Lázně

Dorazila jsem spolu s nimi do lázní a už v půlce cesty jsem si dovolila sundat masku. Tam už to bylo fuk. Vzala jsem si na recepci klíček od skřínky a zaplula do šaten. "Takže upevňování Anbu vztahů v lázních jo?" Prohodila jsem pobaveně směrem k Yo zatímco jsem si sundavala šedé tílko. "Třeba nám pak společné mise půjdou lépe." Hodila jsem tílko do skřínky. "Pff jako by to šlo." Dodala jsem pak a protočila očima. Samozřejmě že to lépe nešlo! Byli jsme úžasný! Zbavila jsme se i zbytku oblečení a omotala si okolo sebe dočasně ručník. Upravila jsem si culík a počkala na Yo.

Nudil jsem se tu celkem a tak jsem si řekl, že bych si mohl zazpívat něco jiného. Pomyslel jsem si co budu dělat za několik let a zestárnu. Hned na to mě napadla jedna taková tématická píseň, i když byla škoda, že zrovna nemá kdo kromě mě poslouchat. Přivolal jsem si nějaký nástroj a u vodu jsem si zpíval. Nejspíš mě šlo slyšet přes celé lázně.

Přikývla jsem a spokojeně vyšla ze šaten do společné části. Kdosi tu zpíval, jen jsem se pobaveně otočila na Yo a zakroutila hlavou. Ne že by nezpíval dobře, ale nějak jsem nebyla zvyklá slyšet si jen tak random zpívat osobu na veřejném místě. Došla jsem k vodě a zahlédla osobu, která pravděpodobně zpívala a Daichiho. Odložila jsme si ručník na kraj a vlezla do vody. Byla tam pár takže nebylo v podstatě nic hrozně moc vidět. Potichu jsem vydechla a opřela se o kraj.

Myslel jsem si, že přijdou nějací fajn lidi, ale oni to jsou nějací burani z venkova, co nepoznaj talent když ho vidí. Co jsem asi čekal od Tsukigakure, která je daleko za ostatními. Musel jsem si vystačit však s tím co jsem měl. I v takových vesnicích jsem vystupoval, a že jich nebylo zrovna málo. Přestal jsem tedy zpívat když se jim to nelíbilo a uklidil své nástroje. Seskočil jsem pak do vody abych se namočil celej. Byla tu navíc pára, takže výhled na ty dvě dámy zrovna nebyl dobrý, jelikož vše dobré bylo zakryto. Jak já bych si přál byakugan z Konohy.

Když se Daichi vrátil s vodkou koukla jsem se letmo na Yo a pod vodou do ní šťouchla. Pak jsem se obrátila na Daichiho a podivným úsměvem se přisunula trochu blíž. "Co takhle zachovat dobré vztahy na pracovišti a podělit se s kolegyněmi?" Navrhla jsem a zářivě se usmála. Nemohl být přece takový škrt aby se nepodělil! Jestli měl v plánu to vypít sám tak se tu taky sám utopí až mu to stoupne do hlavy. Olízla jsme si rty při pohledu na flašku a pak se vrátila pohledem k Daichimu. Hm? Tak co?

Posedával jsem si tam tak sám kousek od té bandy alkoholiků a sledoval si krásnou noční oblohu. Nebylo sna nic lepšího než koupel za krásné noci plné hvězd na obloze. Chyběla k tomu nějaká ta hudba, jenže tamti mě předtím vyrušili. Nemohl jsem to však v sobě zapudit, a proto jsem si alespoň sám pro sebe potichu pískal Binksu sake. Byla to má nejoblíbenější písnička, kterou jsem ve světě rozšířil a v mojí vesnici vždy věděli kdy se vracím domů. Jak mě chybí stará společnost v Oto. Reinu jsem už dlouho neviděl, až se vrátím do vesnice, určitě se za ní stavím a omluvím se jí za tak dlouhou nepřítomnost. Nyní jsem byl však tady v této vesnici a užíval si sám večera.

Vzala jsme si od něj spokojeně flašku a napila se. Labužnicky jsem přivřela oči a vydechla. Podala jsem s úsměvem flašku Yo a koukla se zpět na Daichiho. Když se zeptal kdo to vypil jen jsem se výmluvně a nevině usmála a pokrčila rameny. No muselo mu to být jasné. Pak jsme se naklonila k Yo.. "dneska se nám daří pít zadarmo. Až tak jsme dobrý." Pošeptala jsem jí pobaveně a odtáhla se. "Takže, ty máš taky oficiálně volno nebo se flákáš v době kdy máš službu?" Dalšího návštěvníka lázní jsem si moc nevšímala. Kdyby se přidal určitě by byla větší sranda ale vypadal na hudebně založeného samotáře.

