mise pro geniny byly samozřejmě chytání koček, venčení psů, vybírání odpadků z řek a pomáhání obyčejným obyvatelům vesnice. Co jiného čekat od nadřízených než podřadné mise při kterých nemohli studenti dospět ani se zlepšovat. Pozitivum však bylo, že je jejich sensei trénoval i mimo mise aby se nakonec naučili něco nového. Nebyl to rozkaz Mizukageho ani nikoho jiného, bylo to jeho rozhodnutí.
Všichni tři museli projít tréninkem chůze po pevných objektech bez použití rukou, který navazoval na pokračování, které spočívalo v chození po vodě. To však bylo pro tyto studenty celkem obtížné se naučit a celkem často skončili všichni tři ve vodě několikrát za sebou. Neodradilo je to a postupovali dál podle instrukcí, jelikož to byla jedná z možností jak zesílit. Ze začátku moc nevěřili jeho slovům, že umí chodit například po zdech a vodě, ale když to viděli na vlastní oči byli nuceni uvěřit. Trvalo jim pár dní než byli schopni zvládnout takovou schopnost, která se jim bude velice hodit v bitvách, ale i v běžných činnostech. Od doby co se to totiž naučili tak plnili mise mnohem rychleji a efektivněji. Trénink přinesl ovoce a oni tu změnu ucítili, byli zkrátka svému senseiovi vděční za jeho ochotu s nimi trávit čas.
Novinka se kterou se původně měli setkat až trochu později přišla o něco dříve když jim jejich mistr sdělil, že je na čase zjistit jejich chakrovou podstatu. Jeden získal suiton, další raiton a byla řada na Katarovi, který ovšem věděl co má. Kupodivu se stalo něco neuvěřitelného, chlapec s lávovým elementem měl jako první element vody. Čím dál větší byla otázka jak je možné, že zvládnul vytvořit lávu když mezi jeho hlavní elementy prozatím nepatří doton ani katon. Měl pro to zkrátka vlohy a nebo štěstí. Započal tak několika měsíční trénink mezi misemi v jejich ovládání svých elementů. Kataro to měl o dost těžší než ostatní, protože musel stále trénovat víc, protože musel ovládnout obě Kekkei Genkai. Byl z toho často vyčerpán, ale přišel tomu na kloub. Blížili se však chunninské zkoušky na které byli doporučeni všichni tři svým mistrem. Sešlo se na chunninské zkoušky spousty týmů z jiných vesnic, kteří nebyli žádní začátečníci. Spíše to vypadalo, že někteří tu už byli vícekrát. Přes písemný test se všichni tři dostali, jelikož si uměli dát věci do souvislosti a prošli. Druhá zkouška však nebyla nijak jednoduchá a mohla je stát i život. Naštěstí už nebyli časy krvavé mlžné a instruktoři dohlíželi na to aby nikdo během zkoušky nezemřel. Svitek nebe, který symbolizoval oblohu byl přidělen Katarovu týmu. Vůdcem byl samozřejmě on díky jeho schopnosti předvídat co udělají ostatní a představit si různé scénáře, které mohou nastat. Měl totiž velkou fantazii, která mu byla velmi prospěšná. Svitek země získali od týmu, který pocházel ze Suny.  Souboj mezi nimi byl velmi vyrovnaný i když měl původně Katarův tým elementární výhodu. Byli zkrátka zkušenější a mohli překonat i elementární nevýhodu. Na cestě k cíli na ně čekalo však ještě plno nástrah a nebezpečí přes které se museli dostat. Trvalo té více než den než se dostali přes všechny překážky k cíli kde byli všichni vyčerpaní a bylo jim povoleno si odpočinout, jelikož zbýval ještě jeden den do uzavření druhé zkoušky.