Všiml jsem si, že přišli zcela noví hosté. Ten chlápek vypadal hodně důležitě, ale ta slečna vedle něj vypadala moc hezky a jako milá osoba od pohledu. Řekl jsem si, že bych ji mohl trochu nenápadně přilákat když tam tak stojí sama u kraje, pokud bude chtít. Trochu jsem vylezl z vody a sednul si na kraj. Ve vodě by se hrálo dost blbě. Přivolal jsem si pak svou klasickou kytaru a začal pomalu hrát melodii, která se později stala písní, kterou snad slyšela jen ona, protože pro ní byla.

"Milli." Odpověděla jsem Daichimu a koukla se na nově příchozí. Dorazil samotný velitel s nějakou dívkou. Překvapeně jsem zamrkala, jeho bych tady teda nečekala. Mlčky jsem mu kývla na pozdrav a když nám oznámil, že našel vodku zazubila jsem se. Kdo by čekal, že se tu v lázních všichni takhle sejdeme? Když se Yo ozvala jestli může první mlčky jsem si vzala flašku od Daichiho a napila se. Postavila jsem jí na kraj a přešla pohledem k té dívce co tam tak stála. "My nekoušeme.." Usmála jsme se na ní. "Teda až na něj." Ukázala jsem na Daichiho. Když začal neznámý zpívat a očividně to mířilo právě na onu dívku začala jsem se smát. Prostě jsem si nemohla pomoct.

Vypadalo to jako by si všimla. To mohlo být dobré znamení. Zkusil jsem další píseň na seznamu. Sice byla trochu rychlejší, ale dobře zněla. Záleží však zdali se jí bude líbit. Ostatní vypadali na to, že se dobře baví, tak jsem jim to nechtěl moc kazit. Zdálo se, že tato vesnice měla s chlastem obrovské zkušenosti a zálibu. To je zatím jeden zvyk, který jsem tu postřehl. Tato dívka však byla jiná než ostatní, šlo poznat, že byla plachá. Na to se nejvíce hodila píseň, a to je přesně moje parketa. Proto jsem také hrál aby mě slyšela, ale taky aby tamti neříkali ať se stiším.

Sledovala jsme jak veliteli vyklouzla ta flaška. Že by už pil? Ušklíbla jsem se poslouchala ho. "Mm ok, beru vás za slovo s tím volnem." Odpověděla jsem mu vesele. No bylo to velitel ne? A ten se má co? poslouchat! Když se potopil koukla jsem se na Yo, která se začala seznamovat s tou dívkou. Upravila jsem si culík a po tom co se velitel vynořil a podal mi flašku jsem si jí vzala. Kope jo? Přimhouřila jsem nedůvěřivě oči a zhluboka se nadechla abych se psychicky připravila. Jó dřív jsem pila jako duha, ale nějak jsem vyšla ze cviku. Doufala jsem teda, že mě tohle nezabije. Do toho začal ten týpek zase zpívat. Jestli mě nezabije to pití..tak on jo. Povzdechla jsem si a napila se. Lokla jsem si a přísahala bych, že se mi z toho rozšířily zorničky. Co to sakra.. Odkašlala jsem si, protože to pálilo v krku a skoro až s vyčítavým pohledem podala veliteli flašku zpět. "Asi mi to vypálí hlasivky." Zasípala jsem a pak se zasmála.

"Nedokážu si ho u toho představit." Prohodila jsem na jeho poznámku o Tsukikagem. "Ale byla by to určitě dobrá podívaná." Dodala jsem když jsem se nad tím víc zamyslela a představila si to. Když se napil velitel sledovala jsem pozorně jeho reakci. Tím jak se to snažil zamaskovat to bylo ještě vtipnější. Potichu jsme se uchechtla a koukla se na toho slavíčka. "Netuším, už tu byl před námi." Odpověděla jsme mu s pokrčením ramen. Po jeho další otázce jsem se zamyslela a pak zakroutila hlavou. "Mm nemyslím si, že bych něco takového pila. Je dobrý? Sem s tím!" Sledovala jsem ho nadšeným pohledem a možná bych s ním začala i třást aby si pospíšil.