Poslední a finální zkouška začala o týden později mezi týmy, které zbyly. Spousta se jich buď vyřídila navzájem nebo otevřela svitky, které měli u sebe dřív než došli do svatyně. Poslední zkouška měla otestovat naši fyzickou i psychickou připravenost. Boje byly obzvlášť náročné a vyčerpávající po celou dobu. Kataro měl tu smůlu, že se tentokrát dostal na řadu jako poslední a zrovna proti jednomu podivně vypadajícímu chlápkovi, který vypadal jako by ho vyvrhlo samo peklo. Měl však jednu výhodu a to, že zvládnul jednu lávovou techniku ještě před zkouškou, která by mohla být rozhodující. Jakmile se oba dostavili na bojiště uprostřed arény tak boj mohl začít. Jeho nepřítel používal ostré vrhací předměty, které vypadaly jako nože. Potřeboval ho nějak vyvést z rovnováhy, aby se mu snížila rychlost a přesnost. Měl totiž co dělat aby se vyhnul vrhacím předmětům natož se starat o protiútok. Musel vymyslet strategii při které by vyřídil svého nepřítele když ho zrovna napadl jeden celkem zajímavý nápad. Započal tak, že vyběhnul z úkrytu a vodní technikou začal postupně zápasiště měnit v bažinu. Zem byla mokrá a bahnitá takže bylo snažší se zabořit. Opětoval jsem mu jeho útoky svými shurikeny, které se srazili s jeho a dopadly na zem. Bylo na čase použít ten trumf když si musel neustále dávat pozor na své nohy. Začal jsem vystřelovat lávové koule kolem něj čímž jsem vytvořil bariéru z tekoucí lávy, která však nedržela tvar a on tak mohl uniknout. Jenže proto jsem si promyslel tento útok a použil znovu vodní techniku, která schladila lávu. Láva zatuhla a uvěznila nepřítele uvnitř. Kataro vyskočil na kopuli aby ohlásil své vítězství, jenže v tom se stalo něco nečekaného. Kopule vybuchla a Kataro se proletěl do vzdálenějšího stromu. Dopadnul však dobře na větve, ale jeho protivník to moc nedomyslel, jelikož se totálně vyřídil výbuchem ve stísněném prostoru. Kataro byl prohlášen za vítěze a čekalo se už jen na vyhlášení výsledků zhruba týden po zkouškách kdy ji měli oznámit kdo se stal chunninem.


Uběhnul nějaký ten čas od doby povýšení Katara na hodnost Chunnin. Vše probíhalo jak má, mise se staly zajímavějšími a delšími. Mohl tak nabrat i více zkušeností než obvykle, ale stále se nemohl vyhnout svým klanovým povinnostem. Musel vylepšovat neustále své Kekkei Genkai a vůbec se mu nedařilo probudit jeho druhé. Byl to vážně problém, jelikož aby se mohl nazývat právoplatným členem klanu Terumi, tak musel umět ovládat obě. Trénink se neustále stupňoval a nápor na něj byl čím dál větší. Oblast jeho tréninku musela být přesunuta do bezpečnější oblasti kde neohrozil ostatní občany.Všude kolem něj jen spalující láva, že by bylo nebezpečné se přibližovat. Při svém tréninku se po pár letech naučil používat katon, který potřeboval mít aby mohl zvládnout Futton.
Avšak nyní už musel řešit mnohem větším problémům než jsou klanové záležitosti. Byla tu opět válka a vesnice byla téměř v troskách. Katara to velice ranilo pozorovat jak jeho rodná vesnice mizí, a proto bojoval ze všech sil, aby zachránil aspoň to co z ní ještě zbylo. Mnoho lidí tehdy zahynulo, ale ti silní, kteří přežili a bránili vesnici do poslední chvíle se stali slavnými. Válka však neskončila a pokračovala dál. Tato válka totiž nebyla nijak zvlášť jednoduchá, bylo to jak peklo na zemi kde přežili buď silní a nebo ti, kteří jimi byli ochraňováni. On byl jen chunnin, který chránil obyvatele před nepřátelskými shinobi, ale i tak byl velmi užitečný, protože ochraňoval budoucnost vesnice. Nedalo se už nic dělat a vesnice byla nakonec zničena stejně jako řada dalších. Jenže místo toho aby Kirigakure ustoupila se vrátila zpět a postavila vesnici znova. Všude ve světě byl stále chaos a tak se mise zdáli čím dál těžší a na to taky Kataro doplatil když potkal bandu velice silných shinobi a on byl jediný kdo se účastníl mise. Náhodou to byli ti mizerové, které měl odstranit, ale takhle všechny najednou to bylo pro něj příliš nebezpečné. Boj trval nepřetržitě asi půl hodiny což muselo všechny vyčerpat a z původních pěti už zbyli jen dva. Konečný výsledek se však neměl rozhodnout na volném prostranství, a proto se Kataro stáhl do jedné jeskyně kde doufal, že se bude moct na nějakou chvíli ukrýt a doplnit síly. Uvnitř jeskyně se stalo pro něj něco nečekaného. Byl probodnut z obou stran kunaii, jenže pro ty dva to nevypadalo zrovna nejlépe z důvodu, že z Katarových úst vycházela pára, která obklopovala vnitřek jeskyně. Jeho nepřátelé a kunaie se pomalu začali rozpouštět až nakonec nic nezmizelo. S Katarem to však nic neudělalo, protože byl uživatelem clanového kekkei genkai Futton a tohle bylo jeho první použití S rankové techniky Komu no Jutsu. V posledních chvílích života se skutečně dějí zázraky, ale přesto byl velmi zraněný a jediné místo kam stihl dojít než mu došly síly byla stezka kde ho později našli poutníci, kteří projížděli kolem. Vzbudil se až po dvou dnech v chatrči u hřejivého krbu. Bolela ho hlava a jeho tělo bylo obvázané jako by ho někdo vyléčil. Nepamatoval si, že by ho někdo zachránil, ale stalo se když v tom k němu přistoupila stařenka se snídaní. Jako by věděla, že se už konečně probudí po těch dvou dnech. Kataro poděkoval ochotným lidem, kteří mu pomohli ze závažné situace a později také odešel zpět do vesnice když se rozloučil. Po čase se k těm starým lidem vrátil ještě poděkovat a věnoval jim část výplaty z jeho mise za způsobené problémy a něco navíc což u Katara znamenalo skoro všechno. Trvalo ještě nějakou dobu než splnil ještě řadu dalších misi, ale nakonec se mu podařilo získat doporučení k jouninským zkouškám.




Závěrečná kapitola příběhu mladíka jménem Kataro Terumi je tu. Konečně se dostáváme k současnosti, která se bude odvíjet už jen na jeho svobodné vůli. Nyní se přesuneme na střechu hlavní budovy Mizukageho kde se nachází skupina Anbu společně s Mizukagem a Katarem. Tato zkouška má otestovat inteligenci, rozvahu, šlechetnost, víru a sílu. Každý z pěti Anbu měl otestovat jednu z těchto vlastností.
První zkouška, zkouška inteligence se odehrává v celé vesnici ve které je rozmístěno 32 papírových listů s hádankami na které musí Kataro odpovědět. Limit pro tuto zkoušku byl stanoven na maximálně hodinu a půl. Nejen že měl málo času, musel i rychle přemýšlet a přijít se správnou odpovědí během extrémně nízkého času, což nebylo zdaleka všechno. Nebylo mu řečeno kde má hledat a tak se musel spolehnout na svůj instinkt a rychlost. Musel si promyslet ještě před začátkem zkoušky jakou trasou poběží a zhruba jakou rychlostí aby nesrazil nikoho z kolemjdoucích. Jakmile bylo vše promyšleno odpočet byl spuštěn a Kataro vyrazil na první stanoviště u brány kde na něho čekal jeden z chunninů se spisem. První hádanka však byla poměrně jednoduchá, ale to si měl jen myslet, že zkouška bude tak jednoduchá. Vzali v úvahu jakou trasu by mohl Kataro zvolit a rozmístili hádanky od nejlehčích po nejtěžší. Pokračoval tedy ve své trase přes všechny možné hádanky než se mu podařilo dojít k té poslední. Měl jen čtyři minuty a už předešlých deset otázek bylo extrémně těžkých. Nikdo mu ani jednou neporadil, musel přijít na odpověď sám. Tato hádanka měla rozházená písmena, která Kataro musel složit dohromady a odpovědět na hádanku, která zněla Jeden je vším, Vše je jeden. Správná odpověď, kterou Kataro tak tak stihnul odpovědět byla Vše je svět a jeden jsem já, potravní řetězec. Vše na sebe navazuje a musí tak být kvůli rovnováze. Po kátkém odpočinku se musel Kataro vydat k druhé zkoušky, která měla testovat jeho rozvahu.
Zkouška rozvahy měla otestovat Katarovo správné rozhodování. Bylo to trochu odlišné od zkoušky inteligence i když mají hodně společného. Dostal pod vedení dva další lidi, kteří byli zároveň součástí zkoušky. Mněli získat z jedné obrovské budovy určitý předmět. Nebyl to pro něj žádný problém velet skupině, která uspěla. Jenže když dorazili k předmětu, něco se stalo. Na zdi se objevil odpočet a kolem předmětu se objevili také mříže, zatímco všechny východy se začali zavírat pancéřovými dveřmi. Nebyl čas mezi získáním předmětu a útěkem, proto to byla také zkouška rozvahy. Musel se rozhodnout zda bude riskovat smrt všech jen aby získal předmět, ale přitom zahynul, nebo popadne své společníky a urychleně opustí budovu. Kataro nepotřeboval čas na rozmyšlenou, udělal to instinktivně. Popadl oba své společníky a vyskočil oknem přímo na ulici. Když se však ozvala siréna ukončení rozpočtu tak se nic nestalo. Budova stále stála na místě a na místo dorazil vrchní zkoušející. Nejdřív vytknul Katarovi, že zahodil důležitou misi, ale hned na to mu položil ruku na rameno a pověděl mu, že ochránil ještě něco důležitějšího což byly životy jeho společníků. Předměty se dají vytvořit znovu, stejné životy však už ne. Společníci mu samozřejmě poděkovali a byl poslán na den odpočinku, aby se připravil na nadcházející zkoušky.
Hned další ráno měl pravděpodobně přijít pro další zkoušku, avšak po cestě ho začalo zastavovat čím dál více lidí, kteří potřebovali pomoc. I když měl Kataro málo času aby došel na místo zkoušky tak se přeci jen zastavil a začal vypomáhat běžným občanům. Pomáhal s běžnými pracemi například starým lidem, kteří byli omezeni věkem. Staří lidé ho tak moc zatěžovali prací, že nestíhal ani sledovat čas. K tomu všemu se přidali i ostatní, kteří viděli jak ochotně pomáhá. Chopili se šance a ihned si také zažádali o pomoc. Kataro je typ člověka, který neodmítá žádosti milých lidí tak pokračoval s výpomocemi dále. Dokonce pomohl jedné skupince geninů s jejich úkolem. Když se začalo stmívat tak nakonec došel na místo zkoušky kde již čekala Mizukage. Strašně moc se omlouval, že přišel tak strašně pozdě, ale po vyslechnutí se jen usmála a pogratulovala k úspěšnému dokončení zkoušky šlechetnosti. Kataro celý udivený trochu panikařil než ho zastavila a popsala mu důvod této zkoušky. Po vyslechnutí byl poslán opět domů se prospat a nastoupil na další zkoušku hned další den na zkoušku víry.
Byl čas zkoušky víry, která testovala jeho důvěru v jeho společníky a přátele. Další den přišel na tréninkové cvičiště uprostřed vesnice kde se setkal se svými starými přáteli i když moc nechápal proč jsou na místě jeho zkoušky. Než se však stihl rozdívat tak už byl na místě zkoušející Anbu. Sdělil informace k předposlední zkoušce a hned na to všichni vyrazili ke zříceninám dál od vesnice. Zdálo se, že jsou v pořádku než došli k podzemní prostorám. Avšak Kataro byl chycen do jedné bariéry ze které se nemohl dostat sám. Ke zrušení bariéry bylo potřeba sedmi pečetí, které se nacházeli v prstenech rozmístěné na různých místech zřícenin. Zpočátku se z toho snažil dostat sám, jenže to nešlo. Jeho přátelé se nabídli sami, že najdou způsob jak ho osvobodit. Kataro si musel uvědomit jeho současnou situaci a spolehnout se na jeho společníky, a proto ponechal jeho osud v rukou svých přátel. Ostatní šli každý jinou cestou a hledali. Jenže když každý našli prsten tak přišly nesnáze. Museli porazit strážce prstenu, kteří je zde hlídají už po staletí. Zříceniny se celé třásly po těch bojích. Trvalo zhruba hodinu než se všichni vrátili celý domlácení zatímco Kataro měl o ně celou dobu strach. Avšak jim věřil, že uspějí a své chvíle se dočkal. Použili všech sedm prstenů, které vydávaly určitý druh energie, který rozpustil bariéru a on byl volný. Společně se tak vrátili do vesnice, kde odevzdali prsteny a dozvěděli se, že zkouška víry byla splněna. Čekala však ta nejtěžší zkouška a to byla zkoušky síly. Jednalo se o druh boje kde využije všechny své dovednosti a znalosti k poražení nepřítele, jenže jeho nepřítel měla být právě Mizukage.
Následující den jakmile si odpočinul byl povolán před Mizukage do bojové haly, která pro tyto zkoušky byla speciálně vytvořena. V ten den byl oficiálně vyhlášen souboj mezi Mizukage a Katarem na který se přišlo podívat celkem dost lidí, včetně jeho přátel. Cílem poslední zkoušky však nebylo poražení současné Mizukage, to by ani nedokázal kvůli jeho nedostatku zkušeností, které má Mizukage mít. Cílem bylo otestovat jeho dovednosti a znalosti přímo od kage. Za pár minut jakmile všichni byli na svých místech započal souboj. Mizukage se vůbec nedržela zpět aby ho podrobila zkoušce v extrémních podmínkách. Nešetřila ho ani v jediném stylu. Avšak musel přejít do protiútoku, který přišel velmi brzy. Dokonce dřív než by Mizukage očekávala a byla donucena odrazit jeho útoky. Souboj trval zhruba hodinu, nejdelší byl asi souboj genjutsu, jelikož to nebylo zas tak úplně jeho nejlepší stránkou. Hala byla zdevastována celá, ale civilisté byli ochráněni Anbu jednotkami. Mohli za to devastující techniky obou stran. Po vypršení limitu byl Kataro tak unavený, že se sotva dokázal udržet na nohách. Ve zkoušce však uspěl díky svým znalostem přežít a umění boje. Byl uznán samotnou mizukage a po zotavení mu byla slavnostně před všemi předána hodnost Jounin. Od této chvíle se musel snažit v životě ještě mnohem víc, protože čím výše je na žebříčku, tím těžší cesta ho ještě čeká.


Jakmile se z Katara stal Jounin, dostával mnohem více práce než obvykle, ale jako první se musel seznámit se svými kolegy což zabralo docela dost z jeho osobního času. S ostatními si sice rozuměl, ale byl tak často pryč, že neměl čas si s nimi občas popovídat. Postupem času se to samozřejmě zlepšilo díky tomu, že se situace kolem vesnice uklidnila. Kataro měl rád pohodu, ale už to byla nějaká doba co byl naposledy na misi a začínal zpohodlňovat. Přibral pár kil a to mu zhoršilo jeho výdrž. Když byl po čase povolán na misi tak byl věčně pozadu, a proto začal se o své tělo začal lépe starat a po čase se mu zase vrátila jeho stará dobrá kondička. Jako jedinému nebyl přidělen tým což ho celkem mrzelo, protože se chtěl starat o novou generaci když neměl ani přítelkyni. Jeho sestra i bratr už za tu dobu vyrostli a každý si šel vlastní cestou. Párkrát účinkoval jako dozor při chunninských zkouškách, aby probíhaly podle pravidel. Častokrát se stávalo, že genini málem umřeli při zkouškách buď kvůli přírodním nehodám nebo porušení pravidel protivníků. V těchto momentech jako zkoušející musel Kataro zakročit i když byl v křížové palbě. Jednoho dne mu však přišlo doporučení k výcvikovému kurzu ANBU na tři měsíce. On ho přijal a po dobu tří měsícu absolvoval drsný výcvik, kterým musí projít všechny ANBU jednotky. Měl za cíl sice něco jiného než se dostat mezi ANBU, ale i tak to bral jako krok k vyšší hodnosti a k jeho snu stát se Mizukagem jako byla Mei Terumi.  Když přišel na místo určení už na místě bylo několik adeptů takže nebyl zdaleka jediný komu byla poslána pozvánka. Na místě se seznámil s dalšími lidmi a musel čekat než to všechno vypukne. Vypadalo to spíše jako nábor do armády než do ANBU a jen ti jenž budou uznáni se přidají k ANBU jednotkám. Započal tak tří měsíční výcvik plný potu a krve. Málo kdy mu bylo dovoleno odpočívat a celkem se mu příčil způsob pohybu kde musel zůstat v absolutním utajení, avšak on je typ, který plní smysluplné rozkazy do písmene. V mnoha úkolech obstál na výbornou, jenže u jednoho úkolu neuspěl. Byl to úkol kde měl opustit všechny své společníky a dokončit svou misi. On udělal pravý opak, což znamená, že bránil své spolubojovníky, porazil nepřítele čímž riskoval prozrazení své pozice jednotkám, které o nich ještě nevěděli. Kataro měl v tomhle nedostatky, ale v budoucnu by se dal využít. Proto vrchní představitelé, že on bude mezi těmi, kteří ve výběru postoupí dál.
V posledních dnech výcviku byli všichni podrobeni finální zkoušce, která měla posoudit jejich zdatnost v infiltraci. Místa byla předem vybraná a tak každý adept byl poslán na jiné místo a měl získat všechny možné informace i ty tajné. Vesnice všechno řídila a měla dohodnuté, takže bylo všechno předem připravené. Nijak jim to však nezlehčovali, spíš stěžovali, protože jim k tomuto úkolu řekli strašně málo instrukcí. Kataro zamířil do staré opuštěné vesnice, které vypadalo jako útočiště pro uprchlíky a nukeniny. Musel se začlenit do davu a vypadat jako jeden z nich. V převlecích mu to docela šlo a opravdu vypadal jako jeden z davu a zjišťoval nejdřív informace od obyčejných lidí přes den a v noci se pustil do tajných operací získání dokumentů z hlavní budovy. Pronikl do budovy kanalizací a pokračoval šachtami až se dostal do střežené hlavní pracovny. Budova byla z venku hlídaná a za dveřma byly stráže, jenže uvnitř nikdo nebyl. Kataro musel být jak myš aby ho neslyšeli když prohledával spisy. Do dvou hodin než se měli střídat stráže musel mít všechno hotové. O dvě hodiny později kdy se měnili stráže se Kataro vrátil zpět ventilační šachtou, jenže venku na střeše ho čekalo překvápko. Obličej měl sice zakrytý a bylo ještě časné ráno a tma, ale někoho uviděl. Před ním stála ženská postava ve špioním obleku, která chtěla všechny informace, které získal jen pro sebe.  Záhadná žena začala útokem na blízko, avšak Kataro se jen tak nenechal porazit ženou. Byla pravda, že byla rychlá, hbitá a pružné, avšak Kataro využíval svůj mozek tak, že předvídal podle jejích nohou kam se pohne příště. Když se naskytla šance tak ji podrazil nohy, jenže žena spadla ne na zem, ale ze střechy. On za ní skočil a lankem se zachytil o lampu čímž se přehoupl k ní. Zachránil ji a přehoupnul se s ní na další střechu, měli však kliku, že je nenachytali strážní.  Později se ukázalo, že záhadná žena byla jedna z kandidátek, která měla za úkol pozorování spojené s posledním ověřením Katarových schopností. Oba uspěli na výbornou a tak se vrátili do vesnice kde Kataro předal všechno informace, které získal. O několik dní později byl zařazen společně s ní k ANBU jednotkám kde účinkuje do dnes se svým cílem se jednoho dne stát Mizukagem a starat se o další generace.


Časy se nám mění a s ním i lidé a jejich okolí. Není divu, když v tomto světě plném bojů se stále něco děje. Spousta zažitých zážitků za tak krátkou chvíli, že by se jeden divil. Boj se členem Hakuei byl nejspíš jeden z nejtěžších při kterém byl Kataro vážně zraněn, naštěstí ne trvale. Následovali však poté jiné události, některé dobré, ale i horší. Zatímco se snažil trochu vypracovat tak se ve vesnici ukázalo pár slibných nováčků, kteří si pomalu, ale jistě ve vesnici dělali jméno. Mezi nimi byl napříkla i Tojou Tanaki, který byl chvíli i Katarův učitel šermu a později se stali i přáteli. Stalo se toho však hodně a Tojou zmizel z vesnice. Získání jednoho z pradávných mečů nebylo vůbec snadné a poražení bájného draka, kterého znáte z pohádek také. V ten okamžik se Kataro začal měnit. Meč ho čím dál víc ovlivňoval a změnil jeho celkový vzhled. Skoro ho nešlo ani poznat, ale díky jeho přátelům ustál sílu vlivu meče. Nevydrželo to však dlouho, ukázalo se, že meč mu nebyl tak úplně souzen. Zasáhla vyšší moc a meč se z ničeho nic vypařil i se svou silou. Všechny snahy tak byly zbytečné, ale přeci jen našel v tom jakési ponaučení. Udělalo ho to lepším člověkem a zhruba v té době začalo jeho zamilované období. Přeci jen láska patří k mládí. Skutečnou lásku na první pohled však poznal až na podruhé u dívky jménem Kaori. Byla sice trochu divoká a možná trochu střeštěná, ale Kataro v ní viděl něco víc. Po jejich románku se však stalo něco nečekaného, přičemž Kaori na dlouho zmizela. Kataro pátral dlouho a nakonec u prahu jeho dveří se objevil koš se třemi novorozeňaty a v dálce silueta ženy utíkající skrze hustou mlhu. Z počátku se chtěl za ní rozeběhnout, ale nemohl ty tři novorozeňata nechat jen tak nastydnout venku. Vzal je tedy dovnitř aby se o ně postaral. Uvnitř košíku byl i dopis ve které Kaori vysvětlila situaci. Nebylo to však dostačující aby zase zmizela a všechno nechala na hlavní postavě tohoto příběhu Katarovi, který se i přes vlastní problémy rozhodl vychovat všechny tři, přeci jen jsou to jeho vlastní potomci. Započal tak novou epochu života zvanou rodičovství.
Musel se na dost dlouhou dobu vzdát všech misí a povinností vyšší šarže a vzít si takříkajíc mateřskou dovolenou. Ovlivnilo to však jeho kariéru zatímco si Kaori žila svůj vlastní život někde jinde. Po zhruba dvou letech se znovu objevila jen s tím aby Katarovi oznámila své plány a vymluvila se ze zanedbání o své vlastní potomky. Kataro ji však stála miloval, ale kvůli sobectví Kaori mu už po těch dvou letech stresu a nátlaku nevydrželi nervy a snad poprvé se hádal se ženou, když nepočítá jeho sestru Yoko. Samozřejmě ho to moc mrzelo, ale jednou to muselo vyjít ven. Od té doby Kaori neviděl, která utekla od všeho aby začala nový život. Každý si šel svou vlastní cestou, kterou uznal za vhodnou. Kataro si zvolil cestu zodpovědného rodiče a snažil se vynahradit i nepřítomnoti matky těch tří. Gin, Hime a Yukina jsou všichni tři vlastní děti Katara, které vlastně pojmenoval a staral se o ně. To bude trvat ještě spoustu let takové opatrovnictví než všichni tři vyrostou a půjdou po své vlastní stezce života. Jenže během těchto dob Kataro ztratil celkem dost šancí být v místěch kde se psali dějiny, jako je například bitva o Iwagakure no Sato. Avšak zúčastnil se lovu na Matatabiho na neznámém ostrově kde sestavil tým, který měl získat Matatabiho pro Kirigakure. Bohužel se tak nestalo kvůli absolutní převaze ze strany Konohagakure, které nejenže získala svou armádou do svého držení ocasého démona, ale obrovské množství starodávného sektu ukrytého pod chrámem. Všichni se tak museli poraženě vrátit do svých vesnic a snažit se v jiných oblastech.
Během dalších let se však událo ve světe strašně moc změn, které otřásli celým systémem shinobi vesnic. Vše bylo najednou jinak a tak se museli všichni přizpůsobit. Kataro se pro změnu snažil trochu zlepšit a tak vytvořil vlastní techniku, která by možná mohla odolávat i síle bijuu i když proti bijuudamě jen na krátko. Své přesvědčení o Kirigakure a její ochraně a ideálech si držel stále v sobě a snažil se ze všech sil. Jeho děti pomalu rostly a tak se zas mohl věnovat i misím. Jestli se mu bude dařit i v následujících letech je však ve hvězdách, jelikož budoucnost je nejistá. Může se v ní stát cokoliv dobrého i zlého. Svůj sen stát se Mizukagem, aby se staral o celou vesnici s ještě větší verbou stále nevzdával. Ukáže to teprve čas, ale je také možné, že se jím nikdy nestane a bude chránit a hájit zájmy a zvyky Kirigakure vždy z podřadnějšího postu. Další pokračování příběhu se odehrává v přítomnosti a tak se píší nové dobrodružství a zážitky Katara Terumiho z Kirigakure no Sato.

Shuriken Kage Bunshin no Jutsu
- tohle je technika Sandaime Hokage, to ti povolit do Kiri nemohu.
Yōton: Yōkai no Jutsu
- A-rank

Editnuto.

POVOLENO

Budu po Timeskipu pokračovat.

Životopis aktualizován, možná jen později jen doplním obrázky, aby to mělo nějakej vzhled.